Advokát Michal Staněk se jejich situací, kterou dnes čtenářům Právního prostoru přiblíží, zabývá již od loňského jara.
Z epidemiologického hlediska jsme na tom dnes v České republice podstatně hůř, než tomu bylo loni na jaře. Jak se změnila situace pendlerů oproti „první vlně“ pandemie? Měla vůbec vláda možnost se v tomto ohledu poučit, nebo nyní pravidla diktují sousední státy?
Je tomu bohužel tak, že jsme opět „best in Covid“, jak se ještě na jaře chlubil náš pan premiér, tentokrát to má bohužel opačný význam. Z toho důvodu se situace pendlerů nijak zvlášť nezměnila. Pořád jsou tak trochu za „vyvrhely“, akorát na jaře byli (neoprávněně) těmito vyvrheli pro Čechy, nyní jsou jimi pro naše sousední státy, které jim při pendlování hází klacky pod nohy. Opět ale, dle mého názoru, ne zcela oprávněně, jelikož z prvního testování na Folmavě na počátku tohoto týdne nevzešel, dle mých informací, ani jeden pozitivní pendler. Alespoň, že je testování hrazeno německou stranou. Naše vláda již nyní žádné negativní opatření vůči pendlerům na hranicích nečiní.
Německo zařadilo s účinností od půlnoci 24. ledna 2021 Českou republiku mezi vysoce rizikové země. Co to znamená pro osoby dojíždějící za prací do Německa?
Záleží to na dané spolkové zemi. V Bavorsku jsou podmínky přísnější, v Sasku mírnější. Každopádně jsou pro pendlery určitým způsobem omezující, vzpomeňme například na dlouhé fronty na testování v mrazu o minulém víkendu před německými testovacími centry. Nicméně se bohužel zdá, že ani jedna ze spolkových zemí nehodlá podmínky pro pendlery v nejbližší době zmírňovat.
Máte do celé situace větší vhled než většina lidí i kvůli tomu, že jedním z pendlerů, kterého se dotýká, je Váš tatínek. Můžete popsat, jak konkrétně ho situace loni na jaře ovlivnila?
Paradoxně je pro mého otce situace nyní komplikovanější, než byla na jaře. Nyní totiž otec musí, stejně jako všichni ostatní pendleři, několikrát do týdne na (přinejmenším) antigenní testování. Tyto povinnosti na jaře nebyly, alespoň tedy ne pro pendlery, kteří „spadli“ do kategorie pendlerů zdravotnických a kritické infrastruktury, kam nakonec patřil i můj otec. Nyní, vzhledem k tomu, že jsme opět „best in covid“, ale ve smyslu těch nejhorších, musí Češi na testy úplně všichni. Takže pokud si pendleři mysleli, že na jaře byly ty nařízené turnusy to nejhorší, co se jim mohlo stát, tak si dovolím tvrdit, že pro spoustu z nich je ta současná situace ještě komplikovanější, než byla na jaře.
Právě jeho jménem jste loni v březnu u Městského soudu v Praze napadl opatření vlády, podle kterého mohli pendleři překračovat hranice pouze jednou za 21 dní a následně museli být 14 dní v karanténě. O návrhu však věcně nebylo rozhodnuto, jelikož dle Ústavního soudu může opatření vlády napadnout jen skupina poslanců nebo senátorů. Mělo to nějakou dohru?
Jarní opatření české vlády měla velkou dohru. Především se pendleři institucionalizovali, založila se pendlerská asociace, která se bere za jejich práva, ukázali se politici, kteří se problematice pendlerů opravdu upřímně věnují, jakými je například sokolovský senátor Balatka, který intenzivně komunikuje a hájí zájmy pendlerů. Celkově se česká veřejnost dozvěděla, jak obrovská skupina lidí vůbec pendleři (ať už ti pendlující do Německa, Rakouska nebo dalších zemí) jsou. Evidentně se jedná o desetitisíce lidí. Pokud se týká právní roviny, tak zcela správně zmiňujete, že proti krizovým opatřením vlády, kterými byly i ty nařizující turnusy, se není možné bránit jako řadový občan. Tzv. kvalifikovaní podatelé, v tomto případě skupina senátorů, sice určitá krizová opatření napadli, ale tato opatření přestala platit dříve, než se jimi Ústavní soud stihl zabývat a vzhledem k tomu, že nemáme abstraktní kontrolu ústavnosti, tak od ÚS jsme odpověď nedostali. Nicméně obecný soud se nakonec k povaze nařízených turnusů 21/14 přeci jen vyjádřil, a to (nepřekvapivě) pokrokový senát Městského soudu v Praze v čele se Štěpánem Výborným, který se v rozsudku 14 A 45/2020 z 11.11.2020 v odůvodnění k povaze turnusu 21/14 vyjádřil velmi kriticky, což může být do budoucna vodítko pro vládu, že takto tedy opravdu již v budoucnu ne.
Kromě výše uvedeného se v zastoupení jednoho z pendlerů domáháte náhrady škody ve smyslu § 36 krizového zákona vůči Úřadu vlády, zejména náhrady nákladů za testy na COVID-19. V jakém stavu se toto řízení nyní nachází?
