Rozvoj automatizace a umělé inteligence: Proč je potřeba danit práci autonomních strojů?

Možné výhody a nevýhody autonomních strojů

Automatizace a umělá inteligence jsou využívány v mnoha odvětvích ekonomiky, jako jsou například výroba, doprava, logistika a obchod, přičemž mohou ovlivňovat i další oblasti života, jako jsou například zdravotnictví, vzdělávací systém, nebo služby. Na základě vědeckého pokroku na poli automatizace a umělé inteligence vzniká nespočet samostatně pracujících strojů nadaných různou mírou autonomie a umělé inteligence (např. autonomní vozidla, chatovací aplikace pro komunikaci s počítačovou umělou inteligencí, kamerové systémy rozpoznávající obličeje, autonomní stroj schopný postavit zeď z cihel, autonomní úklidový stroj apod.).

Jednou z velkých výhod autonomních strojů je zvyšování efektivity a kvality produkce. Autonomní stroje s umělou inteligencí i bez ní jsou schopny pracovat rychleji, přesněji, a konzistentněji než člověk. Navíc mohou pracovat nepřetržitě, což přináší značnou úsporu v čase. Autonomní stroje mohou pracovat v mnoha nebezpečných situacích, jako jsou například stavby, průmysl, nebo vojenské operace, kde by mohlo být člověku nebezpečné pracovat při vysokých teplotách, vysokých nadmořských výškách, nebo v prostředí s vysokou radiací. Autonomní stroje mohou snižovat náklady na lidskou práci, což může podpořit růst zisků pro obchodní korporace. Navíc mohou být autonomní stroje přizpůsobeny velmi malým prostorům, což může také eliminovat nutnost pronajímání velkých a drahých pracovních prostor.

Nevýhodou může být nízká flexibilita, zejména ve výrobním odvětví. Autonomní stroje s umělou inteligenci nebo bez ní jsou obvykle navrženy tak, aby vykonávali určité stanovené úkoly. V případě, že se podmínky výroby nebo výrobní požadavky změní, může být související přizpůsobení obtížné. Když více fází produkce zahrnuje autonomní stroje, není nutné mít tolik lidí pracujících na výrobní lince. Vstoupit do automatizované výroby může být poměrně nákladné.

I přes vyšší efektivitu a produktivitu, znamená zavádění autonomních strojů ztrátu lidských pracovních pozic, které napříště vykonávají autonomní stroje. A právě tento aspekt automatizace a umělé inteligence, chápeme jako velmi problematický a důvody budou rozvedeny dále. 

Jak se daní práce živého člověka (rok 2023)

Pro potřeby předloženého článku budeme předpokládat, že se bavíme o zaměstnancích pracujících v roce 2023 na klasickou pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr, nikoliv např. o brigádnících na dohody o provedení práce nebo na dohody o pracovní činnosti. Tzv. „Konsolidační balíček“, účinný od roku 2024, není zohledněn. Upozorňujeme, že do daňové soustavy České republiky lze zařadit i některé povinné platby daňového charakteru, které ve svém názvu nenesou pojem daň – mimo jiné pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení.[1]

Zaměstnavatel za své zaměstnance odvádí pojistné na sociální zabezpečení (dále také „sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem“) ve výši 24,8 % z hrubé mzdy (2,1 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti) a zdravotní pojištění (dále také „zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem“) ve výši 9 % z hrubé mzdy. Sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem činí celkem 33,8 % z hrubé mzdy zaměstnance.[3][2]

Zaměstnanci ze své hrubé mzdy zaokrouhlené na celé 100 Kč nahoru odvádí daň ve výši 15 % (pro část základu pro výpočet zálohy do 161 296 Kč), resp. 23 % (pro část základu pro výpočet zálohy nad 161 296 Kč), a to prostřednictvím svého zaměstnavatele, který každý měsíc zaměstnanci srazí a finančnímu úřadu odvede zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Zaměstnanec prostřednictvím svého zaměstnavatele za sebe dále odvádí pojistné na sociální zabezpečení (dále také „sociální pojištění hrazené zaměstnancem“) ve výši 6,5 % z hrubé mzdy a zdravotní pojištění (dále také „zdravotní pojištění hrazené zaměstnancem“) ve výši 4,5 % z hrubé mzdy. Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, sociální pojištění a zdravotní pojištění hrazené zaměstnancem činí nejméně 26 % z hrubé mzdy zaměstnance.[6][5][4]

Celkem tedy – bez zohlednění např. slev na dani, daňového zvýhodnění na děti apod. – je na daních a povinných pojistných státu odváděno nejméně 59,8 % z hrubé mzdy.

