Novela je sice primárně reakcí na evropskou směrnici[1], nicméně některé změny, které novela přináší, jsou výsledkem iniciativy českého zákonodárce, resp. vlády.
Změny se týkají zejména:
- přeshraničních přeměn a osvědčování přeshraničních přeměn,
- pravidel na ochranu zájmů třetích osob, které mohou být přeshraničními přeměnami negativně dotčeny,
- způsobu zveřejňování projektu přeměny, či
- způsobu jmenování znalce a oceňování jmění.
Novela dále zavádí novou formu přeměny.
Cílem tohoto článku je přiblížit některé změny provedené novelou a popsat jejich praktické dopady.
Přeshraniční přeměny
Z pohledu praxe je velice vítané rozšíření působnosti zákona o přeměnách. Úpravou znění § 3 odst. 3 písm. d) zákona o přeměnách dochází k rozšíření působnosti zákona o přeměnách i na přeshraniční přemístění sídla z a do států mimo prostor EU a EHP. V praxi se při těchto přemístěních dosud postupovalo pouze dle úpravy v občanském zákoníku. Jednalo se o postup nesystémový, kdy při přemístění sídla v rámci EU nebo EHP bylo nutné splnit přísné požadavky, zatímco přemístění z nebo do třetích zemí bylo těchto požadavků ušetřeno.
Novela dále zjednodušuje zpracování zprávy o přeshraniční přeměně. Dle stávající právní úpravy musí zpráva o přeshraniční přeměně obsahovat oddíl určený pro společníky nebo členy a oddíl určený pro zaměstnance. Nově je zavedena možnost vypracovat samostatnou zprávu pro společníky nebo členy a samostatnou zprávu pro zaměstnance. Dále je možné oddíl pro společníky vypustit v případě, že k tomu všichni společníci nebo členové právnické osoby zúčastněné na přeměně udělili souhlas, nebo v případě, kdy společnost má jediného společníka. Oddíl pro zaměstnance je možné vypustit v případě, že česká právnická osoba ani její dceřiné právnické osoby nemají žádné zaměstnance kromě těch, kteří jsou současně členy jejich statutárních orgánů. Jestliže je od vypracování oddílu určeného pro společníky nebo členy upuštěno a vypracování oddílu pro zaměstnance se nevyžaduje, není vyžadováno ani vypracování zprávy o přeshraniční přeměně.
Zjednodušení se týká také zpracování znaleckých zpráv o přeshraniční fúzi, přeshraničním rozdělení nebo přeshraničním přemístění sídla. Zákon nově nevyžaduje zpracování znaleckých zpráv, jestliže s tím souhlasí všichni společníci nebo členové právnických osob zúčastněných na přeměně, jestliže českou právnickou osobou zúčastněnou na přeměně je některá z osobních společností nebo jestliže se jedná o přeshraniční rozdělení vyčleněním.
Novelizovaný § 211 zákona o přeměnách obsahuje novou úpravu zjednodušených postupů v případě některých forem přeshraničních fúzí, která je následující:
- slučuje-li se jedna nebo více zanikajících korporací s nástupnickou korporací, která vlastní všechny podíly s hlasovacím právem zanikající korporace; nebo
- slučuje-li se jedna nebo více zanikajících akciových společností nebo společností s ručením omezeným s nástupnickou a.s. nebo s.r.o. a vlastní-li všechny podíly ve všech zúčastněných společnostech přímo nebo nepřímo jediná osoba;
potom není vyžadováno:
- uvedení některých údajů v projektu přeshraniční fúze,
- vyhotovení zprávy o přeshraniční fúzi zanikající zúčastněnou korporací,
- pořízení znalecké zprávy o přeshraniční fúzi,
- schválení přeshraniční fúze valnou hromadou, společníky ani jediným společníkem zanikající zúčastněné korporace.
Osvědčení o přeshraniční přeměně
Osvědčení o přeshraniční přeměně vydává na žádost notář postupem podle § 59x zákona o přeměnách. Dané ustanovení nově v odst. 2 vyjmenovává dokumenty, na jejichž základě notář zkoumá zákonnost přeshraniční přeměny. Nejedná se však o všechny dokumenty, které jsou třeba pro vydání osvědčení o přeshraniční přeměně, tento výčet je proto doplněn v § 59x odst. 3 zákona o přeměnách odkazem na vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 416/2011 Sb., o písemnostech, které je česká osoba zúčastněná na přeshraniční přeměně povinna předložit k notáři k vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu.
Jestliže má notář po přezkumu dokumentů podle § 59x odst. 2 zákona o přeměnách vážné podezření, že má přeměna zneužívající nebo podvodný účel, má nově notář dle § 59x odst. 8 zákona o přeměnách možnost se obrátit na orgán veřejné moci s působností v oblasti dotčené přeshraniční přeměnou s žádostí o poskytnutí nezbytné součinnosti.
