Problematika ochrany oznamovatelů neboli tzv. whistleblowerů, je dnes upravena směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (tzv. směrnice o whistleblowingu) (dále jen „Směrnice“). Směrnici měly členské státy EU povinnost transponovat do své národní legislativy do prosince roku 2021, k čemuž u nás nedošlo, a proto Evropská komise podala na ČR žalobu za pozdní transpozici Směrnice – se sankcí přibližně ve výši 50 mil. Kč. V Parlamentu ČR je tak svižně projednáván návrh zákona o ochraně oznamovatelů (dále jen „zákon o ochraně oznamovatelů“), jehož cílem je transponovat obsah Směrnice a jehož účinnost se předpokládá už v červenci letošního roku.
Vnitřní oznamovací systém
Jednou z hlavních povinností nového zákona bude povinnost zřídit tzv. vnitřní oznamovací systém, jehož prostřednictvím bude možné podávat oznámení o porušení zákona ze strany oznamovatelů. Povinnost zřídit tento systém by měli mít zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň 50 zaměstnanců, jakož i další zákonem stanovené subjekty. Mezi ně můžeme zařadit například orgány veřejné moci, veřejné zadavatele, zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů na bydlení, zaměstnavatele podléhající dohledu České národní banky podle zákona o podnikání na kapitálových trzích nebo zákona o investičních společnostech a investičních fondech, pojišťovny a zajišťovny, nebo třeba zprostředkovatelé pojištění či zajištění podle zákona upravujícího distribuci pojištění.
Oznámením se podle zákona o ochraně oznamovatelů rozumí především oznámení fyzických osob o protiprávním jednání, k němuž došlo nebo má dojít u osoby, pro niž oznamovatel, byť zprostředkovaně, vykonával nebo vykonává práci či jinou obdobnou činnost a které má znaky trestného činu, přestupku či jinak porušuje platné právní předpisy. Oznamovatelé by v praxi měli být především zaměstnanci nebo osoby v podobném postavení. Povinné subjekty budou v této souvislosti muset rovněž určit příslušnou osobu, jejímž úkolem bude mj. přijímat a posuzovat důvodnost oznámení podaných prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému, navrhovat povinnému subjektu opatření k nápravě nebo předejití protiprávního stavu v souvislosti s podanými oznámeními a plnit další zákonem stanovené povinnosti.
Příslušná osoba, která bude mít vnitřní oznamovací systém povinného subjektu na starosti, bude muset být bezúhonná, zletilá a plně svéprávná. Příslušná osoba bude také povinna vést elektronickou evidenci údajů o přijatých oznámeních. O přijetí oznámení bude příslušná osoba mít povinnost do 7 dnů ode dne jeho přijetí písemně vyrozumět oznamovatele. Příslušná osoba bude dále povinna posoudit důvodnost přijatého oznámení a písemně vyrozumět oznamovatele o výsledcích posouzení do 30 dnů ode dne přijetí oznámení. V případech skutkově nebo právně složitých bude možné tuto lhůtu prodloužit až o 30 dnů – nejvýše však dvakrát.
Povinné subjekty budou muset dále také zajistit, aby informace o způsobech oznamování prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému byly uveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup, aby oznamovateli bylo umožněno podávat oznámení písemně i ústně, aby se s podanými oznámeními mohla seznamovat pouze příslušná osoba, aby byla přijata vhodná opatření k nápravě nebo předejití protiprávního stavu v návaznosti na podaná oznámení atd. Zřízení a vedení vnitřního oznamovacího systému v souladu se zákonem tak zřejmě bude pro povinné subjekty představovat nezanedbatelné náklady.
Sdílení a outsourcing vnitřního oznamovacího systému
Povinné subjekty, které zaměstnávají maximálně 249 zaměstnanců, mohou vnitřní oznamovací systém sdílet nebo využít vnitřní oznamovací systém zavedený jiným povinným subjektem (tzv. outsourcing vnitřního oznamovacího systému). Společnosti s 250 a více zaměstnanci tudíž budou muset vždy zavést svůj vlastní vnitřní oznamovací v plném rozsahu a nebudou moci využít např. existujícího systému v rámci skupiny či koncernu. Odpovědnost povinných subjektů, které vnitřní oznamovací systém sdílejí nebo „outsourcují“, za porušení povinností podle zákona o ochraně oznamovatelů tím samozřejmě není dotčena. Nadto je důležité doplnit, že v případě outsourcingu může externí dodavatel oznamovacího systému pouze technicky zajistit jeho vznik a provoz – samotné šetření a posuzování důvodnosti přijatých oznámení musí být již prováděno povinným subjektem.
Odvetná opatření a výjimka z povinnosti mlčenlivosti
Zákon nezapomíná ani na ochranu oznamovatelů proti tzv. odvetným opatřením ze strany osob, vůči kterým oznámení směřuje. Oznamovatel a další osoby podílející se (ať už přímo či nepřímo) na podání oznámení budou mít podle zákona právo na přiměřené zadostiučinění, pokud by jim byla odvetným opatřením způsobena nemajetková újma. Mezi odvetná opatření zákon řadí například zproštění výkonu služby nebo skončení služebního poměru, rozvázání pracovního poměru nebo neprodloužení pracovního poměru na dobu určitou, odvolání z místa vedoucího zaměstnance, uložení kárného opatření, snížení mzdy, platu nebo odměny, neumožnění odborného rozvoje a další skutečnosti. Paleta odvetných opatření je v zákoně specifikována vcelku široce.
Nadto pokud by oznamovatel měl mít oprávněné důvody se domnívat, že oznámení bylo nezbytné pro odhalení protiprávního jednání, nemělo by se takovéto oznámení považovat za porušení bankovního tajemství, smluvní povinnosti mlčenlivosti, povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu ani povinnosti mlčenlivosti podle jiných právních předpisů upravujících výkon práce či jiné obdobné činnosti. Tato výjimka se neuplatní pouze ve vztahu k ochraně utajovaných informací, mlčenlivosti při výkonu činnosti notáře, státního zástupce, advokáta, soudního exekutora, soudce, daňového poradce nebo mlčenlivosti při poskytování zdravotních služeb.
Závěr
Zákon počítá i s ukládáním sankcí na všechny strany. Například oznamovatelům bude možné za vědomě nepravdivé oznámení uložit pokutu do 50 000 Kč. Příslušné pověřené osoby by se mohli dopustit přestupku například tím, že by odepřely přijetí oznámení, neposoudily jeho důvodnost nebo neoprávněně zveřejnily totožnost oznamovatele. Povinné subjekty se pak dopustí přestupku například v případě, kdy nezabrání, aby oznamovatel byl vystaven odvetnému opatření, neurčí příslušnou pověřenou osobu, nebo nezajistí, aby oznamovateli bylo umožněno podat oznámení prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému, přičemž výše pokuty za vybrané přestupky může činit až 1 000 000 Kč.
Diskuze k článku ()