V Cenovém věstníku Ministerstva financí České republiky (dále také jako „Cenový věstník“) je každý pracovní den publikováno sdělení Ministerstva financí o vyhlášení maximálních cen pohonných hmot na konkrétní (následující) den či dny, jímž Ministerstvo financí vyhlašuje maximální denní cenu ve sdělení určeného automobilového benzínu a motorové nafty.
Taková sdělení jsou vydávána na základě cenového výměru Ministerstva financí č. 1/2026 ze dne 2. 4. 2026, č. j. MF-18078/2026/2601-2, publikovaného rovněž v Cenovém věstníku, jenž byl formou opatření obecné povahy vydán v intencích zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o cenách“), a své účinnosti nabyl dne 8. 4. 2026. Dle svého původního znění jí má pozbýt dnem 30. 4. 2026, to se ovšem ještě může samozřejmě změnit.
Usnesení vlády
Vydání tohoto cenového výměru uložila Vláda České republiky (dále také jako „vláda“) ministryni financí svým usnesením č. 216 ze dne 2. 4. 2026 o vydání opatření obecné povahy vlády České republiky o hromadném prominutí spotřební daně z vybraných minerálních olejů a uložení cenové regulace maximálních marží formou maximálních denních cen. Tímto usnesením jednak schválila hromadné prominutí spotřební daně z vybraných minerálních olejů v souvislosti s krizí v oblasti Blízkého východu v období od 28. 2. 2026 formou opatření obecné povahy vydaného vládou a publikovaného pod č. 8/2026 a č. j. MF-17452/2026/3901-1 ve Finančním zpravodaji Ministerstva financí, jednak uložila ministryni financí vydat s účinností od 8. 4. 2026 opatření obecné povahy pro regulaci cen pohonných hmot z důvodu mimořádné situace na trhu s pohonnými hmotami formou maximálních denních cen vybraných pohonných hmot a nadto neprodleně připravit zákon o regulaci cen pohonných hmot jako univerzální právní předpis, který bude do budoucna řešit mimořádné situace v souvislosti s cenami pohonných hmot (takový návrh zákona je aktuálně v legislativním procesu, o něm však tento příspěvek nepojednává, stejně tak jako o prominutí spotřební daně).
Samotné usnesení vlády samozřejmě nepředstavuje jakýkoliv právní titul, z něhož by soukromoprávním subjektům bezprostředně vznikaly jakékoliv povinnosti.
Zákon o cenách
Klíčová je zde zákonná právní úprava obecné pravomoci Ministerstva financí k regulaci cen u veškerého zboží, s výjimkou regulace cen zboží, k jehož regulaci je příslušný jiný cenový orgán, jež plyne z § 18b zákona o cenách. Naproti tomu § 18a téhož zákona výslovně uvádí, že vláda reguluje ceny jen tehdy, stanoví-li tak zákon, a stanoví-li regulaci cen téhož zboží jak vláda, tak jiný cenový orgán, použije se regulace cen stanovená vládou. V posuzované věci vláda jako cenový regulátor nevystupuje, tímto příslušným cenovým regulátorem je Ministerstvo financí.
Za základní zákonné východisko pro vydání svého cenového výměru č. 1/2026 v něm označuje Ministerstvo financí to predikované ustanovením § 3 odst. 2 písm. b/ zákona o cenách, dle kterého cenové orgány příslušné k regulaci cen podle tohoto zákona mohou regulovat ceny také vyžaduje-li to mimořádná tržní situace. Pokud jde o formu, ta je dána § 3 odst. 3 zákona o cenách, dle kterého zboží podléhající regulaci cen, uplatněný způsob a podmínky regulace cen, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovení těchto cen a jejich změn stanoví příslušný cenový orgán cenovým výměrem ve formě opatření obecné povahy. Na to navazuje v cenovém výměru rovněž zmíněný § 5 odst. 1 písm. a/ zákona o cenách, jenž upravuje úředně stanovené ceny a definuje maximální cenu jako cenu, kterou není přípustné překročit.