Ustanovení § 59x odst. 7 zákona o přeměnách zavádí povinnost notáře odmítnout vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu, pokud mu osoba zúčastněná na přeshraniční přeměně nepředloží předepsané písemnosti, tj. podle § 59x odst. 2 a 3 zákona o přeměnách, anebo jestliže zjistí, že účel přeshraniční přeměny je zneužívající nebo podvodný, který směřuje k vyhýbání se či obcházení vnitrostátních nebo unijních právních předpisů, anebo k páchání trestné činnosti.
Povinnost notáře odmítnout vydání osvědčení byla v rámci legislativního procesu poměřována s právem na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Notáře však v tomto případě nelze považovat za správní orgán ani za soud, na jeho postup se proto nevztahuje občanský soudní řád ani správní řád. Za situace, kdy notář odmítne vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu, nelze proti tomuto postupu podat opravný prostředek a odmítnutí se pouze poznamená do spisu. Proti odmítnutí však lze podat stížnost k notářské komoře, případné spory vyplývající ze vztahu notáře a žadatele o vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu jsou soukromoprávní a budou řešeny v civilním soudním řízení.
Ochrana věřitelů
Změn doznala také právní úprava týkající se ochrany práv věřitelů osob zúčastněných na přeměně. V první řadě se mění lhůta, ve které mohou věřitelé požádat o poskytnutí dostatečného zajištění podle § 35 zákona o přeměnách, a to tak, že se zkracuje ze šesti měsíců na tři měsíce. Právo na dostatečné zajištění musí tedy být u soudu uplatněno do tří měsíců ode dne zveřejnění nebo uveřejnění projektu přeměny podle § 33 nebo § 33a zákona o přeměnách, jinak dojde k jeho prekluzi.
Rovněž došlo ke změně okruhu pohledávek, které lze tímto způsobem zajistit. Nově lze vedle pohledávek nesplatných zajistit i pohledávky budoucí či podmíněné za předpokladu, že půjde o pohledávky ze závazků vzniklých před zveřejněním nebo uveřejněním projektu přeměny.
Dále se staví najisto, že dostatečné zajištění je zřízeno přímo rozhodnutím soudu, čímž je eliminován výklad, dle kterého soud svým rozhodnutím pouze stanoví parametry konkrétního zajištění. Věřiteli v tomto případě stačí pouze osvědčit skutečnosti, které nasvědčují tomu, že přeměna zhorší dobytnost jeho pohledávky.
Zveřejnění projektu přeměny a oznámení o jeho uložení
Sama směrnice, jež je novelou transponována, nepožaduje zveřejnění oznámení o uložení projektu přeměny do sbírky listin. Z tohoto důvodu je zveřejnění oznámení v obchodním věstníku pro svou časovou i finanční nákladnost nově vypuštěno, když je samo o sobě bez zřejmého dopadu na práva věřitelů.
Osoba zúčastněná na přeměně, která je zapsaná do obchodního rejstříku, proto dle nové úpravy uloží do sbírky listin obchodního rejstříku projekt přeměny a upozornění pro věřitele, zástupce zaměstnanců, popřípadě zaměstnance a společníky nebo členy na jejich práva dle zákona o přeměnách, a to alespoň jeden měsíc přede dnem, kdy má být přeměna schválena.
Upozornění na práva dle zákona o přeměnách osoba zúčastněná na přeměně zveřejní i na svých webových stránkách rovněž jeden měsíc přede dnem, kdy má být přeměna schválena.
Zveřejnění projektu přeměny ve sbírce listin není třeba, jestliže osoba zúčastněná na přeměně uveřejní projekt přeměny na svých webových stránkách spolu s upozorněním na práva dle zákona o přeměnách, toto upozornění rovněž uloží do sbírky listin a zajistí zápis údajů o přeměně podle zákona o veřejných rejstřících.
Výjimka při ocenění jmění posudkem znalce
Novelizované ustanovení § 13b zákona o přeměnách umožňuje nahradit ocenění jmění posudkem znalce, a to postupem podle § 468 a násl. zákona o obchodních korporacích v případech, ve kterých upravuje výjimky z povinnosti oceňovat nepeněžitý vklad posudkem znalce při zvýšení základního kapitálu.
Výjimky lze rozdělit na dvě skupiny. Do první skupiny patří ocenění investičních cenných papírů a nástrojů peněžního trhu podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. U těchto lze pro určení ceny použít vážený průměr z cen, za které byly uskutečněny obchody tímto cenným papírem nebo nástrojem na jednom nebo více evropských regulovaných trzích v době 6 měsíců před zápisem přeměny do obchodního rejstříku.
