Zákon o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVID-19

Důvodová zpráva vysvětluje, že nárok na úhradu očkování jakožto výkonu a léčivé přípravky obsahující očkovací látky v provedení nejméně ekonomicky náročném upravuje zákon o veřejném zdravotním pojištění, přičemž však jeho dosavadní znění logicky nezohledňovalo úhradu očkovací látky proti novému koronaviru SARS-CoV-2, jenž je původcem onemocnění COVID-19, a to včetně její aplikace. To se má s popisovanou novou právní úpravou změnit.

Očkování širokého spektra populace je totiž z odborného hlediska považováno za nejvhodnější způsob kontroly tohoto onemocnění. S ohledem na z toho vyplývající potřebu rychlé kontroly šíření onemocnění COVID-19 proto bylo příslušné ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění především doplněno tak, že se nárok pojištěnce rozšiřuje o očkování a očkovací látky proti onemocnění COVID-19 vyvolanému původcem SARS-CoV-2. Nový zákon však v legislativní rovině upravuje i další nezbytné souvislosti.

Jeho primárním deklarovaným cílem je zahrnout dobrovolné očkování a očkovací látky proti onemocnění COVID-19 vyvolanému původcem SARS-CoV-2 mezi, v případě účasti očkované osoby v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, hrazené. Očkování i očkovací látka pak bude pojištěncům poskytována bezplatně.

Stejně tak má nová právní úprava relevantně do českého právního řádu zakotvit pravidla pro postup nákupu a distribuce očkovací látky, jejich úhradu, jakož i úhradu aplikace očkovací látky vůči poskytovatelům zdravotních služeb. Cílem naopak není zakotvení konkrétních kroků distribuce, které by měly být řešeny až v rámci uzavřených smluv mezi státem reprezentovaným Ministerstvem zdravotnictví, zdravotními pojišťovnami a distributorem, případně distributory.

Zákon své účinnosti nabyl dnem 23. 12. 2020.