1. listopadu tohoto roku vstoupí v účinnost poměrně zásadní novela veterinárního zákona, která zavádí řadu novinek v oblasti chovu zvířat. V souvislosti s jejím přijímáním se hovořilo o tom, že míří proti nechvalně proslulým „množírnám“ psů. Opatřeních, která zavádí, je celá řada: povinná registrace chovatelů pěti a více fen, definice a povinná registrace útulků pro zvířata, povinnost soukromých veterinářů nahlašovat podezření z týraní zvířat či povinné čipování od roku 2020. Které z těchto opatření považujete osobně za nejdůležitější právě v boji proti „množírnám“?
Novela veterinárního zákona představuje první zásadní krok, který by měl omezit, nikoliv však komplexně eliminovat „množírny“ psů. Podle mého názoru se tak ne zcela oprávněně kritizuje, že novela „množírny“ psů nevyřeší. Je třeba si uvědomit, že to ani nebylo záměrem. Opatření, která byla do novely dodatečně včleněna, pamatují nejen na „množírny“, ale také na další nešvary, které se na úseku zájmových chovů psů vyskytují. „Množírny“ psů tedy nejsou zdaleka jediným problémem. Je to také vysoký počet bezprizorních psů a nákladnost péče o ně, která dopadá zejména na obce, či velká nepřehlednost v péči o bezprizorní psy – naprosto chybí jakákoli pravidla, která by upravovala právní režim útulků a dalších podobných zařízení. Problémem je rovněž nízká vymahatelnost práv v důsledku nemožnosti identifikovat konkrétního psa a jeho majitele, což působí těžkosti při kontrolách kompetentních orgánů. V neposlední řadě se jedná o neplnění daňových a poplatkových povinností ze strany chovatelů. Novela tedy skutečně neřeší pouze „množírny“ psů, ale veškeré výše zmíněné problémy.
Osobně se domnívám, že ve veřejné diskuzi málo zazníval pravý důvod toho, proč bylo povinné čipování psů navázáno právě na očkování proti vzteklině. Příčina je přitom jasná – snížit náklady na zavedení tohoto opatření na naprosté minimum. Jedním z nejčastějších protiargumentů, který se při schvalování čipování objevoval, byla právě nákladnost řešení, včetně přímých nákladů na pořízení nezbytného technického vybavení (čtečky čipů apod.). Právě z tohoto důvodu zákonodárce, dle mého názoru velmi správně, navázal povinné čipování psů na očkování proti vzteklině, kdy veterinární lékaři budou v jednoročních intervalech kontrolovat, zdali je zvíře očipované, či nikoli.
Ze zmíněných klíčových opatření jsou podle mého názoru podstatná všechna stejnou měrou. Pro praxi je rozhodně relevantní zavedení definice útulků a jejich povinné registrace. Do nabytí účinnosti diskutované novely byla veterinární správa nucena považovat zařízení, které nebylo stavebním úřadem zkolaudováno jako útulek, za zájmový chov, i když vykazovalo znaky útulku. V těchto zařízeních pak nebylo možno provádět kontroly, čehož řada subjektů v praxi zneužívala – nestaraly se o zvířata, nevedly řádně účetnictví ani příslušné evidence.
Povinná registrace chovatelů pěti a více fen starších jednoho roku navýší kontrolní pravomoci úředních veterinárních lékařů, kteří mohou v současnosti pravidelně kontrolovat pouze chovatele s živností. My právníci si hodně slibujeme od povinnosti soukromých veterinářů nahlašovat podezření z týrání zvířat. V řadě případů totiž chybí relevantní důkazní materiál. Velmi často máme sice určité indicie nasvědčující tomu, že zvíře prodala konkrétní osoba, ale v rámci soudního řízení nejsme schopni prokázat, že jej prodala právě ona a že v době prodeje bylo štěně v neuspokojivém stavu. Zmíněná povinnost by mohla pomoci zajišťovat důkazní materiál dříve a snadněji.
Dále bych zdůraznila, že došlo rovněž k navýšení sankcí za porušení zákona na dvojnásobek, což reflektuje fakt, že se sankce na úseku ochrany zvířat od roku 1999 neměnily. Domnívám se, že i toto opatření by mohlo pomoci, jelikož ukládané pokuty bývají v praxi nezřídka velmi nízké a absolutně neodrazují množitele a překupníky od jejich další činnosti.
