V rozhovoru odpovídal JUDr. Mgr. Michal Urban, Ph.D. - vedoucí Centra právních dovedností a zakladatel programu Street Law na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Právnickou fakultu Univerzity Karlovy jste absolvoval jako student a své alma mater jste zůstal věrný i po studiích – pouze s výměnou školní lavice za katederní stupínek. Změnilo se nějak studium práv od dob Vašich studentských let?
Výměna byla trochu složitější. Po vystudování práv jsem ještě dostudovával pedagogickou fakultu, takže nějaký čas jsem působil úplně mimo právnickou fakultu a vrátit jsem se ani neplánoval. Přivedl mě zpět asi po třech letech až doktorát, který jsem zde začal studovat. A poté se otevřela možnost ucházet se o asistentské místo. Ale zpět k vaší otázce, studium se dle mého názoru změnilo hodně. Nejvýraznější změnu vidím v tom, že současná podoba výuky zahrnuje daleko větší počet prakticky a dovednostně orientovaných předmětů, než jaké fakulta nabízela za dob mého studia, daleko vetší počet zápočtů a průběžných písemných úkolů. Fakulta toho víc studentům nabízí a zároveň toho ale po nich také více požaduje, což je dobře.
Takže vnímáte tuto změnu jako pozitivum? Měla by fakulta studenty k takovým činnostem nutit, nebo by to mělo fungovat spíše na bázi jejich dobrovolného rozhodnutí?
Myslím si, že potřeba je oboje. To znamená iniciativa fakulty i ochota a motivace studentů. Ale mám-li mluvit z pozice učitele, tak říkám, že fakulta by měla být náročnější. A současné úvahy o nové akreditaci studijního programu jdou právě směrem "udělejme fakultu náročnější", což rozhodně podporuji.
Na fakultě působíte jako vedoucí Centra právních dovedností, zároveň jste člen Katedry politologie a sociologie. Učíte několik předmětů (např. Mediální příprava pro právníky, Právní praxe na středních školách - Street Law, Právo a film a řadu dalších), takže jste v úzkém kontaktu se studenty. Jací jsou dle Vašich zkušeností dnešní studenti práv? Lišíme se něčím od toho, jací jste byli vy?
Nemám v ruce žádná exaktní data, ale na základě svého pozorování vidím největší změnu v tom, že za dob mého studia pracovalo okolo 15 % studentů a zbytek více méně jenom studoval. Dneska je to naopak. Není výjimečné, že si student nezapíše předmět, protože v den jeho výuky pracuje, že se přijde omluvit z účasti na semináři, protože musí naléhavě do práce, což si ze svého studia vůbec nepamatuji. V ročníku bývalo jen pár lidí, kteří chodili v obleku, protože pracovali, ale zbytek jsme byli takříkajíc „studenty na plný úvazek“, kteří dělali v zásadě jenom fakultu, a k tomu byli buď v nějakém spolku, nebo si užívali studentský život.
To, že je studium teorie doplněno praxí, je samozřejmě dobře. Fakulta podle mě nemá vychovávat jen teoreticky vzdělané právníky. Ale je otázka, jak by to propojení mělo vypadat. V ideálním světě by studentům praxe měla zajišťovat fakulta, protože není praxe jako praxe. Můžu chodit do advokátní kanceláře, firmy nebo na soud a vlastně se tam nic pořádně nenaučit, anebo to naopak může být velmi dobrá zkušenost. Úkolem fakulty je zajistit, aby většina lidí, kteří jdou na stáž, si z ní co nejvíce odnesla. Jedním z klíčů k úspěchu je zajistit pro každého studenta dobrého mentora, který se o něj stará. To může být člověk buď z té instituce, nebo fakultní učitel, který se se studenty v průběhu jejich praxe schází a pomáhá jim reflektovat jejich zážitky, přemýšlet nad nimi a uvědomovat si, co se vlastně během praxe učí, a jak se daná praxe vztahuje k teorii, kterou probírají v jednotlivých předmětech. Takhle nějak si tedy představuji ideální praxi.
