Vážený senáte,
nevznáším námitku podjatosti členů senátu, chtěl bych vás rovněž informovat, že si z tohoto závěrečného návrhu budu pořizovat obrazový a zvukový záznam.
V tuto chvíli zastupuji 55.000 restituentů, kteří mi udělili plnou moc k dnešnímu jednání, a to ve věci přijetí novely zákona č. 185/2016 Sb., tedy novely zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu. Těmto restituentům nastane k 1. červenci 2018 tzv. restituční tečka. Jedná se o ukončení možnosti získat náhradní pozemky za ty, které byly v letech 1948 až 1989 odebrány komunistickým režimem, a to buď formou kupních smluv uzavíraných za nápadně nevýhodných podmínek, nebo přešly na stát bez právního důvodu nebo byly vyvlastněny.
S ohledem na složitost problematiky a mladý věk členů senátu si dovolím malý exkurz do historie restitucí, neboť v době, kdy byl restituční zákon č. 229/1991 Sb., o půdě přijímán, byla většina z vás ještě na vysoké škole. Připomenu, že stát chtěl narovnat majetkové křivdy, a to za zabavený majetek, který byl v době totality ukraden státem. Toto bezpráví měly napravit restituční zákony, konkrétně zákony č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a zákon č. 229/1991 Sb., o půdě. Právě u posledně jmenovaného zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, se Parlament České republiky rozhodl přijmout tzv. restituční tečku. Zbývajících 55.000 klientů, které zastupuji a kteří nebyli vypořádáni, s touto restituční tečkou nesouhlasí a žádají proto senát, aby tento zákon zrušil.
Proč vůbec restituce v České republice? Byli jsme jedna z mála zemí, která měla jasnou a přesnou evidenci majetku. Historicky byl majetek evidován od roku 1278, kdy Přemysl Otakar II. zřídil zemské desky, tedy úřední knihy zemských soudů. Pohyb majetku byl takto zaznamenáván až do roku 1964, kdy byl přijat zákon o středisku geodezie a kartografie. Vedle zemských desek existovaly pozemkové knihy, které byly zavedeny v roce 1871. Díky nim a díky tomu, že byly až do roku 1964 „vlastní rukou“ psány, mohla Česká republika jako jedna z mála z východních zemí přistoupit k restituci majetku, neboť majetek byl přesně a jasně evidován. Takovou evidenci nemělo ani Rusko, Ukrajina, částečně ani Polsko, které mělo pouze evidenci církevního majetku. Jedinou zemí, která přistoupila k restitucím stejně jako Česká republika, bylo Maďarsko, neboť i to bývalo součástí Rakouska-Uherska. Z tohoto důvodu zde byly předpoklady pro to, aby majetek, který bude požadován, byl zaevidován a restituenti mohli v pozemkových knihách dohledat své právní předchůdce i způsob, jak byl tento majetek převeden na stát nebo jak ho stát získal bez právního důvodu. Z tohoto pohledu je jasné, že restituční zákony měly reálný podklad, tj. evidenci majetku. Na druhou stranu je třeba říci, že restituční tečka byla přijímána právě s odůvodněním, že stát nemá dostatek půdy a nabídl proto restituentům jedinou možnost – k 1. červenci 2018 dostanou pouze finanční náhradu. Zapomeňte na to, že byste dostali náhradní pozemky.
Přesto je to stát sám, který za celou dobu 27 let nebyl schopen vyřešit restituční nároky ve správních ani soudních řízeních. Zákony se v průběhu let měnily, byly nedokonalé a často nahrávaly nikoli vlastním restituentům, ale spekulantům s pozemky.
První, tzv. malá restituční tečka, byla v roce 2005, kdy stát řekl, že nebude uspokojovat ty, kdo skoupil nároky od restituentů, nýbrž pouze prvorestituenty, tj. původní vlastníky nebo jejich dědice. Od roku 1990, kdy se restitucím věnuji, jsem nepředpokládal, že bych se jako advokát dočkal restituční tečky, tedy že by stát na sebe vzal odpovědnost a přiznal, že je zde nerovnost – ti, kdo mohli získat majetek, jej mohli doposud získat naturálně nebo peněžně, od července 2018 se však vytváří skupina restituentů, kteří dostanou pouze finanční náhradu.
Je s podivem, že po 27 letech od přijetí zákona evidujeme 55.000 neuspokojených restituentů. Státní pozemkový úřad vede 2.000 soudních sporů o vydání náhradních pozemků. Stát je nadále prostřednictvím soudů zatěžován naprosto zbytečnou agendou, neboť měl více než čtvrt století na to, aby se s restituenty vypořádal a majetek jim v původní nebo naturální podobě vydal. Opakuji, že k 1. červenci 2018 vzniká nárok pouze na finanční kompenzaci.
Zákon má bohužel jednu zásadní vadu – postrádá přechodná ustanovení. Co tedy bude se soudními spory po 1. červenci 2018? Řada restituentů vede soudní spory 5 i více let. Chybí hmotněprávní předpoklad, jak tyto restituenty, uspějí-li v roce 2019, uspokojit. Odpověď nezná ani ministerstvo zemědělství, ani právníci Státního pozemkového úřadu a bohužel ani soudy. Proto o této věci musíte rozhodnout prvoinstančně tak, abychom se v případě neúspěchu mohli dostat k Ústavnímu soudu a tím bude umožněno jménem 55.000 restituentů podat ústavní stížnost na zrušení předmětného zákona.