Cenový výměr a sdělení
Cenový výměr Ministerstva financí č. 1/2026 nestanoví jedinou fixní částku maximální ceny každé regulované komodity po celé regulované období. Ve svém článku 2 odst. 2 vymezuje vzorec pro určení maximální ceny daného druhu pohonné hmoty na litr pro následující den a v článku 2 odst. 3 současně výslovně stanoví, že Ministerstvo financí každý pracovní den zveřejní vypočtené hodnoty v Cenovém věstníku pro následující den, případně, pokud následující den není dnem pracovním, také pro všechny dny následující po tomto dni až do nejblíže následujícího pracovního dne, což znamená také pro víkend a pro případný státní svátek. Sdělení tedy samostatně nevytvářejí novou povinnost, nejsou v zákoně o cenách výslovně upravena, nejsou zvláštní formou opatření obecné povahy ani samostatným cenovým předpisem. Toliko oznamují a deklarují konkrétní numerický výsledek postupu, jenž cenový výměr předem normativně vymezil.
Ministerstvo financí naplnění podmínky mimořádné tržní situace, o níž se zmiňuje § 3 odst. 2 písm. b/ zákona o cenách, dovozuje v odůvodnění svého cenového výměru č. 1/2026 tím, že mimořádná tržní situace vznikla v souvislosti s krizí v Hormuzském průlivu, která započala 28. 2. 2026. Průliv, jímž prochází přibližně pětina světové spotřeby ropy, byl v důsledku válečného konfliktu z velké části uzavřen, což mělo vést k významnému narušení globálních dodávek ropy a k prudkému růstu jejích cen na světových trzích. Pokračuje, že na komoditních trzích následně došlo k výraznému růstu cen pohonných hmot, a to v důsledku kombinace omezení dodávek, očekávání budoucího vývoje a spekulativních tlaků, což se mělo rychle promítnout do cen na velkoobchodních trzích a následně i do cen na čerpacích stanicích, které na vývoj na burzách bezprostředně reagují. Takovou situaci označuje za prokazatelně nestandardní a mimořádnou a uvádí, že v České republice došlo zejména u motorové nafty k výraznému nárůstu cen na čerpacích stanicích přibližně o 15 Kč na litr.
Zmiňuje negativní dopady růstu cen ropy a ropných produktů do celé ekonomiky, jakými jsou především zvýšené náklady na dopravu či zemědělskou produkci, které doléhají jak na podnikatelské subjekty, tak na domácnosti. Obává se rizika vzniku sekundárních inflačních tlaků a omezení výroby v některých sektorech ekonomiky a rozporuje možnost plně se v případě takové mimořádné tržní situace spolehnout pouze na působení tržních mechanismů. Opírá se o sníženou možnost orientace v cenové oblasti na straně poptávky a eventualitu snazší realizace vyššího než přiměřeného zisku ze strany nabídky na úkor méně informovaných subjektů na straně poptávky. Má za to, že bez zásahu státu by hrozila nejen individuální realizace nepřiměřeného zisku, ale také další zvyšování nákladů napříč většinou odvětví.
Popisuje, že nejprve přistoupilo ke kontrole cen pohonných hmot prostřednictvím denního reportingu cen na čerpacích stanicích, což se však mělo, z jeho pohledu, ukázat jako nedostatečné. Proto, jako příslušný regulační cenový orgán, přistoupilo k regulaci formou stanovení maximální ceny. Jeho deklarovanou ambicí je, aby bylo i přes cenovou regulaci zachováno jak fungování tržních mechanismů pod úrovní maximální ceny, tak dosahování obvyklého zisku, přičemž cenová regulace má pouze zamezit vzniku nepřiměřeného zisku a cenovým extrémům, a to s minimálními negativními dopady na tržní prostředí. Tolik k odůvodnění, proč Ministerstvo financí k cenové regulaci přistoupilo, z cenového výměru č. 1/2026.
