Po obecném nastínění právní úpravy povinnosti péče řádného hospodáře a následcích jejího porušení se budu blíže zabývat možnostmi, jak tuto právní úpravu aplikovat v rámci exekuce. V praxi není jistě výjimkou, že soudní exekutor vede řadu exekucí proti nemajetným právnickým osobám, které jsou fakticky ovládány členem voleného orgánu, kdy ten dbá zejména na své vlastní zájmy a již nedbá zájmů právnické osoby, a to zřejmě i s vidinou, že se vyhne negativním následkům, které postihnou výlučně povinnou právnickou osobu. Je-li v době zahájení exekuce majetek právnické osoby „vyveden“ na třetí osobu, ať člena voleného orgánu či rodinné příslušníky, jsou možnosti postihu v rámci exekuce značně omezené, avšak nikoliv nulové.
Požadavky na výkon funkce člena voleného orgánu právnické osoby
Občanský zákoník v ust. § 159 odst. 1 zakotvuje povinnost členů voleného orgánu právnické osoby vykonávat svou funkci s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi (informovaně) a pečlivostí, tj. s povinností jednat s péčí řádného hospodáře. Tato pravidla jsou kogentní a není možné ani ve smlouvě o výkonu funkce povinnost péče řádného hospodáře omezit či zcela vyloučit. Přestože občanský zákoník na rozdíl od zákona o obchodních korporacích přímo nestanoví, že se výkon funkce člena voleného orgánu přiměřeně řídí ustanoveními občanského zákoníku o příkazní smlouvě (ust. § 59 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, dále jen jako ZOK), budou se zřejmě i na práva a povinnosti mezi právnickou osobu a členem jejího voleného orgánu vztahovat ustanovení o příkazu dle ust. § 2430 a násl. občanského zákoníku, dále jen jako OZ.[2][1]
Povinnost jednat s potřebnými znalostmi a pečlivostí
Člen voleného orgánu při výkonu své funkce musí jednat vždy s potřebnými znalostmi a pečlivostí, tj. musí jednat informovaně a v obhajitelném zájmu právnické osoby. Přestože je tato formulace obsažena až v zákoně o obchodních korporacích (§ 51 odst. 1 ZOK), lze ji jistě aplikovat rovněž obecně na právnické osoby, nikoli pouze na obchodní korporace, a to v zájmu jednotného výkladu právního řádu.[3]
Není nicméně vyžadováno na členu voleného orgánu, aby sám měl veškeré potřebné, zejména odborné znalosti, avšak musí být schopen rozpoznat situaci, která si odborných znalostí vyžaduje, a zmocnit k takovému jednáním třetí osobu, za jejíž výběr nese odpovědnost. Zákon současně zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku, kdy se má za to, že člen voleného orgánu jedná nedbale již za situace, kdy přijme výkon této funkce, přestože již při jejím přijetí či jejím výkonu musel zjistit, že ji není schopen vykonávat, ale přesto pro sebe z takového zjištění nevyvodil žádné důsledky.
Povinnost loajality
Povinnost loajality je možné vymezit jako jednání člena voleného orgánu, které je nezbytné vždy činit v zájmu této právnické osoby a její zájmy upřednostňovat před svými osobními zájmy. Za předpokladu, že člen voleného orgánu zastupuje více právnických osob, jedná vždy v zájmu té právnické osoby, kterou v konkrétní záležitosti zastupuje. S povinností loajality souvisí povinnost zachovávat mlčenlivost, zejména ohledně know-how právnické osoby a obchodních tajemství. Dojde-li k využívání těchto informací ve svůj osobní prospěch či prospěch jiné právnické osoby, v níž rovněž vykonává funkci člena voleného orgánu, dochází bez pochyb k porušování povinnosti loajality, čímž je za škodu tím způsobenou odpovědný.[4]
Požadavky na výkon funkce člena voleného orgánu obchodní korporace
Pravidla jednání členů voleného orgánu obchodní korporace upravuje ust. § 51 až 53 ZOK. Dle ust. § 51 odst. 1 ZOK jedná pečlivě a s potřebnými znalostmi ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou. Předmětné ustanovení požadavek péče řádného hospodáře dle občanského zákoníku rozvíjí, a to konkrétně požadavek potřebných znalostí a pečlivého jednání.
Obsahem povinnosti péče řádného hospodáře se zabýval Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 5 Tdo 1552/2018 ze dne 13. 2. 2019, kde uvedl následující: „Volený orgán právnické osoby nebo jeho každý člen je povinen při výkonu funkce si počínat diligentia diligentis patris familias, tedy s péčí řádného hospodáře, mezi takové povinnosti především patří pečovat o svěřený majetek, nezpůsobovat na něm škody, chránit též obchodní tajemství obchodní společnosti, neprozrazovat jej třetím osobám, ani jej nezneužívat ke svému prospěchu, zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo právnické osobě přivodit škodu, respektovat zákonem a zakladatelským právním jednáním stanovený zákaz konkurence etc.“ Porušení těchto povinností je proto nezbytné posoudit jako možné porušení povinnosti péče řádného hospodáře.