V reálném světě nás ale omezuje kapacita vyučujících a mnohdy i jejich motivace. Je samozřejmě jednodušší vést praxi tak, že studenty jenom vyšlu do instituce a na konci všem zapíšu zápočty, případně s nimi uspořádám jedno reflexní setkání, než se s nimi scházet každý týden a reflektovat to, co se naučili. I pro instituci, kde student praxi koná, je samozřejmě daleko jednodušší dávat studentovi převážně administrativní úkoly, které nikdo nechce dělat, a na konci mu napsat hodnocení, než mu chystat pestrou nabídku úkolů a každý týden s ním rozebírat, co vlastně dělá, co se tím učí a jak se mu praxe líbí. Odpověď na to, jak správně praxi nastavit, se tedy odvíjí od toho, jaké má fakulta kapacity a s jakými institucemi chce spolupracovat. Na fakultě máme praxe, kde mentoři z jednotlivých institucí fungují skvěle, a máme samozřejmě i takové, kde nefungují téměř vůbec. To samé lze v zásadě říci i o učitelích. Jsou učitelé, kteří svou praxi vedou velmi poctivě, a jsou učitelé, kteří jsou spíše jen garanty toho, že vůbec něco probíhá, ale co se student naučí, to je především na něm.
Jakou máte zpětnou vazbu ze strany studentů, kteří mají zkušenost jak s praxí řízenou ze strany fakulty pod vedením kooperujících garantů, tak i s prací v advokátní kanceláři takříkajíc na vlastní pěst a mohou tedy srovnávat?
Hodně záleží na tom, v jaké byli instituci, takže je obtížné jejich zkušenost zobecňovat. Záleží na tom, o čem už jsme mluvili - do jaké míry byli vedeni svým učitelem či mentorem, do jaké míry je jejich vlastní advokátka měla spíše jen jako levnou pracovní sílu a do jaké míry je pouštěla do odbornějších věcí. Problém však je, že je to často náhodné.
Zajímavé je podívat se na zkušenosti jiných právnických fakult. V Brně musí například studenti povinně absolvovat praxi, ale fakulta jim nabídne jen pár míst a většina studentů si musí praxi zařídit sama, čímž vzniká velká loterie stran toho, na jak dobrou a přínosnou praxi narazíte. Můžete přijít do advokátky, kde budete dělat podřadnou práci a nenaučíte se nic moc, anebo si vás budou vážit a dávat vám náročnou práci i poctivou zpětnou vazbu.
Z mého pohledu by bylo skvělé, pokud by naše fakulta, která v rámci nové akreditace uvažuje o tom, že chce mít jednu povinnou praxi pro každého studenta, zajistila pro každého studenta jednu z těch dobře vedených praxí. Tím bychom jako fakulta jednak vyslali signál, že praxe ke studiu patří, a povzbuzovali učitele, že mohou při výuce využívat toho, že studenti nějakou praxi absolvovali. A současně bychom se vyhnuli tomu, že nám budou studenti jen nosit všelijaká potvrzení o praxi, což z této povinnosti může udělat jen formalitu, která všechny zatíží administrativou, ale dobrého přinese jen málo.
Jak jsem již zmínila, na fakultě vedete mimo jiné zajímavý předmět Právo a film. Existuje film, který by měl vidět opravdu každý právník a v čem mu to může být případně přínosem?[1]
Takových filmů je docela dost a je zajímavé sledovat, jaké filmy obstojí navzdory času. Jsou to často staré právnické klasiky, které ale i dnešnímu publiku mají hodně co říct. Velmi dobrou zkušenost mám s filmem Philadelphia a s filmem Jako zabít ptáčka, skvělých je Dvanáct rozhněvaných mužů, pro mnohé trochu překvapivě je právnickým filmem i Gándhí – mnoho lidí neví, že Gándhí byl právník a jeho kariéra začala jako kariéra právníka a až shodou okolností se dostal do role, ze které ho všichni známe, to znamená vůdce revolučního hnutí.
Jak takový seminář probíhá?