Procesní souvislosti vydání a účinnosti cenového výměru
Zákon o cenách je v popisovaných souvislostech lex specialis vůči obecné úpravě opatření obecné povahy v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „správní řád“). Zatímco obecná právní úprava rozprostírající se v správního řádu standardně počítá se zveřejněním návrhu opatření obecné povahy a s možností jeho připomínkování či podávání námitek, § 3 odst. 4 zákona o cenách výslovně stanoví, že návrh cenového výměru (jenž je vydáván formou opatření obecné povahy) se nezveřejňuje, námitky ani připomínky se k němu nepodávají a veřejné projednání se neprovádí. Jde o záměrně akcelerovaný model jeho přijetí a vydání, který má v popisovaném případě umožnit rychlou reakci, v popisovaném případě na mimořádnou tržní situaci. Účel takto vymezené právní úpravy je na jednu stranu pochopitelný, na stranu druhou však nelze popřít, že do jisté míry oslabuje práva regulovaných subjektů.§ 171 až § 174
Vizi rychlé reakce odpovídá také úprava účinnosti. Dle § 10 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 zákona o cenách se cenový výměr Ministerstva financí zveřejňuje v Cenovém věstníku a obecně nabývá účinnosti až šedesátým dnem ode dne svého zveřejnění, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak nebo nestanoví-li cenový orgán, který jej vydal, počátek účinnosti pozdější. Vyžaduje-li to ovšem veřejný zájem, může vydávající cenový orgán stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však den následující po zveřejnění. Této možnosti Ministerstvo financí v případě svého cenového výměru č. 1/2026 využilo. Ten výslovně uvádí, že je reakcí na okamžitý stav a z důvodu ochrany veřejného zájmu nabývá účinnosti dříve než po 60 dnech od jeho zveřejnění, a sice již 8. dubna 2026. Dle původního plánu Ministerstva financí má cenová regulace, kterou přinesl, trvat jen do 30. 4. 2026, tedy do konce zdaňovacího období spotřební daně. Ministerstvo ovšem zmiňuje možnost prodloužení cenové regulace, pokud situace nepomine.
Opravné prostředky
Dle § 173 odst. 2 správního řádu proti opatření obecné povahy nelze podat opravný prostředek, což je ostatně zmíněno také v poučení v cenovém výměru č. 1/2026. Soulad opatření obecné povahy s právními předpisy lze obecně posoudit v přezkumném řízení, jak uvádí § 174 odst. 2 správního řádu.
O zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem rozhodují soudy ve správním soudnictví, viz § 4 odst. 2 písm. c/ zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Úprava řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je pak obsahem §§ 101a-101d s. ř. s. Obecně platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Také další podrobnosti stran účastníků řízení jsou předmětem § 101a s. ř. s. Dle § 101b odst. 1 s. ř. s. lze návrh podat do 1 roku ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti, přičemž zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze prominout, a to ani ve vazbě na navazující správní rozhodnutí, opatření nebo jiný úkon nahrazující rozhodnutí.
Zákon o cenách ovšem ve svém § 3 odst. 6 jako lex specialis upravuje pro podání návrhu na zrušení cenového výměru nebo jeho části podle soudního řádu správního speciální, a sice výrazně kratší lhůtu. Takový návrh na zrušení cenového výměru nebo jeho části lze totiž podat nejdéle do tří měsíců ode dne, kdy tento cenový výměr nabyl účinnosti. To je pro subjekty, jež se cenovým výměrem cítí na svých právech dotčeny a plánují proti němu brojit (půjde patrně především o provozovatele čerpacích stanic pohonných hmot), mimořádně významné.
Další souvislosti týkající se provozovatelů čerpacích stanic
Ty lze totiž předpokládat bezprostřední. Prodávající, který by vůči svým zákazníkům uplatňoval cenu vyšší, než připouští úředně stanovená maximální cena, by se ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a/ zákona o cenách dopustil přestupku. Sankce pak mohou dosahovat velmi citelných hodnot. Za takový přestupek lze dle § 16 odst. 5 písm. c/ zákona o cenách uložit pokutu od jednonásobku do pětinásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu, jde-li vyčíslit, zjištěného za kontrolované období, nejvýše za dobu jeho posledních 3 let, nebo do 1 000 000 Kč, je-li výše takto zjištěného nepřiměřeného majetkového prospěchu nižší než 200 000 Kč, respektive dle § 16 odst. 5 písm. d/ zákona o cenách do 10 000 000 Kč, jestliže výši nepřiměřeného majetkového prospěchu nelze zjistit nebo nepřiměřený majetkový prospěch nevznikl.
