Metodika k odškodňování nemajetkové újmy na zdraví – ano, či ne
Byly tomu již tři roky, kdy vstoupil v účinnost zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Ani za tuto dobu se dosud nepodařilo zcela vyjasnit otázku týkající se výpočtu náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s ublížením na zdraví.
Odškodňování újmy na zdraví je otázkou poměrně citlivou. Vyjádření lidského života a zdraví v penězích je velice subjektivní a neobejde se bez značných emocí. Současně jakékoliv snahy o objektivizaci se rovněž nesetkávají s pozitivní odezvou jak u poškozených tak i u širší veřejnosti. Dalo by se tedy očekávat, že zákon bude v otázce určování výše odškodného precizní, zvláště s ohledem na znění úvodních ustanovení občanského zákoníku, konkrétně § 13.
Občanský zákoník v souvislosti s kritikou odškodňovací vyhlášky[1] tuto vyhlášku zrušil, a to s odůvodněním, že není správné, aby stanovení výše odškodnění záviselo na podzákonném přepisu, neboť tím dochází k nepřípustnému zasahování moci výkonné do nezávislosti moci soudní.[2] Je zvláštní, že kritika obsahu vyhlášky v podstatě ze strany autorů občanského zákoníku nezazněla. Autoři tedy měli, pokud jde o úpravu odškodnění újmy na zdraví, naprosto volnou ruku, ovšem místo zcela nové propracované úpravy této oblasti se omezili pouze na jediné ustanovení, které je navíc dosti vágní. Zákonodárce se tedy jednoznačně vyslovil tak, že dosavadní systém stanovení výše odškodného při újmě na zdraví není vhodný. Jaký systém by za vhodný považoval, již ale neřekl. Zákonodárce tedy stanovil cíl, avšak již ne cestu k němu. Žádné vodítko nám neposkytuje ani důvodová zpráva. Žádné výkladové stanovisko k této problematice nevydala ani Expertní skupina Komise pro aplikaci nové civilní legislativy, která byla zřízena za účelem řešení sporných otázek, které vyvstanou na počátku aplikace nového kodexu.
Autoři občanského zákoníku sice v důvodové zprávě k § 2951 až 2971 občanského zákoníku připustili, byť poměrně alibisticky, aby si soudci nějakou tu pomůcku vytvořili, pokud tedy cítí potřebu. Ovšem sami a navíc s mírným náznakem, že dobrý soudce žádné tabulky a pomůcky nepotřebuje. Osobně si ale nedovedu představit, jak řádně odůvodnit výpočet odškodnění, založený pouze na uvážení soudce, bez jakýchkoliv objektivizačních kritérií. Tím spíše za situace, kdy zákon obsahuje požadavek řádného odůvodnění a předvídatelnost rozhodnutí. Další otázkou pak je, jak zajistit, aby se byť jen dva soudci i ve shodném případě zamysleli stejným způsobem a určili shodnou částku.
Z tohoto právního vakua vzešla Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen „Metodika“). Ta byla nejdříve vydána pod hlavičkou Nejvyššího soudu, což jí dodávalo jistou důvěryhodnost, ale Nejvyšší soud se od ní následně distancoval.[3] Tím se z Metodiky stal výsledek pouhé soukromé iniciativy, byť vypracovaný odborníky jak z řad právníků, tak lékařů. Současně byla zpochybněna také kompetence Nejvyššího soudu ČR k vydání takového dokumentu v dané situaci. Aplikace Metodiky je tak poměrně sporná. Odvolací soudy zatím jen velmi potichu aplikaci Metodiky připouští. K samotnému Nejvyššímu soudu ČR, který se v současné době zdá být v otázce Metodiky rozpolcen, se zatím spory rozhodované podle ní nedostaly. Zůstává tedy stále otázkou, zda argumentace pomocí Metodiky i před touto instancí obstojí. Až právní názor Nejvyššího soudu ČR na podkladě konkrétního rozhodnutí definitivně rozhodne o budoucnosti tohoto materiálu.
