Postih podnikatele odpovědného za vadu v dodavatelském řetězci
Pokud prodáváte zboží spotřebiteli, odpovídáte mu za vady, které se projeví na věci do dvou let od jejího převzetí. Spotřebitel může vady reklamovat a vy máte v takovém případě povinnost zjednat nápravu. Co když jste vadu nezpůsobili vy sami, ale ten, od koho jste zboží k dalšímu prodeji koupili? Bylo by nespravedlivé, abyste museli hradit veškeré náklady reklamace ze svého. Novela proto přináší změnu v podobě tzv. práva postihu. Použije se ať už v případě, že prodáváte spotřebiteli zboží nebo mu poskytujete digitální obsah či digitální služby včetně aktualizací.
Jako koncový prodejce můžete požadovat náhradu po tom, kdo vám věc prodal nebo kdo byl zavázán poskytovat digitální obsah či digitální službu. Tato osoba může náhradu požadovat opět po předchozím článku smluvního řetězce, což se může opakovat až do chvíle, kdy náhradu zaplatí prvotní původce – osoba, která vadu způsobila svým konáním nebo opomenutím. Jednoduše se ve smluvním řetězci postupuje vzestupně až do chvíle, kdy se najde viník. Náhrada se poskytuje ve výši účelně vynaložených nákladů na zjednání nápravy ve vztahu ke spotřebiteli. Podnikatel nemůže vyžadovat po předchozím článku řetězce náhradu pouze v případě, že o vadě věděl už, když věc přebíral, nebo pokud věc nebyla určena k uvedení na trh pro spotřebitele.
Malý podnikatel například prodává chytré hodinky, u kterých výrobce deklaroval, že jsou kompatibilní s jakýmkoli mobilním telefonem. Spotřebitel však zjistí, že jsou hodinky vadné, protože je nelze propojit s jeho zařízením. Hodinky proto reklamuje a požaduje jejich výměnu za nové, čímž podnikateli vzniknou náklady ve výši hodnoty hodinek. Podnikatel vadu nezpůsobil, a tak může po přeprodejci požadovat náhradu. Přeprodejce náhradu zaplatí, ale protože vadu také nezpůsobil, bude požadovat její úhradu od výrobce. Nakonec tedy dojde k tomu, že náklady za nové hodinky zaplatí osoba v řetězci, která je za vadu odpovědná.
Možná vás právě napadlo, že zavoláte svému právníkovi a raději rovnou ve smlouvě vyloučíte právo postihu. Zde ovšem neplatí, že si podnikatelé mezi sebou mohou dohodnout prakticky cokoliv. Právo postihu není možné předem smluvně vyloučit nebo jakkoliv omezit.
Poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb mezi podnikateli
Občanský zákoník nově upravuje smlouvu o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb, kterou mezi sebou mohou uzavřít podnikatelé – jeden v roli poskytovatele, druhý v roli uživatele. Na rozdíl od práva na postih, zde si můžete ujednat práva a povinnosti libovolně. Třeba se dohodnout, že úpravu v občanském zákoníku nepoužijete a místo toho si nastavit pravidla vlastní.
Digitálním obsahem jsou například videa, písničky, e-knihy, aplikace nebo počítačové programy. Digitální služba umožňuje uživatelům digitální obsah upravovat, vytvářet nebo k němu mít přístup či třeba sdílet data v digitální podobě jako například služba sdílení video, audio či jiných souborů nebo sociální média. Občanský zákoník upravuje podrobná pravidla pro poskytování digitálního obsahu s tím, že se použijí také na digitální služby. Pro zjednodušení budeme dále v článku uvádět pro obojí výraz „digitální obsah“.
Digitální obsah může být poskytován dvěma způsoby. Tím základním je jeho poskytování nepřetržitě po určitou dobu. Jedná se například o roční předplatné balíčku Microsoft 365 nebo předplatné iCloudu. Nezáleží na tom, jestli je smlouva uzavřena na dobu určitou nebo neurčitou, důležité je, že uživatel může přistupovat k obsahu jen po dobu trvání smlouvy. Po uplynutí předplatného uživatel zkrátka nebude moci editovat text v Microsoft Wordu, ani se nedostane k souborům nahraným v iCloudu.
Dalším způsobem poskytování digitálního obsahu je jednorázové plnění, které umožňuje uživateli přístup bez časového omezení – obvykle tím, že si obsah odněkud stáhne. V tomto případě může být obsah poskytnut jedním úkonem (například stažením online knihy), anebo opakovaně (například posíláním odkazů na stažení týdenních video lekcí v rámci kurzu).