Jak se (ne)daní práce autonomních strojů

Pokud namísto člověka vykonává práci autonomní stroj (např. na samoobslužné pokladně), tomuto autonomnímu stroji není vyplácena mzda, tudíž není tato práce teoreticky daněna. Na straně druhé je však potřeba poznamenat, že fakticky musí tyto autonomní stroje servisovat člověk (aktualizace a úpravy software, opravy, čistění, odvádění tržby) a proto určitou měrou, ne zcela změřitelnou, je práce autonomního stroje daněna „nepřímo“, jinými slovy zvláštním způsobem – jedná se o daně a povinné pojistné odváděné v souvislosti s činností těchto servisních pracovníků. Je však zcela zjevné, že bude státu odvedeno mnohem méně peněz, než kdyby práci autonomního stroje vykonával člověk. Zároveň by nemělo pro zaměstnavatele jakékoliv ekonomické opodstatnění používat samoobslužné pokladny, pokud by náklady na práci pokladního byly nižší.

Možné výhody a nevýhody zavedení daně z autonomních strojů

Diskuse o danění práce autonomních strojů se stává stále aktuálnějším tématem. Zde je několik argumentů pro zavedení daně z autonomních strojů:

Snížení nezaměstnanosti a podpora nezaměstnaných – když lidé ztrácí práci kvůli automatizaci a umělé inteligenci, měl by být tento specifický druh nezaměstnanosti nějakým způsobem řešen. Danění autonomních strojů by mohlo být takovým řešením, které by generovalo dodatečné finanční zdroje pro podporu takto nezaměstnaných lidí (podpora v nezaměstnanosti, rekvalifikační programy apod.).

Podpora vzdělávání lidí – z budgetu vybraných daní z autonomních strojů by se mohlo finančně podporovat vzdělávání lidí. A to buďto přímo ex post transferem finančních prostředků z vybraných daní z autonomních strojů ke mzdě vzdělaných pracovníků nebo motivačně např. v podobě studijních stipendií. Domníváme se, že by se takto podpořil udržitelný růst a sociální smír. Jinými slovy, pokud někdy autonomní stroje drtivě nahradí pracovníky v nekvalifikovaných profesích, budou se muset tito pracovníci podrobit alespoň nějakému stupni kvalifikace a dokonce přepokládáme, že pak budou lépe finančně ohodnoceni.

Nárůst inkasa do státního rozpočtu – již bylo řečeno, že za autonomní stroje není odváděno sociální a zdravotní pojištění a nepodléhají dani z příjmů. Pokud by práce autonomních systému podléhala zdanění a odvodům pojistného, došlo by k navýšení příjmů státního rozpočtu.

Když jsme konstatovali A, musíme brát ohled i na B. Existuje několik protiargumentů ohledně danění práce autonomních strojů, které nesmí být opomenuty:

Zvyšování nákladů pro výrobce – danění autonomních strojů by mohlo vést ke zvýšení nákladů na výrobu a tím i cen produktů. 

Omezování inovace – v případě příliš vysokého zdanění práce autonomních strojů by mohlo dojít ke stagnaci souvisejícího výzkumu a inovací. Investice by mohly směřovat jiným směrem než k výzkumu a inovacím autonomních strojů, což by rozvoj automatizace a umělé inteligence jako takové mohlo narušit.

Obtížné určování výše daní z autonomních strojů – dosáhnutí kompromisu ohledně toho, jak by daně z autonomních strojů měly být vypočteny, se jeví jako velmi složitý a komplikovaný proces. Jednotlivé autonomní stroje se od sebe velmi liší, mají různou výkonnost a různý potenciál nahradit práci člověka.