Každý film, který se na semináři promítá, má na starosti pětice studentů. Mají za úkol se na film podívat a identifikovat hlavní témata, o kterých by se na základě filmu chtěli bavit. Témata pak se mnou konzultují a hledáme, která z nich dávají největší smysl, a následně k nim hledají aktuální právní úpravu, srovnávají právní úpravu ze zahraničního filmu s tou českou, analyzujeme, co je ve filmu z hlediska práva špatně, nebo co se od té doby změnilo. Film je jakýmsi vstupem do diskuze, ale ta pak často od samotného děje filmu odbíhá – smyslem není probrat každou scénu, ale zaměřit se na několik stěžejních témat.[2]
A který právnický film máte nejraději Vy?
Ty čtyři výše jmenované patří i do kategorie mých nejoblíbenějších. Pokud zabrousíme do českých luhů a hájů, tak velmi hezký je například filmový kousek ze života vesnického advokáta Kauza králík, ze 60. let existuje půvabná tzv. právnická pohádka s Janou Hlaváčovou v hlavní roli (film Obžalovaná) a specifický, ale vlastně také právnický film, je Kladivo na čarodějnice. Z novodobé produkce můžeme jmenovat například Hořící keř nebo Zločin v Polné.
Chystáte se do osnov svých seminářů zařadit například i analýzu pořadu Soudkyně Barbara, který má v naší společnosti výrazný dopad na povědomí významné části laické veřejnosti o právu a právnících?
Silně nad tím uvažuji a myslím si, že bych měl. Nabízí se zde například srovnání pořadu Soudkyně Barbara a seriálu Život a doba soudce A.K., který je počinem České televize a demonstruje i život soudce a jeho dilemata. Jsou to pořady, které otevírají právní prostředí laikům. Jedním z cílů semináře je uvědomit si, co se z médií o právu dozvídají laici. Protože v konečném důsledku je populární film daleko vlivnější než to, co je napsáno v zákoně. A i pokud film neodpovídá platné právní úpravě, bude se od něj odvíjet jejich názor na právo a právníky. Proto mi přijde velmi zajímavé sledovat tuto linku, a to konec konců i u Soudkyně Barbary. Může nám ten pořad připadat úsměvný a můžeme mít pocit, že je přece jasné, že nezobrazuje skutečnost, řada lidí ho ovšem zcela určitě bere vážně.
V akademickém roce 2016/17 proběhlo na pražské právnické fakultě rozsáhlé dotazníkové šetření mezi studenty prvního, třetího a pátého ročníku, ve kterém jste spolu s JUDr. Simonou Trávníčkovou, Ph.D. a dalšími zkoumali, jací jsou současní studenti práv, proč se na práva hlásí, jaké jsou jejich znalosti a dovednosti, jak hodnotí náročnost a kvalitu studia nebo např. co studenty ke studiu motivuje a co je naopak od studia odvádí. Co Vás vedlo k realizaci takového výzkumu?
Učitelé i studenti při svých názorech na fakultu vychází logicky ze své vlastní zkušenosti. Ostatně i Vy jste se mě ptala, jaké bylo studium v čase, kdy jsem fakultu studoval, a jak se změnilo. Vycházím ze své zkušenosti, která je nutně dílčí. Cílem našeho výzkumu bylo uchopit jednotlivé zkušenosti studentů, povznést se nad ně a pomocí poměrně složitě chystaného dotazníkového šetření zmapovat pokud možno celou současnou generaci studentů práv.
Druhý cíl pak byl ideálně v průzkumu pokračovat a každé 2 roky se zeptat znovu studentů 1., 3. a 5. ročníku na stejné otázky. Začátkem tohoto akademického roku se nám povedlo sesbírat druhou vlnu dat, která nám již umožní srovnávat to, co před dvěma lety odpověděli prváci a třeťáci, s tím, co nyní odpověděli jako třeťáci a páťáci. Měli bychom vidět, jak se při průchodu právnickou fakultou mění, anebo nemění naši studenti.
První kolo dotazníkového šetření proběhlo před 2 lety a analýza výsledků byla představena v srpnu tohoto roku. Jak náročné je zpracování výsledků průzkumu toho formátu a typu?
