Práva cestujících v letecké dopravě

Nařízení 261/2004

Důležitým právním předpisem v oblasti letecké dopravy je nařízení č. 261/2004, kterým se stanovují společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů.[1] Aby bylo možné žádat kompenzaci za zpoždění letu dle nařízení č. 261/2004, je nutné, aby byl let operován alespoň jedním z následujících způsobů:

1. Let musí být uskutečněn uvnitř EU nebo členského státu (Norsko, Švýcarko, Island).
2. Země, ze které je operován odlet letadla, je uvnitř EU nebo členského státu.
3. Letecká společnost, která let operuje, má sídlo na území EU či členského státu.[2]

Nařízení se aplikuje na situace, kdy je cestujícím odepřen nástup na palubu proti jejich vůli, je jejich let zrušen či je jejich let zpožděn.[3] Shodně jako podle Montrealské úmluvy, která bude rozebrána níže v textu, by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce. Těmito termíny se blíže zabývá judikatura, která přináší výklad těchto pojmů. Některá stěžejní rozhodnutí budou též rozebrána níže v textu. Mimořádnou okolností může dle názoru autorky být nyní aktuální výskyt onemocnění covid-19, resp. pandemie.[4]

Odepření nástupu na palubu

Za odepření nástupu na palubu se považuje odmítnutí přepravit cestujícího, a to i přes to, že došlo k přihlášení se k nástupu na palubu v čase uvedeném leteckým dopravcem/provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy. Pokud takový čas uvedený nebyl, tak nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu. Výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy jsou dány přiměřené důvody k odepření přístupu na palubu – kupříkladu důvody zdravotní, bezpečnostní či nedostatečné cestovní doklady.[5]

Je v praxi vůbec možné, aby daná situace nastala? Ano, a to proto, že letecké společnosti často z ekonomických důvodů umožňují zakoupení letenek většímu počtu zájemců, než je kapacita letadla, této praktice se též říká overbooking. K tomuto jevu může dojít také v případě technické závady na systému či lidské chyby, kdy je provedeno více rezervací na daný let, než je maximální kapacita.

Odepřením se též zabýval SDEU. Pojem odepření nástupu na palubu je dle rozsudku soudního dvora ze dne 4. 10. 2021 ve věci C-22/11 nutné vykládat extenzivně. Rozhodnutí definuje odepření nástupu na palubu tak, že: „se týká nejen odepření nástupu na palubu, které bylo způsobeno překročením kapacity letu v důsledku nadměrného počtu rezervací, nýbrž i odepření nástupu na palubu z jiných důvodů, jako jsou provozní důvody.“

Obdobnou definici můžeme nalézt též v rozsudku soudního dvora ze stejného dne ve věci C-321/11. Toto rozhodnutí navíc uvádí, že  „odepření nástupu na palubu zahrnuje situaci, kdy v rámci jediné smlouvy o dopravě obsahující několik rezervací na lety, které na sebe přímo navazují a jsou odbaveny současně, letecký dopravce odepře nástup na palubu některým cestujícím z důvodu, že první let z jejich rezervace měl zpoždění, které je přičitatelné tomuto dopravci, a že tento dopravce nesprávně předpokládal, že se tito cestující nedostaví včas k nástupu na palubu letadla druhého letu.“ Rozhodnutí tak chrání cestující i v případech navazujících letů.[6]

V případě, že dojde k odepření nástupu na palubu letadla proti vůli cestujícího, má cestující nárok na následující:

– náhradu pořizovací ceny letenky do sedmi dní spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu nebo přesměrování na jejich cílové místo určení,

– poskytnutí péče (občerstvení, strava, ubytování v hotelu a další),

– finanční kompenzaci v rozsahu 250 – 600 EUR dle délky letu.

Dle samotného nařízení by mělo dojít ke snížení počtu cestujících, jimž byl odepřen nástup na palubu proti jejich vůli. Ke snížení počtu dojde tak, že namísto odepření nástupu na palubu cestujícím by letečtí dopravci museli vyzvat dobrovolníky k odstoupení od svých rezervací za náhradu, přičemž těm, kterým by byl nakonec odepřen nástup na palubu, by se poskytla úplná náhrada.[7]

Zrušení letu

Zrušením se dle Nařízení 261/2004 rozumí neuskutečnění letu, který byl dříve plánován a na který bylo rezervováno alespoň jedno místo.[8] Nejedná se o situaci neobvyklou, jelikož v praxi se často prodávají letenky na dlouhý časový interval dopředu[9]. V takových situacích je tedy pravděpodobné, že ke zrušení letu může dojít. K masivnímu rušení letů došlo na jaře 2020 v souvislosti s opatřeními, která byla přijímána jednotlivými státy v souvislosti se zabráněním šíření onemocnění Covid-19.

