Dětské skupiny: nová příležitost pro spolky a ústavy

Zřizovatel dětské skupiny

Kdo se tedy může stát poskytovatelem služby péče o dítě v dětské skupině? Na základě zákona může být fyzická osoba poskytovatelem této služby pouze v případě, že se jedná o zaměstnavatele jednoho z rodičů. Kromě této výjimky se počítá s tím, že provozovatelem dětských skupin budou právnické osoby. Službu péče v dětské skupině mohou kromě zaměstnavatelů poskytovat právnické osoby registrované dle zákona o církvích a náboženských společnostech, obce a kraje, vysoké školy, obecně prospěšné společnosti, nadace či nadační fondy, ústavy nebo spolky.

Nejčastěji se bude jistě jednat o dvě právní formy, které upravuje občanský zákoník – spolky a ústavy. V dalším textu se proto zaměříme právě na ně.

Co je to spolek a jak jej založit?

Spolek je právnickou osobou, korporací, k jejímuž založení jsou zapotřebí alespoň tři osoby. Jeho účel může být v podstatě libovolný, proto je samozřejmě možné založit spolek, jehož účelem bude péče o předškolní děti. Účel spolku musí být popsán ve stanovách, které také upraví základní náležitosti a pravidla fungování spolku, například zda bude mít spolek kolektivní či jednočlenný statutární orgán, jak bude probíhat přijímání členů a zda budou členové hradit členské poplatky či nikoliv. Více o založení spolku se můžete dočíst například zde[1].

Hlavní výhodou spolku je jeho stále poměrně jednoduché založení a flexibilní fungování. Naprostá většina ustanovení občanského zákoníku, která spolek upravují, jsou dispozitivní a pokud si tedy ve stanovách členové ujednají něco jiného, použije se úprava ve stanovách. To umožňuje mít jednoduchý spolek pouze s jedním orgánem (zároveň nejvyšším i statutárním), ale i propracovanou organizační strukturu. Možností je také zakládání pobočných spolků, které jsou samostatnými právnickými osobami, ale se subjektivitou odvozenou od hlavního spolku.

Spolek je typicky postaven na určité angažovanosti svých členů. Rozšiřování členské základny mu umožňuje růst a sílit při naplňování svého účelu. Na druhou stranu toto je spíše možnost, kterou spolek má, a spolkem tak může být také subjekt s omezenou členskou základnou, která se dále nerozšiřuje. Výhodou může být skutečnost, že členské příspěvky spolku jsou podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmu příjmem osvobozeným od daně.

Ústav – typický provozovatel služeb

V případě ústavu stanoví přímo občanský zákoník, že jeho účelem je provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky. Ústav tak může být vhodnou formou i pro poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, občanský zákoník ale stanoví, že ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených. Je tak otázkou, jestli by bylo akceptovatelné, aby byl ústav založen za účelem provozování dětské skupiny pouze pro zaměstnance určitého zaměstnavatele.

Ústav nemá členskou základnu a nelze proto stanovit členské příspěvky. Pro založení ústavu je třeba minimálně čtyř osob. Jednou je ředitel, který je zároveň statutárním orgánem, správní radu musí tvořit minimálně tři osoby odlišné od ředitele. Povinnou náležitostí je v případě ústavu údaj o výši vkladu (popř. o jeho nepeněžitém předmětu), který se zapisuje do rejstříku ústavů. Pro založení ústavu soudy vyžadují, aby měla zakládací listina formu notářského zápisu. Bližší informace k založení ústavu naleznete zde[2].

Závěr

Závěrem je třeba uvést, že obě z forem jsou vhodné pro poskytování péče v dětské skupině a výběr bude zejména záležet na okolnostech. Spolek je formou méně formalizovanou nežli ústav, vytváří možnost mít členskou základnu a přijímat členské příspěvky. Zákon nestanoví potřebu založení formou notářského zápisu, proto může založení spolku vycházet „levněji“.

Pokud ale nechcete, aby poskytování péče o dítě v dětské skupině neslo rysy spolkové činnosti, je ústav vhodnější formou (zejména, pokud dětská skupina nemá být uzavřená pouze pro rodiče určitého zaměstnavatele). Právní forma ústavu je ostatně „šitá“ na míru právě poskytovatelům služeb.