Nejprve k zákonu
Podle ustanovení § 907 odst. 1 občanského zákoníku může soud svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče. Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže, jak vyplývá z ustanovení § 888 odst. 1 občanského zákoníku.
Předně je nutné určit, jaká forma péče připadá pro uspořádání poměrů v rodině v úvahu. Je-li zvolena střídavá péče, nehovoříme o styku, jelikož o dítě pečují oba rodiče, a to ve střídajících se intervalech. Styk je potřeba upravit až mezi nepečujícím rodičem a dítětem v případě svěření dítěte do výlučné péče jednomu rodiči. S ohledem na to je na místě při úpravě osobního styku nepečujícího rodiče s dítětem označit uspořádání vztahů jako modely styku, kdežto v případě střídavé péče půjde o modely střídání. V žádném zákonném ustanovení však nenalezneme pravidla pro volbu konkrétního modelu. Soud se ve smyslu § 907 odst. 2 občanského zákoníku při určení modelu řídí různými kritérii, a to mimo jiné osobností dítěte, zázemím rodičů, věkem dítěte, ale i citovými vazbami k sourozencům, prarodičům, a popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám.
Střídavá péče a výlučná péče však nemusí být tak rozdílnými formami úpravy poměrů odloučených rodičů k dítěti, jak se na první pohled může zdát. Výlučná péče může být dokonce, co se týče rozsahu vymezení styku, alternativou střídavé péče, a to ve své podobě s širokým rozsahem styku. Ačkoli bylo rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého je střídavá péče rodičů pravidlem, pokud oba rodiče projevují upřímný zájem o svěření dítěte do své péče a kdy oba rodiče naplňují posuzovaná kritéria v zásadě stejnou měrou, označováno za přelomové, není tak jednosměrným, jak ho někteří rodiče mohou vnímat.[1] Zobecňování závěru tohoto rozhodnutí není možné, jelikož střídavou péči nelze považovat za pravidlo bez splnění dalších rozhodných kritérií. Střídavá péče je ohleduplná k ústavně zaručeným právům obou rodičů i dítěte, avšak v každém individuálním případě není prioritou. Ústavní soud tomu v nedávné době přisvědčil, když uvedl, že o vhodnosti střídavé péče svědčí až zvláštnosti každého jednotlivého případu, přičemž upřednostnění střídavé péče přichází v úvahu až v okamžiku, kdy lze takové uspořádání vztahů označit za nejvíce odpovídající prioritnímu zájmu dítěte.[2]
Modely styku a střídaní v péči obecně
Osobní styk rodiče s dítětem, jakož i střídání rodičů v péči, se může odehrávat v různě uspořádaných časových úsecích. Při rozhodnutí o výlučné péči je však nutné brát větší ohled na vyvážení práv obou rodičů, a to odpovídajícím stanovením rozsahu styku. Rodič nemající dítě v péči si od pečujícího rodiče dítě převezme a stráví s ním vyhrazený čas. Styk s nepečujícím rodičem bude zpravidla na místě odlišném od obvyklého bydliště dítěte, bez přítomnosti jiných osob, obvykle i přes noc. Délka trvání styku je ovlivněna, jako ostatně celá zvolená koncepce styku, zejména potřebami a zájmem dítěte. Uvádí se, že rodič má v zásadě oprávnění vídat se s dítětem každý druhý víkend, k tomu však navíc i v určité dny v týdnu. Jelikož má každý z rodičů právo podílet se na školní přípravě či na výchově v širším slova smyslu, je třeba v rámci styku umožnit realizaci péče a výchovy dítěte i nepečujícímu rodiči. S ohledem na to má být styk stanoven v co nejširší možné míře. Nedovoluje-li to zájem dítěte, stanoví se styk nejméně po dobu každého druhého víkendu. I v tomto případě lze styk stanovit od pátečního vyzvednutí ve škole do pondělního odvozu do školy. Navíc je možné stanovit rozdílně prázdninový režim styku, a to jde-li o hlavní prázdniny, vánoční, jarní či jiné prázdniny.[3]
Modely styku i střídání je však potřeba vnímat více jako vzorové příklady než zavazující a konečné možnosti pro uspořádání vztahů rodičů a dětí. Vymezení modelů fungování vztahů mezi oddělenými rodiči a nezletilými dětmi, které jsou v povědomí veřejnosti a jsou zažité orgány veřejné moci, nelze stavět nad zájem dítěte. Není možné situaci každého nezletilého dítěte a jeho rodičů podřadit pod modelovou situaci, naopak je nutné vždy zohlednit konkrétní okolnosti daného případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte.[4] Na následujících řádcích si tak můžeme demonstrativně uvést toliko několik vzorových situací.
