Zrušení institutu statutárního ředitele jako orgánu akciové společnosti s monistickým systémem řízení
Ve smršti zákonných předpisů přijatých v minulém roce reagujících na koronavirovou krizi i řešení zdravotního a ekonomického rozměru karanténních opatření a uzavření ekonomiky, zůstala stranou pozornosti významná změna ZOK, která nabyla účinnosti 1. 1. 2021 a na jejíž inkorporování do praxe českých právnických osob bude, až na výjimky, k dispozici rok 2021.
Jednou z těchto výjimek je úprava týkající se pozice statutárního ředitele u akciové společnosti, která v rámci své organizační struktury přijala tzv. monistický systém a konstituovala jako svůj statutární orgán statutárního ředitele (současné znění § 463 ZOK). Předmětná novelizace totiž institut statutárního ředitele zcela ruší a oprávnění a povinnosti statutárního organu přenáší na správní radu akciové společnosti.
Spíše nedopatřením se stalo, že v průběhu legislativního procesu v důsledku změn přijatých v rámci připomínkového řízení nebylo společnostem s konstituovaným statutárním ředitelem poskytnuto jakékoli přechodné období, v rámci kterého by měly časový prostor na odpovídající reakci, tedy na odpovídající změny zakladatelských dokumentů, na přijetí potřebných personálních změn i na následné předání statutární agendy a kompetencí. Nařizuje-li nový zákon změnu oproti předcházejícímu stavu, je naprosto standardní, že stanoví přiměřenou přechodnou dobu, aby adresáti přijatého imperativu mohli své působení změnit konformně s novou právní úpravou. Důsledkem toho, že novela č. 33/2020 Sb. zákona o obchodních korporacích neobsahuje žádnou přechodnou dobu pro ustanovení vztahující se ke zrušení institutu statutárního ředitele, je to, že ke dni 31. 12. 2020 zaniká pozice statutárního ředitele a dnem 1. 1. 2021 přechází ex lege kompetence statutárního orgánu na správní radu, aniž by byl vytvořen jakýkoli časový prostor mezi nabytím účinnosti předpisu a zánikem funkce dosavadního statutárního orgánu.
Ve všech dále uvedených případech tak platí, že od 1. ledna 2021 00.00 hodin již není funkce statutárního ředitele právními předpisy upravena a titul statutární ředitel by neměl být osobami jednajícími za společnost dále užíván.
Jaké jsou možné alternativy stávající situace?
Nejjednodušší je případ, kdy podle aktuálně platných stanov je správní rada jednočlenná a jejím jediným členem je statutární ředitel. Dnem 31. 12. 2020 tedy formálně zanikne pozice statutárního ředitele a jeho kompetence automaticky přejdou na jednočlennou správní radu která vzhledem k personální totožnosti fakticky plynule naváže na předcházející činnost statutárního ředitele a společnost následně odpovídajícím způsobem v zákonné roční lhůtě upraví své stanovy v souladu se zákonem o obchodních korporacích v platném znění.
O něco složitější bude případ, pokud je statutární ředitel současně členem vícečlenné správní rady. Ani zde by ale neměla uvedená změna přinést vážnější problém. Jelikož z logiky věci stávající stanovy nemohou obsahovat ustanovení řešící rozsah jednacích podpisových oprávnění členů správní rady navenek, když jediným dosavadním statutárním orgánem je statutární ředitel, bude v souladu s § 164 odst. 2 první věta občanského zákoníku dnem 1. 1. 2021 oprávněn jednat za akciovou společnost každý člen správní rady samostatně. I zde by tedy mělo dojít k úpravě stanov v jednoroční lhůtě, a to tak, aby vedle zrušení funkce statutárního ředitele způsob jednání správní rady odpovídal požadavku společnosti pro jednání navenek.
Problém ovšem nastává v situaci, kdy dosavadní statutární ředitel není členem správní rady a správní rada je koncipována jako klasický orgán kontrolní, nikoli výkonný. I v této situaci přejdou oprávnění a povinnosti statutárního orgánu dnem 1. ledna 2021 na tento (možná) k operativnímu řízení a k jednání navenek za společnost personálně nevhodný či k tomuto úkolu dokonce nezpůsobilý orgán.
Jaká jsou možná řešení?
Během měsíce prosince 2020 lze ještě svolat mimořádnou valnou hromadu, změnit stanovy společnosti v částech týkajících se statutárních orgánů a v případě potřeby i provést potřebné personální změny ve složení správní rady, to vše s účinností k 1. lednu 2021. Jen pro úplnost lze doplnit, že i nadále § 463 ZOK umožní mít správní radu pouze jednočlennou.
Z důvodu opatrnosti doporučujeme uskutečnit valnou ještě do konce roku 2020, protože po 1. lednu 2021 by mohl nastat problém s tím, kdo je vlastně oprávněn potřebný návrh na obchodní rejstřík za společnost signovat. Je jen obtížné predikovat, jaké postupy budou v dané (poměrně zmatené) právní úpravě soudy aplikovat.
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



