Jeho cílem je připomenout, že otázky automatizace v právu jsou již delší dobu řešeny, a není třeba se jí zásadně obávat. Na podkladě konkrétních příkladů jsou následně činěny závěry o zapojení umělé inteligence do rozhodování správních orgánů a normotvorby.
První část článku si můžete přečíst zde.
Human-centric AI
Lze se ptát, jestli nyní nemáme v České republice také vložit některá správní řízení zcela do rukou umělé inteligence. Zdá se, že v české odborné právnické veřejnosti stále převažuje konzervativní přístup k novým technologiím v právu. Jako vhodnější se tedy jeví postupné kroky, v rámci kterých bude respektován „human-centric“[1] přístup k AI, ze kterého vychází i evropské nařízení o umělé inteligenci.[2]
K zásadnímu odbřemenění úřadů by mohlo stačit i to, aby odpovědnost za jednotlivé fáze správního řízení stále zůstala na oprávněné úřední osobě, která však k přípravě některých usnesení, rozhodnutí či jiných dokumentů užije nástroj generativní umělé inteligence.
Automatizace jednoduchých agend
Jako příklad jednoduché agendy, kterou by bylo možné zcela automatizovat, je autorizace pro uznávání dalšího vzdělávání podle zák. č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, kterou mají na starosti různé ústřední správní úřady vč. Digitální a informační agentury. Pro udělení autorizace žadatel předkládá řadu dokumentů – musí např. splnit podmínku bezúhonnosti, právní způsobilosti, doložit vzdělání, praxi apod.[3]
Jde v tomto případě o jednoduché binární správní řízení, pro které si oprávněná úřední osoba může udělat jednoduchý check-list, v rámci kterého eviduje splnění jednotlivých zákonných požadavků. K ověření splnění zákonných požadavků z dokumentů žadatelů není nutná odbornost, může být nicméně časově náročné. Ověření těchto požadavků však může provést umělá inteligence za zlomek času. I rozhodnutí je v podstatě formulářové, a může jej tedy připravit nástroj generativní umělé inteligence. Pokud by měla být žádost zamítána, zde již nemusí být situace tak jednoduchá, a může být nutné, aby alespoň část odůvodnění napsal člověk.
Pokud se nějaký nástroj umělé inteligence naučí na vhodném data-setu správně psát rozhodnutí, a nyní nemluvím jen o výše diskutované agendě, ale obecně, pak si lze nepochybně představit zapojení umělé inteligence do rozhodování minimálně v rámci jednoduchých správních řízení, kde lze vydat rozhodnutí jako první úkon ve věci. Ideální kandidátem může být např. vydávání příkazu k zaplacení pokuty za parkování na modré zóně. To je také binární rozhodování a tam si dokáži představit, že člověk vůbec nemusí být potřeba.
Pokud by však bylo směřováno k plnému nasazení umělé inteligence do rozhodování ve správních řízeních vč. samotného vydání rozhodnutí, bude to již vyžadovat zásahy do správního řádu.
O to se aktuálně snaží návrh novelizace správního řádu ve sněmovním tisku č. 845.[4] Ten navrhuje vložit do správního řádu nové ustanovení, ve kterém je patrná inspirace německou úpravou zmíněnou výše. Návrh směřuje k možnosti provést úkon automatizovaně bez účasti úřední osoby, nevyžaduje-li povaha projednávané věci, ochrana práv dotčených osob nebo ochrana veřejného zájmu, aby úkon v řízení provedla úřední osoba. Provedení úkonu tímto způsobem je však vyloučeno zejména v případě, že vyžaduje užití správního uvážení nebo jde o rozhodnutí o opravném prostředku.
Podle návrhu se následně nevyžaduje ani podpis úřední osoby, je nicméně nutné zabezpečit písemné vyhotovení úkonu způsobem zajišťujícím integritu a původ dat, a uvést údaj o tom, že byl proveden automatizovaně bez účasti úřední osoby.
Automatizace v normotvorbě
Užívání umělé inteligence či určitou míru automatizace lze zvažovat nejen v rámci nalézání práva, ale i v rámci normotvorby.
Jednoduchým, ale praktickým příkladem automatizace normotvorby jsou interaktivní vzory obecně závazných vyhlášek připravené Ministerstvem vnitra.[5] Aktuálně jsou k dispozici vzory k obecně závazným vyhláškám ke stanovení místního poplatku ze psů, z pobytu, za užívání veřejného prostranství, ze vstupného a za komunální odpad nebo k vyhlášce ke stanovení koeficientů daně z nemovitých věcí.
