Jak hodnotíte další velké legislativní změny insolvenčního zákona z poslední doby, zejména tzv. oddlužovací novelu?
Novela účinná od 1. června 2019 přinesla celou řadu velmi zásadních novinek. Institut oddlužení byl novelou výrazně proměněn a v obecné rovině poskytuje dlužníkům dosud bezprecedentní nabídku jak se zbavit svých dluhů. Novela totiž umožňuje takřka "nulové" oddlužení neboť odstraňuje minimální bariéru uspokojení věřitelů, které musí dlužníci během doby trvání splátkového kalendáře uspokojit aby byli osvobozeni od placení zbývající části dluhů, čímž se oddlužení zároveň otevírá pro širší spektrum dlužníků.
Ideový základ novely je dle mého názoru správný s ohledem na vysoký počet předlužením fyzických osob v ČR. Je však škoda, že novela neřeší problematiku předlužení obyvatelstva o něco komplexněji, ačkoliv k tomu dle mého názoru byla dobrou příležitostí. Určitým nedostatkem oddlužení je například skutečnost, že je toto řešení lákavé zejména pro dlužníky, kteří jsou schopni upřednostnit velmi dlouhodobý zájem před tím krátkodobým. Novela však na alespoň částečné vybalancování tohoto jevu zcela rezignovala.
Realizace samotné novely není špatná, v mnoha bodech ale zadrhává. Jedním z nedotažených bodů je například tzv. pravidlo 1+1 stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) InsZ. To pro schválení oddlužení formuluje předpoklad, že dlužník musí být schopen hradit ostatním věřitelům alespoň tolik co insolvenčnímu správci. Ze zákona přitom nevyplývá ani přesnější okruh "ostatních" věřitelů, ani upřesnění plnění pro insolvenčního správce, které je pro dané ustanovení relevantní. V rozporu s koncepcí novely může navíc dané pravidlo zablokovat cestu do oddlužení dlužníkům s nízkými příjmy a závazky, což se může týkat například starobních důchodců. Toto pravidlo navíc není vhodně navázáno na sankci v podobě možnosti zrušení oddlužení. Takže to, co alespoň kosmeticky vypadá jako pojistka proti zcela mizivému uspokojení věřitelů, nemusí v praxi fungovat. Obdobně slabších či nejednoznačných bodů je v novele bohužel více. Mnoho z těchto problému bude naštěstí možné překlenoui pomocí judikatury. Cestu z některých jsme se společně s ostatními spoluautory snažili najít v Komentáři k insolvenčnímu zákonu, který nedávno vyšel v nakladatelství C.H. Beck. V každém případě platí, že nejednoznačné body snižují právní jistotu dlužníka a mohou jej od využití institutu oddlužení odradit.
Tzv. oddlužovací novelu navzdory výše uvedenému hodnotím pozitivně neboť se jedná o krok směrem, který současná společnost potřebuje. Máme ale ještě co zlepšovat.
Jaké další legislativní úpravy by podle Vás mohly napomoci k řešení problému zadlužení u fyzických osob?
Problém zadlužení fyzických osob je velmi komplexní, čemuž odpovídá i šířka spektra nutných legislativních zásahů. Zaměřím se ale na jeden konkrétní problém a jeho řešení, které by mohlo zvýšit efektivitu oddlužení a exekucí.
Jak jsem uvedl výše, jedním z problémů oddlužení je to, že nedostatečně motivuje dlužníky, kteří přemýšlí v krátkodobém horizontu. Pro takového dlužníka je totiž často pohodlnější zůstat v dlouhodobé (a často bezvýsledné) exekuci než své finanční potíže řešit oddlužením. A to je nevýhodné i pro věřitele. Nemyslím, že by měl mít dlužník oddlužení předložené na stříbrném podnosu, ale měl by být dle mého názoru správným způsobem motivován k tomu, aby své závazky plnil. Lépe řečeno k tomu, aby dostatečně (a oficiálně) vydělával.
To lze dle mého názoru docílit skrze změny nastavení nezabavitelné částky, která má svůj základ společný pro exekuci a oddlužení v § 278 an. OSŘ a v nařízení vlády. Současný stav je takový, že nad přesně určenou částku nedostane dlužník už ani korunu navíc z toho, co vydělá. Tato částka je přitom v ČR obecně velmi nízká (19.824,- Kč čistého pro rok 2020). Tato částka zdaleka nedosahuje ani průměrné mzdy, což může dlužníka logicky motivovat k tomu, aby vyšší částku nevydělával. Přinejmenším ne oficiální cestou. Pokud je dlužník schopen vydělat více, tak je v podstatě motivovaný k tomu, aby bral část peněz "na ruku". A když si toto spojíte s možnou motivací zaměstnavatele protiprávně ušetřit na odvodech, tak máte problém. Oproti tomu v Německu chytře motivují dlužníka k vyššímu splácení tím, že se nezabavitelná částka chytře zvyšuje až do několikanásobku průměrné mzdy. Pokud je dlužník ochoten oficiálně vydělávat více, je to pozitivní nejen pro něho samotného, ale i pro ostatní subjekty, zejména pro věřitele.