V souvislosti s přijetím novely se často objevily titulky „novela zastaví množírny“. Můžeme skutečně očekávat, že k 1. 11. všechny množírny v Česku skončí a problém bude vyřešen?
Novela veterinárního zákona v podobě, v jaké byla schválena a přijata, rozhodně problém „množíren“ nevyřeší. Jak jsem však již podotkla, toto ani nebylo cílem. Jedná se o první opatření, které postihuje „množírny“ psů, ale nikoliv v komplexní šíři. Je naprosto nezbytné, aby se nová politická reprezentace postavila určitým způsobem k otázce jednotné evidence psů, protože bez zavedení funkčního registru nebude mít čipování jako takové pro praxi žádný zásadnější přínos.
Stejně tak je podle mého názoru příhodné uvažovat o případné regulaci internetové inzerce zvířat, například podle francouzského příkladu, kde smějí na inzertních portálech prodávat pouze autorizovaní prodejci a současně musí být uveřejňováno číslo čipu štěněte či matky. Ve chvíli, kdy bylo toto opatření ve Francii zavedeno, nekalý internetový obchod se psy poklesl o 30 %.
Ministerstvo zemědělství dále přislíbilo, že přibližně do jednoho roku připraví novou prováděcí vyhlášku o stanovení podmínek při chovu psů a koček, která dnes dopadá opět jen na podnikatele a chovatelské kluby. To je jeden z dalších pozitivních kroků, který zatím není příliš medializovaný.
Domnívám se, že by bylo také žádoucí zpřísnit podmínky pro získání živnostenského oprávnění pro chov zvířat a jejich výcvik. V současnosti se jedná o volnou živnost, takže ji může vykonávat prakticky kdokoli.
Čipování má být povinné za necelé tři roky. Je to podle Vás dostatečná doba k tomu, aby se na to připravili chovatelé, veterináři i státní správa?
Myslím si, že pro zavedení čipování jako takového je lhůta dostatečná. Nejsem si však jistá, zdali je tato lhůta dostačující i z hlediska zavedení jednotné evidence psů. Úprava i praxe jsou přitom v této oblasti velmi roztříštěné. Jak se zdá, zatím chybí mezi politiky konsensus na tom, jak by měla případná evidence vypadat. Zavedení centrálního registru spravovaného ústředním orgánem státní správy by bylo podle všeho velmi nákladné. Domnívám se, že ani po volbách se nenajde vůle k zřízení takovéto evidence. Nabízí se tak otázka, zdali spíše nepropojit již existující dílčí registry.
Osobně se obávám toho, že pokud na tuto záležitost nebude pamatováno již v programovém prohlášení vlády a na centrální evidenci psů se nezačne pracovat prakticky okamžitě, využije vzniklé mezery komerční sektor, který začne připravovat vlastní, resp. další soukromé databáze. Tím by došlo k ještě většímu roztříštění celého segmentu.
Tuto neděli proběhne moderovaná diskuze „Hlavou proti zdi“, kterou spolupořádá organizace ANIMAL EYE, jejíž jste předsedkyní. Hlavním tématem je boj s organizovaným zločinem a zkušenosti jednotlivých řečníků s ním. Můžete v krátkosti představit, na co přesně se mohou účastníci těšit a o jakých konkrétních problémech bude řeč?
Pořadatelem nejsme jen my, ale také Nadace Taťány Kuchařové – Krása pomoci, se kterou jsme již před časem uzavřeli partnerství, čehož si velmi vážíme. Jelikož mají obě témata, o kterých bude řeč – tj. jak boj proti tzv. šmejdům, tak boj proti tzv. zoomafii – řadu společných rysů i možností právního a legislativního řešení, spojily naše neziskové organizace síly a rozhodly se postupovat v boji proti uvedeným jevům společně. Kromě pravidelných moderovaných diskuzí k aktuálním odborným otázkám týkajícím se uvedených témat se zaměříme na hledání společných systémových řešení – ať již v podobě prosazování legislativy, právní pomoci či šíření povědomí a osvěty. Na akci budou přítomni i politici, zástupci téměř všech demokratických parlamentních stran, kteří by měli hovořit mimo jiné o tom, jaká opatření v daných oblastech chystají do budoucna. Bude to tedy jistým způsobem i povolební politická agitace (smích), kdy se budeme přítomné politiky snažit přesvědčit o tom, že tato témata jsou nadále aktuální.
