K jejím specializacím patří zejména oblast práva proti nekalé soutěži, nekalých obchodních praktik, regulace reklamy, závazkového a směnečného práva. Na co se zaměří ve svém konferenčním příspěvku, a nejen to, prozrazuje v následujícím rozhovoru.
Se svým příspěvkem vystoupíte jako úplně první přednášející jubilejního desátého ročníku odborného kongresu Právní prostor. Konkrétně z Vašich úst zazní příspěvek s názvem: „Testování výrobků a služeb jako nekalosoutěžní jednání?”. Jakým hlavním tématům se budete ve svých 30 minutách zpoza řečnického pultíku věnovat?
Je mi ctí, že budu moci zahájit kongres svým vystoupením a doufám, že vloženou důvěru nezklamu. Můj příspěvek se bude zabývat zejména tím, zda lze testování výrobků různými subjekty (např. spolky na ochranu spotřebitelů či bloggery, youtubery) považovat v určitých případech za nekalosoutěžní jednání. V úvahu bude přicházet zejména zlehčování podnikatelů, kteří v daném testování neuspěli – o tom lze uvažovat zejména tehdy, pokud není použita správná metoda testování (nepravdivé výsledky), jsou použity dehonestující a emotivně zabarvené hodnotící soudy či existuje jiný zájem na výsledku testu než řádné informování spotřebitele o kvalitě testovaného výrobku. Proti závěru o nedovolenosti takového jednání (nekalosoutěžním charakteru či narušení dobré pověsti právnické osoby – podnikatele či osobnosti fyzické osoby – podnikatele) lze uvažovat z pohledu svobody projevu (slova) či práva (spotřebitelů) na informace či ochranu jejich zdraví.
Stranou nezůstane ani případné klamání spotřebitelů. V příspěvku se pokusím poukázat na problémy, které jsou v praxi působeny podnikatelům i spotřebitelům v této oblasti i na postoj českých soudů k dané problematice.
Za jakých okolností může testování výrobků a služeb naplnit generální klauzuli nekalé soutěže? A naopak, kdy lze uvažovat o právně dovoleném testování výrobků a služeb?
Jakékoliv jednání, tedy i testování výrobků a služeb, může naplnit generální klauzuli nekalé soutěže za kumulativního splnění jejích tří podmínek, tedy že se bude jednat o jednání v hospodářském styku, které bude v rozporu s dobrými mravy soutěže a bude způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Když to zjednoduším, stěžejní bude posouzení, zda osoba, která výrobky či služby testovala, jednala se soutěžním záměrem, tedy měla zájem na výsledku soutěže v daném segmentu trhu.
Pokud tedy určitá osoba (např. blogger, youtuber) testuje výrobek proto, že si jej zakoupil, testuje jej nezávisle, tedy prezentuje svůj skutečný názor na daný produkt, nesleduje žádný cíl v podobě např. zvýšení prodejnosti výrobku, jedná se o jednání právně dovolené. V případě, že by dané podmínky splněny nebyly, typicky „testuje“ či recenzuje výrobek proto, že tím sleduje vlastní ekonomický cíl (např. protiplnění od pozitivně testovaného podnikatele, pravidelnou dodávku zboží od testovaného podnikatele), byť se tváří nezávisle, bude se jednat pravděpodobně o jednání nedovolené a tato osoba se stane tzv. soutěžitelem ad hoc.
K jakým formám ohrožení soutěže dochází v současné době nejčastěji?
Ve své advokátní praxi se setkávám poslední dobou nejčastěji s různými podobami nedovoleného přetahování zaměstnanců či zákazníků konkurenci (časté je odcizování databáze zákazníků a know-how), zlehčování konkurence (ať už pravdivými či nepravdivými údaji) nebo klamání zákazníkům (např. snaha vzbudit dojem, že výrobek pochází z lukrativní země, byť se jedná o tuzemský produkt).
Nekalosoutěžní jednání patří k oblastem poměrně často přezkoumávaným jak tuzemskými, tak evropskými soudy. Máte mezi rozhodnutími svého favorita, ať už by jím byl z jakéhokoliv důvodu?
Největšími favority jsou všechna rozhodnutí, jimiž vyhráváme spory :).
