Práva cestujících

Česká právní úprava

Právní úpravu práv cestujících nalezneme nejen v českém právním řádu, ale i v právu evropském, některé otázky jsou navíc upraveny též mezinárodními úmluvami (např. tzv. Montrealskou úmluvou o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě). Základem české právní úpravy je občanský zákoník, který upravuje tato práva v rámci úpravy závazků ze smluv o přepravě (ust. § 2550 an.) a v rámci úpravy zájezdu (ust. § 2521 an.).

Smlouvu o přepravě osob uzavíráme s dopravcem často nevědomky. Občanský zákoník pro platnost této smlouvy nevyžaduje písemnou formu, a proto se v praxi spíše setkáváme s jejím konkludentním uzavíráním – nejčastěji nastoupením do přepravního prostředku s platným jízdním dokladem. Touto smlouvou vzniká dopravci povinnost dopravit cestujícího do sjednaného místa a postarat se o jeho bezpečí a pohodlí, za což mu cestující zaplatí jízdné. Cestující má právo na to, aby dopravce provedl přepravu dohodnutým spojem ve sjednaný čas a v souladu s jízdním řádem (resp. v souladu se sjednanými podmínkami). Cestující má dále právo obdržet od dopravce např. informace o jízdních řádech, cenách, přepravních podmínkách a zpoždění spojů. Dopravce rovněž musí zajistit pořádek, klid a čistotu v dopravním prostředku. Další práva a povinnosti nevyplývající ze smlouvy o přepravě pak upravují jednotlivé přepravní řády (např. vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu) a smluvní přepravní podmínky jednotlivých dopravců.

Často uplatňovaným právem je především právo cestující požadovat po dopravci náhradu škody, nebyla-li přeprava provedena včas. Občanský zákoník v ust. § 2553 sice pro tyto účely rozlišuje pravidelnou (tj. přepravu podle přepravních řádů či smluvních přepravních podmínek) a nepravidelnou přepravu (tj. přepravu domluvenou pro konkrétní případ), nicméně pro oba tyto typy přepravy stanoví, že podrobnosti náhrady škody jsou upraveny přepravními řády. Pokud zpoždění vzniklo z důvodů na straně dopravce, bude mít cestující obvykle právo na vrácení jízdného, přepravu jiným spojem a v některých případech též na poskytnutí určitého standardu péče při čekání na další spoj. Má-li spoj zpoždění v určité časové délce již na nástupišti, může cestující žádat vrácení jízdného a svoji cestu dopravním prostředkem zrušit. Cestující má zpravidla dále nárok na finanční odškodnění, a to pod podmínkou, že zpoždění či zrušení spoje není způsobeno okolnostmi, kterým nešlo zabránit – např. teroristickým útokem.

Výše uvedená práva musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu, po šesti měsících totiž dojde k jejich promlčení. Z přepravních řádů lze dovodit, že promlčecí lhůta začne běžet dnem nastoupení jízdy nebo dnem, kdy měl cestující využít spoj dopravce (tedy kdy mělo být ze strany dopravce plněno).

Pokud je při přepravě způsobena újma na zdraví nebo smrt, je posuzování této situace vyňato z působnosti přepravních řádů. V takovém případě občanský zákoník odkazuje na  ust. § 2927 v rámci oddílu věnovanému zvláštní úpravě náhrady škody – škodě z provozu dopravních prostředků. Provozovatel se podle tohoto ustanovení nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu, pokud byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Stejně tak se podle tohoto ustanovení bude postupovat v případě náhrady škody na zavazadle, pokud bylo přepravováno společně s cestujícím či pod jeho dohledem (tzv. příruční zavazadlo). Zavazadla přepravovaná odděleně od cestujících (tzv. cestovní zavazadla) podléhají právní úpravě odpovědnosti dopravce při přepravě věci (viz ust. § 2566 an.), podrobnosti stanoví v tomto případě přepravní řády. Cestující má v případě škody na cestovním zavazadle právo na její náhradu, pokud dojde k poškození nebo ztrátě zavazadla. Přepravní řády často obsahují ustanovení o omezení výše náhrady (např. její maximální výši, vyloučení některých věcí z náhrady apod.).