Modely styku s nepečujícím rodičem při výlučné péči
Za standardní podobu styku lze označit tzv. víkendový model, kdy se nepečující rodič vídá s dítětem pravidelně jednou za 14 dní o víkendu. V základní podobě vyzvedne nepečující rodič dítě v pátek odpoledne po škole a dítě odevzdá druhému rodiči v neděli večer. Víkendový model může být modifikován, a to buď do jeho redukované nebo prodloužené podoby. K redukci může dojít tím způsobem, že dítě bude u nerezidentního rodiče přespávat pouze ze soboty na neděli, prodloužení zase v převzetí dítěte již ve čtvrtek či jeho odevzdání v pondělí ráno při odvozu do školy. Za účelem vyváženosti práv obou rodičů se tento model doplňuje například o styk během jednoho odpoledne v týdnu, v němž dítě víkend tráví s pečujícím rodičem. Víkendový model je vhodný pro děti, které již navštěvují každodenně školní zařízení, jakož i pro rodiče, jejichž časové, pracovní a jiné podmínky styk ve všední dny neumožňují.
Model s přespáním však nemusí být vždy vhodný, například jde-li o malé děti s vysokou závislostí na matce nebo o děti blízko věku zletilosti, které si nepřejí u druhého rodiče přespávat. V těchto případech se uplatňuje model bez přespání, kdy styk může spočívat v dopoledním, odpoledním či jinak vymezeném setkání rodiče s dítětem.
V úvahu však přichází i jiné modely styku. Dítě a nerezidentní rodič, u nichž je možná realizace styku i mimo víkend, mohou uplatnit například model 2-2-3 (posuzovaný v týdenním intervalu). Případně se dá bez ohledu na chod dní za sebou označit v jiné podobě jako model 2-5-2-5 (posuzovaný v dvoutýdenním intervalu). Pro znázornění variability situací je možné navíc uvést jinou podobu modelu 2-5-2-5. V zásadě jde o to, že nerezidentní rodič vídá dítě pravidelně (případně i nepravidelně) na libovolné dva dny v týdnu, přičemž konkrétní dva dny se mohou po určitém intervalu změnit. Pro představu je uvedené modely vhodné znázornit v následujících tabulkách:
Nakonec stojí za zmínku již zmíněný model rozšířeného styku, bezpochyby šetrnější k požadavku rovnocennosti práv rodičů pečovat o dítě stejnou měrou. Převážně jde o model prodlouženého víkendu jednou za 14 dní (čtvrtek až neděle, případně až pondělí ráno), a to za současného styku (i s možným přespáním) v druhém týdnu.
Modely střídání v případě střídavé péče
V rámci střídavé péče je vžitý model týdenního střídaní, tj. střídání rodičů v péči v týdenních intervalech. Frekvence střídání však může být odlišná, a to i delší (např. dvoutýdenní interval) nebo kratší (viz dále). Lze se setkat s modelem 3-4-3-4 vyznačujícím se kratšími intervaly střídání, kdy matka pečuje o dítě první 3 dny v týdnu, otec další 4 dny v týdnu, s tím, že v následujícím měsíci dojde k výměně intervalu matky a otce, aby byla péče časově vyvážená.[5] Model vyznačující se ještě kratšími intervaly střídaní lze označit jako model 2-2-3. Pro lepší představu následuje znázornění modelů střídání:
V teoretické rovině se formám střídání v péči meze nekladou, v praxi stojí konkrétní výsledek na realizovatelnosti střídání v takových intervalech na straně rodičů (např. z důvodu vzdálenosti bydlišť) a samozřejmě, a především na zájmech a možnostech dítěte.
Závěr
Úkolem soudů je najít nejvhodnější řešení neomezující ani právo rodiče ani samotného dítěte. Ačkoli je střídavá péče vhodná z hlediska proporcionality zásahu, nejde o jediné či dokonce prioritní řešení. Navzdory představě rodiče, kterému dítě do péče svěřeno není a který o svěření dítěte do péče projevoval skutečný a vážný zájem, může být i výlučná péče druhého rodiče více vyhovujícím řešením. Může tomu tak být v případě, kdy do večera pracující či jinak vytížený rodič nemá po rozchodu či rozvodu možnost trávit s dítětem dostatečné množství času. Rozhodnutí stanovující výlučnou péči jednoho z rodičů může sice ve druhém rodiči vzbudit pocit prohry, avšak po počátečním rozhořčení po zaběhnutí režimu může vyjít najevo, že jde ve vztahu k samotnému dítěti skutečně o nejlepší uspořádání vztahů. Ostatně i na výše vybraných modelech je vidět, že v široké podobě styku se formálně výlučná a střídavá péče sobě přibližují.
[1] Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2482/13-1 ze dne 26. 5. 2014.
[2] Usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2458/18 ze dne 5. 11. 2018.
[3] WESTPHALOVÁ, Lenka. § 888 [Právo dítěte stýkat se s rodičem, právo rodiče stýkat se s dítětem a podmínky styku stanovené soudem]. In: HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 936.
[4] Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 363/03 ze dne 20. 1. 2005.
[5] Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS. 997/17 ze dne 9. 5. 2017.
Diskuze k článku ()