Principy výkonu advokacie
Advokát je povinen při výkonu svého povolání postupovat v mezích zákona, podzákonných norem a stavovských předpisů a ve prospěch klienta činit vše, co považuje za prospěšné a účinné. Za základní principy advokacie, respektive výkonu advokacie, se přitom považují zejména nezávislost advokáta (především nezávislost na státu a jeho orgánech), nadřazenost zájmů klienta nad osobními nebo jinými zájmy advokáta a zájem na zachování cti a vážnosti advokacie. Nepřípustnost omezení nebo vyloučení advokátovy odpovědnosti za jím poskytované právní služby je rovněž vnímána jako jeden z předpokladů, na kterém je založen vztah mezi advokátem a klientem, neboť pro tento vztah jsou mnohdy důležitější nepsaná pravidla než dikce zákona.[1]
Za neslučitelné s výkonem advokacie lze potom považovat takové činnosti, které budou jakýmkoliv způsobem v rozporu se shora uvedenými principy, na nichž je advokacie založena. Přesto zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), v důsledku posílení principu autonomie vůle smluvních stran do jisté míry přístup k omezení a vyloučení odpovědnosti mění.
Vymezení odpovědnosti advokáta za újmu
Odpovědnost advokáta za újmu upravuje ustanovení § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „AZ“), ve znění pozdějších předpisů, přičemž podle citovaného ustanovení odpovídá advokát klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Odpovědnosti za újmu se zprostí tehdy, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na advokátovi spravedlivě požadovat. Samotná možnost smluvního omezení odpovědnosti advokáta za újmu však výslovně v AZ upravena není.[3][2]
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), upravoval pouze ustanovení absolutně zneplatňující takové dohody, ve kterých se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout. Obecná úprava smluvního omezení odpovědnosti za škodu nebyla v OZ upravena, na rozdíl od zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“), umožňujícím smluvní omezení odpovědnosti účastníka občanskoprávního vztahu za škodu.[5][4]
K předmětné problematice se v roce 2012 vyjádřilo i představenstvo České advokátní komory (dále jen „ČAK“), přičemž vyjádřilo názor, že nebylo úmyslem zákonodárce umožnit advokátovi smluvně omezit jeho odpovědnost za škodu, neboť právní a stavovské předpisy naopak předpokládají navýšení pojištění odpovědnosti za škodu v případě, kdy stávající pojistné krytí není dostatečné s ohledem na výši případné škody. Pokud jde o osobní odpovědnost advokáta za škodu, kterou způsobí výkonem advokacie, představenstvo ČAK konstatovalo, že jsou i jiné cesty omezení odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem advokacie, neboť AZ umožňuje výkon advokacie prostřednictvím takových obchodních společností, kde je ručení za závazky společnosti podstatně omezeno – např. v případě společnosti s ručením omezeným.[6]
Podle § 24a AZ musí advokát, který vykonává advokacii samostatně nebo ve sdružení, být pojištěn pro případ odpovědnosti za újmu, za kterou klientovi odpovídá podle ustanovení § 24 AZ. Minimální limit pojistného plnění z pojištění advokátů stanoví ČAK stavovským předpisem. V současné době je to 5 mil. Kč pro samostatného advokáta a 3 mil. Kč pro advokáta vykonávajícího advokacii jako společník sdružení. Usnesení Představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku ze dne 31. října 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen „etický kodex“) současně předpokládá, že advokát se vždy pojistí na takovou výši, která odpovídá případné náhradě újmy, ke které by byl povinen z titulu své odpovědnosti.[8][7]
Změna náhledu na omezení odpovědnosti v souvislosti s novou právní úpravou
Na tomto místě je třeba si uvědomit, že AZ (včetně prováděcích stavovských předpisů) je lex specialis ve vztahu k obecným právním předpisům umožňujícím smluvní omezení odpovědnosti účastníka občanskoprávního vztahu za škodu. Na druhou stranu, s účinností NOZ zákonodárce zdůraznil princip autonomie vůle smluvních stran a odstranil zákaz smluvního omezení rozsahu náhrady újmy, přičemž tyto legislativní změny nemohly zůstat bez povšimnutí ČAK. Přestože představenstvo ČAK se snažilo přijmout výkladové stanovisko k předmětné problematice, zatím žádné oficiální stanovisko přijato nebylo. Někteří členové představenstva ČAK však vyjádřili názor, že s účinností NOZ bude možné sjednat omezení (případně vyloučení) odpovědnosti advokáta za újmu způsobenou klientovi, mezi nimi například JUDr. David Uhlíř.[9]
S účinností NOZ nicméně nastaly nejenom změny týkající se možnosti smluvního omezení náhrady újmy. Došlo navíc k tomu, že se předchozí dvojstupňovost úpravy v OZ a ObchZ nahradila ustanoveními o příkazu v § 2430 až 2444 NOZ. Na uvedené však rovněž dopadají i ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle ustanovení § 1810 až 1819 NOZ.