Druhou skupinu tvoří ocenění jiného majetku. Zde lze použít reálnou hodnotu určenou obecně uznávaným nezávislým odborníkem za využití obecně uznávaných standardů a zásad oceňování ne déle než 6 měsíců před zápisem přeměny do obchodního rejstříku. Jestliže společnost účtuje o takovém majetku v reálných hodnotách, lze použít tuto hodnotu vykázanou v účetní závěrce za předchozí účetní období. Všechny výjimky lze použít pouze tehdy, rozhodne-li o tom statutární orgán přeměňované společnosti.
Jde-li o definici uznávaného odborníka, důvodová zpráva novely odkazuje na komentář k zákonu o obchodních korporacích. Podle komentářové literatury je jiným odborníkem ve smyslu § 469 odst. 1 zákona o obchodních korporacích především osoba disponující znalostmi a dovednostmi potřebnými pro stanovení hodnoty majetku, jenž má být vnesen do společnosti, která je obecně uznávaná, tj. respektovaná v příslušných odborných kruzích, a nezávislá na společnosti (k pojmu „nezávislost“ srov. například NS 29 Cdo 1314/2000). Půjde například o renomovanou realitní kancelář mající zkušenosti s typem nemovitosti, jež má být vnesena do společnosti, či o předního akademika v oboru oceňování dotčeného majetku.[2]
Určení znalce
Zákon o přeměnách v hlavě V již nehovoří o jmenování, odměňování a odvolávání znalce, nýbrž o určení znalce. K této obsahové změně dochází s ohledem na skutečnost, že zákon o obchodních korporacích již upustil od povinného oceňování předmětu nepeněžitého vkladu znalcem jmenovaným soudem, přičemž požadavek na jmenování znalce soudem nevyplývá ani ze směrnice. Požadavek na jmenování znalce soudem je tedy v § 28 zákona o přeměnách nahrazen požadavkem na určení znalce ze seznamu znalců podle jiného právního předpisu. Skutečnost, že znalec je stále vybírán ze seznamu znalců, dle našeho názoru zajistí, že i po provedené novelizaci zákona o přeměnách bude oceňování prováděno dostatečně kvalifikovanou osobou, která je nezávislá.
Znalce nově vybírá sama osoba zúčastněná na přeměně, je-li těchto osob více, pak všechny tyto osoby. I související otázky, zejména jde-li o výši odměny znalce, jsou nově rovněž ponechány na dohodě zúčastněné osoby a znalce.
Vyčlenění
Novela konečně zavádí novou formu přeměny – rozdělení vyčleněním. V důsledku vyčlenění rozdělovaná společnost nezaniká a vyčleněná část jejího jmění přechází výměnou za podíl nebo podíly na jednu nebo více nových společností (vyčlenění se vznikem nové nebo nových společností), na jednu nebo více již existujících společností (vyčlenění sloučením) nebo se jedná o kombinaci obou, tedy vyčleněná část jmění přechází na již existující i na vznikající společnosti.
Směrnice zavádí rozdělení vyčleněním jako formu přeshraničního rozdělení, avšak nevylučuje zavedení vyčlenění sloučením ve vnitrostátní úpravě. Nová úprava v § 243
odst. 1 písm. c) zákona o přeměnách proto počítá s vyčleněním sloučením, s rozdělením vyčleněním i s jejich kombinací, aby i českým subjektům v rámci vnitrostátních přeměn byla poskytnuta větší škála forem přeměny a zároveň byla snížena náročnost administrativních procesů souvisejících s přeměnou. Vyčlenění, při kterém jsou na rozdělovanou společnost převedeny podíly na nově vznikajících či existujících společnostech, není z tohoto důvodu použitelné pro družstva a nová úprava vyčlenění se tak týká pouze obchodních společností.
Závěr
Novela zákona o přeměnách je poměrně rozsáhlá a dotýká se prakticky všech částí zákona. Z našeho pohledu je novela vítaná, a to především z důvodu odstranění některých nedostatků stávající právní úpravy (zejm. co se týče určení znalce).
V případě již započatých či brzy chystaných přeměn je nezbytné se vypořádat s přechodnými ustanoveními novely, resp. proces přeměny přizpůsobit aktuální právní úpravě.
V případě Vašich jakýchkoli dotazů ohledně přeměn či korporátního práva obecně jsme Vám k dispozici, neváhejte se proto na nás obrátit.
[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2121 ze dne 27. listopadu 2019, kterou se mění směrnice 2017/1132, pokud jde o přeshraniční přemístění sídla, fúze a rozdělení.
[2] ŠUK, Petr. § 469 [Jiný majetek]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 985, marg. č. 2.
Diskuze k článku ()