Následující článek rozebírá znaky tohoto trestného činu a poukazuje na to, že šíření falešných zpráv vyvolávajících znepokojení obyvatel i trestní postih takových jednání jsou jevy historické. Nikoli každé šíření nepravdivé zprávy je ovšem trestným činem.
Probíhající pandemie koronaviru (psáno v březnu 2020) má svůj odraz nejen v ekonomice, ale ve společnosti vůbec. Předvídat vývoj pandemie je složité ve všech státech, které koronavirus zasáhl.[1]
Není pochyb o tom, že současná pandemie onemocnění Covid-19 mění svět. Důsledky pandemie budou zásadní a hluboké, což platí nejen pro zdravotní systém té které země, její ekonomiku, sociální otázky, školský systém, lidské zdraví, ale nepochybně také pro právní řád.
Zdaleka nejde jen o omezení svobody pohybu a pobytu, masivní uzavírání hranic, karanténu podezřelých případů, nepřítomnost otců u porodu. I kdyby se virus přes léto vytratil, což je nepravděpodobné, důsledky jeho působení nezmizí.
Pandemie koronaviru může ohrozit i rozvoj institutu společného evropského žalobce, který podle původních plánů měl začít fungovat již koncem roku 2020.
V souvislosti s pandemií se mění i obraz kriminality. Především sdělovací prostředky nás informují o růstu počtu trestního stíhání pro trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále „tr. zákoník“).
Jen pro příklad: Policie v Litvínově obvinila 38letou ženu z šíření poplašné zprávy v souvislosti s koronavirem. Podezřelá podle kriminalistů šířila nepravdivou zprávu, že Litvínov bude v karanténě. Ženě hrozí v případě odsouzení až osm let vězení. Obviněná podle policie nahrála minulý týden na svém mobilním telefonu hlasovou zprávu, ve které tvrdila, že v jedné z restaurací v Litvínově byla policie a hygienici a že město bude muset pravděpodobně celé do karantény. Tuto hlasovou zprávu měla poslat přes messenger zatím neustanovené ženě a také kamarádce, která ji měla přeposlat dalším osobám. Tohoto jednání se měla dopustit v době nouzového stavu vyhlášeného vládou, upřesnila mluvčí policie.[2]
Ženě, která šířila na internetu informaci o plošném zákazu pohybu, hrozí podle premiéra Andreje Babiše až osm let vězení. Dopustila se podle něj trestného činu šíření poplašné zprávy. Policie je na dobré cestě ji vypátrat, řekl premiér v rozhovoru s Českou televizí. Nakonec se žena přihlásila policii sama.[3]
Stíhání čelí i třiatřicetiletý Ústečan, který podle zjištění policie napsal na Facebooku: „Mám Corona a největší zábava je chodit do supermarketů a jazykem lízat pečivo…“ Policisté minutý týden v úterý oznámili, že ve spolupráci s jihočeskými kolegy muže vypátrali a obvinili.[4]
Nejsou to jediné případy zpráv, které se v souvislosti s pandemií koronaviru objevily, zejména v nekonečném prostoru sociálních sítí, a které by za určitých okolností, za určitých podmínek mohly být považovány za trestně postižitelné poplašné zprávy.
Tak např. zpráva, že epidemie má údajně spojitost s potřebou elit na „přeformátování“ světa, spekulace o spojitosti epidemie COVID-19 s nekorektní migrací nebo spekulace o spojitosti COVID-19 se zaváděním 5G sítí, údajná zaručená zpráva o šíření COVID-19 vojáky USA při jejich přesunech v rámci vojenských cvičení Evropou, šíření zprávy, že armádní vojenské vrtulníky, které provádějí na Slovensku dezinfekční postřik proti šíření viru, používají pesticidy, které hubí kulturní plodiny na polích a způsobí budoucí hladomor, atd.
Tyto a jiné zprávy pak obracejí naši pozornost k otázkám možného trestního postihu za trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 tr. zákoníku.