Současná situace právní úpravy v oblasti odškodňování újmy na zdraví se tedy nejeví být úplně ideální. Máme zde zcela vágní a nic neříkající zákonné ustanovení, zrušenou odškodňovací vyhlášku a zatím spornou pomůcku v podobě Metodiky. Tím výčet možností, z nich může soudce čerpat při určování adekvátního odškodného a především pak pro své odůvodnění a jeho oporu, končí. A autoři občanského zákonu mlčí, k debatě ohledně používání či nepoužívání Metodiky se nevyjadřují. A to je dle mého názoru velká škoda, neboť jejich pohled na věc by byl jednoznačně přínosem.
Ocitli jsme se tedy v dosti svízelné situaci. Byla kritizována zrušená odškodňovací vyhláška, nově vytvořená Metodika i zcela vágní ustanovení občanského zákoníku, které mluví jen o plném odškodnění a slušnosti, jsou také předmětem kritiky. Nikdo z kritiků však s vlastním jiným řešením nepřišel.
Lze tedy shrnout, že Metodika, ať se nám to líbí nebo ne, je i přes její nedokonalosti prozatím jediným nástrojem pro stanovení výše odškodného, který máme. Proto bychom ji měli konečně jednoznačně a oficiálně přijmout, využít ji jako odrazový můstek a začít intenzivně pracovat na jejím propracování, aby se konečně do těchto tak citlivých sporů vrátila jistota a tedy v pravém smyslu spravedlnost.
[1] Vyhláška č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění
[2] Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2951 až 2971
[3] Vrcha, P.: K Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o.z., ASPI ID: LIT53616CZ
Další články
Kdo odpovídá za škodu, když vozidlo řídí algoritmus?
Automatizovaná vozidla nejsou pouze technologickou inovací automobilového průmyslu. Představují současně test schopnosti práva rozdělit odpovědnost ve světě, kde rozhodování vzniká v souhře člověka, softwaru, dat, výrobců, provozovatelů a infrastruktury. Tradiční otázka „Kdo řídil?“ se tak postupně mění na otázku „Kdo odpovídá za systém, který řídil?“.
Existuje povinnost čerpat mateřskou dovolenou?
Mateřská dovolená bývá tradičně chápána jako nástroj ochrany zaměstnankyně a dítěte, otázkou však zůstává, zda její čerpání představuje pouze právo, nebo i povinnost. Pozornost je věnována zejména minimální délce mateřské dovolené, možnostem výkonu práce v tomto období a výkladu české právní úpravy ve světle evropského práva a judikatury. Reflektovány jsou také praktické dopady pro zaměstnavatele i zaměstnankyně a úvahy nad tím, zda současné nastavení mateřské dovolené skutečně odpovídá účelu právní ochrany.
Může soud snížit náhradu za spoluvlastnický podíl u „spekulantů“?
Lze snížit náhradu za spoluvlastnický podíl při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, pokud došlo ke spekulativnímu nabytí takového podílu? Nejvyšší soud nyní upřesnil, kdy to možné je – a kdy ne.
EUDAMED: Jednotná databáze mění pravidla hry na trhu zdravotnických prostředků
Evropská databáze zdravotnických prostředků EUDAMED je jednou z nejvýznamnějších novinek, které přináší nařízení o zdravotnických prostředcích (MDR) a nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro (IVDR).
Sloučení kontrolní agendy krajských státních zastupitelství jako cesta k zachování menších okresních státních zastupitelství
Justice čelí zahlcení. Zatímco ministerstvo plánuje velkou reformu soudů až na rok 2028, efektivnějších úřadů a obřích úspor lze dosáhnout okamžitě. Stačí sloučit dozor a dohled na krajích. Má to však háček: nejdříve musíme utnout bezbřehý instanční dohled, ze kterého se v éře umělé inteligence stal nástroj šikanózních stěžovatelů a anonymů z internetu. Pokud systém nezačne podněty přísně filtrovat, zkolabuje a poškodí ty, kteří pomoc státu skutečně potřebují.
