[1] Nejedná se však o právo absolutně nedotknutelné. Jak exekuční řízení, tak vyvlastňovací řízení shodně směřují k omezení vlastnického práva osoby k nemovité věci a obě mohou skončit odnětím nemovité věci jejímu vlastníku, nicméně každé z nich probíhá z jiného důvodu. Na jedné straně stojí uspokojení věřitelů vyvlastňovaného, a na straně druhé účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem. Může se stát, že jedna a tatáž nemovitá věc je současně předmětem jak exekučního řízení, tak řízení o vyvlastnění.
Předchozí část článku naleznete zde.
Vyvlastňovací řízení
Vyvlastňovací řízení se zahajuje výlučně na žádost vyvlastnitele. Řízení je zahájeno okamžikem doručení žádosti věcně a místně příslušnému správnímu orgánu[2] (dále jen „vyvlastňovací úřad“). Z žádosti musí vyplývat, kdo ji činí, které věci se týká a čeho se domáhá. Rovněž je v žádosti nutno uvést, kterému vyvlastňovacímu úřadu je určena a kdo jsou další účastníci řízení, jestliže jsou známí. Kromě těchto základních náležitostí musí žádost obsahovat i identifikaci předmětné nemovité věci a práva třetích osob na ní váznoucí. Je nezbytné v ní rovněž uvést veškeré skutečnosti, aby vyvlastňovací úřad mohl žádost objektivně posoudit – především pak konkrétně uvést účel a druh vyvlastnění; skutečnost, že vyvlastnění je proporcionální a ve veřejném zájmu; kdy a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění.[3] Protože má vyvlastnitel povinnost iniciovat v zákonné lhůtě uzavření smlouvy o získání práv k pozemku nebo stavbě v souladu s ust. § 5 zákona o vyvlastnění s vyvlastňovaným[4], je nutné k žádosti doložit, že vyvlastňovatel tuto povinnost splnil a že se dohody mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným nepodařilo dosáhnout. Přílohou žádosti musí být rovněž i katastrální mapa s vyobrazením vyvlastňované nemovité věci, případně geometrický plán, jde-li o část pozemku, a znalecký posudek s určením ceny nemovitosti.[5]
Jestliže vyvlastňovací úřad shledá, že podaná žádost byla podána věcně a místně příslušnému úřadu, vydá vyvlastňovací úřad oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení, které doručí účastníkům vyvlastňovacího řízení do vlastních rukou. Oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení zašle rovněž místně příslušnému katastrálnímu úřadu, který do katastru k nemovité věci zapíše poznámku s vazbou nejen k předmětné věci, ale i vyvlastniteli. Obdrží-li katastrální úřad návrh na vklad do katastru nemovitostí s takto zapsanou poznámkou, vklad do katastru nemovitostí neprovede. Doručením oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení ztrácí vyvlastňovaný právo dispozice s nemovitou věcí v rozsahu, ve kterém se navrhuje vyvlastnění. Právní jednání, kterým by tak vyvlastňovaný předmětnou věc zatížil, převedl nebo pronajmul, je relativně neplatné.
V rámci vyvlastňovacího řízení nařídí vyvlastňovací úřad ústní jednání, o kterém musí být účastníci vyrozuměni nejméně 15 dnů předem. Účastníci řízení mají během jednání šanci vznést námitky proti vyvlastnění a provést důkazy k jejich prokázání, nicméně je nutné pamatovat na to, že v souladu se zásadou koncentrace řízení nebude k později uplatňovaným námitkám či důkazům přihlíženo.[6] Pokud vyvlastňovací úřad usoudí, že jsou splněny podmínky pro vyvlastnění, rozhodne ve věci samé. Finálním stadiem vyvlastňovacího řízení je platba náhrady za vyvlastnění vyvlastnitelem vyvlastňovanému.[7]
Jak již bylo zmiňováno výše, vyvlastňovanému náleží náhrada za odnětí či omezení jeho vlastnického práva, tato je stanovena na základě znaleckého posudku, který je vyhotoven na žádost vyvlastňovaného, pokud jej vyvlastňovaný předloží vyvlastňovacímu úřadu ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení. V opačném případě se pro stanovení výše náhrady použije znalecký posudek, který byl přílohou návrhu smlouvy o získání práv k pozemku nebo stavbě dle s ust. § 5 zákona o vyvlastnění.[8] Vyvlastňovanému náleží dále náhrada dalších nákladů, a to nákladů na stěhování, nákladů spojených se změnou místa podnikání a dalších obdobných nákladů, které vyvlastňovaný účelně vynaloží v souvislosti s vyvlastněním.[9]
Střet exekučního a vyvlastňovacího řízení
Na úvod je vhodno poukázat na zřejmý nesoulad samotných podstat obou řízení, kdy na jedné straně stojí soukromoprávní vztah dlužníka a věřitele a právo věřitele na vymožení neuhrazené pohledávky. Na straně druhé správní orgán autoritativně rozhoduje ve vyvlastňovacím řízení ve vztazích práva veřejného. Zákon neřeší tuto kolizní situaci, kdy se prolínají dvě různá řízení založená na rozdílných principech a s rozdílnými cíli (co nejrychlejší a nejefektivnější uspokojení věřitele, který má bezpochyby legitimní právo na odnětí vlastnického práva dlužníka oproti co nejrychlejšímu vyvlastnění nemovité věci, tak, aby vyvlastnitel mohl dosáhnout účelu vyvlastnění).