V případě zrušení je stanoven nárok na náhradu pořizovací ceny letenky do sedmi dní spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu nebo přesměrováním (náhradním letem) do cílového místa určení. Volba pak náleží cestujícímu. Pokud cestující zvolí možnost náhrady, mělo by dojít k jejímu poskytnutí formou vrácení peněžních prostředků (a to jak hotově, tak skrze prostředky bezhotovostního styku). Letecké společnosti často nabízejí vrácení peněžních prostředků formou poukázky na služby (voucheru). Toto je dle článku 7 odstavce 3 a článku 8 Nařízení č. 261/2004 možné, avšak pouze pokud s tím cestující souhlasí.[10] Nic na tom nemění ani pandemie onemocnění Covid-19.

Spolu s těmito nároky vzniká též nárok na poskytnutí občerstvení a na možnost kontaktovat své blízké (či jiné osoby) telefonicky nebo elektronickou poštou.

Pokud si cestující zvolí možnost přesměrování, může vzniknout nárok na bezplatné ubytování a přesun mezi hotelem a letištěm v závislosti na časové prodlevě mezi původním letem a letem, na nějž byl přesměrován.

Na základě článku 5 a článku 7 nařízení č. 261/2004 může mít cestující též nárok na finanční kompenzaci. Na kompenzaci vzniká nárok v následujících případech:

• když není cestující informován o zrušení alespoň 2 týdny před odletem, nebo
• pokud není informován o zrušení ve lhůtě od 2 týdnů do 7 dnů před odletem a nebylo nabídnuto přesměrování, jež by umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo
• pokud není informován o zrušení méně než 7 dní před plánovaným odletem a není mu nabídnuto přesměrování letu, které by umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu.

Kompenzace je hrazena ve výši 250 – 600 EUR v závislosti na délce letu. Cestující však nemá právo na finanční odškodnění, pokud bylo zrušení letu způsobeno mimořádnými okolnostmi. Mezi tyto okolnosti zřejmě spadají restrikce a opatření, které jednotlivé státy přijímají z důvodů omezení šíření nákazy onemocnění Covid-19. Domnívám se, že rušení letu z důvodů onemocnění a souvisejících opatření spadá pod mimořádné okolnosti, protože letecký dopravce nemá možnost těmto okolnostem zabránit, i když přijme veškerá opatření.[11],[12]

Cestující dále nemá nárok na finanční kompenzaci v případě, že jej dopravce v dostatečném časovém předstihu[13] s ohledem na plánovaný čas odletu informuje o zrušení letu a zajistí jeho přesměrování.

Zpoždění letu

U zpoždění letu je nutné rozlišovat mezi zpožděním významným a zpožděním nevýznamným. K nevýznamným zpožděním letu dochází běžně a hovoříme tak o zpoždění v řádu jednotek, maximálně desítek minut. Většina těchto zpoždění může být v rámci letu odstraněna při příznivých leteckých podmínkách. Nevýznamná zpoždění letu nejsou předmětem kompenzace.

Právní úprava reaguje až na situace, kdy zpoždění přesáhne vymezenou dobu. Zároveň se práva cestujících v letecké dopravě odvíjí od vzdálenosti, kterou má letoun během své cesty překonat. Samo nařízení vymezuje následující varianty, při nichž letecký dopravce důvodně očekává, že let bude oproti plánovanému odletu opožděn:

a) o dvě hodiny nebo více v případě letů o délce nejvýše 1500 kilometrů, nebo

b) o tři hodiny nebo více v případě všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů, nebo

c) o čtyři hodiny nebo více v případě všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

Pokud dojde k situaci vymezené v písm. a), b) či c), nabídne provozující letecký dopravce cestujícím v závislosti na čase zpoždění stravu a občerstvení. Pokud je to nezbytné, nabídne též ubytování v hotelu na jednu či více nocí. V rámci kompenzace je též poskytnuta přeprava mezi letištěm a místem ubytování. Kompenzace je tedy obdobná jako u zrušení letu.

Nad rámec výše uvedeného jsou též cestujícím zdarma nabídnuty dva telefonní hovory, podání dvou zpráv telexem nebo faxem nebo elektronickou poštou. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat zvláště zranitelným cestujícím, mezi které zahrnujeme osoby s omezenou pohyblivostí, a všem osobám, které je doprovázejí, stejně jako potřebám dětí bez doprovodu. Všem těmto kategoriím je třeba věnovat zvýšenou pozornost.[14]

V případě zpoždění letu cestující nemá nárok na finanční kompenzaci. V praxi tak může dojít k absurdním situacím, kdy letecká společnost vydává zrušený let za let zpožděný (v praxi se lze setkat s pojmem velmi významné zpoždění letu). Soudní praxe však ve svých rozhodnutích ve věci C-402/07 či C-432/07 dospěla k tomu, že by mohla být uplatněna finanční náhrada i v případě zpoždění letů.