Nárok na paušální náhradu neexistuje v případě, pokud se cestující nepřihlásil k přepravě na let, který do místa určení přiletěl s významným zpožděním, nebo pokud zakoupení letenky na náhradní let umožnilo přicestovat do místa určení se zpožděním méně než tři hodiny. Za těchto okolností nelze konstatovat existenci újmy spočívající v časové ztrátě
U dvou letů z Düsseldorfu do Palma de Mallorca, které provozuje letecká společnost Laudamotion, bylo oznámeno zpoždění o více než tři hodiny. Dva cestující, kteří se obávali, že zpoždění letu, na který měli rezervaci, způsobí, že zmeškají obchodní jednání, se rozhodli, že na let nenastoupí. Let prvního cestujícího skutečně přiletěl do místa určení se zpožděním 3 hodiny a 32 minut. Druhý cestující si sám zarezervoval náhradní let, díky němuž dorazil na místo určení se zpožděním méně než tři hodiny oproti původnímu letu.
Společnost flightright zabývající se poskytováním právní pomoci, které první cestující postoupil své nároky, a druhý cestující podali proti společnosti Laudamotion žaloby k německým soudům, kterými se domáhali paušální náhrady ve výši 250 eur, na kterou má podle nařízení o právech cestujících v letecké dopravě v zásadě nárok každý cestující v případě zpoždění letu o tři nebo více hodin oproti původně plánovanému času příletu.[1]
Německý Spolkový soudní dvůr se Soudního dvora táže, zda má cestující v letecké dopravě nárok na tuto náhradu, je-li oznámeno, že let by měl mít zpoždění nejméně tři hodiny oproti původně plánovanému času příletu, pokud se nepřihlásil k přepravě nebo pokud si sám zarezervoval náhradní let, který mu umožnil dosáhnout cílového místa určení se zpožděním méně než tři hodiny.
Podle Soudního dvora tyto dva případy nezakládají nárok na paušální náhradu. Připomíná svou judikaturu, podle níž jsou cestující zpožděných letů pro účely uplatnění nároku na náhradu postaveni na roveň cestujícím zrušených letů, pokud zpoždění trvá tři nebo více hodin. Klíčový aspekt, který vedl Soudní dvůr k tomuto postavení na roveň, spočívá v tom, že cestující letu dotčeného významným zpožděním utrpí stejně jako cestující zrušeného letu újmu, která spočívá v nevratné časové ztrátě tří nebo více hodin.[2]
Cestující, který se nedostavil na letiště, přitom se vší pravděpodobností takovouto časovou ztrátu neutrpěl. Má-li nadto let významné zpoždění, má se přesto uskutečnit, a přihlášení k přepravě proto musí proběhnout. Z toho vyplývá, že cestující, jejichž let má významné zpoždění, nejsou zproštěni povinnosti přihlásit se k přepravě, na rozdíl od cestujících, jejichž let byl zrušen a pro které je toto zproštění výslovně stanoveno v nařízení o právech cestujících v letecké dopravě. Účelem tohoto nařízení je konečně nahradit újmy, které jsou pro všechny cestující takřka stejné. Újma způsobená zmeškáním obchodního jednání má přitom individuální povahu. Lze ji proto nahradit pouze z titulu „další náhrady“. [3]
Dále cestující v letecké dopravě, jenž dobrovolně nenastoupil na let, na který měl potvrzenou rezervaci, a díky náhradnímu letu, na který si sám zarezervoval místo, přicestoval do cílového místa určení s méně než třemi hodinami zpoždění oproti původně plánovanému času příletu, rovněž neutrpěl časovou ztrátu, která by zakládala nárok na paušální náhradu. Soudní dvůr připomíná, že cílem nařízení o právech cestujících v letecké dopravě je nahradit potíže a „závažné nepohodlí“, které cestující utrpěli v souvislosti s letem. Toto nepohodlí, které případně vyplývá ze skutečnosti, že cestující musel sám najít náhradní let, nelze považovat za „závažné“ ve smyslu nařízení o právech cestujících v letecké dopravě, pokud tento cestující dorazil do cílového místa určení se zpožděním kratším než tři hodiny.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudků ve věcech C-54/23 a C-474/22
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Částka ve výši 250 eur platí pro lety o délce nejvýše 1 500 kilometrů.[1]
Rozsudky ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon a další, C-402/07 a C-432/07 (viz rovněž tisková zpráva č. 102/09), jakož i ze dne 7. července 2022, SATA International – Azores Airlines (Výpadek systému dodávek pohonných hmot), C-308/21.[2]
Takováto újma může být případně nahrazena na základě vnitrostátního nebo mezinárodního práva.[3]
Diskuze k článku ()