Strašně náročné. Žádného zkušeného sociologa to asi nepřekvapí, ale mě, který jsem sociologii jako svůj hlavní obor nestudoval, při každém šetření znovu a znovu překvapuje, kolik je na každém výzkumu práce, která vlastně není vidět. Zní to jednoduše - dotazník sestavíte, na někom vyzkoušíte, zapracujete připomínky, znovu vyzkoušíte, sesbíráte data, která různě analyzujete, poměřujete a přetavíte do publikovatelných závěrů. A mezitím uplyne rok či dva.
Začátkem října proběhlo ,,druhé kolo šetření” a studentům identických ročníků byl zaslán obdobný dotazník jako před dvěma lety. Co je cílem dalšího průzkumu a v jakém přibližném časovém horizontu můžeme očekávat analýzu výsledků?
Letošek bude specifický nejen tím, že by se nám mělo podařit propojit současný výzkum s vlnou, která proběhla před 2 lety, ale i tím, že mi s analýzou přislíbil pomoc doktor Soukup z Fakulty sociálních věd UK, který má s podobnými výzkumy rozsáhlé zkušenosti. Takže i celá analýza bude nepochybně lépe zpracovaná. Tato novinka vše možná o trochu protáhne, ale zároveň zkvalitní.
Další novinka pak tkví v tom, že se nám podařilo domluvit se s Právnickou fakultou v Olomouci a v Brně, aby ten samý dotazník distribuovali také. V současnosti již sbíráme data v Olomouci a během jednoho až dvou měsíců bychom měli mít i data z Brna. První výsledky snad budeme mít na podzim.
V sérii otázek, které byly cíleny na důvody studia práv v Praze, se respondenti vyjadřovali ke způsobu výuky. Zatímco 48% studentů 1. ročníku považovalo způsob výuky práva na PF UK za motivující, u studentů 3. a 5. ročníku spokojenost se způsobem fakultní výuky klesla ke 20%. Čím si tento pokles vysvětlujete?
Tím, že na fakultě studenti nenajdou vše, co na ní hledají. Mnoho studentů přichází do prvního ročníku připravených „dát fakultě všechno”. Postupně ale zjišťují, že i když si vezmou náročné volitelné předměty nebo náročné seminární vyučující, tak všechny povinnosti zvládnou během dvou, maximálně tří dnů. A protože pracovní týden má dnů pět, přemýšlí, co s těmi zbývajícími dny. Někdo se věnuje spolkové činnosti, ale mnozí si řeknou, že půjdou pracovat, aby se o právu skutečně něco dozvěděli. Jsem přesvědčen, že toto by se dít nemělo, a proto vítám již zmíněné snahy o zpřísnění studia, aby studenti dostali dostatek intelektuální právnické potravy tady na fakultě a nemuseli ji hledat nikde jinde. Současná podoba nové akreditace počítá s tím, že během studia půjdou na fakultou organizovanou praxi všichni studenti, protože praxe ke studiu patří.