Chtěl bych Vás, pane předsedo, upozornit na 4 případy, které tento zákon v současné době vůbec neřeší:
Prvním je případ restituenta, pana Skácela, který má v současné době rozhodnutí soudu 1. stupně, avšak jednání u odvolacího soudu bylo nařízeno na 2. července 2018, tj. po restituční tečce. Ačkoli zahájil řízení v roce 2010, bude mít možnost být uspokojen naturálně nebo jen finančně? Jak bude soud rozhodovat po účinnosti zákona, když chybí přechodná ustanovení?
Další je případ restituce pana Baxy, který v roce 1991 podal žádost, avšak do dnešního dne nebylo správní řízení ukončeno, pozemkový úřad doposud nerozhodl. V případě, že rozhodne o nevydání pozemků, nebude mít restituent pan Baxa vůbec nárok na vydání náhradních pozemků, ale pouze jen na finanční náhradu. On finanční náhradu nechce, chce původní majetek, který mu byl zabrán, a trvá na vydání náhradního pozemku. Celou dobu 27 let očekával, že se toho dočká, avšak tato restituční tečka jej staví do linie nerovnosti s ostatními účastníky. Finanční náhrada neodpovídá hodnotě zcizených pozemků.
Dalším případem je restituce pana Bořivoje. Pan Bořivoj v současné době vede několik restitučních sporů, které nejsou skončeny. Budou-li dokončeny po 1. 7. 2018, bude se muset spokojit pouze s finanční náhradou. Pan Bořivoj býval vlastníkem pozemků o rozloze 10.000 m2 na území Hlavního města Prahy ve Strašnicích. V případě, že stát bude definovat výši náhrady, bude stanovena na základě bonity půdy (BPEJ), která na území Prahy je cca 8 Kč za m2. Pan Bořivoj za 10.000 m2 pozemků na území Prahy dostane od Státního pozemkového úřadu 80.000 Kč. Tržní cena zabaveného majetku ve Strašnicích, při ceně 4.000 Kč za m2 v Praze, činí cca 40.000.000 Kč. Pozemkový fond nejenže nevydá náhradní pozemek, ale o tuto částku poškodí prvorestituenta. Toto považuji to za okradení pana Bořivoje, a proto apeluji na zrušení zákona.
Měl-li bych srovnat, jak stát měří stejným měřítkem, podívejme se na církevní restituce. Klienti se oprávněně nemohou smířit s tím, že oproti nim byly církve upřednostněny. V roce 2012 stát pouze o jeden rozhodující hlas přijal zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, kde rozhodl o následující finanční kompenzaci církvím: částka 75 miliard korun za nevydané nemovitosti a pozemky a jednorázová finanční kompenzace 59 miliard za odškodnění za dobu a období totality a komunismu. Na částku 75 miliard za nevydané nemovitosti a pozemky k dnešnímu dni neexistuje na ministerstvu zemědělství taxativní výčet nemovitostí, za které církev dostala kompenzaci. Byl tam znalecký posudek, který ale oceňoval náhrady úplně jiným způsobem, než pro restituenty jako fyzické osoby. Církev a veřejnost byly utvrzeny v tom, že přijetím tohoto zákona dojde k odluce církve od státu, vypořádají se veškeré majetkové vztahy a církev s tímto majetkem bude hospodařit, ačkoli k tomu neměla historickou tradici. Zákon se nepovedl. V současné době vede církev 2.370 sporů o vydání dalších pozemků, neboť původní taxativní výčet nemovitostí, za které citovaných 75 miliard dostala, neexistuje a nadále tak umožňuje církvím vznášet a u soudu uplatňovat majetkové nároky na vydání pozemků, které jsou v intravilánu měst a obcí.
Zastupuji zde 55.000 restituentů, kteří v současné době vznáší vůči státu nárok na uspokojení pouhých 460 milionů korun za nevydané pozemky, resp. vydání náhradních pozemků v této hodnotě. Stát přijal zákon o EET, na jehož základě dnes získáte účtenku, na níž je napsáno, co jste koupili, za kolik a kdy. Avšak stát zároveň v současné době nemůže soudům předložit účtenku, za co bylo církvím vyplaceno 75 miliard korun. Tento majetek není dosud nikde evidován. Při soudních sporech ministerstvo pouze sděluje, že důvodová zpráva ani znalecký posudek není v současné době k dispozici. Stát vydal církvím 130.000 hektarů lesů, 36.000 hektarů polí, rybníků a dalších nemovitostí. Nám, 55 tisícům restituentů, jde toliko o vydání cca 10.000 hektarů náhradních pozemků, na které máme nárok. Těchto 10.000 hektarů stát stále má a hospodaří s nimi.
Proč je nerovnost mezi církví a fyzickými osobami? Proč stát upřednostnil finanční kompenzaci církvím v takové hodnotě, která není podložena žádným reálným znaleckým posudkem, ani taxativním výčtem? Domníváme se, že tuto otázku musí projednat zdejší soud a následně i Ústavní soud a na tyto otázky právně odpovědět i za přítomnosti a právní obrany a ochrany státu, který v tomto řízení musí být zastoupen, ačkoli bude skládat účty za jinou politickou garnituru, ale stále za Parlament ČR, který jako zákonodárce může měnit zákony.
Zákon č. 185/2016 Sb., který přijal, považujeme za protiústavní a navrhujeme, aby z důvodu zachování rovnosti před zákonem a Ústavou, byl tento zákon zrušen. Jsme připraveni domáhat se zrušení tohoto zákona rovněž cestou ústavní stížnosti.
Kongres Právní prostor 2017
Ve dnech 25. a 26. dubna 2017 se v Seči u Chrudimi konal již 7. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali ministr spravedlnosti, předseda Ústavního soudu, náměstek ministra vnitra, Soudcovská unie a Svaz průmyslu a dopravy.
Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/.
Diskuze k článku ()