Jak jsi na tom, justice?
Jednoznačná odpověď zní – dobře.
Pro některé čtenáře může být tato odpověď překvapivá. Média se totiž věnují spíš negativním příběhům, což ve výsledku vytváří nikoliv přesný obraz českého soudnictví. Tak jej pojďme dokreslit v pozitivnějších barvách a říci si, proč ono „dobře“.
Proto, že:
V letech 2014 – 2019 se délka civilního řízení před okresními soudy zkrátila v celorepublikovém měřítku o celých 39 %. A soudy obstály i v loňském „covidovém“ roce. Ten, přes řadu objektivních překážek v podobě nemožnosti konat soudní jednání, technických problémů a zdravotních obtíží řady z nás, přinesl prodloužení délky civilních řízení před okresními soudy o pouhých 18 dnů. Krajské soudy délku před nimi vedených odvolacích řízení v roce 2020 dokonce o 1 % zkrátily, a ta nyní činí v průměru 124 dnů. Pandemická doba neznamenala ani nárůst nevyřízených věcí, v již zmíněné civilní agendě činila vloni míra vyřízenosti u okresních soudů 97,9 %, u krajských dokonce 99,3 %*).
Česká justice je „dobrá“ i v evropském měřítku. Dokonce velmi. Podle pravidelné hodnotící zprávy o stavu kvality, efektivity a nezávislosti soudních systémů členských zemí Evropské unie „EU Justice Scoreboard 2021“ jsme z 27 zemí na 5. místě co do délky řízení. Dokonce jsme si oproti loňskému roku o jednu příčku polepšili. A to zároveň za situace, kdy české soudnictví představuje podle téže zprávy v unijním srovnání spíše nižší finanční zátěž v rozpočtových prostředcích v přepočtu na jednoho obyvatele…
Obecné soudy si nevedou špatně ani viděno optikou ústavnosti. V roce 2020 vydal Ústavní soud 4 201 rozhodnutí, z toho bylo stěžovatelům vyhověno jen v případě 207 nálezů, tj. v 4,92 %. V případech, kdy Ústavní soud rozhodoval usnesením, byl (z celkového počtu 3 964 vydaných usnesení) v 76,6 % návrh odmítnut jako zjevně neopodstatněný, ve zbytku nebylo vyhověno z jiných důvodů_**)_.
A ani před Evropským soudem pro lidská práva si objektivně nestojíme zle. Za rok 2020 evidoval 381 stížnosti z České republiky, z toho jich 348 odmítl, k vyhovění došlo pouze v jednom jediném případu. Což názornou řečí procent představuje 0,26 %***). O tom, že ctíme lidská práva a svobody, tedy není moc důvodů pochybovat.
Jistě, vždy je co zlepšovat. Obecně i v práci každého z nás. A i negativní skutečnosti v podobě konkrétních dlouhotrvajících řízení a jednotlivých objektivně nesprávných rozhodnutí samozřejmě existují.
Ale celkově je česká justice prostě dobrá a za to chci vyjádřit všem jejím součástem uznání a dík. A říci nám všem, že pokud v rámci předvolební kampaně bude třeba zaznívat něco jiného, tak vězme, že to je (bohužel) projev v české kotlině zažité politické rétoriky, nikoliv objektivní odraz stavu našeho soudnictví.
___________________________________________________________________________
*) České soudictví 2020: výroční statistická zpráva MSp
**) Ročenka Ústavního soudu 2020
***) Výroční zpráva ESLP 2020
Další články
Ke 20. výročí slovenské Justiční akademie
Možná uvítáte, že v nastupujícím čase adventním neotevřu žádné další ožehavé téma a pokusím se tentokrát navodit spíše náladu sváteční až slavnostní.
Co jsou ti soudci vlastně zač…
Ve veřejném prostoru opakovaně rezonuje debata o výši platů soudců. Platy jako takové nechci rozebírat. Chci se zaměřit na to, co obnáší „být soudcem“.
Přečtete si! „Podmíněný trest odnětí svobody: Převládající, nepopsaný, nepřiměřený.“
V listopadu tohoto roku se na trhu objeví nová kniha Jakuba Drápala, učitele trestního práva na mé mateřské právnické fakultě se shora uvedeným názvem. Měl jsem to štěstí, že jsem si jí přečetl dříve.
První setkání se zapsaným mediátorem aktuálně
První setkání se zapsaným mediátorem je nástroj v rukou soudu, jehož cílem je přiblížit účastníkům řízení mediaci jako jeden ze způsobů alternativního řešení sporů, získat o ní co nejvíce informací a motivovat je k jejímu využití.
Což takhle méně formalismu
To, že je česká justice konzervativní, není žádná novinka ani žádné tajemství. V mnohém má konzervativní a rigidní přístup své opodstatnění a je v pořádku.



