Výběr ústavních soudců se pořád odehrává z větší části za oponou, míní Šuk z NS

Veřejnost sice zná jména poradců, se kterými prezident návrhy konzultuje, to podstatné se ale stále odehrává “za oponou”. “Nevíme, kdo je oslovován, proč je oslovován, proč je mu dávána přednost před někým jiným. Nevíme nic, známe jenom výstupy,” řekl Šuk v rozhovoru s ČTK. Zdůraznil ale, že výběr ústavních soudců je záležitostí prezidenta a Senátu a že je třeba jejich vůli plně respektovat.

Pavel na jaře vyzval víc než 20 institucí, například soudy a právnické fakulty, aby mu předložily jména adeptů na nové ústavní soudce. Návrhy pak probíral prezidentův konzultační panel vedený ústavním právníkem Janem Kyselou, teprve poté Pavel odesílal senátorům své dosavadní nominace. Zatím jako Pavlovi kandidáti uspěli Josef Baxa, Daniela Zemanová, Jan Wintr, Veronika Křesťanová a Kateřina Ronovská.

V minulosti se výběr většinou odehrával v zákulisí a jména se dostávala na veřejnost až poté, co prezident odeslal návrh ke schválení Senátu. “Na druhou stranu, dřívější prezidenti se sice neformálně, ale pravidelně radili třeba s vedením Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i dalších institucí. Nedali na ně vždycky, ale bavili se s nimi,” řekl Šuk. Doplnil, že letos se podobné konzultace neodehrávají a role Nejvyššího soudu prozatím skončila tím, že navrhl Pavlovi čtyři své členy, konkrétně Romana Fialu, Lubomíra Ptáčka, Pavla Simona a Františka Púryho.

“Z osobností, které naše země má, by bylo možné sestavit hned několik Ústavních soudů. Je jasné, že každý z nás, kdyby mohl, by mezi nimi vybíral trochu jinak. Pokud by nás prezident do debaty vtáhl, získal by mnohem plastičtější obraz o výběru, před kterým stojí,” řekl Šuk.

Jediný soudce Nejvyššího soudu, který byl zatím osloven Hradem a má za sebou pohovor s prezidentem, je Pavel Simon. V pátek prezident jeho jméno předložil ke schválení Senátu. “Očekával bych, že pan prezident bude hovořit i s dalšími nominovanými, že si minimálně s nimi sedne a udělá si sám názor, jestli jsou z jeho pohledu vhodní,” uvedl Šuk. Je podle něj důležité, aby v sestavě ústavních soudců byli i členové Nejvyššího soudu.

Dobrým ústavním soudcem by podle Šuka byl i Robert Fremr, kterého sice prezident navrhl a Senát schválil, nakonec se ale rozhodl o funkci neusilovat, protože se začalo veřejně rozebírat jeho působení před listopadem 1989, včetně rozsudků nad emigranty. Šuka zklamala úroveň veřejné debaty o Fremrovi, kterou připodobnil spíše k honu na čarodějnice. Mluvilo se hlavně o Fremrovi, přitom i další současní a minulí ústavní soudci působili v justici i před rokem 1989.

“Je to uzavřená kapitola, ale z mého pohledu je to škoda. Jak doktora Fremra za ty roky znám, tak jsem přesvědčen, že by byl dobrým ústavním soudcem,” uvedl Šuk. Sám nechce hodnotit dilemata, která museli soudci za minulého režimu řešit. Když se režim zhroutil, bylo mu teprve 17 let, a nikdy tak nebyl v podobné situaci jako Fremr a jeho vrstevníci.