Pravidlo podnikatelského úsudku
Zakotvením pravidla tzv. podnikatelského úsudku (business judgement rule) je dána členům voleného orgánu obchodní korporace možnost „bezpečného přístavu“ neboli „safe harbour“, pokud lze jejich jednání shledat v souladu s právními předpisy (lege artis). Nastanou-li i přesto negativní následky pro obchodní korporaci, nenese za to člen voleného orgánu odpovědnost. [5]
Z ustálené judikatury je zřejmé, že člen voleného orgánu nese odpovědnost pouze za řádný výkon své funkce, nikoliv za hospodářský výsledek obchodní společnosti, jelikož podnikání s sebou logicky nese určitá rizika (k tomu viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011 ze dne 29. 8. 2013 či usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 3860/2015 ze dne 26. 10. 2015).
Posuzování péče řádného hospodáře
Při posouzení, zda člen voleného orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, která by byla v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace (§ 52 odst. 1 ZOK). Na tento požadavek ovšem nelze nahlížet pouze z objektivního hlediska, přičemž je nezbytné přihlédnout i ke znalostem daného konkrétního člena voleného orgánu. Za předpokladu, že člen voleného orgánu navíc disponuje určitými odbornými znalostmi, je povinen tyto znalosti při výkonu funkce aktivně využívat. Touto problematikou se v minulosti zabýval Nejvyšší soud, který výslovně uvedl, že je nepřípustné, aby představenstvo zajišťovalo výkon některých činností spadajících do jeho působnosti skrze jiné smlouvy, než smlouvy o výkonu funkce, v níž by členové představenstva vystupovali v pozici třetí osoby a na jejímž základě by poskytovali určité služby (v případě řešeném Nejvyšším soudem se jednalo například o smlouvy uzavřené s některými členy představenstva týkající se „zavádění marketingu“ či „řešení závazků společnosti“, odlišné od smluv o výkonu funkce členů představenstva, přestože se jedná o činnosti související s obchodním vedením).[6]
Porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a exekuční řízení
K porušení zákonem stanovené povinnosti bude docházet zpravidla liknavým a neodpovědným přístupem člena voleného orgánu k plnění svých povinností, ale i úplnou pasivitou. Jako příklad lze uvést rozhodnutí člena statutárního orgánu o koupi finančně nákladného automobilu, který není pro výkon činnosti právnické osoby potřebný či liknavý a neodpovědný přístup člena voleného orgánu při plnění závazků zhotovitele plynoucích z uzavřené smlouvy o dílo, kdy následkem porušení povinnosti je významné prodlení zhotovitele s provedením díla.[8][7]
V rámci exekučního řízení, zejména bude-li zjištěno, že povinná právnická osoba nemá žádný postižitelný majetek, je vhodné zaměřit se na činnost členů voleného orgánu, kdy důsledkem porušení shora uvedené povinnosti bude vznik odpovědnosti člena voleného orgánu za škodu způsobenou právnické osobě.
Nesrovnalosti v hospodaření povinné právnické osoby mohou být zjistitelné z účetních závěrek, přičemž případnou škodu lze postihnout exekučním příkazem k přikázání jiné peněžité pohledávky povinného, a to i tehdy, není-li ze zjištěných okolností skutečně jisté, zda škoda vznikla či nikoliv, popř. zda vznikla v přímé souvislosti s porušením povinnosti péče řádného hospodáře, když bez přístupu ke všem potřebným dokumentům toto ani s jistotou tvrdit nelze. V praxi je ovšem problém, že mnoho nemajetných právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku účetní závěrky do obchodního rejstříku nezakládá. Další možností je proto zaměření se na bližší informace ohledně okolností vzniku dluhu povinné právnické osoby, které jsou patrné buď ze samotného exekučního titulu nebo je lze zjistit součinností s oprávněným. Pokud v době vzniku dluhu byly proti povinné právnické osobě vedeny jiné exekuce a ona i nadále uzavírala smlouvy, byť v té době muselo být zřejmé, že nebude schopna dostát svých závazků, vznikají důvodné pochybnosti, že člen voleného orgánu nedostál své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. K porušení povinnosti může dojít i prodejem jejího majetku před zahájením exekuce, mnohdy za nepřiměřeně nízké částky zcela neodpovídající hodnotě prodávaných movitých či nemovitých věcí. Kromě postihu škody způsobené porušením povinností člena voleného orgánu připadá v úvahu také možnost oprávněného zvážit i dovolání se relativní neúčinnosti takových převodů, zejména došlo-li k převodům majetku na samotné členy voleného orgánu či na jejich rodinné příslušníky.
