Nejprve k zákonu
Podle ustanovení § 907 odst. 1 občanského zákoníku může soud svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče. Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže, jak vyplývá z ustanovení § 888 odst. 1 občanského zákoníku.
Předně je nutné určit, jaká forma péče připadá pro uspořádání poměrů v rodině v úvahu. Je-li zvolena střídavá péče, nehovoříme o styku, jelikož o dítě pečují oba rodiče, a to ve střídajících se intervalech. Styk je potřeba upravit až mezi nepečujícím rodičem a dítětem v případě svěření dítěte do výlučné péče jednomu rodiči. S ohledem na to je na místě při úpravě osobního styku nepečujícího rodiče s dítětem označit uspořádání vztahů jako modely styku, kdežto v případě střídavé péče půjde o modely střídání. V žádném zákonném ustanovení však nenalezneme pravidla pro volbu konkrétního modelu. Soud se ve smyslu § 907 odst. 2 občanského zákoníku při určení modelu řídí různými kritérii, a to mimo jiné osobností dítěte, zázemím rodičů, věkem dítěte, ale i citovými vazbami k sourozencům, prarodičům, a popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám.
Střídavá péče a výlučná péče však nemusí být tak rozdílnými formami úpravy poměrů odloučených rodičů k dítěti, jak se na první pohled může zdát. Výlučná péče může být dokonce, co se týče rozsahu vymezení styku, alternativou střídavé péče, a to ve své podobě s širokým rozsahem styku. Ačkoli bylo rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého je střídavá péče rodičů pravidlem, pokud oba rodiče projevují upřímný zájem o svěření dítěte do své péče a kdy oba rodiče naplňují posuzovaná kritéria v zásadě stejnou měrou, označováno za přelomové, není tak jednosměrným, jak ho někteří rodiče mohou vnímat. Zobecňování závěru tohoto rozhodnutí není možné, jelikož střídavou péči nelze považovat za pravidlo bez splnění dalších rozhodných kritérií. Střídavá péče je ohleduplná k ústavně zaručeným právům obou rodičů i dítěte, avšak v každém individuálním případě není prioritou. Ústavní soud tomu v nedávné době přisvědčil, když uvedl, že o vhodnosti střídavé péče svědčí až zvláštnosti každého jednotlivého případu, přičemž upřednostnění střídavé péče přichází v úvahu až v okamžiku, kdy lze takové uspořádání vztahů označit za nejvíce odpovídající prioritnímu zájmu dítěte.[2][1]
Modely styku a střídaní v péči obecně
Osobní styk rodiče s dítětem, jakož i střídání rodičů v péči, se může odehrávat v různě uspořádaných časových úsecích. Při rozhodnutí o výlučné péči je však nutné brát větší ohled na vyvážení práv obou rodičů, a to odpovídajícím stanovením rozsahu styku. Rodič nemající dítě v péči si od pečujícího rodiče dítě převezme a stráví s ním vyhrazený čas. Styk s nepečujícím rodičem bude zpravidla na místě odlišném od obvyklého bydliště dítěte, bez přítomnosti jiných osob, obvykle i přes noc. Délka trvání styku je ovlivněna, jako ostatně celá zvolená koncepce styku, zejména potřebami a zájmem dítěte. Uvádí se, že rodič má v zásadě oprávnění vídat se s dítětem každý druhý víkend, k tomu však navíc i v určité dny v týdnu. Jelikož má každý z rodičů právo podílet se na školní přípravě či na výchově v širším slova smyslu, je třeba v rámci styku umožnit realizaci péče a výchovy dítěte i nepečujícímu rodiči. S ohledem na to má být styk stanoven v co nejširší možné míře. Nedovoluje-li to zájem dítěte, stanoví se styk nejméně po dobu každého druhého víkendu. I v tomto případě lze styk stanovit od pátečního vyzvednutí ve škole do pondělního odvozu do školy. Navíc je možné stanovit rozdílně prázdninový režim styku, a to jde-li o hlavní prázdniny, vánoční, jarní či jiné prázdniny.[3]
Modely styku i střídání je však potřeba vnímat více jako vzorové příklady než zavazující a konečné možnosti pro uspořádání vztahů rodičů a dětí. Vymezení modelů fungování vztahů mezi oddělenými rodiči a nezletilými dětmi, které jsou v povědomí veřejnosti a jsou zažité orgány veřejné moci, nelze stavět nad zájem dítěte. Není možné situaci každého nezletilého dítěte a jeho rodičů podřadit pod modelovou situaci, naopak je nutné vždy zohlednit konkrétní okolnosti daného případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte. Na následujících řádcích si tak můžeme demonstrativně uvést toliko několik vzorových situací. [4]
Modely styku s nepečujícím rodičem při výlučné péči
Za standardní podobu styku lze označit tzv. víkendový model, kdy se nepečující rodič vídá s dítětem pravidelně jednou za 14 dní o víkendu. V základní podobě vyzvedne nepečující rodič dítě v pátek odpoledne po škole a dítě odevzdá druhému rodiči v neděli večer. Víkendový model může být modifikován, a to buď do jeho redukované nebo prodloužené podoby. K redukci může dojít tím způsobem, že dítě bude u nerezidentního rodiče přespávat pouze ze soboty na neděli, prodloužení zase v převzetí dítěte již ve čtvrtek či jeho odevzdání v pondělí ráno při odvozu do školy. Za účelem vyváženosti práv obou rodičů se tento model doplňuje například o styk během jednoho odpoledne v týdnu, v němž dítě víkend tráví s pečujícím rodičem. Víkendový model je vhodný pro děti, které již navštěvují každodenně školní zařízení, jakož i pro rodiče, jejichž časové, pracovní a jiné podmínky styk ve všední dny neumožňují.