Dle mého názoru by řešení problému zadlužení částečně pomohlo převzetí německého modelu nezabavitelné částky. Určitá část spektra dlužníků by totiž získala větší motivaci odejít z šedé ekonomiky. Samozřejmě se jedná jen o jeden díl mozaiky, který je třeba ke komplexnímu řešení problému předlužení v ČR. Dalším dílem mozaiky může být třeba snížení vysokých administrativních nákladů zaměstnavatelů při exekuci či insolvenci zaměstnance. Ať se tváříme jak chceme, tato řízení jsou pro uchazeče o zaměstnání určitým stigmatem. Snížení nákladů na straně zaměstnavatele by zadluženým uchazečům jistě zvýšilo šanci na lépe placenou práci. To samozřejmě souvisí i s výše uvedenou hranicí nezabavitelné částky. Zadlužení by se zkrátka mělo řešit komplexně.
Chystají se i nějaké změny pro právnické osoby?
Ano. V současnosti se stupňují hlasy volající po změnách reorganizace, což je ve stávající podobě drahý a relativně pomalý proces. Nabízejí se určité změny, které by pomohly tomuto institutu najít co nejefektivnější využití v praxi právě v souvislosti se současnou krizí. Kromě zrychlení reorganizací by se mělo jednat o zefektivnění některých procesů. Prozatím se jedná o ohlasy z odborné sféry, není tedy dosud jisté jaké změny a či vůbec nějaké budou.
Určité změny však jistě přinese implementace evropské směrnice o restrukturalizaci a insolvenci (EU) 2019/1023, která by měla proběhnout nejpozději do poloviny příštího roku. Konkrétní podoba implementace zatím není známa, ale je zřejmé, že změny se budou týkat jak fyzických osob (zrychlené oddlužení přinejmenším u podnikatelů), tak i právnických osob. U těch má dojít k zavedení institutu preventivní restrukturalizace. Velmi zjednodušeně řečeno by se mělo jednat o relativně neformální řízení, nikoliv nepodobné reorganizaci, které by však nebylo insolvenčním řízením a nebyl by tak vyžadován úpadek dlužníka. V určitých ohledech lze některé teze tohoto neformálního řízení přirovnat také k výše uvedenému mimořádnému moratoriu. Legislativně bude implementace zřejmě řešena zvláštním zákonem mimo insolvenční zákon. Nelze vyloučit, že společně s implementací směrnice dojde také k výše zmíněným úpravám reorganizace.
Samozřejmě bych nerad zapomněl ani na novelu zákona o obchodních korporacích, která s účinností od 1. 1. 2021 mimo jiné upraví pravidla ohledně povinností statutárního orgánu při úpadku obchodních korporací.
Jaký dopad bude mít současná situace na insolvenční řízení?
Z legislativního hlediska se jedná o příležitost identifikovat slabá místa právní úpravy a udělat změny k lepšímu aby insolvenční zákon lépe odpovídal aktuálním požadavkům společnosti.
Z organizačního hlediska bude současná krize v horizontu následujících měsíců a let zřejmě znamenat nápor na insolvenční soudy. Pokud nedojde dostatečně pružné a odpovídající reakci například u doplnění soudního personálu, může hrozit zpomalení insolvenčních řízení. Zpomalovaní tohoto druhu řízení je přitom nepřípustné. Ne nadarmo je majetek dlužníka v insolvenčním řízení někdy přirovnáván k tající kostce ledu.
V posledních týdnech zaznamenávám v médiích názory ohledně nedostatečné automatizace soudní agendy. Jak se soudy v tomto směru podle Vás vyrovnávají se současnou krizí?
Dle mého názoru je insolvenční agenda soudů díky pravidlům kolem insolvenčního rejstříku a standardizovaných formulářových podání nadstandardně automatizovaná. Ať již předáte podání na podatelně, či jej zašlete insolvenčnímu soudu datovou schránkou, je velmi rychle zveřejněno v insolvenčním rejstříku v elektronické podobě, a to i za současné krizové situace.
Soudní agendě by jistě chytrá řešení vedoucí k vyšší automatizaci prospěla, problém nicméně vnímám z části jako hospodářský, plynoucí z nedostatku administrativních pracovníků na soudech. Současná krize a zvýšená nezaměstnanost by mohla pomoci přílivem nové pracovní síly.
První část rozhovoru si můžete přečíst zde.
Diskuze k článku ()