Daně a účinná lítost

Tento článek nabízí stručné představení institutu účinné lítosti se zaměřením na daňovou trestní oblast.

Účinná lítost obecně

Účinná lítost představuje důvod zániku trestní odpovědnosti za spáchaný trestný čin, jejímž smyslem je motivovat pachatele trestného činu k zamezení nebo nápravě škodlivého následku. Trestní právo tak umožňuje pachateli zpětně revidovat své nekalé jednání, a vyloučit aplikaci trestního postihu. Platí, že uložení trestní sankce by mělo být až tou poslední možností, proto pokud je škodlivý následek pachatelem odstraněn, dochází k adekvátní rehabilitaci sociálních vztahů a není tak dostatečně silného veřejného zájmu tohoto pachatele potrestat (např. odnětím svobody).

Institut účinné lítosti, jak bude dále uvedeno, je možné využít i v daních. Je však třeba mít na paměti několik specifik, které se k účinné lítosti v daňové oblasti pojí. I o tom budou další řádky tohoto článku.

Připomenutí základních trestných činů daňových

Co se týče trestných činů daňových, přicházejí do úvahy následující:

• § 240 TZ - Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
  1. Jedná se o situaci, kdy pachatel úmyslně docílí toho, že bude jemu jako poplatníkovi, případně jiné povinné osobě, vyměřena správcem daně nižší daňová povinnost, než ta, která by mu dle zákona náležela, nebo rovněž, že mu tato nebude vyměřena vůbec.
  2. Musí zde jít o úmyslné jednání nebo úmyslné „nejednání“. Případné neúmyslné opomenutí úhrady by zde nebylo možné podřadit.[1]
  3. Jednání může spočívat například v zatajování zdanitelných plnění (krácení tržeb), účelovém snižování základu daně nebo podáním úmyslně zkresleného daňového přiznání, v němž jsou předstírány vyšší výdaje (náklady) vynaložené na dosažení příjmu.
• § 241 TZ - Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby
  1. Zde je pachatelem osoba, která je povinna odvádět platby za jiného (např. zaměstnavatel, který je povinen odvést platby sražené z mezd nebo platů svých zaměstnanců). V této situaci pachatel svou povinnost neskrývá či nezatajuje, ale z jakýchkoliv důvodů ji úmyslně neplní.
• § 243 TZ - Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení
  1. V tomto případě je postihováno nesplnění zákonné oznamovací povinnosti subjektu odlišného od plátce a poplatníka daně vůči jejímu správci, a to za předpokladu, že tím dojde k ohrožení řádného a včasného stanovení daně jinému nebo jejího vymáhání od jiného.
  2. Tento trestný čin se týká orgánů veřejné moci, které vedou evidenci osob nebo věcí, ale vztahuje se rovněž na provozovatele poštovních služeb, banky nebo třeba podnikatele poskytující veřejně dostupné telefonní služby. V neposlední řadě dopadá i na samotné podnikatele, kteří byli správcem daně vyzváni k oznámení určitých skutečností týkajících se daňového řízení jiného subjektu.