Přičítání vědomosti aneb kolik toho společnost ví?
Nejvyšší soud ČR nedávno vyjasnil, v jakém rozsahu lze právnické osobě přičítat vědomost jejích zástupců – jako např. chybějící dobrou víru.
Nejvyšší soud přitom odvozuje míru přičitatelnosti z rozhodovací pravomoci zástupců a jejich podílu na utváření vůle právnické osoby. Nejprve však Nejvyšší soud správně konstatuje, že vědomost zástupce, který sám zastupoval společnost při posuzovaném právním jednání, je v zásadě vždy přičitatelná společnosti bez ohledu na výše uvedená kritéria.
Nejvyšší soud dále konstatuje, že vědomost statutárních orgánů (např. jednatele) právnické osoby je právnické osobě vždy přičitatelná, a to právě z titulu povahy statutárního orgánu a s tím se pojícího podílu na utváření vůle. To má platit nezávisle na tom, zda příslušný člen statutárního orgánu právnickou osobu při určitém právním jednání zastupoval či nikoliv.
Vysoký podíl na utváření vůle právnické osoby mají podle názoru Nejvyššího soudu také ředitelé, a to z titulu své rozsáhlé řídící působnosti a s tím spojeným zástupčím oprávněním. Jejich vědomost musí být proto právnické osobě přičítána i tehdy, pokud dotčený ředitel sám nezastupoval společnost při posuzovaném právním jednání, ačkoliv by k tomu byl oprávněn.
Prokuristé se naproti tomu na tvorbě vůle právnické osoby nepodílí. Z důvodu chybějící charakteristiky statutárního orgánu považuje Nejvyšší soud smluvní zástupce jako např. prokuristy za nejvzdálenější procesu utváření vůle právnické osoby. Jejich vědomost by mohla být podle názoru Nejvyššího soudu přičítána právnické osobě jen tehdy, pokud by dotčený zástupce společnost fakticky sám zastupoval při posuzovaném právním jednání.
Rozsudek Nejvyššího soudu je vítaný do té míry, že rozdělení relevantních vědomostí mezi několik zástupců právnické osoby zpravidla nebude na újmu obchodním partnerům právnické osoby, neboť stačí vědomost jediného zástupce. V případném soudním procesu tak ten, kdo se dovolává vědomosti právnické osoby, musí – podle toho, o který z výše popsaných okruhů osob se jedná – jen doložit, že kterákoliv osoba náležející do příslušného okruhu osob měla vědomost o relevantní skutečnosti.
Zdroj: rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4554/2015, ze dne 15.11.2017
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
