S institutem dokazování v civilním sporném řízení úzce souvisí také tzv. důkazní břemeno, jehož unesení je jedním z klíčů k úspěchu v občanskoprávních soudních sporech. Strana soudního sporu, která jej není schopna unést, totiž nemůže ve sporu uspět. Důkazní břemeno zpravidla leží na straně žalobců, kteří jsou v rámci sporu povinni dostatečně prokázat tvrzení tvořící předmět žalobního návrhu. Za určitých okolností však může dojít k přenesení důkazního břemene na protistranu – tento jev nazýváme tzv. obrácením důkazního břemene.
Dokazování v civilním řízení
V občanském soudním řízení (civilním řízení) jsou strany sporu povinny (k prokázání svých tvrzení) navrhovat důkazy a unést tzv. důkazní břemeno. Jak již bylo zmíněno výše, ve sporném civilním řízení to bývá zpravidla žalobce. O tom, které z navržených důkazů budou či nebudou provedeny, ovšem již rozhoduje soud. Neoznačí-li účastníci sporu důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z těch důkazů, které byly provedeny. Přesto však může provést i jiné než účastníky navržené důkazy, a to zejména v případech, kdy je to potřebné ke zjištění skutkového stavu. V civilním sporném řízení ovšem soud není povinen zjišťovat úplný skutkový stav věci ze své vlastní iniciativy. Jinak je tomu v tzv. civilních nesporných řízeních, jako např. v řízení o pozůstalosti, řízení o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, řízení o soudní úschově či řízení ve věcech obchodního rejstříku, ve kterých je soud ze zákona povinen provést i jiné důkazy, než které byly navrženy účastníky řízení, pokud je to nutné ke zjištění a prokázání skutkového stavu věci.
Za zjištěný stav věci mohou být považována také shodná tvrzení účastníků a není nutné dokazovat ani tzv. notoriety – neboli skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti (jako např. ze soudního spisu). Stejně tomu je i s právními předpisy. Dokazování provádí soud v průběhu soudního jednání a je třeba jej vždy provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích nebo jiná zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti. Důkazy hodnotí soud dle svého vlastního uvážení (na základě zásady volného hodnocení důkazů), přičemž každý důkaz hodnotí soud jednotlivě a všechny důkazy současně i ve vzájemných souvislostech. Přitom je povinen vždy pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení.
Za důkaz mohou sloužit všechny věci a prostředky, kterými lze zjistit skutkový stav věci, především pak výslech svědků, znalecký posudek (závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí), vyjádření různých orgánů, fyzických a právnických osob, notářské zápisy či jiné listiny, eventuálně i výslech samotných účastníků řízení. K tomu však soudy přistupují až v případě značné důkazní nouze, jelikož účastník řízení má zájem na výsledku sporu a jeho výpověď tak nemusí být patřičně věrohodná. Nadto je každý povinen bezplatně na dotaz soudu sdělit skutečnosti, které mají význam pro řízení a pro vydání rozhodnutí. Současně každý, kdo není účastníkem řízení, je povinen se na předvolání k soudu dostavit a vypovídat před ním jako svědek. Při svědecké výpovědi musí vypovídat pravdu, nic nezamlčovat a svou výpověď může odepřít jen, kdyby jí mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání sobě či osobám blízkým (např. svému partnerovi nebo rodinnému příslušníkovi).
Obrácení důkazního břemene
V určitých případech nicméně dochází k tzv. obrácení důkazního břemene. Občanský soudní řád případy obrácení důkazního břemene výslovně zakotvuje jen v tzv. diskriminačních sporech. V těchto soudních sporech má povinnost prokázat skutkový stav věci nikoliv žalobce (popř. účastník řízení, který má zájem na prokázání daných skutečností), nýbrž protistrana – tedy žalovaný. Takováto situace nastává v případech, kdy žalobce před soudem uvede skutečnosti, ze kterých je možné dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci (např. na základě pohlaví, rasového či etnického původu, náboženství, víry, věku, sexuální orientace, povolání, podnikání, rasového nebo etnického původu apod.). V případě, kdy nastanou okolnosti, z nichž by bylo jakkoliv možné dovodit eventuální existenci diskriminačního jednání, stává se povinným k prokázání, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení, žalovaný. Žalobce se tak v uvedených případech povinnosti důkazního břemene zprošťuje a tato přechází na žalovaného.
K přenesení důkazního břemene ovšem nemusí dojít jen v případech výslovně stanovených zákonem. Ustálenou soudní judikaturou bylo dovozeno, že k obrácení důkazního břemene může dojít i v důsledku zaviněného zmaření důkazu protistranou (jako např. úmyslného zničení nebo ztrátou důkazu – jako třeba notářského zápisu či jiné listiny potřebné k prokázání určitých skutečností v soudním řízení). V takovém případě se přenesení důkazního břemene, v souladu s obecnou zásadou, podle níž nesmí nikdo těžit ze svého protiprávního jednání, stává jakousi sankcí za zmaření důkazu, která nastupuje extra legem.
K obrácení důkazního břemene může někdy dojít také v případech tzv. negativních skutečností. Negativní skutečnosti se sice obecně neprokazují, avšak v případě jejich pozitivního gramatického vyjádření může být důkazní břemeno rovněž přeneseno na protistranu. Jako příklad můžeme uvést předání a převzetí stavby (nemovité věci), kde žalobce tvrdí, že k předání staveniště nedošlo. Jeho tvrzení (jakožto negativní skutečnost) lze jen těžko fakticky něčím prokázat, a proto je v takovém případě na řadě žalovaný, který musí být schopen jeho tvrzení určitým způsobem vyvrátit (např. předložením předávacího protokolu) tak, aby v daném směru důkazní břemeno unesl.
Závěr
Problematika dokazování a obrácení důkazního břemene je jedním ze základů občanského soudního řízení. Už jen proto je třeba tuto problematiku v rámci sporné agendy perfektně ovládat, včetně eventuálních „odchylek“ od základních pravidel dokazování. Jednou z těchto odchylek je i obrácení důkazního břemene a jeho přenesení na žalovaného, jejíž podmínky je důležité pro schopnost efektivního vedení soudního sporu dobře znát.
Diskuze k článku ()