K omezení odpovědnosti k náhradě újmy NOZ v ustanovení § 2898 konstatuje, že „nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.“ Z výkladu předmětného ustanovení vyplývá, že je možné ve smlouvě vyloučit nebo omezit odpovědnost advokáta za škodu způsobenou klientovi z prosté nedbalosti (avšak ne škodu způsobenou úmyslně nebo z hrubé nedbalosti), pokud klient nebude spadat do kategorie klienta – slabší strany.
Rozlišení klientů advokáta
Z hlediska omezení odpovědnosti advokáta za náhradu újmy klientovi při poskytování právních služeb lze rozlišit následující druhy klientů advokáta:
- Fyzická osoba - spotřebitel
- Právnická osoba nebo fyzická osoba - podnikatel - „slabší strana“
- Právnická osoba nebo fyzická osoba - podnikatel - „rovnocenná strana“
Ad 1) Fyzická osoba – spotřebitel[10]
Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Spotřebitelem tak může být pouze člověk, tedy ochrana poskytovaná výlučně spotřebiteli se nevztahuje na právnické osoby. Podle § 1814 písm. a) NOZ jsou zakázána ujednání, která vylučují či omezují práva klienta spotřebitele na náhradu újmy, přičemž nezávisí na tom, zda se jedná o náhradu újmy majetkové či nemajetkové. Z toho tedy vyplývá, že je-li klientem advokáta fyzická osoba - spotřebitel, a tato jedná sama za sebe, není možné do smlouvy o příkazu (obvykle nazvaná „smlouvou o poskytování právních služeb“) vložit ustanovení o omezení či vyloučení práva na náhradu újmy.[12][11]
Ad 2) Právnická osoba nebo fyzická osoba - podnikatel – „slabší strana“
Jednou ze zásad v NOZ je i ochrana slabšího subjektu, která je vyjádřena v ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) NOZ: „nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.“ Zásada ochrany slabší strany je dále podpořena zásadou poctivosti v § 6 NOZ, přičemž s ochranou slabší strany souvisí i zakotvení zákazu šikanózního výkonu svého práva a zákazu zneužití svých práv vůči jinému, neboť zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.[13]
Na otázku, kdo je vlastně považován za slabší stranu, lze nahlížet z různých stran, které poskytují různorodé odpovědi. Jednou z možností pojetí ochrany slabší strany je ochrana konkrétních subjektů, která se však při uzavírání smlouvy o příkazu mezi advokátem a klientem nepoužije. Lepší možností je posuzovat ochranu slabší strany z důvodu nastalé konkrétní situace. Slabším subjektem je takový subjekt, který se ocitá ve slabším postavení, což mu brání či omezuje možnost hájit jeho zájmy. Zároveň je ale třeba vždy v takovém pojetí hodnotit slabší stranu ad hoc.[15][14]
Obecnou úpravu ochrany slabší strany v hospodářském styku představuje ustanovení § 433 NOZ odst. 1, kdy ten, „kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.“ Má se přitom za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Podnikateli, v našem případě advokátovi, se tímto ustanovením zakazuje zneužití kvality odborníka a jeho hospodářské síly vůči svému klientovi – slabší straně. Pokud tedy advokát považuje klienta za slabší stranu, není na místě omezit či vyloučit právo klienta na náhradu újmy vůči advokátovi. Na základě ustanovení § 2898 NOZ se totiž nepřihlíží k ujednání, která předem vylučují či omezují práva klienta - slabší strany na náhradu jakékoliv újmy.[16]
Ad 3) Právnická osoba nebo fyzická osoba - podnikatel – „rovnocenná strana“
Jak bylo konstatováno výše, dle výkladu § 2898 NOZ lze smluvně vyloučit či omezit odpovědnost advokáta za újmu způsobenou klientovi z prosté nedbalosti (tedy nikoliv úmyslně nebo z hrubé nedbalosti), pokud nebude takový klient slabší stranou. I když na specifickou oblast poskytování právních služeb advokátem dopadá korektiv ze strany AZ a stavovských předpisů, dle mého názoru je možné úplně vyloučit odpovědnost advokáta vůči klientovi - „rovnocenné straně“, aniž by to bylo v rozporu s ustanovením § 24 – 24a AZ a stavovskými předpisy, navíc pokud uvážíme absenci aktuálního výkladového stanoviska ČAK k předmětné problematice.