S tímto je spojena i skutečnost, že zatímco věřitel/oprávněný na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku podává proti dlužníku/povinnému exekuční návrh soudnímu exekutorovi – jeho nárok je tedy co do výše a důvodu zřejmý a nezpochybnitelný; na druhé straně vyvlastnitel podává žádost k vyvlastňovacímu úřadu – v tento okamžik není výsledek vyvlastňovacího řízení jistý, nicméně i vyvlastňovací řízení v této fázi může ohrozit řádný průběh exekučního řízení, především proto, že údaje o probíhajícím vyvlastňovacím řízení jsou vyznačeny v katastru nemovitostí ve formě poznámky a exekutor se musí s touto skutečností vypořádat, především v případě prodeje nemovité věci.[10]
Pokračování článku naleznete zde.
Článek byl publikován v Komorních listech č. 3/2021.
[1] Výčet orgánů, které jsou vyvlastňovacími úřady, je možno nalézt v ustanovení § 15 a násl. zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).
[2] Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), § 18 odst. 2.
[3] Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), § 5 odst. 1: Vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Lhůta k uzavření smlouvy s vyvlastňovaným počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy vyvlastňovanému.
[4] K výčtu příloh více v ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).
[5] Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), § 22
[6] V souladu s ustanovením § 26 zákona o vyvlastnění, nezaplatí-li vyvlastnitel náhradu za vyvlastnění v zákonné lhůtě, vyvlastňovací úřad rozhodne, že provedené vyvlastnění se zrušuje.
[7] Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), § 20
[8] Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), § 10 – Zákon však již neřeší, jakým způsobem má vyvlastňovaný výši takto vynaložených nákladů prokázat, když ke stěhování či změně místa podnikání obvykle dochází až poté, co rozhodnutí o vyvlastnění nabyde právní moci.
[9] Vážnost zásahu do průběhu exekučního řízení je ovlivněna povahou práv bránících dražebnímu prodeji nemovitosti, které na nemovité věci váznou. V případě práv soukromoprávní povahy bránící dražbě předmětné nemovité věci přichází v úvahu vylučovací žaloba dle ustanovení § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. U určitých práv veřejnoprávní povahy může hrozit tak závažný zásah do veřejného zájmu, že exekutor musí k takovýmto právům přihlédnout ex offo a exekuci prodejem nemovitosti zastavit. Srov. SVOBODA, K. Exekuční řízení. Civilní proces z pohledu účastníka. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 317. Alternativním řešením (zřejmě však v případě, kdy by se nejednalo o práva veřejnoprávní povahy) by v případě že by se jednalo o natolik závažná práva váznoucí na nemovitosti, že by reálně představovala hrozbu neprodejnosti nemovitosti, by byl postup, v rámci kterého by soud rozhodl, že tato práva prodejem nemovitosti v dražbě zaniknou. Srov. SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., DOLEŽÍLEK, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1537.) a rovněž také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 316/2016: „Zjistí-li soud (soudní exekutor), že závada váznoucí na nemovité věci zanikla nebo že se jedná o nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni, které splňuje podmínky pro zánik takového práva podle § 336a odst. 2 OSŘ, uvede ve výroku usnesení o výsledné ceně, že nemovitá věc není touto závadou zatížena, a rozhodne, zda tato závada zaniká s náhradou nebo bez náhrady; v odůvodnění usnesení uvede, co ho k tomuto závěru vedlo.“
Diskuze k článku ()