V rámci interaktivních vzorů mohou obce doplňovat údaje, které se mezi nimi liší, a na konci procesu je jim vygenerován text obecně závazné vyhlášky. Tento postup ulehčí práci jednak obcím, ale rovněž Ministerstvu vnitra v rámci dozoru nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek.[6]
Zmínit lze také systém eLegislativa, tedy elektronický systém tvorby právních předpisů ve smyslu zák. č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Ten je od července 2024 povinně využíván pro vyhlášení mezinárodních smluv, od ledna 2025 je povinný pro vyhlášky a nařízení vlády a od roku 2026 i pro zákony.[7]
Systém by měl být schopný legislativcům ulehčit práci, minimálně s řadou mechanických činností, ke kterým není žádná zvláštní odbornost nutná. Prostřednictvím systému lze mj. automaticky generovat novelizační body zákona jen na základě úprav textu úplného znění předpisu. Postačí tedy v textovém editoru systému učinit potřebné změny, např. určitý text nahradit jiným, a systém vygeneruje příslušný novelizační bod. Podobně lze také generovat připomínky v rámci meziresortního připomínkového řízení.
AI legislativec
Digitální a informační agentura v rámci proof of concept projektu testovala zapojení umělé inteligence do legislativního procesu. Jako základ sloužil zákon o právu na digitální služby jako obecný předpis, podle kterého orgán veřejné moci nevyžaduje údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému, které jsou mu zpřístupněny pro výkon agendy.[8] Uživatel digitální služby zároveň není povinen pro uplatnění svého práva, splnění povinnosti nebo doložení právní skutečnosti, která se ho týká, předkládat rozhodnutí, doklad, průkaz, osvědčení nebo poskytnout jiný údaj, pokud prokázal svoji totožnost a údaje o něm nebo o jeho právech, povinnostech nebo právních skutečnostech, které se ho týkají, jsou vedeny v základním registru nebo agendovém informačním systému a jsou orgánu veřejné moci zpřístupněny pro výkon agendy.[9]
Smyslem bylo nejprve identifikovat konkrétní zákonná ustanovení speciálních předpisů, na základě kterých orgány veřejné moci požadují uvedení údajů nebo doložení dokladů, průkazů a různých osvědčení, ačkoliv je již orgány veřejné moci mají zpřístupněny v základním registru nebo agendovém informačním systému. V první fázi umělá inteligence identifikovala v rámci čtyř předpisů[10] taková ustanovení. Výstup byl následně revidován právníky a na základě této revize bylo zpřesněn prompt pro zadání umělé inteligenci.
Poté byla do projektu zapojena některá ministerstva, která navrhla své agendové zákony, v rámci kterých byla dále vyhledávána sporná ustanovení. Výstupem byl dashboard s výslednými daty s možností prokliku na konkrétní ustanovení, u kterého mohl následně právník posoudit, zda ustanovení opravdu vyžaduje úpravu, a takovou úpravu za použití generativní umělé inteligence navrhnout. Na základě toho byl následně vygenerován návrh novelizačního zákona, který zpřesňoval textaci dotčených ustanovení.
Výsledky rozhodně nebyly stoprocentní a příprava projektu a všechny jeho fáze vyžadovaly zásadní lidský vstup. Stejně tak každý výstup bylo nutné vyhodnotit a dopracovat právníky. Záměrem projektu nicméně nebylo připravit o práci legislativce, ale otestovat, jak může právníkům umělá inteligence pomoci soustředit se na vysoce odborné činnosti a uvolnit jim ruce od rutinních úkolů. Ukázalo se, že pokud by se následným úpravám širšího datasetu, zadání nebo front-endu používaného nástroje věnovalo dostatečné množství expertů a prostředků, po nějaké době by mohl být přínosný i mimo tento proof of concept projekt.
Závěr
Text představil některé příklady automatizace či užití umělé inteligence v právu a věnoval se také otázkám kódování práva. Záměrem nebylo přinést vyčerpávající analýzu legislativního a technologického prostředí, na základě které by byl učiněn závěr o nutných krocích k plnému nasazení umělé inteligence do správního rozhodování a legislativních prací. Na uvedených příkladech mělo být ukázáno, že otázky automatizace v právu jsou již delší dobu řešeny, a není třeba se automatizace v právu zásadně obávat. Text však nestojí ani na přehnaném optimismu, že umělá inteligence v nejbližší době nahradí úředníky a legislativce. Vybízí naopak k opatrnějšímu přístupu prostřednictvím postupných kroků.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
[1] V češtině nepříliš vhodná formulace „umělá inteligence zaměřená na člověka“.
[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 ze dne 13. června 2024, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (akt o umělé inteligenci).
[3] Srov. § 10 až 13 zák. č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.
[4] Návrh poslanců Tomáše Dubského, Milady Voborské, Martiny Ochodnické, Jiřího Havránka a Jiřího Carbola na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti s podporou spolupráce obcí, sněmovní tisk č. 845 [online], Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2021-11-21].
[5] Ministerstvo vnitra: Interaktivní vzory pro tvorbu obecně závazných vyhlášek obcí, dostupné z: https://portal.gov.cz/kam-dal/pro-urady-ovm/interaktivni-vzory-pro-tvorbu-obecne-zavaznych-vyhlasek-obci.
[6] Srov. § 123 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).
[7] § 26 zák. č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv).
[8] § 7 odst. 1 zák. č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby.
[9] § 9 odst. 2 zák. č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby.
[10] Byl zvolen zákon o azylu, zákon o branné povinnosti, zákon o námořní plavbě a zákon o pohřebnictví.
Diskuze k článku ()