Značná část společenských vztahů se v dnešní době odehrává v prostředí internetu, které je mj. významnou platformou pro testování výrobků a služeb. Ať už jsou to blogy, Instagram nebo např. YouTube, inzerenti tyto prostory využívají ve svých reklamních kampaních stále častěji, jelikož prostřednictvím nich mohou oslovit široké spektrum zejména mladých uživatelů. Jak často podle Vašich zkušeností dochází v online prostředí k nekalosoutěžnímu jednání?
Jak velká část společenských vztahů se odehrává v prostředí internetu, to nedokážu říct. Domnívám se však ze své praxe, že obrovská většina. Stále více žijeme ve virtuálním světě a tím pádem se v tomto virtuálním světě snaží podnikatelé zaujmout pozornost svých (potenciálních) zákazníků. No a tím více dochází ke vzniku praktik, které přesahují meze dovoleného a jsou v rozporu s dobrými mravy soutěže.
Je podle Vašeho názoru aktuáně platná a účinná právní regulace reklamních aktivit blogerů a youtuberů v dané souvislosti dostačují, či bychom měli, právě i z důvodu omezení nekalosoutěžních praktik, přistoupit k regulaci přísnější?
Domnívám se, že vyšší regulace nepovede k potření nekalosoutěžního jednání v rámci jakékoliv platformy. Problém je v přístupu soudů a zejména v tom, že v důsledku stávající rozhodovací praxe a především přístupu k nutnosti prokazování nemajetkové újmy namísto přijetí určitého důkazu všeobecné zkušenosti, se nekalá soutěž v České republice vyplatí… Rovněž to chce používat zdravý rozum a bystrost – pokud mi bude někdo dlouho a opakovaně v nějakém spotu tvrdit, že jím prezentovaný výrobek je to nejlepší možné, chce to k daným sdělením přistupovat obezřetně.
Je to podobné, jako když se podíváte na určitý díl seriálu Ordinace v Růžové zahradě a lékař tam bude jako nejlepší možný preparát na bolest kloubů doporučovat konkrétní výrobek, také by již dnes bystrému člověku mělo být jasné, že se jedná o (zřejmě nedovolenou) podobu product placementu. Problém je však u dětí a mladistvých, jejichž úsudek je odlišný od běžného průměrného dospělého člověka. Konkrétní regulaci si však s ohledem na svobodu projevu a svobodu slova dokážu jen stěží představit.
Představme si situaci obchodníka A, dejme tomu podnikajícího v oblasti prodeje dětských hraček. Na relevantním trhu se však objeví nový podnikatelský subjekt B, jenž ve své reklamě uvádí, že jím vyráběná panenka je nejlepší kamarádkou té nabízené podnikatelem A, která se na trhu prodává po desetiletí. Jaké prostředky obrany má proti reklamě podnikatele B obchodník A k dispozici a čeho se může domáhat?
To by byl krásný případ opěrné srovnávací reklamy, která by nebyla dle § 2980 odst. 2 OZ přípustná, a to zejména z důvodu nesplnění jedné z podmínek kladených na srovnávací reklamu, konkrétně písm. c), podle něhož má srovnávací reklama srovnávat objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých, ověřitelných a příznačných vlastností zboží nebo služeb včetně ceny. Poškozený (srovnávaný) podnikatel by se poté mohl domáhat některého z nároků podle § 2988 OZ. Nejpravděpodobněji by mohl uspět s nárokem zdržovacím, odstraňovacím či nárokem na přiměřené zadostiučinění (ať už v podobě omluvy nebo peněz).
Již bylo zmíněno, že velkou roli v právu nekalé soutěže hrají soudní rozhodnutí. Specifikem dané oblasti však je, že se nezřídka můžeme setkat s relativně komickými skutkovými okolnostmi. Zažila jste Vy ve své advokátní praxi nějakou komickou nekalosoutěžní kauzu či situaci?
Bohužel je mnoho kauz spíše smutných než komických. To platí zvláště tehdy, pokud žalovaný zapříčinil podání žaloby, o níž soud pravomocně rozhodne až za řadu let, a soud konstatuje, že dané jednání naplnilo všechny znaky nekalé soutěže, ale žalovaný se nekalé soutěže již několik let nedopouští, a tak soud nepřizná zdržovací nárok, případně konstatuje, že se neprokázal vznik nemajetkové újmy, a nepřizná žalobci ani omluvu, ani žádné peněžité zadostiučinění.
No a spíše než komické kauzy zažívám komický přístup některých soudců k řešeným kauzám. Jenže ono to pak v důsledku je spíše jedna velká tragikomedie…
Diskuze k článku ()