To je veřejnoprávní sankční rovina, zvažovat ovšem lze také rovinu platnosti sjednaných cen, které by nejvyšší přípustnou cenu překračovaly. V § 7 odst. 2 zákon o cenách uvádí, že pokud pro smlouvy, které nabyly účinnosti před nabytím účinnosti nového cenového výměru, byla sjednána vyšší cena, než je nejvyšší přípustná cena podle tohoto cenového výměru, platí za sjednanou cenu ta, která je podle tohoto cenového výměru nejvyšší přípustná. Jde o situace, kdy byla cena sjednána před účinností cenového výměru, ovšem uplatňována má být až po počátku a po dobu jeho účinnosti, přičemž při jejím uplatnění by taková sjednaná cena překračovala aktuálně v čase dle cenového výměru nejvyšší přípustnou cenu.
Na situace, kdy by byla cena překračující nejvyšší přípustnou cenu dle cenového výměru sjednána i uplatňována až po počátku a po dobu účinnosti takového cenového výměru (tedy typicky by zákazník přijel v době účinnosti cenového výměru na čerpací stanici pohonných hmot a tam by akceptoval a zaplatil cenu vyšší než v tom okamžiku aktuální nejvyšší přípustnou cenu), lze patrně zvažovat aplikaci § 1792 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „občanský zákoník“). Ten stanoví, že byla-li úplata ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách, platí za ujednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná. Opatření obecné povahy, jehož formou byl cenový výměr č. 1/2026 vydán, není ve smyslu správního řádu právním předpisem, nicméně lze, myslím, vyjít z toho, že závazná cenová regulace je v daném případě založena zákonem o cenách, jenž právním předpisem nepochybně je, přičemž cenový výměr ji pouze v daném případě konkretizuje. Rozpor ceny s tou vymezenou jako maximální přípustnou cenovým předpisem je rozporem s cenou stanovenou na základě zákona o cenách, který pro realizaci tohoto kroku předpokládá formu opatření obecné povahy. Pro podporu takové interpretace lze nahlédnout například také do odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 5 As 269/2017-83, kde tento soud (samozřejmě za jiných skutkových okolností) uvádí (parafrázuji), že pokud se subjekt v případě povinnosti udržovat soulad cen se zákonem o cenách a výměry Ministerstva financí dostane do rozporu s takovou cenovou regulací tím, že druhé smluvní straně kalkuluje vyšší než oprávněné ceny, musí nést za takové jednání odpovědnost; povinnost reagovat na změny cenové regulace přitom ukládá § 7 zákona o cenách a také § 1792 odst. 2 občanského zákoníku.§ 171
Pokud bychom na situaci, kdy by byla cena překračující nejvyšší přípustnou cenu dle cenového výměru sjednána i uplatňována až po počátku a po dobu účinnosti takového cenového výměru, z důvodu (dle mého přepjatého) formalismu neaplikovali § 1792 odst. 2 občanského zákoníku (s argumentací, že cenový výměr není jakožto opatření obecné povahy právním předpisem, o kterém § 1792 odst. 2 hovoří), vedlo by to k závěru, že právní řád nestanoví u smluv uzavřených po počátku a po dobu účinnosti cenového výměru (což je typická koupě pohonných hmot u čerpací stanice v době účinnosti cenového výměru, kdy je pokaždé uzavírána nová kupní smlouva) následek porušení pravidel cenové regulace prodávajícím, který pro shodnou situaci u smluv uzavřených před účinností cenového výměru, uplatňovaných však za jeho účinnosti, stanoví.
Praktický význam je nabíledni. Pokud by například provozovatel čerpací stanice prodal svému zákazníkovi pohonné hmoty podléhající cenové regulaci za cenu vyšší, než je v daném okamžiku nejvyšší přípustná cena stanovená na základě cenového výměru, otevřel by se tím kupujícímu prostor požadovat vrácení části kupní ceny v rozsahu částky nad přípustnou cenovou hladinou. Zjednodušeně řečeno, kupující by mohl vznést potenciálně oprávněný požadavek směřující k prodávajícímu na vrácení přeplatku odpovídajícího sumě zaplacené nad rámec maximální přípustné ceny. Cenová regulace se tak neprojevuje jen v rovině veřejnoprávní v čele s uplatňováním režimu správního trestání, bezprostředně proniká také do obsahu soukromoprávních vztahů dotčených subjektů.