Dojde-li po vzniku generálního inhibitoria k nakládání s majetkem povinné, budou takové převody relativně neplatné, přičemž soudní exekutor se může neplatnosti právního jednání dovolat. V případě trvání speciálního inhibitora by převody majetku povinné právnické osoby byly absolutně neplatné. Není-li ovšem údaj o věci povinné znám z rejstříku, případně seznamu zřízeného ze zákona nebo jiné evidence vedené v souladu se zákonem, je dohledání neplatně převedené movité věci reálně téměř nemožné, když zákon u těchto převodů nevyžaduje ani písemnou formu smlouvy.
Pro účely exekuce je důležité říct, že ve shora uvedených případech je vhodné přistoupit k vydání exekučního příkazu přikázáním jiné peněžité pohledávky a postihnout případnou škodu, která jednáním člena voleného orgánu mohla právnické osobě pravděpodobně vzniknout. Samotné vydání exekučního příkazu může mít hlavně psychologický vliv a může vést k dobrovolnému přistoupení k úhradě vymáhané pohledávky. Pokud jsou podezření v této oblasti skutečně důvodná a člen voleného orgánu si jich je vědom, je přistoupení k úhradě dlužné částky logickým krokem, jelikož v případě podání poddlužnické žaloby není vyloučeno, že v rámci nalézacího řízení vyjdou najevo okolnosti zakládající navíc i trestněprávní odpovědnost člena voleného orgánu. Navíc řada členů volených orgánů obchodních korporací si je dobře vědoma, že dle ust. § 52 odst. 2 ZOK dochází k přenosu důkazního břemene, přičemž to budou právě oni, kteří budou muset prokázat, že jednali s péčí řádného hospodáře. Obrácení důkazního břemene bylo do zákona o obchodních korporacích zakotveno z důvodu, že osoba uplatňující náhradu škody nemá dostatečné informace a přístup k dokumentům, a proto by reálně nebyla schopna důkazní břemeno unést. Je to tedy člen voleného orgánu, kdo bude muset tvrdit rozhodné skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že jednal v konkrétním případě či případech s péčí řádného hospodáře a svá tvrzení bude povinen rovněž doložit, přičemž je zcela irelevantní, že žaloba nebyla podána přímo právnickou osobou. Zákon dále stanovuje výjimky, kdy k přenosu důkazního břemene nedochází, a to tehdy, nelze-li to po členu voleného orgánu spravedlivě požadovat.[10][9]
Nepřistoupí-li člen voleného orgánu k vydání plnění dle pravomocného exekučního příkazu dobrovolně, nezbývá než o zjištěných skutečnostech informovat oprávněného, který je aktivně legitimován k podání poddlužnické žaloby, k čemuž řada oprávněných zpravidla nepřistupuje. Avšak u povinné, která nevlastní již žádný postižitelný majetek, je takový postup mnohdy poslední možností, jež může vést k úspěšnému vymožení pohledávky oprávněného.
Exekučním příkazem lze dále postihnout i pohledávky právnické osoby (vykonatelné či nevykonatelné), o jejichž existenci se soudní exekutor dozví. Vyjde-li však následně najevo, že předmětná pohledávka je již promlčena, a současně nebude poddlužník povinné dluh dobrovolně plnit, lze na straně člena voleného orgánu opět shledat porušení povinnosti péče řádného hospodáře, když ten nechal pohledávku promlčet.[11]
Ručení člena voleného orgánu právnické osoby
Zákon zakládá okolnosti vzniku ručitelského závazku člena voleného orgánu vůči věřiteli právnické osoby, a to za dluhy právnické osoby v rozsahu, v jakém právnické osobě dosud neuhradil škodu vzniklou v souvislosti s porušením povinnosti při výkonu funkce, přestože byl povinen tuto škodu nahradit (§ 159 odst. 3 OZ). V případě, že právnická osoba nárok na náhradu škody vůči členovi voleného orgánu neuplatnila, může být ze strany věřitele podána žaloba přímo vůči členovi voleného orgánu, který je v daném případě v pozici ručitele právnické osoby. Pokud ovšem nárok na náhradu škody vyplývá z porušení povinnosti podat insolvenční návrh, tj. závazek právnické osoby vznikl již v době, kdy byla právnická osoba v úpadku a měl být podán insolvenční návrh, nese člen voleného orgánu povinnost k náhradě škody dle ust. § 99 insolvenčního zákona, dále jen jako IZ.[12]
Škoda způsobená nepodáním insolvenčního návrhu
Shora uvedená povinnost k podání insolvenčního návrhu si jistě zaslouží bližší rozebrání, když v mnohých případech povinná právnická osoba tuto povinnost včas nesplní. Škůdcem je v případě nepodání návrhu člen statutárního orgánu a poškozeným je zajištěný či nezajištěný věřitel právnické osoby, přičemž škoda nebo újma spočívá dle ust. § 99 odst. 2 IZ v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel.