Zpřístupnění digitálního obsahu
Při prodeji fyzického zboží podnikatel obvykle ví, jak ho dodat zákazníkovi. Předá mu ho přímo v obchodě nebo doručí prostřednictvím dopravce. Jak ale uživateli „dodat“ digitální obsah?
Zpřístupněním k užívání. Čas plnění je ponechán na ujednání stran. Chybí-li takové ujednání, musí poskytovatel digitální obsah zpřístupnit „bez zbytečného odkladu“ po uzavření smlouvy. Uživateli musí dodat nejnovější verzi digitálního obsahu, která je v době uzavření smlouvy přístupná. S předchozí verzí z roku raz dva tři obsahující dávno opravené bugy zkrátka příliš nepochodí.
Obsah může být zpřístupněn i prostřednictvím fyzického nebo virtuálního zařízení, které si uživatel zvolil. Požaduje-li zpřístupnění e-knihy prostřednictvím cloudového úložiště, splní poskytovatel svou povinnost jejím nahráním na úložiště.
Aktualizace digitálního obsahu
Poskytovatel musí digitální obsah aktualizovat po dobu trvání smlouvy (u nepřetržitého plnění) nebo po rozumně očekávanou dobu (u jednorázového plnění). Uživateli musí poskytovat jak ujednané aktualizace, tak ty nezbytné, které zajistí, aby byl obsah bez vad po celou dobu trvání smlouvy.
Dohodli jste se s podnikatelem, že pro vaši firmu vytvoří mobilní aplikaci, kterou bude po dobu pěti let vylepšovat prostřednictvím rozšiřování o nové funkcionality a vlastnosti? Potom vám musí ujednané aktualizace poskytovat. Pokud by kvůli některé z aktualizací mobilní aplikace přestala po chvíli reagovat, musí vám navíc poskytnout také aktualizaci, která takovou vadu opraví.
Uživatel by měl aktualizace provádět v přiměřené době. Může se ale svobodně rozhodnout tak neučinit a ponechat digitální obsah v původní podobě. V takovém případě si ale musí dát pozor, že pokud kvůli neprovedení aktualizace jeho mobilní aplikace přestane fungovat, reklamace se nedovolá. Uživatel totiž nemá nárok na náhradu z vady v důsledku chybějící aktualizace nebo v důsledku toho, že opomene aktualizaci provést včas. Poskytovatel ale na možnost aktualizace musí uživatele upozornit a poučit ho o důsledcích jejího neprovedení, případně k tomu musí dodat návod. Když to neudělá, zůstane jeho odpovědnost zachována, a uživatel tak bude moci digitální obsah nadále reklamovat.
Jste poskytovatelem a nechcete mít povinnost provádět aktualizace? Jednoduše tuto povinnost ve smlouvě s podnikatelem nebo v obchodních podmínkách vylučte.
Vady digitálního obsahu
Odpovědnost za vady digitálního obsahu se liší podle toho, zda jde o nepřetržité plnění nebo jednorázové. Poskytovatel je u nepřetržitého plnění odpovědný za to, že digitální obsah nemá vady po celou dobu trvání smlouvy (například po dobu trvání předplatného). A je to on, kdo nese důkazní břemeno, pokud se vada projeví, což znamená, že při reklamaci musí bezvadnost prokazovat.
Vada digitální obsahu nemusí jít ale na vrub poskytovateli vždy. Může být způsobena například nevhodným vybavením uživatele, který nemá dostatečně výkonný počítač či neužívá vhodný prohlížeč, případně jeho nevyhovujícím síťovým připojením. Pokud byl uživatel před uzavřením smlouvy upozorněn na to, že tyto technické požadavky musí splňovat k bezvadnému užívání obsahu, může se poskytovatel zbavit odpovědnosti poukázáním na tyto nedostatky.
Poskytovatel může využít mnoho způsobů k ověření, zda je digitální obsah vadný. Měl by však volit prostředky, které jsou pro uživatele co nejméně rušivé. Vhodné jsou například automatická hlášení o incidentech. Způsob ověření zasahující do soukromí uživatele jako virtuální přístup může být proveden až poté, co jiný způsob neexistuje nebo byly ostatní prostředky vyčerpány.
U jednorázového plnění je poskytovatel odpovědný pouze za vady, které měl obsah při zpřístupnění. Platí ale domněnka, že pokud se projeví vada v průběhu jednoho roku od zpřístupnění, byl digitální obsah vadný již při zpřístupnění. Na uživateli ovšem zůstává povinnost prokázat, že digitální obsah vykazuje nedostatek.
I zde platí, že jako poskytovatelé digitálního obsahu můžete svoji odpovědnost za vady zúžit nebo vyloučit.
Diskuze k článku ()