Předmětný zákon upravuje daňový bonus na kompenzaci některých hospodářských následků souvisejících s ohrožením zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2[ nebo s krizovými opatřeními přijatými z důvodu tohoto ohrožení, legislativní zkratkou označený jako kompenzační bonus (dále také jako „KD”).[1] Subjektem poskytnutí kompenzačního bonusu je osoba samostatně výdělečná činná ve smyslu ust. § 2 odst. 1 a 2 zákona o kompenzačním bonusu (dále jen „OSVČ”). Nárok na kompenzační bonus má OSVČ, která nemohla vykonávat samostatnou výdělečnou činnost ve dnech bonusového období[2] zcela nebo z části nad míru obvyklou v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření, a to z důvodů demonstrativně uvedených v ust. § 3 odst. 1 písm. a) až e) zákona o KD.[3]
KD se subjektu KD vyplácí na základě žádosti podané do 60 dnů po skončení bonusového období[4] k místně příslušnému finančnímu úřadu[5]. KD se spravuje jako daň dle daňového řádu.[6] Důvodová zpráva z zákonu o KD[7] uvádí, že „Kompenzační bonus se podle § 6 odst. 1 spravuje jako daňový odpočet podle daňového řádu, na jeho správu se tedy použije procesní režim správy daní a kompenzační bonus je daní v procesním smyslu podle § 2 odst. 3 a 4 daňového řádu.”
K vyměření výše KD dochází podáním žádosti o kompenzační bonus ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona o KD. Za vyměřený se kompenzační bonus považuje ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona o KD dnem podání žádosti o kompenzační bonus. „Toto ustanovení zavádí institut samovyměření kompenzačního bonusu. (…) Podstata samovyměření spočívá ve vyměření kompenzačního bonusu bez vydání individuálního právního aktu správce kompenzačního bonusu (tj. rozhodnutí). K vyměření dochází ze zákona (ex lege) na základě podání žádosti o kompenzační bonus, ve kterém je uvedena výše tohoto bonusu. Cílem této konstrukce je vedle akcentu na zásadu rychlosti řízení též snížení administrativní zátěže na straně správce kompenzačního bonusu, který nebude nucen vydávat platební výměry, které by se zakládaly do spisu, popřípadě doručovaly, jako je tomu v případě standardního vyměření podle daňového řádu. (…) Ustanovení odstavce 1 stanoví, že kompenzační bonus uvedený v podané žádosti o kompenzační bonus je vyměřen dnem podání této žádosti, a to ve výši odpovídající součinu výše kompenzačního bonusu a počtu dní bonusového období. Kompenzační bonus je vyměřen ex lege bez jakéhokoli autoritativního potvrzení správce kompenzačního bonusu. Daňový subjekt, který uvádí parametry rozhodné pro výpočet kompenzačního bonusu, si tento bonus de facto vyměří sám (odtud název samovyměření), byť (de iure) jde o vyměření ze zákona (ex lege). Pokud se správce kompenzačního bonusu domnívá, že výše kompenzačního bonusu je nesprávná (tj. nejsou splněny podmínky vymezující předmět kompenzačního bonusu pro uvedený počet dní bonusového období), bude postupovat podle odstavce 2 daného ustanovení.”
Ust. § 8 odst. 2 zákona o KD pak hovoří o oprávnění správce (kompenzačního) bonusu[8] doměřit na základě postupu k odstranění pochybností nebo daňové kontroly daň ve výši rozdílu vyměřeného kompenzačního bonusu a částky nově zjištěné v případě, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na kompenzační bonus a kompenzační bonus nebyl vyměřen ve správné výši. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení pak říká, že v případě nesprávně vyplaceného KD a z toho důvodu doměřené daně „se uplatní úrok z prodlení podle § 252 a násl. daňového řádu za dobu, kdy daná osoba disponovala neoprávněně vylákanými finančními prostředky.”
Pravomoc správce bonusu vymáhat po subjektu kompenzačního bonusu úrok z prodlení v případě, že je tomuto neoprávněně vyplacen KD si zaslouží bližší pozornost.