Odpovědnost státu za „škodu“ způsobenou prodávajícím cenovou regulací?
Velmi diskutovaným aspektem aktuální cenové regulace tak nutně je otázka, jak prodávající, kteří cenové regulaci podléhají, s jejími důsledky na sebe samé naloží. V souvislosti s tím vyvstává citlivá otázka odpovědnosti státu za případnou škodu, kterou by prodávajícím cenová regulace mohla způsobit.
Jeví se, že český právní řád obecný odškodňovací titul za to, že prodávající utrpí majetkovou ztrátu v důsledku zákonné cenové regulace, nezná a nepočítá s ním. Jinými slovy, samotný fakt, že cenová regulace sníží marži nebo omezí možnost promítnout vyšší náklady do konečné ceny, ještě sám o sobě nárok na náhradu škody patrně nezakládá. Jiná by ovšem byla situace tehdy, pokud by byl cenový výměr nebo navazující postup Ministerstva financí shledán nezákonným. To by muselo být pravomocně konstatováno soudem rozhodujícím ve správním soudnictví v intencích soudního řádu správního, jak bylo popsáno výše.
V takovém případě přichází na mysl zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci“), dle jehož § 1 odst. 1 za škodu způsobenou při výkonu státní moci odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem stát. Tento zákon v § 5 rozlišuje škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Přestože opatření obecné povahy nejsou v tomto ustanovení výslovně uvedena a nejsou dle správního řádu ani rozhodnutími, Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu ze dne 10. 7. 2024, č. j. IV. ÚS 331/24-1, uvedl, že „při výkladu zákona č. 82/1998 Sb., jímž je provedeno základní právo na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, je nutno postupovat tak, aby v rámci ochrany veřejných subjektivních práv proti správním aktům nevznikla mezera mezi opatřeními obecné povahy a individuálními akty. Jinými slovy, standard přezkumu (a to i standard z hlediska přezkumu ústavnosti) se všemi následky z toho vyplývajícími (v tomto případě tedy vznikem odpovědnosti státu za škodu) nemůže být v případě opatření obecné povahy nižší než u individuálních správních aktů (nález ze dne 22. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 3319/22, bod 26). Ani opatření obecné povahy nemůže pro veřejný zájem na jeho přijetí být bez dalšího vyloučeno z možnosti domáhat se náhrady za újmu, a to ani s odkazem na úpravu ve zvláštních zákonech“. Odpovědnost státu za škodu způsobenou opatřením obecné povahy tedy nelze apriori vyloučit. Zároveň však Ústavní soud trvá na tom, že poškozený musí zásadně vyčerpat procesní prostředky ochrany, zejména usilovat o zrušení nezákonného opatření.§ 171
Pro případný úspěch při uplatnění odpovědnosti státu by tak pro prodávajícího bylo klíčové, zda byl cenový výměr nebo jeho část skutečně pro nezákonnost zrušen (a patrně také pokud by byla v době, kdy by již nebyl platný a účinný, jeho nezákonnost pravomocně deklarována). Ustanovení § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci totiž obecně podmiňuje nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (a ve světle výše Ústavním soudem uvedeného také opatřením obecné povahy) tím, že pravomocné rozhodnutí, a v popisovaném případě opatření obecné povahy, jež nabylo účinnosti, bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Ačkoliv ekvivalence opatření obecné povahy k rozhodnutí ze zákona v daném kontextu neplyne, ústavně konformní výklad zjevně směřuje k tomu, aby obdobná podmínka platila také zde. Pro případně dotčené prodávající z toho plyne jediné, a sice že bez včasné a aktivní procesní obrany proti cenovému výměru bude cesta k náhradě škody z popsaného titulu přinejmenším výrazně obtížnější, ne-li nemožná.
