Právo domoci se náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu (či jiného orgánu) nebo nesprávným úředním postupem má každý podle Listiny základních práv a svobod. Podrobnosti potom stanovuje zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Stát či územní samosprávné celky odpovídají za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Pochybit totiž při své činnosti mohou nejenom osoby při výkonu státní správy, ale i soudy nebo orgány samosprávných celků.
Základní podmínky pro uplatnění nároku
Mezi základní podmínky pro uplatnění nároku podle OdpŠk patří:
- existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu;
- vznik škody; a
- příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným účetním postupem a vznikem škody.
Nezákonné rozhodnutí je takové rozhodnutí, kterým vznikla účastníkovi řízení škoda a které bylo pro svou nezákonnost zrušeno nebo změněno. Aby však mohl poškozený (účastník původního řízení) uplatnit svůj nárok na náhradu škody podle OdpŠk, musí nejdříve využít všech možných procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To znamená, že v reakci na vydání nezákonného rozhodnutí musí poškozený např. podat proti tomuto rozhodnutí odvolání, ale případně i dovolání nebo návrhem zahájit jiné řízení (např. podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu). Jakmile vyčerpá všechny tyto přípustné prostředky a rozhodnutí bylo prohlášeno za nezákonné, disponuje poškozený titulem pro uplatnění svého nároku. Toto rozhodnutí musí být pravomocné.
Škoda však může být způsobena i tzv. nesprávným úředním postupem. Ten může spočívat v lecčem, od průtahů v řízení, poškození věci (např. při zajištění věci celním úřadem), chybném vyznačení doložky právní moci na soudním rozhodnutí či vidimace.
Oříškem může být prokázání příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V některých případech je příčinná souvislost přímočará a lehce prokazatelná, typicky v oblasti trestního práva, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, nicméně trestní stíhání bylo zastaveno, ale bývalému obviněnému vzniky náklady na právní zastoupení související s obranou proti trestnímu stíhání jeho osoby. Situace však nemusí být tak jasná a lehce prokazatelná v případě nesprávného úředního postupu, kdy k nesprávnému úřednímu postupu sice došlo, ale škodu tento postup způsobil spíše nepřímo. Při prokazování příčinné souvislosti je třeba zohlednit specifika konkrétního případu a řádně zdůvodnit, že škoda byla následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Prokazování nemajetkové újmy a příčinné souvislosti týkající se této je pak ještě náročnější, neboť je obtížné nemajetkovou újmu vůbec vyčíslit.
Promlčení
Neméně důležité je uplatnit nárok na náhradu škody včas tak, aby nedošlo k jeho promlčení. Obecně platí, že nárok na náhradu škody se promlčí za tři roky ode dny, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za způsobenou škodu odpovídá (subjektivní promlčecí lhůta). Objektivní promlčecí lhůta pak činí deset let ode dne doručení (oznámení) rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda (nárok na náhradu škody na způsobenou na zdraví však není takto časově omezen).
Subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody, která vznikla nezákonným rozhodnutím
V případě, že podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody podle OdpŠk je zrušení rozhodnutí, nárok na náhradu škody se podle ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk promlčí ode dne doručení (oznámení) rozhodnutí, které původní (nezákonné) rozhodnutí zrušuje.
Problematickým aspektem ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk může být skutečnost, že počátek běhu promlčecí lhůty neváže výslovně na nabytí právní moci zrušovacího rozhodnutí. Může totiž dojít k situaci, že proti zrušovacímu rozhodnutí je podán řádný opravný prostředek, a tedy zrušovací rozhodnutí je poškozenému doručeno (oznámeno), ale nenabylo ještě právní moci. Takovému případu se věnoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 1362/2013. V tomto rozsudku Nejvyšší soud konstatoval, že i když ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk vychází z toho, že zrušovací rozhodnutí většinou nelze napadnout odvoláním, a tudíž nabývá právní moci doručením. Nicméně v případě, kdy je proti zrušovacímu rozhodnutí podán řádný opravný prostředek (např. odvolání), je třeba vyčkat, až zrušovací rozhodnutí nabyde právní moci. Jak praví Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozsudku: „Pokud by totiž zrušovací rozhodnutí bylo následně zrušeno vyšší instancí, pak by stěží mohl být naplněn předpoklad původního nezákonného rozhodnutí.“
Navíc je třeba ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk chápat v souvislosti s ustanovením § 8 odst. 1 OdpŠk, které stanoví, že lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, pokud bylo zrušeno nebo změněno právě pravomocné rozhodnutí. Promlčecí lhůta tedy může začít běžet až ode dne následujícího po dni, kdy nabylo zrušovací rozhodnutí právní moci. Nedá se přitom přehlédnout, že mohou nastat situace, kdy právní moc bude předcházet doručení či oznámení zrušovacího rozhodnutí poškozenému. Proto musí být splněny obě podmínky, aby subjektivní promlčecí lhůta mohla začít běžet, a to:
- doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; a
- právní moc zrušovacího rozhodnutí.
Podle judikatury Nejvyššího soudu nemá na běh této lhůty vliv podání mimořádného opravného prostředku za předpokladu, že podání mimořádného opravného prostředku nemá odkladný účinek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 30 Cdo 2007/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2019, sp. zn. 30 Cdo 3692/2017). Zrušovací rozhodnutí totiž nabude právní moci bez ohledu na to, jestli byl podán mimořádný opravný prostředek. Je tedy třeba podotknout, že pokud by bylo zrušovací rozhodnutí vyšší instancí zrušeno, neexistovalo by nezákonné rozhodnutí a nebyla by tedy naplněna první podmínka pro uplatnění nároku na náhradu škody podle OdpŠk a uplatnění nároku by nebylo vyhověno
Promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy
S uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy se obzvlášť vyplatí neotálet, neboť nárok se podle § 32 odst. 3 OdpŠk promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozví o tom, že mu nemajetková újma vznikla. Lhůta je tedy relativně krátká. Zároveň opět platí pravidlo, že tento svůj nárok může poškozený úspěšně uplatnit nejpozději do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou se spojen vznik nemajetkové újmy. Tato lhůta je tedy výrazně kratší. Nicméně, pokud nemajetková újma vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu, tak promlčecí lhůta nemůže uplynout dříve, než za 6 měsíců od skončení tohoto řízení.
Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 OdpŠk odpovídá okamžiku posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Proto je nutno do tohoto řízení započítat i případné řízení o mimořádných opravných prostředcích, jako je dovolání, kasační stížnost nebo ústavní stížnost, pokud tato řízení byla pro poškozeného neúspěšná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2012, sp. zn. 30 Cdo 4501/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu, sp. zn. 30 Cdo 518/2012). V tomto případě je tedy vhodné s uplatněním nároku vyčkat na to, jak dopadne řízení o mimořádném opravném prostředku.
Diskuze k článku ()