Předně je třeba uvést, že ačkoliv je KD spravován jako daň dle daňového řádu, jeho charakter je opačný. Zatímco daň lze charakterizovat jako povinnou platbu, kterou stát stanoví zákonem k získávání příjmů pro úhradu celospolečenských potřeb, tj. pro veřejné rozpočty, aniž při tom poskytuje zdaňovaným subjektům ekvivalentní protiplnění[9], charakter kompenzačního bonusu je z vektorového pohledu opačný, když směr plnění není od subjektu ke státu, ale od státu k subjektu. Již z tohoto důvodu se na správu kompenzačního bonusu nemohou komplexně a striktně uplatnit principy a pravidla platná pro správu daně (např. níže rozebíraný úrok z prodlení).
Stát poskytuje subjektům KD kompenzační bonus na základě jejich žádosti. Z důvodů rychlosti poskytnutí KD a snížení administrativní zátěže správce bonusu dochází k samovyměření výše KD. Podáním žádosti je vyčíslena výše KD a správce bonusu nezkoumá, zda jsou splněny podmínky odůvodňující nárok na výplatu KD a jeho výši. Jinými slovy zde dochází k zákonem stanovené a aprobované rezignaci subjektu bonusu na posouzení žádosti co do její důvodnosti a výše. Subjektem povinným ke zkoumání, zda nárok na výplatu KD a jeho výši existuje, je sám žadatel. Subjekt KD je tedy nejprve povinen sám rozpoznat, v případě, že se rozhodne o KD požádat, zda je subjektem oprávněným k výplatě KD. Tato skutečnost je v celku bezproblémově seznatelná z ust. § 2 odst. 1 a 2 zákona o KD.
Problematickým se stává rozpoznání naplnění druhé podmínky odůvodňující nárok na výplatu KD a sice, zda nastala skutečnost zakládající nárok na KD. Tyto skutečnosti jsou demonstrativně vymezeny v ust. § 3 odst. 1 zákona o KD. Problematičnost tohoto výčtu je právě v jeho demonstrativnosti. Subjekt KD může o poskytnutí KD zažádat i z jiných důvodů než těch, které jsou příkladmo uvedeny v ust. § 3 odst. 1 zákona o KD. Kompenzační bonus mu je i v takovém případě vyplacen. Pokud však správce bonusu později zjistí, že subjektem KD uvedený důvod zakládající dle názoru subjektu KD nárok na kompenzační bonus, jeho nárok nezakládá, je oprávněn po subjektu KD vymáhat kompenzační bonus zpět i s úrokem z prodlení. Subjekt KD však neměl jakoukoliv šanci zjistit, jak bude správcem bonusu posouzen subjektem KD tvrzený důvod zakládající jeho nárok. Je proto zcela nepřiměřené vymáhat po subjektu KD úrok z prodlení v situaci, kdy byl subjekt KD v dobré víře ve své oprávnění k výplatě KD. Takové vymáhání je v rozporu se zásadou zákazu zneužití pravomoci zakotvenou v ust. § 5 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Pokud má být posouzení důvodnosti žádosti na žadateli, je povinností zákonodárce stanovit kritéria jednoznačně, předvídatelně a co nejkonkrétněji, nikoliv formou demonstrativního výčtu, a nadto ještě sankcionovat žadatele úrokem z prodlení v případě, že jím tvrzený důvod zakládající nárok na KD bude správcem bonusu vyhodnocen jako nedůvodný.
Otázkou zůstává, zda v případech od výše uvedeného odlišných právo státu na vymáhání úroku z prodlení existuje či nikoliv. Domnívám se, že ani v takových případech stát nemá na úrok z prodlení v případě neoprávněně vyplaceného KD právo.
Podstatou a účelem poskytnutí KD je kompenzace některých hospodářských následků souvisejících s ohrožením zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru nebo s krizovými opatřeními přijatými z důvodu tohoto ohrožení[10]. Zákon o KD výslovně neuvádí, že by v případě vrácení neoprávněně získaného kompenzačního bonusu byl subjekt KD povinen vrátit KD spolu s úrokem z prodlení. Výslovně o tomto hovoří důvodová zpráva k zákonu o KD. Právo na úrok z prodlení by bylo lze dovodit z ust. § 6 odst. 1 zákona o KD. Výklad zakládající právo na úrok z prodlení z neoprávněně vyplaceného kompenzačního bonusu zastává Finanční správa ČR[11] i Ministerstvo finanční ČR[12].
