Všeobecná touha po maximální dostupnosti informací a dat se dostává do střetu se zájmem a právem autorů na ochranu jimi vytvořených a vlastněných děl. I přes obrovský rozmach šíření dat a děl kyberprostorem, právní úprava této sféry pokulhává za nadsvětelnou rychlostí se rozvíjející realitou. Z tohoto důvodu bylo s velkým zájmem široké společnosti očekáváno rozhodnutí Soudního dvora EU (dále jen „ SDEU“) ve věci C-466/12 Nils Svensson, Sten Sjögren, Madelaine Sahlman, Pia Gadd v. Retriever Sverige AB (dále jen „Svensson“,). Základním problémem případu předloženého švédským soudem SDEU jako předběžnou otázku byla problematika hypertextových odkazů či tzv. hyperlinků versus ochrana výlučného autorského práva. Hyperlink, česky hypertextový odkaz, je označení pro odkaz v textu, na který lze kliknout a dostat se tak na jinou (internetovou) stránku či dokument, nebo lze odskočit na jinou část právě otevřené (internetové) stránky či dokumentu.[2] Právo autorské je souborem výlučných práv tvůrce k jeho dílu, tato práva se dělí na osobnostní, zahrnující především rozhodnutí o zveřejnění či jiném zásahu do díla, jichž se nelze vzdát, a na majetková, která se již z podstaty věci týkají dalšího rozmnožovaní, nakládání s dílem a výdělečné činnosti kolem díla vůbec.
Právní rámec ochrany autorských práv
Celosvětově zakotvujícím právním předpisem je v Ženevě dne 20. prosince 1996 schválená Smlouva WIPO o právu autorském, která dále odkazuje na dřívější Bernskou úmluvu mající základ v dokumentu z roku 1886, v pozměněném znění ze dne 28. září 1979. K přijetí smlouvy WIPO Evropským společenstvím došlo rozhodnutím Rady 2000/278/ES o schválení Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském a Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech jménem Evropského společenství, ze dne 16. března 2000. Toto vedlo EU ke snaze balancovat rozdílné právní úpravy členských zemí (v ČR zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů) na tento jednotný světový standard. Následně se tak stalo prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, ze dne 22. května 2001. Právě této směrnice se dotýkalo řízení před SDEU ve věci Svensson, jejímž předmětem bylo zodpovězení čtyř předběžných otázek, které položil do Lucemburku švédský odvolací soud.
Právní základ ve věci Svensson spočívá v jednoduchém sporu mezi skupinou novinářů a provozovatelem internetových stránek. Články dotyčných novinářů byly publikovány v tištěných novinách Göteborgs-Posten a zároveň zpřístupňovány na stejnojmenných internetových stránkách této společnosti. Společnost Retriever Sverige AB tak umožňovala vyhledávání článků ze seznamů, obsahujících kromě titulku, i hypertextový odkaz na daný článek. Právě onen hyperlink byl důvodem k žalobě, neboť žalobci v něm spatřovali porušení svého výlučného práva na sdělování díla veřejnosti ve smyslu výše dotčené směrnice 2001/29/ES .[3] Konkrétně se tak jednalo o výklad čl. 3 odst. 1. směrnice, který zní: „Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.“ Švédský soud položil své otázky takto:
- Představuje skutečnost, že jiná osoba než nositel [autorského práva] k dílu poskytne hypertextový odkaz na toto dílo na své internetové stránce, sdělování díla veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice [2001/29/ES]?
- Má na posouzení první otázky vliv skutečnost, že se dílo, na které je odkazováno, nachází na internetové stránce, která je všem přístupná bez omezení, nebo skutečnost, že přístup k této stránce je naopak nějakým způsobem omezen?
- Je třeba při posuzování první otázky rozlišovat podle toho, zda se dílo poté, co uživatel klikne na odkaz, zobrazí na jiné internetové stránce, nebo se naopak zobrazí takovým způsobem, že vyvolá dojem, že je zobrazeno na téže [internetové] stránce?
- Může členský stát poskytnout výlučnému právu autora větší ochranu tím, že stanoví, že pojem ‚sdělování veřejnosti‘ zahrnuje více úkonů, než uvádí čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29?
