Jedním z nejvýznamnějších aspektů ochrany rodinného domova je omezení dispozice s domem nebo bytem, v němž se nachází rodinná domácnost. To znamená, že pokud rodina vlastní dům, nemůže jej prodat nebo převést bez souhlasu všech členů rodiny, kteří v něm žijí. Toto omezení je obzvláště důležité, protože zajišťuje, aby rodiny nebyly nuceny opustit své domovy kvůli jednání jednoho člena rodiny. Zajišťuje také, aby rodinný dům zůstal místem stability a bezpečí pro všechny členy rodiny.
Pokud jde o otázky týkající se rodinného domu, používá se pojem rodinná domácnost ve smyslu manželské domácnosti. To znamená, že ochrana rodinné domácnosti se vztahuje na domácnost, ve které manželé žijí, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem nemovitosti. To je důležité, protože to zajišťuje, že žádný z manželů nemůže prodat nebo převést společnou domácnost manželů bez souhlasu druhého manžela. Tato ochrana pomáhá zabránit tomu, aby jeden z manželů použil hrozbu ztráty rodinného domu jako páku v rozvodovém nebo rozchodovém řízení.
V některých případech může pojem rodinná domácnost označovat také rodinnou domácnost rodiny, která má jiný obsah. Z důvodové zprávy k § 80 občanského zákoníku vyplývá, že pojem domácnost má dva významy a tento dvojí význam může někdy vést k záměně nebo sporům. Obecným cílem ochrany rodinné domácnosti je však zajistit, aby rodiny nebyly nuceny opustit své domovy bez řádného soudního řízení a aby rodinná domácnost zůstala místem útočiště, bezpečí a jistoty pro všechny členy rodiny.
V případě dispozice s bytem nebo domem ze strany ženatých fyzických osob by tak měla druhá strana vždy vyžadovat i prohlášení druhého z manželů, že se v dotčeném domě nebo bytě nenachází rodinná domácnost, resp. že dotčený manžel s předmětným právním jednáním (prodej, zastavení) souhlasí. V opačném případě se druhá strana vystavuje riziku, že druhý z manželů může následně právní jednání napadnout jako neplatné.
Závěrem lze říci, že ochrana rodinného domova je základním aspektem rodinného práva, který uznává význam rodinného domova jako místa stability a bezpečí pro rodiny. Omezením nakládání s rodinným domem se zákon snaží zajistit, aby rodiny nebyly zbaveny svého domova bez řádného soudního řízení a aby rodinný dům zůstal místem útočiště a bezpečí pro všechny členy rodiny. V důsledku toho je ochrana rodinného domova důležitým právním předpisem.
Má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.[1]
Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.
Diskuze k článku ()