Argumentem pro neexistenci práva na úrok z prodlení je však institut samovyměření KD. Pokud stát jednající prostřednictvím správce bonusu rezignuje na přezkum žádosti o poskytnutí KD co do jejích důvodů a výše, nemůže pak subjekt KD sankcionovat úrokem z prodlení v případě, že je tomuto KD vyplacen neoprávněně. Ačkoliv zde nedochází k formálnímu potvrzení nároku na KD (např. formou v důvodové zprávě zmíněného platebního výměru), je tento nárok potvrzen faktickým vyplacením KD žadateli o poskytnutí KD (subjektu KD). V materiálním právním státě se v případě, že jeden orgán veřejné moci poskytuje žadateli o nějaké plnění toto plnění, může žadatel spolehnout na důvodnost a správnost poskytnutí tohoto plnění. Nelze připustit, aby orgán veřejné moci poskytující určité plnění pak na základě vlastního postupu v případě, že zjistí, že plnění bylo poskytnuto neoprávněně, vyžadoval od příjemce takového plnění nejen jeho vrácení (což je v naprostém pořádku), ale nadto jej zatížil povinností spočívající v zaplacení úroku z prodlení. Jednotlivec musí mít možnost spolehnout se na správnost postupu orgánu veřejné moci (zde správce bonusu).
Lze si představit situaci, kdy by byl kompenzační bonus vyplacen na základě neúplné, či nesprávně vyplněné žádosti. Vzhledem k rezignaci správce bonusu na posuzování důvodnosti žádosti by došlo k vyplacení KD. Pochybení správce bonusu by však ve svém důsledku šlo k tíži subjektu KD, který by byl zatížen úrokem z prodlení.
Hodnotit kladně lze, že „vstupním požadavkem pro navrhované opatření je především jeho rychlost a snadná realizovatelnost (minimum administrativy, reálná dostupnost), a to při zachování elementární spravedlnosti, která zajistí, že se pomoc dostane skutečně zasaženým podnikatelům.”[13] Nelze se však ztotožnit s přenesením břemene zjištění správnosti tvrzeného nároku na kompenzační bonus na subjekty kompenzačního bonusu za předpokladu, že v případě takové nesprávnosti bude subjekt KD sankcionován úrokem z prodlení.
[2] Ust. § 5 zákona o KD - Bonusovým obdobím je období od 12. března do 30. dubna 2020.; připravovanou novelizací by mělo dojít ke stanovení dalšího bonusového období a to od 1. května 2020 do 8. června 2020
[3] HALÍŘOVÁ, G. Koronavirus: Kompenzační bonus pro OSVČ. Výběr literatury 3/2020. dostupné na www.beck-online.cz
[4] Ust. § 7 odst. 1 a 2 zákona od KD
[5] Ust. § 6 odst. 3 zákona o KD
[6] Ust. § 6 odst. 1 zákona o KD
[7] Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, sněmovní tisk č. 808/0 [online] [cit. 7. 5. 2020], dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=808&CT1=0
[8] Ust. § 6 odst. 3 zákona o KD
[9] BOHÁČ, R. Pojem daň v daňových zákonech. dostupné na https://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2011/files/prispevky/02%20FINANC/Radim%20Bohac.pdf
[11] Dotazy a odpovědi ke kompenzačnímu bonusu. [online] [cit. 7. 5. 2020] dostupné na: https://www.financnisprava.cz/cs/financni-sprava/media-a-verejnost/nouzovy-stav/kompenzace-osvc/dotazy_odpovedi/dotazy_a_odpovedi_ke_kompenzacnimu_bonusu-10613
[12] Základní informace ke kompenzačnímu bonusu pro OSVČ ve výši 25 tisíc Kč. [online] [cit. 7. 5. 2020] dostupné na: https://www.mfcr.cz/cs/o-ministerstvu/sluzby-verejnosti/komunikace-s-verejnosti/casto-kladene-otazky/jako-osvc-mam-narok-na-25-tisic-korun-37999
[13] Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, sněmovní tisk č. 808/0 [online] [cit. 7. 5. 2020], dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=808&CT1=0
Diskuze k článku ()