Podstatou prvních třech otázek, je zda odkaz bez souhlasu autora na jinde legálně zveřejněné dílo je porušením autorského práva, resp. zda se toto dá považovat za samostatné sdělování veřejnosti. SDEU na tyto tři otázky odpověděl současně. Čtvrtá otázka se dotýkala samotného účelu směrnice a byla proto ze strany SDEU zodpovězena samostatně. SDEU na ni odpověděl negativně. Uvedl, že daná směrnice slouží k harmonizaci, tedy k odstranění rozdílů mezi právními řády jednotlivých členských zemí a tudíž k upevnění právní jistoty. Možnost rozšíření pojmu za účelem údajné vyšší ochrany by naopak představovalo rozdíly v právních úpravách a mohlo by způsobit právní nejistotu. Z tohoto důvodu musí být dle názoru SDEU čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/ES považován v tomto ohledu za restriktivní.
Ovšem zpět k prvním třem otázkám, které nás zajímají nápadně více. Pojem díla je vcelku nesporný, avšak otázka tkvěla v pojmech „sdělování“ a „veřejnosti“. K pojmu sdělování veřejnosti už se vyjadřovali dřívější rozsudky SDEU např. ve věci C‑607/11 ITV Broadcasting Ltd a další proti TV Catch Up Ltd., nebo ve věci C-403/08 Football Association Premier League a další,. V těchto rozhodnutích SDEU dovodil, že provozovatel internetových stránek se při užití hypertextových odkazů na chráněná díla dopouští sdělování veřejnosti, zároveň je však nutno dodat, že pro naplnění podmínky ve smyslu směrnice 2001/29/ES je třeba, aby toto sdělování bylo poskytováno nové veřejnosti, tedy takové, se kterou prvotní souhlas autora ke zveřejnění nepočítal. Vzhledem k absenci omezujících opatření na původní stránce mohli mít k těmto dílům volný přístup všichni uživatelé internetu, v takovém případě nedošlo ze strany provozovatele k žádnému zásahu do ochrany díla jako takové, jelikož svolení autorů díla se týkalo i případných návštěvníků stránky provozovatele. V duchu tohoto zjištění se poté nese i odpověď SDEU na první tři položené otázky: „Za těchto podmínek je třeba na první tři položené otázky odpovědět, že čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že jsou na jedné internetové stránce uvedeny hypertextové odkazy na díla, která jsou volně dostupná na jiné internetové stránce, nepředstavuje sdělování veřejnosti podle tohoto ustanovení.“ Laicky řečeno, pokud je dílo legálně se souhlasem autora zveřejněno na internetu bez dalšího omezení, odkaz na něj není porušením ochrany autorského práva.
Pohled do budoucna
Výběrem z případů, které již jsou v procesu rozhodování, a jistě argumentačně naleznou oporu ve výše zmíněném rozhodnutí Svensson, jsou například věci C-348/13 BestWater, ve které se jedná o zneužití hyperlinků v konkurenčním boji mezi podnikateli, nebo věc C-279/13 C More Entertainment, která řeší situaci, kdy je přístup k odkazovanému dílu na původní stránce omezen, či věc C-360/13 PRCA v NLA, kdy má SDEU rozhodnout vcelku paradoxní otázku, zda pouhým prohlížením díla na internetu může dojít k poruše ochrany autorských práv. Jak SDEU naváže na rozhodnutí a zdůvodnění ve věci Svensson se ukáže. Budeme to pro vás hlídat.
Zdroje
[1] JONÁK, Zdeněk. Informační společnost. KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003-[cit. 2013-05-17], dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000468&local_base=KTD
[2]Výsledek vyhledávání na IT Slovník.cz, © 2008 - 2014 IT-Slovnik.cz team, dostupné z: http://it-slovnik.cz/pojem/hypertextovy-odkaz
[3] JAROLÍMKOVÁ, Andrea. Ukázal evropský soud světlo na konci hyperlinkového tunelu?, [online]. Lupa.cz, server o českém Internetu. ISSN 1213-0702, © 1998 – 2014 Internet Info, s.r.o., dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/ukazal-evropsky-soud-svetlo-na-konci-hyperlinkoveho-tunelu/
Veškeré citované části soudních rozhodnutí SDEU čerpány na CURIA - Ecran d'accueil - Cour de justice de l'Union européenne, dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/jcms/j_6/
Texty právních předpisů čerpány na EUR-Lex, Přístup k právu Evropské unie [aktualizace 13/02/2014], © Evropská unie, 1998-2014, dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
Znění Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o právu autorském dostupné na internetových stránkách Ministerstva kultury ČR, [aktualizace 27/02/2014], © 2007–2010 Ministerstvo kultury, dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/autorske-pravo/sb015-02m.pdf
Judikatura a legislativa EU dostupná v CODEXIS ADVOKACIE
Diskuze k článku ()