Odlišně lze uvažovat o situacích, kdy by újma nevznikla z nezákonnosti samotného cenového výměru, ale ze způsobu jeho každodenní aplikace. Pokud by Ministerstvo financí například nesprávně vypočetlo denní cenu podle vlastního v cenovém výměru definovaného vzorce, chybně pracovalo s použitými indexy, sdělení by bylo zveřejněno opožděně nebo obsahovalo nesprávně uvedenou hodnotu nejvyšší přípustné ceny, bylo by lze uvažovat o nesprávném úředním postupu dle § 13 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci. Zrušení aktu zde výslovně vyžadováno není, i zde by však musela být prokázána škoda a to, že byla důsledkem konkrétního nesprávného úředního postupu, za který nese odpovědnost stát, nikoliv pouze obecné existence nejvyšší přípustné ceny, tedy na základě cenového výměru stanoveného cenového stropu. Právě dokazování příčinné souvislosti by v těchto sporech bylo zásadní výzvou.
Dopady (případné) nezákonnosti cenového výměru na (případné) uložené sankce
Za hypotetické situace, kdy by byl cenový výměr soudem rozhodujícím ve správním soudnictví pravomocně označen za nezákonný, se nelze nezamyslet nad dopadem této skutečnosti na dřívější rozhodnutí ukládající sankce za porušení toho, co takový cenový výměr stanovil. Nejvyšší správního soud v odůvodnění svého rozsudku ze dne ze dne 22. 9. 2010, č. j. 8 Afs 47/2010-123, uvádí (parafrázuji), že nelze aplikovat nezákonné cenové výměry a uložit na jejich základě sankci za správní delikt (dnes přestupek). Lze mít obecně za to, že nezákonná cenová regulace nemůže být legitimním podkladem pro uložení sankce za porušení cenových předpisů, jež takovou nezákonnou regulaci představují.
Jestliže by tedy soud rozhodující ve správním soudnictví dospěl v budoucnu případně k závěru vyjádřenému v pravomocném rozhodnutí (což samozřejmě nelze v tuto chvíli nijak predikovat), že Ministerstvo financí svým cenovým výměrem č. 1/2026 překročilo zákonné meze, nelze se nezamyslet, jaký by to mělo vliv na případná dřívější uložení pokut za prodej pohonných hmot za cenu nad jím stanovenou maximální přípustnou cenu. Soudní řád správní ve svém § 101d odst. 4 a 5 uvádí, že pokud bylo na základě opatření obecné povahy, které bylo zrušeno, nebo bylo-li na základě části opatření obecné povahy, která byla zrušena, rozhodnuto o správním deliktu a toto rozhodnutí nabylo právní moci, ale nebylo dosud vykonáno, je zrušení takového opatření obecné povahy nebo jeho části důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení příslušného procesního předpisu. Práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením opatření obecné povahy nebo jeho části zůstávají nedotčena.
Shrnutí
Jádrem právní úpravy, na základě které jsou aktuálně na každodenní bázi vyhlašovány Ministerstvem financí maximální ceny pohonných hmot, je zákon o cenách a zejména pak jeho ustanovení o možnosti regulovat ceny za mimořádné tržní situace. Na to navazuje cenový výměr Ministerstva financí č. 1/2026 vydaný ve formě opatření obecné povahy, jenž definuje vzorec pro denní určování cen regulovaných pohonných hmot. Jednotlivá sdělení Ministerstva financí vydávaná v pracovní dny představují již jen denní vyhlášení konkrétních hodnot vypočtených pro následující den či dny podle předem v cenovém výměru daného algoritmu.
Pro obchodníky s pohonnými hmotami to znamená bezprostřední povinnost respektovat denní cenový strop, riziko přestupkové odpovědnosti a uložení sankce v případě jeho nedodržení a také možné soukromoprávní důsledky v případě porušení cenovým výměrem na základě zákona o cenách stanovené povinnosti. Případný nárok na náhradu škody uplatňovaný vůči státu by přicházel patrně v úvahu nikoliv jako kompenzace za samotnou existenci regulace, kterou zákon připouští, ale především tehdy, pokud by se podařilo dosáhnout pravomocného soudního rozhodnutí konstatujícího nezákonnost cenového výměru nebo nesprávný úřední postup při jeho aplikaci, samozřejmě za současného prokázání vzniku škody a příslušné příčinné souvislosti.
Diskuze k článku ()