Šíření poplašných zpráv i jejich postih je historickým jevem
Šíření nepravdivých, poplašných zpráv je jevem historickým a historickým jevem je i trestní postih takového šíření. Vzpomenou si na to především čtenáři literárního zpracování osudů Josefa Švejka za světové války. Jak říkal závodčí četnické stanice v Putimi Švejkovi, když ho eskortoval na četnické velitelství v Písku: „Panika se nesmí šířit. Panika je v těchhle dobách válečných zlá věc. Něco se řekne, a už to jde jako lavina po celém okolí.“ Moudrou a bezprostřední odpověď Josefa Švejka si laskavý čtenář jistě najde sám.[5]
V poslední době ovšem dochází ke vzrůstající frekvenci šíření nepravdivých zpráv, které mohou vyvolat strach, úlek, paniku, zmatek, nepředvídatelné nebo překotné jednání, nijak neodůvodněné a z hlediska veřejného pořádku nežádoucí obavy u části obyvatel určitého místa o život, zdraví, bezpečnost, majetek. Zvlášť citlivá je tato otázka při šíření nepravdivých poplašných zpráv prostřednictvím sociálních sítí nebo jiných moderních komunikačních prostředků. Z takových jednání mohou vzniknout také rozsáhlé hmotné i nehmotné škody.[6]
V době, kdy byl voják Josef Švejk za světové války eskortován z Putimi do Písku, platil pro oblast Čech, Moravy a Slezska rakouský trestní zákoník z roku 1852 (zák. č. 117/1852 Ř. z.). Rakouský trestní zákoník z roku 1852 obsahoval v původním znění, tj. účinném v roce 1914, ust. § 308 – trestný čin šíření falešných a znepokojujících fám a předpovědí, který zněl takto:
Šíření falešných a znepokojujících fám a předpovědí
Kdo veřejně hlásá (na tabulích, ve veřejných projevech, v přednáškách apod.) falešnou, obecnou bezpečnost ohrožující fámu, aniž by měl dostatečné důvody považovat ji za pravdivou, anebo šíří-li údajné předpovědi podobného rázu nebo je dále rozšiřuje, dopouští se přestupku a má být potrestán tuhým vězením od osmi dnů do tří měsíců.
Rakouský trestní zákoník z roku 1852 se stal základem československého trestního práva hmotného. Pro potřeby nové Československé republiky byl několikrát novelizován. Jedním z takových vedlejších trestních zákonů vydaných v období první Československé republiky byl zákon č. 50/1923 Sb., o ochraně republiky. Tento zákon ust. § 308 rakouského trestního zákoníku zrušil a nahradil novým trestným činem obsaženým v § 18 zák. č. 50/1923 Sb. Ustanovení znělo „Šíření nepravdivých zpráv“, a obsahovalo dokonce dvě skutkové podstaty. Z přestupku (jako nejmírnějšího trestního deliktu) se stal o třídu závažnější přečin, za který mohl být pachatel potrestán tuhým vězením od osmi dnů do šesti měsíců.
Rakouský trestní zákoník z roku 1852 se změnami přežil nejen rakouskou monarchii, ale i první Československou republiku, tzv. druhou republiku, protektorát Čechy a Morava a byl zrušen teprve novým, již celostátním trestním zákonem z roku 1950 (zák. č. 86/1950 Sb.), který postihoval šíření poplašné zprávy jen jako vyhrožování, a to ještě vyhrožování způsobením obecného ohrožení (§ 185 tr. zákona z roku 1950).
Trestní zákon z roku 1950 byl zrušen trestním zákonem z roku 1961, účinným dlouhých čtyřicet pět let (zákon č. 140/1961 Sb., dále „tr. zákon“, účinný do 31. 12. 2009). Trestní kodex z roku 1961 v původní dikci znal dokonce dvě skutkové podstaty trestného činu, který změnil název ze šíření „nepravdivé zprávy“ na šíření „poplašné zprávy“. Za trestný čin podle § 199 tr. zákona bylo možné pachatele potrestat odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem. Pokud by se jednalo o šíření poplašné zprávy za branné pohotovosti státu a pachatel způsobil, byť i z nedbalosti, nebezpečí vážného znepokojení, malomyslnosti nebo poraženecké nálady alespoň u části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřoval poplašnou zprávu, byl by potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta (§ 200 tr. zákona).