Závěr

Fenomén automatizace, umělé inteligence a všech souvisejících aspektů je velmi fascinující. Autonomními stroji nebo autonomními stroji s umělou inteligencí nelze nahradit veškeré činnosti vykonávané člověkem – v minulosti jsme zde např. dospěli k závěru, že pouze člověk by měl v soudnictví rozhodovat o člověku. Pak jsou činnosti, které lze nahradit autonomními stroji – příklad se samoobslužnými pokladnami. Nicméně pak je pokladní pracovník bez práce, neboť jej nahradil autonomní stroj. Věříme, že budoucnost přinese vznik nových pracovních pozic, které budou přímo či nepřímo souviset s automatizací a umělou inteligencí. V takovém případě by se mohl pokladní pracovník např. rekvalifikovat na odborného specialistu na servis automatických pokladen a tento rekvalifikační kurz by měl být financován (zprostředkovaně v podobě daní z autonomních strojů) zaměstnavatelem, který tohoto pracovníka nahradil samoobslužnou pokladnou. Obecně i nyní jsou různé druhy vzdělávání, rekvalifikací a zkoušek dobrou cestou k dlouhodobé udržitelnosti kariéry zaměstnanců – již není možné celý produktivní život dělat stejný druh činnosti u stejného zaměstnavatele. Člověk musí být flexibilnější než kdy jindy.

Když jsme u příkladu pokladního pracovníka, který přišel o zaměstnaní v důsledku automatizace a umělé inteligence, mohl by také stát takovému člověkovi vyplácet tzv. nepodmíněný příjem (psali jsme zde). 

Máme také velmi zajímavou vlastní zkušenost s umělou inteligencí. Účastnili jsme se výběrového řízení v nejmenované bankovní instituci, kde s námi celý proces absolvoval chatbot (chatovací aplikace s umělou inteligencí). Tento chatbot zhodnotil životopis, zeptal se na doplňující otázky, provedl testy inteligence, soft skills a logického myšlení. Chatbot učinil „tajné“ vyhodnocení, jehož výsledkem bylo „pozvat na pohovor s člověkem“ nebo „nepozvat na pohovor s člověkem“. To vše bez zásahu lidské bytosti. Pouze autonomní software nadaný umělou inteligencí rozhodl, zda jsme na předmětnou pracovní pozici vhodní kandidáti. Je to správné nebo špatné? Záleží na úhlu pohledu, a proto se odpověď hledá těžko.

Jeden z největších problému při zavedení zdaňování autonomních systémů nebo autonomních systémů s umělou inteligenci spatřujeme v samotném určování výpočtu daně. Má být každý autonomní stroj zdaněn stejně? Má být měřena výkonnost autonomních strojů v porovnání s lidmi a následně mají být tyto stroje zdaněny stejně, více nebo méně než odpovídající daň z lidské práce? Má být měřena výkonnost strojů nezávisle na lidské práci? Domníváme se, že konstrukt zdanění autonomních strojů je něco natolik nového, že v případě, kdy bude panovat celospolečenská shoda na jeho zavedení, bude nutné úplně změnit pohled, jakým nahlížíme na část právních disciplín. Daň z příjmů ze závislé činnosti (ze zaměstnání) je podskupinou daně z příjmů fyzických osob – tento způsob zdaňování počítá pouze z živými lidmi. Systém zdravotního a sociálního pojištění bude muset být připraven na transfery plateb za autonomní stroje. Systém pracovního práva bude zřejmě vyžadovat některé dílčí zásahy. Právních změn bude potřeba velké množství a bude se jednat o největší změny v právním systému za poslední desítky let. Jsme ale přesvědčení, že není možné nedělat nic.

---

Oba autoři článku jsou státní zaměstnanci Finanční správy ČR. Shora uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autorů, který se nemusí shodovat s právním názorem Finanční správy ČR,
 a tedy nemůže založit (nebo změnit) případnou správní praxi v dané oblasti.

---

ŠLEMR, Dominik. Nepřímé daně v českém daňovém systému. Praha, 2020. Diplomová práce. Policejní akademie České republiky v Praze, Fakulta bezpečnostního managementu. Vedoucí práce Ing. Milan KNÝ, CSc.[1]

§ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“)[2]