Chytře protiprávní „chytré“ smlouvy. Mezi efektivností smluvní agendy a zakódovanou protiprávností zejména v ochraně soutěže

Mohou sloužit k pseudonymizaci (a v důsledku anonymizaci) právních vztahů, k nezákonným finančním operacím v rámci skupiny zúčastněných, ale mimo dohled veřejné moci, k zastřeným a zvnějšku obtížně kontrolovatelným a odhalitelným protiprávním jednáním. Jednu z akutních protiprávních aplikací chytrých smluv představuje jejich využití ke skryté kartelizaci, jež může podstatně snížit spotřebitelský blahobyt. Namístě je obezřetný právně-politický přístup čelící tomuto nebezpečí, který by však nezhatil kladný potenciál této nové technologie.

Úvodem

V příspěvku rozebírám a komentuji vybrané aktuální souvislosti blockchainové technologie použité v tzv. chytrých smlouvách. Po popisu technické podstaty těchto jevů se věnuji otevřeným otázkám možného zneužití těchto technologií k tajným ujednáním ohrožujícím hospodářskou soutěž a zejména k automatizaci algoritmizované koluze.

Komentuji současné možnosti použití českého práva, s nimiž si musí vystačit při zvládání těchto výzev, a uvádím i některé zahraniční a evropské praktické i doktrinální přístupy. Je nadále zřejmé, že se v právu nevyhneme nutné reakci na tyto nové výzvy a že tzv. více ekonomický přístup v soutěžním právu se bude stále více obohacovat a doplňovat o přístup více technologický.

Paušalizace pohodlného normativního přístupu, na niž jsme si jako právníci uvykli v době industriální a postindustriální, bude v éře informatické zřejmě stále více ustupovat svědomitému zkoumání technické podstaty a jejího dopadu na právní vztahy, na hospodářskou soutěž a na blahobyt spotřebitelů v každém jednotlivém případě.[1]

Podstata blockchainů a jejich vztah k tzv. chytrým smlouvám

Co je blockchain

Pro porozumění automatizaci a digitalizaci smluv je nutno znát pojem blockchainu, jenž se vyskytuje v posledních několika letech v odborných diskusích i mezi právníky, ač jejich podstatná část tápe v tom, co vlastně znamená. Jde o termín převzatý z oblasti IT, který se rozšířil a zdomácněl po celém světě tak rychle, že se v zájmu jednotnosti a srozumitelnosti ani nepřekládá.[2]

Blockchainy - přes svoji zdánlivou složitost a častou averzi netechnicky vzdělaných lidí při úvodním přiblížení se obsahu pojmu - umožňují zjednodušit každodenní právní agendu zejména rutinního a opakovaného charakteru, závislou na splnění jasně stanovených podmínek. Některými svými rysy však zpochybňují základní zásady smluvního práva, pokud je přímo nestaví na hlavu.[3] Prohlašují se za nejzlomovější technologii za posledních několik desetiletí.[4]

Někdy se blockchainy označují za symbol jakési čtvrté průmyslové revoluce, který může spolu s chytrými smlouvami vytvořit nové formy organizace a nové typy digitálního podnikání, které ovšem budou vyžadovat kvalitativně nové technické a právně regulatorní zásahy. Předvídá se dokonce vznik nového lex numerica, respektive lex cryptographica.[5] Protože blockchain není samozřejmě nic jiného nežli technologie k ochraně jistých práv, a nikoliv nějaký právní systém či podsystém, může být takové označování zavádějící. Nicméně zabývat se především obsahovými otázkami je nejen snad módní, ale bude to asi brzy dokonce prakticky nutné.[6]

Blockchain je vlastně rozptýlená nehierarchická (distribuovaná a sdílená) datová struktura (účetní kniha), jež umožňuje transparentní a bezpečné internetové ucho vání a přenos informace bez nutnosti spoléhat se na nějakou třetí osobu stojící mimo něj.

Každá operace na blockchaimu se zaznamená do bloku, jehož obsah je potom algoritmizovaně zakódován do hodnoty zvané hash. Ten je nezměnitelný a je komukoliv v blockchainu přístupný.[7] Pro kontraktaci představuje blockchain velký přínos, neboť ji značně urychluje a zvyšuje její kredibilitu. To, co se dříve odehrávalo během mnoha dnů a desítek výměn dopisů, mailů, telefonátů a prezenčních jednání, se dá v určitých případech vyřídit velmi rychle řadou autentizovaných a zřetězených elektronických záznamů (bloků), které nevývratně dokládají smluvní úkony či jiné skutečnosti - mohou se například vytvářet “moduly” chytrých smluv, zařaditelné automaticky do smluv, aby monitorovaly a informovaly o důvěryhodných zdrojích a spojovaly je s jistými účinky.[8]

Blockchain není totéž, co pouhý externí počítačový výkon (cloude computing), neboť se nespoléhá na poskytovatele dat, která mají být uchována nebo zpracována - každý uživatel používá vlastní zdroje na základě peer-to-peer. Každý uživatel disponuje vlastní kopií distribuované “účetní knihy” na svém vlastním počítači,[9] takže může současně kontrolovat data, jež vkládá do blockchainu, a též je zpracovávat, protože má na ve svém počítači kompletní kopii blockchainu.[10] Žádný účastník blockchainu nemá kontrolu nad databází, jež je decentralizovaná a zpětně nezměnitelná v rámci sítě peer-to-peer. Je-li nově vložená informace v souladu s dříve uloženými a verifikovanými daty v blockchainu, stane se součástí jeho databáze a přiřadí se dřívějším blokům; je-li v nesouladu, automaticky se odmítne. Tak se udržuje sekvence spolehlivých a nezměnitelných záznamů.

Komplexní zakódování a transparentní seřazení trvalých údajů dat v časové řadě může v některých případech ohrozit osobní data.[11]

Za nevýznamnější rysy blockchainového protokolu se pokládají:[12]

• decentralizace (důvěra se sdílí mezi účastníky bez nutnosti spoléhat se na vnější autoritu a riskovat její případnou chybu);[13]
• nezměnitelnost (každý blok v oné “účetní knize” navazuje kryptograficky - tedy zašifrovaně, zakódovaně - na blok předchozí a je trvalý po celou dobu fungování sítě);
• transparentnost (účastníci sítě mají přístup k procesu utváření konsenzu v řetězci, stejně jako k celému záznamu na blockchainu, což posiluje důvěru a zajišťuje spolehlivou stopu pro audit i důvěryhodnost spolupráce);
• bezpečnost a odolnost (bezpečný je blockchain z hlediska individuálních transakcí, neboť zajišťuje, že jen oprávněná osoba může disponovat svým majetkem. Je ale bezpečný i jako celek, protože chrání vlastnictví účastníků před manipulací, podvrhy, paděláním, zbytečnými výdaji a nepovoleným přístupem. Umožňuje stranám, které si nezbytně nemusí důvěřovat, kontrahovat bez třetí strany nebo prostředníka a zajistit splnění obsahu smlouvy).