Novela trestního zákona z roku 1990 (zák. č. 175/1990 Sb.) pozměnila znění § 199 a 200 tr. zákona tak, aby bylo možné adekvátně reagovat na zvýšenou frekvenci takových jednání, která se rozmáhala zejména v podobě falešných oznámení, že je na určitém místě, v určitém objektu apod. uložena časovaná nálož, která v oznámené době vybuchne, ačkoli oznamovatel věděl, že jde o nepravdivou zprávu. Novela ponechala dvě ustanovení, a to § 199 tr. zákona, ve kterém k dosavadní skutkové podstatě přistoupila druhá základní skutková podstata § 199 odst. 2, a ponechala samostatnou skutkovou podstatu v § 200 tr. zákona. Nejpřísnější varianta šíření poplašné zprávy mohla být sankcionována odnětím svobody na jeden rok až pět let (§ 199 odst. 3 tr. zákona).
Současný trestněprávní postih šíření poplašné zprávy v České republice
Trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 tr. zákoníku je zařazen v desáté hlavě zvláštní části trestního zákoníku („Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných“), a to v jejím šestém dílu nazvaném „Jiná rušení veřejného pořádku“. Zákonodárce v podstatě převzal dikci trestného činu šíření poplašné zprávy z předchozí právní úpravy podle trestního zákona z roku 1961. Dvě základní skutkové podstaty tohoto trestného činu znějí:[7]
§ 357
Šíření poplašné zprávy
(1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(2) Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1 nebo jinou nepravdivou zprávu, která je způsobilá vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň časti obyvatelstva nějakého místa anebo bezdůvodnou záchrannou práci integrovaného záchranného systému, sdělí soudu, orgánu Policie České republiky, orgánu statní správy, územní samosprávy nebo jinému orgánu veřejné moci, právnické osobě, fyzické osobě, která je podnikatelem, anebo hromadnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta nebo zákazem činnosti.
Dá se očekávat, že počty odsouzených osob v budoucnu porostou nejen kvůli zjitřené společenské atmosféře v souvislosti s pandemií koronaviru, ale také proto, že od novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim provedené zák. č. 186/2016 Sb. se tohoto trestného činu může s účinností od 1. 12. 2016 dopustit také právnická osoba.
Pokračování článku naleznete zde.
Článek byl publikován na stránkách Advokátního deníku.
Koronavirus je zjednodušené označení pro virus s názvem SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc COVID-19. V prosinci 2019 způsobil sérii virových zápalů plic v čínském městě Wu-chan, odkud se postupně rozšířil do celého světa. Během několika týdnů v únoru a březnu 2020 koronavirus zasáhl prakticky všechny státy světa. Zvláště tragicky zasáhl do života v Itálii, Španělsku, USA.[1]
Viz https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/litvinov-pujde-do-karanteny-rozhlasila-zena-policie-ji-obvinila-z-poplasne-zpravy-40318005 [zobrazeno 25. 3. 2020].[2]
Viz https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/zene-sirici-po-webu-zpravu-o-karantene-hrozi-osm-let-40317573 [zobrazeno 25. 3. 2020].[3]
Viz https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/policie-poplasne-zpravy-koronavirus_2003280910_hag [zobrazeno 28. 3. 2020].[4]
J. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, díl II., Na frontě, Československý spisovatel, Praha 1980, str. 335.[5]
Viz např. https://byznys.lidovky.cz/stacil-jeden-falesny-tweet-a-roboti-se-zbavili-akcii-za-ctyri-biliony-1jf-/firmy-trhy.aspx?c=A130424_111253_firmy-trhy_mev [zobrazeno 26. 12. 2017].[6]
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinný od 1. 1. 2010.[7]
Diskuze k článku ()