Prof. JUDr. Jiří Jelínek – vedoucí Katedry trestního práva PF UK – v rozhovoru pro Českou justici prozradil, že podle nové koncepce výuky navrhované Katedrou by se trestní právo mělo vyučovat od třetího semestru, další navrhovanou změnou je zařazení nového povinného předmětu ,,Úvod do studia práva”. Co by mělo být náplní a cílem toho předmětu? Jaká by byla jeho koncepce a pod jakou katedru by měl být zařazen? [3]
Nejsem ve vedení fakulty, takže vám nemůžu odpovědět jménem fakulty, jaká bude výsledná podoba tohoto předmětu a kdo by ho měl na fakultě učit, mohu ale představit koncept takového předmětu, který vedení fakulty předložilo naše Centrum. Vypracovali jsme vyjádření k základním akreditačním tezím, v němž jsme návrh vedení fakulty předmět Úvod do studia práva zavést velmi uvítali. Naše fakulta je poměrně masová, každý rok nastupuje do prvního ročníku 600 nových studentů, mezi kterými jsou nutně značné rozdíly. Proto nám dává smysl, aby na začátku studia absolvovali blokovou výuku 2 až 3 dnů, ve kterých by ve skupinách po nějakých 25 studentech probrali úplné právní základy. Zejména základní právní dovednosti, které dle zkušeností řady studentů i nedávných absolventů učitelé předpokládají, že studenti ovládají, že se je v nějakém předchozím semináři naučili, což tak ale často není. Například najít si rozsudek a umět ho správně přečíst, chápat základní rozdíly mezi soukromým a veřejným právem, rozumět základním vztahům jednotlivých předmětů a právních odvětví, napsat jednoduchou plnou moc. Pokud by toto student uměl během prvního týdne, bude to solidní základ, na kterém poté mohou stavět všechny další předměty. Úvodní kurz je samozřejmě nemůže nahradit, což vyjadřuje i jeho kreditové ohodnocení. Studenti z něj mají získat 1 kredit z celkových 300, které potřebují k ukončení fakulty.
Smyslem tohoto úvodu by tedy bylo naučit či zopakovat základní právní dovednosti a navíc i dorovnat znalostní laťku, neboť na fakultu nastupují jak studenti, kteří za sebou mají rok poměrně kvalitních základů práva ze svých středních škol, tak studenti, kteří se s právem setkali jen velmi okrajově, nebo dokonce vůbec. Jak mají takto nesourodou skupinu učitelé dobře učit?
Neméně důležitým cílem tohoto semináře by pro mě pak bylo studenty namotivovat a vysvětlit jim, jak funguje systém studia, podpořit v nich tendenci brát studium vážně a aktivně se zajímat o to, jak vypadá výuka a jak učí jednotliví učitelé. Podpořit je v tom vybírat si náročné předměty a vyučující, chtít se o právu opravdu něco dozvědět, ne jen bez velkého odporu fakultou proplout. Může to být důležitý signál, který fakulta prostřednictvím tohoto předmětu vyšle.
Chystají se z vaší strany nějaké další změny v rámci nové akreditace? Na co nového se mohou studenti ze strany Centra těšit?
Vedle dříve zmíněného Úvodu do studia práva, na kterém jsme připraveni se podílet, je jednou z myšlenek nové akreditace stanovit studentům povinnost absolvovat během studia alespoň jednu praxi. V současnosti máme na Centru právních dovedností přes třicet prakticky orientovaných předmětů, z nichž řada zřejmě spadne do koše předmětů, ze kterých si studenti budou vybírat povinné praxe. Dále jsme v tezích výrazně podpořili myšlenku zpřísnění studia, kdy by měla fakulta udělat co nejvíc kroků pro to, aby odpovědnost za to, jak vypadá absolvent fakulty, neležela jen na ní, ale i na studentech. Pokud studenti nebudou chtít studovat a nebudou ochotni věnovat svůj čas přípravě na semináře a psaní úkolů, které dostali, tak s tím sami učitelé nic neudělají. Proto podporujeme zavádění různých skupinových úkolů, propojení jednotlivých seminářů, moot courty, psaní právních úkonů... A to s vědomím toho, že to bude znamenat i víc práce pro učitele.
Základům práva vyučujete rovněž středoškoláky, společně se svými kolegy jste se podílel na vydání učebnice občanské výchovy pro 8. a 9. třídu, Vaši studenti učí právo v rámci předmětu Právní praxe na středních školách. S ,,dušemi téměř právem nepopsanými” tedy přicházíte při práci do styku často. Jste se současným stavem výuky práva na středních školách spokojen?
Moje zkušenosti, zkušenosti kolegů z mého okolí a mých studentů hovoří o tom, že existují velké rozdíly mezi školami, a to jak z hlediska časové dotace, tak i kvality učení práva samotného. Kvalita souvisí víc s osobností jednotlivých učitelů než s tím, jaká je to škola nebo jestli je v Praze nebo jinde.