V případě vyloučení odpovědnosti advokáta za újmu, je možné si to představit, pokud bude klientem advokáta například jiný advokát či sdružení advokátů, společnost se svým vlastním právním oddělením, silný partner v určitém specifickém odvětví (banky, pojišťovny, energetické společnosti apod.), tedy strana, která vůči advokátovi v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním.
Mírnějším režimem úpravy odpovědnosti v případě vztahu advokát – klient „rovnocenná strana“ je omezení odpovědnosti advokáta za újmu způsobenou klientovi, které se bude především vázat na stanovení výše, do které se omezuje odpovědnost, přičemž je třeba myslet zejména na výši pojistky dle ustanovení § 24a AZ a zmíněný limit přiměřeně nastavit.
Závěrem
Jak z výše uvedeného vyplývá, oproti předchozí právní úpravě, která obecně vylučovala smluvní omezení rozsahu náhrady škody, lze s účinností NOZ v důsledku posílení principu autonomie vůle v soukromém právu sjednat omezení odpovědnosti. To se může v praxi projevit i ve vztahu advokát - klient při poskytování právních služeb. Omezení odpovědnosti advokáta připadá v úvahu pouze ve vztahu advokát – klient, v němž je klient „rovnocennou stranou“ s advokátem, tedy stranou, vůči které advokát nemůže zneužít svých kvalit odborníka a jeho hospodářské síly. Omezení odpovědnosti, respektive rozsahu náhrady újmy, by mělo být stanoveno přiměřeně, například s ohledem na povinnou výši pojištění advokáta. Dle účinné úpravy NOZ je však možné i úplné vyloučení odpovědnosti advokáta za náhradu újmy klienta při poskytování právních služeb, a to pokud k újmě dojde z prosté nedbalosti advokáta. Vzhledem k absenci aktuálního výkladového stanoviska je však třeba počítat s možnou korekcí v této věci ze strany ČAK.
§ 16 - § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a čl. 4 Usnesení Představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku ze dne 31. října 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (etický kodex).[1]
NOZ zavedl do právního řádu pojem „újma“, který představuje jak újmu majetkovou (škodu), tak újmu nemajetkovou. V dalším textu bude rozlišováno mezi pojmy „škoda“ a „újma“ dle účinnosti právních předpisů tyto pojmy obsahující.[2]
§ 574 odst. 2 OZ.[4]
Sdělení představenstva České advokátní komory k otázce smluvního omezení odpovědnosti advokáta za škodu ze dne 11. 9. 2012.[6]
Viz čl. 1 a čl. 3 usnesení č. 4/2009 Věstníku ČAK, kterým se stanoví minimální limity pojistného plnění z pojištění advokátů, ve znění pozdějších předpisů.[7]
Čl. 9 odst. 3 etického kodexu.[8]
Od roku 2013 místopředseda ČAK, od roku 2014 pak soudce Ústavního soudu České republiky; viz UHLÍŘ, D. Vliv nového občanského zákoníku na vztahy mezi advokátem a klientem. Bulletin Advokacie 5/2013, s. 12.[9]
Povinnosti advokáta, které musí s ohledem na ochranu spotřebitele splnit (např. zvýšená informační povinnost vůči klientovi), nejsou předmětem tohoto článku.[10]
§ 419 NOZ.[11]
Blíže viz LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 1. vydání, 2014, s. 1595 – 1605. ISBN 978-80-7400-529-9.[12]
Blíže tamtéž, s. 52 - 66.[13]
Např. paušálně spotřebitel, zaměstnanec, nájemce bytu, nezletilý, nesvéprávný, poškozený, pacient apod. Blíže viz TINTĚRA, T., PODRAZIL, P. a PETR, P. Základy závazkového práva. Praha: Leges, 2016. Student (Leges), s. 207-218. ISBN 978-80-7502-124-3.[14]
Blíže viz LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Komentář, Svazek I, (§ 1−654). 1. vydání, 2014, výklad k ustanovení § 433 NOZ. ISBN 978-80-7400-529-9.[15]
433 odst. 2 NOZ.[16]
Diskuze k článku ()