Pokud v průběhu insolvenčního řízení vyjde najevo, že shora uvedená škoda byla skutečně způsobena, může insolvenční soud rozhodnout o vydání předběžného opatření, jímž škůdci uloží povinnost ke složení přiměřené částky do úschovy soudu a poškozenému uloží, aby ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem podal žalobu na náhradu škody, k jejímuž projednání je věcně a místně příslušný krajský soud, kde probíhá insolvenční řízení. Přesnou výši způsobené škody je až na výjimky zpravidla možné zjistit po skončení insolvenčního řízení, tj. do té doby je možné řízení o podané žalobě přerušit. S ohledem na předpokládanou dobu délky řízení ovšem vzniká riziko, že již nebude existovat žádný majetek, ze kterého by i v případě úspěchu bylo možné poškozeného uspokojit.[13]
Poddlužnická žaloba či podání insolvenčního návrhu
Je-li povinná právnická osoba v úpadku, může oprávněný namísto podání poddlužnické žaloby zvážit podání věřitelského insolvenčního návrhu. Insolvenční správce úpadce je následně oprávněn k podání žaloby na člena voleného orgánu, který porušil povinnost péče řádného hospodáře, a může ho žalovat na vydání plnění do majetkové podstaty úpadce. Důkazní břemeno ohledně prokázání dodržení povinnosti péče řádného hospodáře žalovaného člena statutárního orgánu leží zásadně na žalovaném. Pasivita žalovaného povede k uplatnění vyvratitelné právní domněnky, že povinnost péče řádného hospodáře byla porušena. V případě úspěchu takového sporu bude při nedobrovolném splnění povinnosti zahájeno exekuční řízení proti členu statutárního orgánu, kdy vymožené plnění bude zahrnuto do majetkové podstaty úpadce a přerozděleno mezi jednotlivé věřitele.
Bude ryze na zvážení oprávněného, zda přistoupí k podání věřitelského insolvenčního návrhu či poddlužnické žaloby. Podání insolvenčního návrhu je podmíněno složením zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč. Za předpokladu, že je povinná právnická osoba v úpadku, avšak dle zjištění v průběhu exekučního řízení je zcela nemajetná, je dle mého názoru výhodnější z pohledu oprávněného podání poddlužnické žaloby, když takto získané plnění bude výlučně úhradou dluhu oprávněného a nebude spadat do majetkové podstaty úpadce přerozdělované mezi další věřitele. Rovněž se domnívám, že po vydání exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky může člen voleného orgánu očekávat hrozbu podání žaloby a do doby, než k podání žaloby přistoupí insolvenční správce, může dojít k účelovým převodům majetku na třetí osoby.
V rámci exekuce je vymáhána řada pohledávek vůči nemajetným právnickým osobám, kdy nezbývá mnoho možných způsobů směřujících k jejich vymožení. Domnívám se, že shora uvedený postup může být vhodným, byť ne zrovna jednoduchým způsobem, jak jinak nedobytné pohledávky oprávněných vymoci.
Článek byl publikován v Komorních listech č. 3/2024.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 4831/2017 ze dne 11. 4. 2018.[1]
LASÁK, Jan. § 159 [Požadavky na výkon funkce člena voleného orgánu právnické osoby]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 597, marg. č. 1.[2]
LASÁK, Jan. § 159 [Požadavky na výkon funkce člena voleného orgánu právnické osoby]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 599, marg. č. 13–14.[3]
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 ICdo 62/2017 ze dne 18. 12. 2018.[4]
ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil. § 51 [Pravidlo podnikatelského úsudku a pokyny nejvyššího orgánu]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 166, marg. č. 10.[5]
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1262/2006 ze dne 30. 7. 2008.[6]
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5330/2014 ze dne 28. 5. 2015.[7]
Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 Cmo 242/2019 ze dne 4. 3. 2020.[8]
HAVEL, Bohumil, ŠTENGLOVÁ, Ivana. § 52 [Péče řádného hospodáře, přenos důkazního břemene]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 178, marg. č. 2–4.[9]
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4163/2017 ze dne 4. 9. 2018.[10]
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 446/2023 ze dne 24. 10. 2023.[11]
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4824/2007 ze dne 20. 10. 2009.[12]
K tomu blíže viz. JIRMÁSEK, Tomáš. § 99 [Odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti podat insolvenční návrh]. In: SPRINZ, Petr, JIRMÁSEK, Tomáš, ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan, ZOUBEK, Hynek a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023[13]
Diskuze k článku ()