Vzhledem ke kontroverzi, kterou vyvolal můj první článek, poukazuji na to, že téma umělé inteligence (artificial intelligence – „AI“) by nemělo být bráno jako chvilkové rozvíření současných představ o fungování práce právníků. AI je totiž něco, co tu zůstane, něco, s čím se nejen advokáti musí naučit počítat. Odmítat tuto skutečnost nebo ji zlehčovat s odkazem na současnou neschopnost „triviálních“ (jen 4 měsíce starých) chatbotů s tím, že „komplexní smlouvu to napsat nedokáže“ nebo „furt je to dost blbý“, je dost možná ještě nebezpečnější než ignorace tématu. Na rozdíl od našeho tradičního řemesla se pokrok ve vývoji AI neměří řádově (i.e. x10), ale exponenciálně (i.e. x²). To, co tedy platí dnes např. o ChatGPT 3.5 a jeho schopnostech psát smlouvy, nebude za 10 let platit 100x jinak, ale 10000x jinak.[1]
Zmíněný fakt potvrzuje i nový jazykový model od OpenAI s nečekaným názvem ChatGPT 4.0, jenž byl představen 14. března 2023 (jen 4 měsíce po spuštění ChatGPT 3.5). CEO této společnosti Samuel Altman v rozhovoru s Lexem Friedmanem zmínil, že ChatGPT 3.5, který udělal větší díru do světa než jakýkoliv jiný AI jazykový model, je chybový a nepřesný software, se kterým nebyl při jeho spuštění spokojený. Podle něj jsou totiž všechny aktuální chatboty, ať už od Mety, Googlu, Microsoftu nebo OpenAI jen průkopníky a jinak než jako na počítače z 80. let se na ně nedá hledět. I přes to GPT 4.0 dokáže např. sepsat text o 25 tisících slovech najednou (průměrná kniha má 70 až 120 tisíc slov) nebo vyhodnocovat obrázky a vytvářet na základě nich další obsah (což bude užitečné např. v medicíně, IT nebo strojírenství). Pro příklad uvedu opět výsledky ChatGPT u amerických „advokátních zkoušek“. Starší GPT 3.5 se umístil v dolních 10 % úspěšných uchazečů. Nový ChatGPT 4.0 složil zkoušku již naopak lépe než 90 % všech uchazečů. Fakt, že takto mocné nástroje označuje jejich tvůrce za chybové a triviální, mě o to více vybízí k tomu na ně upozorňovat.[4][3][2]
První z oboru, kdo využívá umělou inteligenci tak, jak si to asi všichni představujeme, je kancelář Allen & Overy se svým chatbotem Harveym. Toho se mohou právníci z A&O ptát na judikaturu, DD, jejich vlastní aktualizovanou agendu či ho požádat o vyplnění informací do naučených vzorů smluv či jiných dokumentů kanceláře. Harveyho lze tedy přirovnat ke schopnějšímu praktikantovi.[5]
Považuji za důležité zmínit i druhou, resp. možná pozitivnější stránku věci. Snad více než kdekoliv jinde je právě v advokacii třeba upozornit na tzv. strážce (gate keepers). Obory, které se vyvíjely dostatečně dlouho na to, aby v nich vznikly instituce a třeba i osoby, které regulují a kontrolují jejich běh i vývoj, se svojí mohutnou a tradičně konzervativní povahou se jen ztěžka mění. Strážci advokacie v ČR nejsou nikdo jiný než Česká advokátní komora (ČAK) a do určité míry i lídři velkých advokátních kanceláří. Do té doby, dokud budou naši strážci uvědomělí a znalí dopadů schopností AI na advokacii natolik, že ji budou schopni regulovat navenek, náš klient nic nepozná. Dovnitř to pak bude tak, že advokát bude placen také za to, že převezme odpovědnost za něco, co nevytvořil on sám ani jakýkoliv jiný člověk.
Z americké populární studie „How will language modelers like ChatGPT affect occupations and industries? vyplývá, že na škále zaměstnání pokrývači počínaje, investičními bankéři konče, budou právní služby čelit největšímu vlivu umělé inteligence ze všech. Úloha ČAK a jiných lídrů advokacie tak bude do jisté míry velmi odlišná od té dnešní. Nestane-li se tak, bude to buď kvůli tomu, že se pokrok umělé inteligence zastavil (po čemž volá samotný Elon Musk) anebo naši strážci v jejich budoucím poslání zásadně selhali. V druhém případě si budeme muset opět připomenout, zda bychom měli mít z AI strach (nebo spíše z lidí, kteří s ní umí zacházet). [6]
Co lze doporučit každé kanceláři, ať už malé nebo velké, je zkoušet již teď s modely AI pracovat. Je třeba se zajímat o vývoj tohoto odvětví. Ideálně bude zapotřebí naučit své zaměstnance, jak mohou pomocí AI zefektivnit svoji práci.
Svět se momentálně v dotčeném tématu potýká s mnoha paradoxy. Všichni píší a mluví o umělé inteligenci, ačkoliv jsem přesvědčen, že jen velmi málo lidí vlastně pořádně ví, jak AI funguje. Všichni obhajují svoji práci a často se zbytečně bojí, že za 5 let již nebude existovat. Na druhou stranu pak mnozí chtějí demonstrovat proti tomu, aby ve stejné práci pracovali o 3 roky déle. Velmi široce rozevřené názorové nůžky se začnou pomalu zavírat.
Úspěch v advokacii za deset let spočívá (samozřejmě mimo jiné) ve schopnosti zapřáhnout umělou inteligenci v prostředí, které je uzavřené široké veřejnosti a v němž by měla ČAK mít pořád tu moc vymezit jeho bariéry. Závod nevyhraje ten, kdo bude pouze schopen konkurovat svým intelektem umělé inteligenci, nýbrž ten, kdo pomocí AI multiplikuje svoje znalosti, služby a produktivitu. Ideální případ je takový, že nebudeme brát umělou inteligenci jako hrozbu, ale jako užitečného pomocníka. Není to tak, že by umělá inteligence a její vývojáři neměli rádi právníky. Dnešní modely prostě fungují tak, že mají největší vliv na nás – "no hard feelings".
Bulinský, J., Matějka, M. Nový, bezcitný a nejchytřejší konkurent na trhu. Měli by mít advokáti strach?, epravo, online, cit. 15. 6. 2023.[1]
Diskuze k článku ()