V rámci projektu Street Law pracujeme i se středoškolskými učiteli, kteří k nám jezdí na kurzy. Znám skvělé zapálené učitele, kteří se sami starají o to, jak učit právo dobře a jejichž studenty právo baví, ale je mi jasné, že kvalita toho, jak se učí právo v jedné a druhé škole, nebo i jen jedné a druhé třídě, je hodně proměnlivá. Určitě máme hodně kam se zlepšovat.
O zlepšení výuky společenských věd a práva ,,bojujete” se svými kolegy v rámci projektu Street Law. Vidíte mezi středoškolskými pedagogy zvyšující se tendenci pracovat na zlepšení svých schopností a znalostí v oblasti výuky práva?
Rád bych, ale upřímně musím říct, že nemůžu odpovědět kladně. Znám spoustu učitelů, kteří jsou skvělí a pracují na sobě, ale znám také spoustu učitelů, kteří právo nemají rádi, nerozumí mu a učí ho jen proto, že musí. Není bohužel výjimkou, že na druhém stupni základních škol, kde se společenské vědy také učí, dostane jejich výuku do úvazku tělocvikář, kterému ředitel potřebuje doplnit hodiny. Neumím si představit, že by to udělal například s matematikou.
Kvalita výuky je hodně proměnlivá. Mohli bychom se bavit o tom, že v českém školství neexistuje žádný kariérní řád, že v něm působí málo mentorů a koučů, kteří by pomáhali novým, ale i zkušenějším učitelům na sobě dál pracovat, že ředitelé nemají pro samou administrativu čas chodit na hospitace a starat se o rozvoj svých zaměstnanců...
Další velký problém je, že začínající pedagogové nemají dostatek času si své hodiny pořádně připravit. Proč nemůžou celý první rok učit jen polovinu hodin a přitom dostávat plný plat za podmínky, že se zaváží na škole dalších několik let učit? Neznám žádnou jinou profesi, kde by na nově příchozího byl vyvinut větší tlak, než u učitele na základní a střední škole. Od prvního týdne musí učit nějakých 21 hodin týdně, to znamená 4 hodiny denně, na třídu jsou sami a tento zápřah trvá od září do června. Pokud učitel učí všechny třídy poprvé, tak musí na každý den udělat 4 nové přípravy, což je úkol bez nadsázky nadlidský, pokud mají být všechny kvalitní. Když chodí učit studenti práv v rámci projektu Street Law, učí ve dvojicích 10 hodin během měsíce a půl a nestačí se divit, kolik času na přípravu učení práva, které navíc již mají mnozí skoro vystudované, potřebují.
Tohle všechno vysvětluje, proč výuka práva na našich středních školách vypadá tak, jak vypadá. Je potřeba současnou podobu měnit a náš projekt právě na tyto změny cílí, snažíme se vzdělávat středoškolské učitele v právu jako takovém, pomáhat jim aktualizovat vědomosti, upozorňovat na změny právní úpravy. A současně hledat způsoby, jak učit interaktivně a zábavně, a ty jim předávat, aby jejich hodiny byly lepší, než kdyby byly pouhým výkladem. Snažíme se sami učit, do nějakých škol chodíme již několik let, a snažíme se i šířit povědomí o tom, jak dobře učit – například s pomocí Vámi zmíněné učebnice pro 8. a 9 třídy základních škol.
Jaký máte názor na projekt ČAK advokáti do škol?[4]
Samotná myšlenka se mi líbí. Advokáti, podobně jako další právníci, mají odpovědnost za právní vědomí české společnosti a jeden ze způsobů, jak nelichotivý stav společenského právního vědomí měnit, je právě chodit do škol učit právo. Otázkou samozřejmě je, jak správně vybrat témata, která třídám nabídnout a jak budou advokáti schopni třídám předat to, co znají ze své praxe. Zde by totiž snadno mohlo vzniknout napětí mezi očekáváním advokátů a očekáváním škol. Například v Americe je zapojování advokátů prostřednictvím Street Law projektů běžné a mají dnes již dobře vypracované metodiky na to, jak má seminář s expertem, jako je například advokát nebo soudce, vypadat, aby si z něj studenti odnesli co nejvíce a nedošlo k tomu, že se mine to, co jsou středoškolští studenti schopni vnímat s tím, co přináší advokát.
