I přesto, že v současné české legislativě problematika dynamického podpisu prozatím není upravena, má dynamický biometrický podpis stejnou právní platnost a závaznost jako podpis vlastnoruční či elektronický. V odborných kruzích se mnohdy setkáváme s názorem, že platnost dynamického biometrického podpisu se dá analogicky dovodit z definice elektronického podpisu, jež je uvedena v ustanovení článku 3, odst. 10 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, a v níž je elektronický podpis definován jako „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“
Pochybnosti o bezpečnosti tohoto podpisu nejsou ničím neobvyklým. Dynamický biometrický podpis je ovšem výsledkem jednotlivých rysů podepisující osoby, tedy jakým způsobem osoba drží pero, jak silný tlak vyvíjí, jakou rychlostí pohybuje rukou a podobně. Výsledný podpis je tedy souhrnem veškerých dílčích kroků, přičemž by nemělo být možné tento podpis se 100% spolehlivostí napodobit. Možnému zneužití podpisových dat by mělo být zabráněno prostřednictvím zašifrování dat, jež jsou v každém takto podepsaném dokumentu uložena. Klíč, který tato data dokáže dešifrovat, by poté měl být bezpečně uložen a zpřístupněn pouze pro potřeby případného znaleckého zkoumání. Jedinou osobou, která je schopná rozptýlit případné pochybnosti o zneužití podpisů, je znalec z oboru kybernetiky a písmoznalectví. Tento znalec je poté schopen doložit, zda do dat, jež charakterizují biometrický podpis, mohlo být nějakým způsobem zasaženo.
Vzhledem k tomu, že možnost zneužití není naprosto vyloučená, je vhodné si od smluvní strany, jež na dokumentu vyžaduje podpis formou dynamického biometrického podpisu, vyžádat informaci, jakým způsobem je zajištěna ochrana uložení klíče k dešifrování podpisových údajů.
Dokumenty opatřené dynamickými podpisy již není nutné tisknout a veškerou dokumentaci lze uchovávat pouze v elektronické podobě, což samozřejmě pro společnosti přináší nespornou výhodu v podobě úspory nákladů.
Vzhledem ke skutečnosti, že dynamický biometrický podpis doposud není v české legislativě žádným způsobem upraven, je vhodné se tomuto způsobu uzavírání kontraktů vyhnout zejména tehdy, kdy je smlouva uzavírána obligatorně v písemné formě, tedy například smlouva o převodu nemovitostí.
O zavedení dynamických podpisů se v současné době uvažuje i ve veřejné správě. Do budoucna lze tedy očekávat, že česká legislativa bude nucena na problematiku dynamických podpisů nějakým způsobem zareagovat, přinejmenším novelizací zákona o elektronickém podpisu.
Diskuze k článku ()