Způsob, jakým by mělo být rozhodováno o náhradě nákladů v řízení o vypořádání SJM (tj. o náhradě zaplaceného soudního poplatku, nákladů na právní zastoupení či hotových výdajů účastníka), sice již není několik let novinkou, pro řadu účastníků je ale stále ještě překvapující, až šokující. Po dlouhá léta totiž tento výrok zněl téměř ve 100 % případů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů.
Ovšem nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11, ukotvil, že je i na řízení o vypořádání SJM třeba hledět jako na sporné řízení, takže je ve výsledku nezbytné posuzovat rozsah úspěchu toho kterého z účastníků. Při stanovení rozsahu tohoto úspěchu vychází soud z toho, co a v jaké hodnotě učinil ten který z účastníků předmětem vypořádání, zda a v jakém rozsahu s takovým požadavkem uspěl a zda a v jakém rozsahu se účastníci na předmětu vypořádání, jeho hodnotě a způsobu rozdělení shodli (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3331/2014). Tj. jinými slovy řečeno je naprosto podstatné, co žalobce nebo žalovaný požadovali jakožto součást SJM vypořádat, jestli jim soud ve výsledku přisvědčil či nikoliv a jestli byli účastníci schopni shodnout se na vypořádání některých položek.
Potřebné zhodnocení vyžaduje v řadě případů poměrně náročnou úvahu soudu, neboť rozsah řady vypořádávaných majetků není vůbec malý. Při této úvaze kalkuluje soud nejen s položkami v podobě movitých a nemovitých věcí, finančních prostředků a závazků. Bere v úvahu i to, co ten který z manželů požadoval vypořádat jako „vnos“ svých výlučných prostředků do SJM, nebo naopak jako investici ze SJM do výlučného majetku druhého z manželů.
A je třeba připomenout i to, že částka, ze které soud vychází při kalkulaci výše náhrady za odměnu zástupce úspěšnějšího účastníka (tarifní hodnota sporu) za úkony právní služby, představuje jednu polovinu součtu hodnot všech věcí, pohledávek a dluhů, které účastníci (tj. oba dohromady!) zahrnuli k vypořádání (§ 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Což jsou často mnohamilionové sumy, neboť ve většině případů jen nemovitost (a byt, dům nebo pozemek vlastní v současnosti mnoho manželských párů) představuje hodnotu řádově milionů. Takže částka náhrady odměny advokáta není vůbec malá a s délkou řízení (a tím i počtem jednotlivých úkonů) logicky narůstá.
Samozřejmě, pokud je úspěch obou účastníků rovnocenný (což nelze nikdy předem vyloučit), tak tomu odpovídá i výrok o nákladech, nadále v té podobě, že žádný z nich na náhradu nákladů právo nemá. Ale není to pravidlo, naopak to už není vůbec běžné. Obvyklá výše náhrady pro úspěšnějšího účastníka dosahuje deseti- i statisícových částek. Ve své soudní praxi jsem „zažila“ i náklady ve výši před milion korun.
A co tím vším chci říci? Mimo jiné to, že je před vstupem do soudního sporu o vypořádání SJM dobře si uvědomit, že je toto řízení skutečně „drahé“. A pokusit se hledat cesty (samozřejmě je-li to objektivně možné), jak vyřešit rozdělení společného majetku dohodou. Rozhodně se to vyplatí.
Diskuze k článku ()