Vzhledem k tomu, že vláda se k dobrovolnému proplacení žádostí o náhradu škody za nařízené jarní testy neměla, nezbylo nám než podat klasickou civilní žalobu na plnění. Tuto jsme podali jako jakousi „průzkumnou“ žalobu pouze s jedním z pendlerů, aby ostatní pendleři neměli další náklady, dokud nebudeme vědět, jestli s touto průzkumnou žalobou uspějeme. Pokud uspějeme, tak následně budeme řešit postup s dalšími pendlery. Průzkumná žaloba byla podána na Obvodní soud pro Prahu 1, a to dle sídla Úřadu vlády, který krizové opatření vydal. Vláda nicméně namítla místní nepříslušnost OS Praha 1, a to na základě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1649/2007, ve kterém NS konstatoval, že: „za škodu vzniklou fyzickým a právnickým osobám v příčinné souvislosti s krizovým opatřením odpovídá stát, nikoliv orgán krizového řízení. Ve sporu o náhradu škody vystupuje za stát v občanském soudním řízení ministerstvo vnitra.“ Tomuto argumentu nepříslušnosti OS Praha 1 vyhověl a přesunul příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 7. Oba dva soudy sídlí na Ovocném trhu, tedy věřím, že přesun místní příslušnosti – spisu - bude otázkou okamžiku a bude již konečně nařízeno ve věci jednání.
Pro vymáhání podobných nároků jste pro pendlery vytvořil vzorový formulář. Máte přehled o tom, kolik lidí ho využilo?
Pokud budu vycházet z toho, kolik lidí mi kvůli tomu psali na messengeru, tak to budou určitě stovky. Ti všichni teď čekají, jak dopadne naše „průzkumná“ žaloba, o které jsem hovořil shora. Nikdo z nich totiž, pokud je mi známo, dobrovolně od vlády žádné plnění na základě jejich žádosti nedostal.
Aby toho nebylo málo, v listopadu loňského roku byla několika desítkám pendlerů uložena pokuta za incident na pumpě u hraničního přechodu Folmava. Díky Vám ti z nich, kteří proti rozhodnutí podali odvolání, nakonec pokutu platit nemuseli. Obrátil se na Vás i někdo z těch, kteří pokutu zaplatili, ve snaze danou částku vymoci zpět?
Z tohoto úspěchu jsem měl opravdu velkou radost, jelikož se opravdu jednalo o státní zvůli a šikanu vůči pendlerům. Jen mě trochu mrzí, že moji nabídku na pro bono právní pomoc v této věci nakonec využilo jen 7 statečných z více než 20 pendlerů, kteří od plzeňské krajské hygienické stanice šikanózní pokuty ve výši až 3.000 korun příkazem dostali. Bohužel ti, kteří nevyužili moji pomoci, na základě příkazu od KHS pokuty zaplatili, jelikož nepodali odpor. Nikdo z nich se na mě neobrátil s žádostí o následnou pomoc, ale upřímně, bylo by to velmi obtížné a zdlouhavé řízení, kvůli těm 3.000 korun jim to za to asi už nestojí. Já jen mohu říct, že mě mrzí, že se nepřipojili hned na začátku k těm sedmi statečným.
Pendleři se mimo jiné setkávali i s jinými formami diskriminačního jednáním kvůli tomu, že hodně cestují a jsou „rizikoví“. Jaký vliv může podle Vás v tomto ohledu mít očkování proti COVID-19? Je z Vašeho pohledu advokáta přípustné, aby například provozovatel letecké společností neočkovaným odmítl umožnit vstup na palubu letadla?
Já se v těchto otázkách v názoru ztotožňuji se svými oblíbenými pedagogy ze své alma mater, docentem Wintrem a profesorem Kyselou, kteří se již opakovaně k této problematice vyjadřovali v tom smyslu, že je naprosto v pořádku BONIFIKOVAT očkované jedince. Je samozřejmě problematické očkování nařizovat, navíc když ani nemáme dostatek vakcín, ba možná ještě problematičtější je spojit se skutečností, že někdo nebude naočkován, nějaké restrikce, nicméně BONIFIKACE je i dle mého názoru cesta, jak ústavně konformně zohlednit určitou společenskou odpovědnost proočkovaných jedinců. Na příkladu pendlerů to může být uvedeno asi tak, že kdo bude očkovaný, již nebude muset, jako BONIFIKACI díky očkování, podstupovat to martyrium na hranicích s testy a bude pendlovat jako před covidem. Kdo se ale naočkovat nenechá, tak bude muset snášet i nadále několikatýdenní testování. Bude-li to takto nastavené, je to, myslím si, v pořádku.
Brzy to bude rok, co žijeme ve světě, který pandemie obrátila naruby. Jaké změny ve Vašem profesním životě za toto období pociťujete nejvíce?
Největší problém vidím v nemožnosti se osobně setkávat s klienty. Výkon advokacie je z důvodu zákazu volného pohybu osob – klientů – na území České republiky významně omezen. Advokacie je totiž založena na bezpodmínečné důvěře mezi advokátem a jeho klientem, kdy tato důvěra je mezi klientem a jeho advokátem založena především na osobním kontaktu, který nemůžou nahradit prostředky distanční komunikace. Klienti ale nyní do kanceláře na osobní schůzku legálně přijít NESMÍ.
Dalo by se namítnout, že cesty advokáta za jeho klienty nejsou zakázány, proto je možno se setkávat mimo prostory advokátní kanceláře – na to já, jako advokát, namítám, že taková argumentace by byla asi tak přiléhavá, jako tvrzení, že kuchař také nemusí vařit obědy v kuchyni, ale může se s rendlíkem přemístit do lesa, udělat si oheň a vařit pokrmy tam z toho, co kolem sebe najde. Chci tím říct to, že v prostředí kanceláře má advokát k dispozici spisy (včetně citlivých klientských údajů dle dalších zákonů, např. AML, o ochraně osobních údajů apod.), předpisy, komentářovou literaturu a další zázemí, které není možné si s sebou brát na případné cesty za klienty z důvodu jejich objemnosti.
Proto pevně doufám, že už snad vidíme světlo (nebo spíš světélko) na konci tunelu!
Diskuze k článku ()