Jak se mohou střední školy a pedagogové do Vašeho projektu Street Law zapojit?
Tím, že nám napíšou. Každý semestr pořádáme pro středoškolské pedagogy několik seminářů na právnické fakultě, které jsou zaměřené na právo soukromé, veřejné a třetí pak na právní didaktiku. Dále mohou například přijet na fakultu na simulovaný soud anebo se domluvit, aby někdo ze Street Law týmu přijel za nimi a udělal seminář na jejich škole. Konkrétní informace jsou k dispozici na našem webu.
Tímto projektem se podílíte na zlepšení reputace právníků mezi (mladými) lidmi, jakož i povědomí mladých lidí o právu. Obecně však právníci příliš dobrou společenskou pověst nemají, lidé si je představují jako ,,elegantně oblečené podvodníky”, právo vnímají jako nesrozumitelnou změť paragrafů a nevěří, že by skrze právo šlo dosáhnout spravedlnosti. Sahá projekt Street Law i mimo středoškolské lavice?
Pracujeme se seniory, s romským pěveckým sborem, s věznicí Pankrác a měli jsme spolupráci s několika dětskými domovy. Například v případě spolupráce s věznicí se jednalo o skupinku vězňů, kteří byli nedlouho před propuštěním, takže byli motivováni dozvědět se něco o světě, do kterého se za chvíli vrátí. Všichni si účast na semináři zvolili dobrovolně a skupina byla sestavená ve spolupráci s probační pracovnicí. Témata byla vybírána tak, aby byla pro skupinu zajímavá, s tím, že jsme se drželi více v rovině soukromého práva a nepouštěli se do práva trestního, protože jsme nechtěli řešit konkrétní případy účastníků semináře, a také nechtěli lektory vystavit situaci, kdy o jistém výseku trestního práva vědí účastníci semináře víc než on.
Jde o velmi časově náročné aktivity. Kde na všechny tyto bohulibé činnosti berete čas, prostředky a daří se Vám shánět kolegy do Street Law týmu?
Vnímám to jako důležitou součást svého působení na fakultě. Fakulta je pro celý projekt důležitým zázemím, pan děkan nás otevřeně podporuje a fakulta nás občas podpoří i finančně. Nicméně už jen vědomí, že to, co děláme, je oceňováno, je důležité. Skutečnost, že v projektu jsou stále noví lidé, a to, že je projekt dnes do značné míry schopen fungovat i beze mě, vnímám jako indikátor toho, že se to celé daří. A také to mě na celém projektu nejvíce baví. Vidět, jak lidé, kteří prošli základním kurzem Street Law, v něm zůstávají a nabalují na něj další studenty, zaškolují nováčky a přichází i s novými projekty, se kterými bych sám nepřišel. Tento tvůrčí a pozitivní samopohyb projektového týmu vnímám jako mimořádně inspirativní. Samozřejmě se mně i mým kolegům občas stane, že toho už máme moc a musíme nabídky odmítat a hlídat si své hranice. Ale i to je konec konců dovednost, kterou je dobré se (třeba i díky Street Law) naučit - umět říkat ne a dokázat dobře odhadnout své síly. Abychom nevyhořeli, ale mohli fungovat ještě mnoho let.
Sylabus předmětu Právo a film dostupný na: https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=dc07e930351171434017fcf872b6f087&tid=&do=predmet&kod=HV4040 .[1]
Více např. na: http://www.jurisprudence.cz/cz/casopis/pravo-a-film-lze-je-propojit-ve-vyuce-prava-na-pravnickych-fakultach.m-184.html .[2]
Rozhovor dostupný na: http://www.ceska-justice.cz/2018/11/jiri-jelinek-zpristupneni-hlasovani-soudniho-senatu-prostrednictvim-odposlechu-neni-spravne/ .[3]
Více o projektu České advokátní komory dostupné na: https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=19639 .[4]
Diskuze k článku ()