Model s přespáním však nemusí být vždy vhodný, například jde-li o malé děti s vysokou závislostí na matce nebo o děti blízko věku zletilosti, které si nepřejí u druhého rodiče přespávat. V těchto případech se uplatňuje model bez přespání, kdy styk může spočívat v dopoledním, odpoledním či jinak vymezeném setkání rodiče s dítětem.
V úvahu však přichází i jiné modely styku. Dítě a nerezidentní rodič, u nichž je možná realizace styku i mimo víkend, mohou uplatnit například model 2-2-3 (posuzovaný v týdenním intervalu). Případně se dá bez ohledu na chod dní za sebou označit v jiné podobě jako model 2-5-2-5 (posuzovaný v dvoutýdenním intervalu). Pro znázornění variability situací je možné navíc uvést jinou podobu modelu 2-5-2-5. V zásadě jde o to, že nerezidentní rodič vídá dítě pravidelně (případně i nepravidelně) na libovolné dva dny v týdnu, přičemž konkrétní dva dny se mohou po určitém intervalu změnit. Pro představu je uvedené modely vhodné znázornit v následujících tabulkách:
Nakonec stojí za zmínku již zmíněný model rozšířeného styku, bezpochyby šetrnější k požadavku rovnocennosti práv rodičů pečovat o dítě stejnou měrou. Převážně jde o model prodlouženého víkendu jednou za 14 dní (čtvrtek až neděle, případně až pondělí ráno), a to za současného styku (i s možným přespáním) v druhém týdnu.
Modely střídání v případě střídavé péče
V rámci střídavé péče je vžitý model týdenního střídaní, tj. střídání rodičů v péči v týdenních intervalech. Frekvence střídání však může být odlišná, a to i delší (např. dvoutýdenní interval) nebo kratší (viz dále). Lze se setkat s modelem 3-4-3-4 vyznačujícím se kratšími intervaly střídání, kdy matka pečuje o dítě první 3 dny v týdnu, otec další 4 dny v týdnu, s tím, že v následujícím měsíci dojde k výměně intervalu matky a otce, aby byla péče časově vyvážená. Model vyznačující se ještě kratšími intervaly střídaní lze označit jako model 2-2-3. Pro lepší představu následuje znázornění modelů střídání:[5]
V teoretické rovině se formám střídání v péči meze nekladou, v praxi stojí konkrétní výsledek na realizovatelnosti střídání v takových intervalech na straně rodičů (např. z důvodu vzdálenosti bydlišť) a samozřejmě, a především na zájmech a možnostech dítěte.
Závěr
Úkolem soudů je najít nejvhodnější řešení neomezující ani právo rodiče ani samotného dítěte. Ačkoli je střídavá péče vhodná z hlediska proporcionality zásahu, nejde o jediné či dokonce prioritní řešení. Navzdory představě rodiče, kterému dítě do péče svěřeno není a který o svěření dítěte do péče projevoval skutečný a vážný zájem, může být i výlučná péče druhého rodiče více vyhovujícím řešením. Může tomu tak být v případě, kdy do večera pracující či jinak vytížený rodič nemá po rozchodu či rozvodu možnost trávit s dítětem dostatečné množství času. Rozhodnutí stanovující výlučnou péči jednoho z rodičů může sice ve druhém rodiči vzbudit pocit prohry, avšak po počátečním rozhořčení po zaběhnutí režimu může vyjít najevo, že jde ve vztahu k samotnému dítěti skutečně o nejlepší uspořádání vztahů. Ostatně i na výše vybraných modelech je vidět, že v široké podobě styku se formálně výlučná a střídavá péče sobě přibližují.
[1] Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2482/13-1 ze dne 26. 5. 2014.
[2]Usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2458/18 ze dne 5. 11. 2018.
[3]WESTPHALOVÁ, Lenka. § 888 [Právo dítěte stýkat se s rodičem, právo rodiče stýkat se s dítětem a podmínky styku stanovené soudem]. In: HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 936.
[4]Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 363/03 ze dne 20. 1. 2005.
[5]Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS. 997/17 ze dne 9. 5. 2017.
Diskuze k článku ()