Odlišná práva mají cestující v případě zájezdu jakožto určitého souboru služeb cestovního ruchu. Zákazník účastnící se zájezdu má vůči pořadateli poměrně široká práva, např. právo na vydání dokladu o uzavření smlouvy o zájezdu (tzv. potvrzení o zájezdu), jenž obsahuje základní údaje o zájezdu (např. čas zahájení a ukončení, místo poskytování služeb cestovního ruchu a dobu jejich trvání), dokladu o pojištění pořadatele zájezdu a vyrozumění o potřebných dokladech (pasových, vízových požadavcích, zdravotních dokladech). Zákazník má rovněž právo kdykoli před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit. Zruší-li zájezd pořadatel v období do dvaceti dnů před zahájením zájezdu, uhradí zákazníkovi penále ve výši 10 % z ceny zájezdu a nahradí mu vzniklou škodu.

Občanský zákoník dále podrobně upravuje práva zákazníka v případě, že má zájezd určité vady, což zjednodušeně řečeno znamená, že zájezd nesplňuje zákazníkem očekávanou nebo pořadatelem tvrzenou kvalitu. Pořadatel zájezdu je svá pochybení povinen napravit za předpokladu, že to nevyžaduje neúměrné náklady. Neučiní-li tak ani v přiměřené lhůtě určené zákazníkem, může si nápravu zjednat sám zákazník a pořadatel zájezdu je povinen mu nahradit veškeré účelně vynaložené náklady. Vady nižší intenzity dávají zákazníkovi právo na slevu z ceny zájezdu, vytkne-li takovou vadu bez zbytečného odkladu. Odpovědnost za vady zájezdu je doplněna odpovědností pořadatele za náhradu škody. Vedle škody na majetku nahrazuje pořadatel zákazníkovi rovněž tzv. újmu za narušení dovolené, zejména pokud došlo ke zmaření nebo podstatnému zkrácení zájezdu.

Evropská právní úprava

Českou právní úpravu doplňuje a rozvádí úprava na evropské úrovni. Jde především o několik přímo aplikovatelných nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES). Přestože tato nařízení upravují většinu druhů dopravy, momentální absence platného přepravního řádu pro leteckou dopravu, který byl zrušen občanským zákoníkem, zvyšuje význam evropských nařízení upravujících oblast letecké dopravy. Jedná se zejména o nařízení č. 889/2002, kterým se mění nařízení č. 2027/1997 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod a nařízení č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Nařízení o náhradách v letecké dopravě se ovšem nevztahuje na každý let. Pravidla obsažená v nařízení se uplatní, pokud cestující odlétá z členského státu Evropské unie, a dále v případě, že odlétá ze třetí země, avšak to pouze za předpokladu, že mu nebyla poskytnuta pomoc ani náhrada škody v třetí zemi a že je zároveň provozující dopravce leteckou společností z EU.

Podíváme-li se na konkrétní povinnosti dopravce, je především jeho povinností informovat cestující o jejich právech (např. u odbavovací překážky nebo na internetových stránkách dopravce). Informace o náhradách a dalších právech je dopravce povinen poskytnout cestujícímu písemně v případě, že došlo ke zrušení letu, zpoždění letu o více než dvě hodiny nebo k odepření nástupu na palubu letadla.

Právo na kompenzaci přísluší cestujícímu při odepření nástupu na palubu letadla, při významném zpoždění letu nebo při jeho zrušení. Při zrušení letu se může cestující domáhat proplacení výdajů, přesměrování letu nebo návratu do původní destinace. Rovněž má cestující obecné právo na náhradu a asistenci, pokud ovšem nedošlo ke zrušení letu z mimořádných důvodů, kterým nešlo zabránit. Právo na náhradu při zpoždění letu cestujícím přísluší, pokud se jedná o zpoždění v délce vyšší než tři hodiny. Výše náhrady za ztrátu nebo poškození odbavených zavazadel je limitována do výše 1.220 euro (v rámci pojištění lze sjednat vyšší limit náhrady), příruční zavazadla podléhají odpovědnosti dopravce pouze v případě, že škodu sám způsobil.