Moderovaná diskuze „Hlavou proti zdi“ je první akcí v rámci zmíněné spolupráce s Nadací Taťány Kuchařové – Krása pomoci. Během večera představíme veřejnosti naše partnerství a témata, kterým se chceme v budoucnu věnovat. Jedním z nich je například navýšení obecného povědomí o možnostech právní obrany proti diskutovaným jevům.
Komu je tato akce primárně určena?
Moderovaná diskuze je otevřena všem a je určena pro všechny, kteří chtějí – jak se lidově říká – nahlédnout pod skutečnou pokličku boje se zoomafií, resp. „šmejdy“, a nespokojí se s povrchními a zkratkovitými informacemi. Cílem akce je vyvolat veřejnou diskuzi o stinných stránkách těchto celospolečenských problémů, o kterých se na veřejnosti běžně nemluví. Předpokladem jejich úspěšného vyřešení je přitom právě pojmenování skutečného stavu. Chceme se tedy o problémech bavit otevřeně a narovinu.
Podnětem nám byla i medializace týkající se novely veterinárního zákona, která podle našeho názoru nebyla zcela správná. Domníváme se, že se nehovořilo dostatečně například o tom, že jedním z cílů schválené úpravy je zavedení „pořádku“ a transparentnosti v dosavadní šedé útulkové zóně, která je v současnosti velmi nepřehledná, čehož v praxi zneužívá velké množství subjektů. Osobně se domnívám, že problém s těmito subjekty není o mnoho méně závažný nežli problém s „množírnami“. Tristní na celé věci je fakt, že některé tyto subjekty dostávají prostor v médiích a cíleně mystifikují veřejnost.
V mezirezortním připomínkovém řízení je v současné době věcný záměr Ministerstva spravedlnosti týkající se hromadných žalob, institutu vycházejícího a známého z Ameriky. Hovoří se o tom, že by i v oblasti boje proti šmejdům či množírnám mohl pomoci. Souhlasíte s ním v jeho současně navržené podobě – tedy jako advokátem řízený a spravovaný proces, v němž je případná odměna advokáta vypočítána na základě přisouzeného odškodnění?
Já tuto úpravu určitě kvituji a domnívám se, že pokud bude přijata, bude v praxi velmi prospěšná. V našem případě, tedy v oblasti podvodného prodeje psů, se nicméně právě i s ohledem na způsob odměňování obávám, že institut hromadných žalob nebude pro advokáty příliš atraktivní, neboť škoda v těchto případech nebývá vysoká a navíc přetrvávají důkazní obtíže, jak jsem již uvedla. Myslím tedy, že v naší oblasti nebude – alespoň zkraje – úpravy hojně využíváno.
Na druhou stranu může přispět k jisté profesionalizaci. Poškození často nedisponují finančními prostředky na právní obranu anebo nejsou ochotni je na tyto účely vynakládat a uchylují se k podání bezplatného trestního oznámení, které končí odložením věci a ve výsledku tak pouze zatěžuje činnost policejních orgánů. Obdobně neblahé zkušenosti má Státní veterinární správa. Domnívám se tedy, že by se touto cestou mohlo podařit vyselektovat podněty, které mají reálnou šanci na úspěch.
Oblasti ochrany zvířat se věnujete již třetí rokem. Za tuto dobu se podařilo toto téma výrazně medializovat a také prosadit některé legislativní změny. Myslíte, že třeba za další tři, čtyři roky bude problém s množírnami definitivně vyřešen?
Novela by měla s účinností od 1. 11. 2017 vnést do celé oblasti větší přehled o tom, které subjekty u nás nakládají s bezprizorními zvířaty a jakým způsobem. Za předpokladu, že bude skutečně přijata kvalitní prováděcí vyhláška specifikující parametry chovu psů a bude zaveden funkční systém evidence psů, myslím si, že to nereálné není a problém „množíren“ psů by se mohlo podařit významně omezit. Česká republika by se tak konečně zbavila nálepky „množírny“ a „vývozovny“ psů pro Evropu.
Diskuze k článku ()