V pondělí 16. března spustila Českomoravská záruční a rozvojová banka příjem žádostí o program Úvěr COVID na podporu podnikatelů. Živnostníci poškození vládními opatřeními proti viru tak mohou žádat o bezúročné půjčky do 15 milionů korun, do výše 90 procent způsobilých výdajů se splatností 2 roky včetně možnosti odloženého splácení na dobu 12 měsíců. Ministerstvo financí dále plánuje prominutí pokut za opožděné podání přiznání k dani z příjmu fyzických a právnických osob a další plošná opatření, jejichž cílem je zmírnit dopady aktuální situace. Zdá se však, že se osobám, kterým vznikla v souvislosti s opatřeními škoda, nabízí ještě jedna možnost podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen krizový zákon).
Tento zákon upravuje působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace a při jejich řešení. Krizovou situací se podle § 3 samotného zákona rozumí mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí. Na základě § 36 krizového zákona je stát povinen nahradit fyzickým i právnickým osobám škodu způsobenou v přímé souvislosti s krizovými opatřeními. Co konkrétně bude toto ustanovení pro fyzické a právnické osoby znamenat?
Důležitá ustanovení krizového zákona:
§ 36 odst. 1: „Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 4) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.“
Jelikož jsou orgány státu těmi, kdo provádí krizová opatření, zde se stanovuje jejich odpovědnost za škody krizovými opatření způsobené. Státu je tímto odstavcem určena objektivní odpovědnost za škodu s tzv. liberačním důvodem. Liberačním důvodem, pomocí kterého se stát může zbavit odpovědnosti za škodu je, když prokáže, že si škodu poškozená fyzická nebo právnická osoba způsobila sama nezávisle na krizových opatřeních. Dalším důležitým faktem vyplývajícím z prvního odstavce § 36 je nutnost příčinného vztahu mezi zvláštní událostí a vzniklou škodou, bez kterého poškozená osoba nemá nárok na náhradu škody. Vznik odpovědnosti státu za škodu fyzické nebo právnické osoby se bude řídit tím, jestli se podaří prokázat vztah příčiny a následku, jako je například nařízení o uzavření restaurace a následně prošlými potravinami, které měl vlastník již zakoupené.
§ 36 odst. 2: „Náhrada věcné škody vzniklé při činnosti orgánů provádějících krizová opatření nebo při uloženém poskytnutí věcných prostředků se poskytuje podle právních předpisů platných v době vzniku škody.“
Předpisy, podle kterých se hradí věcná škoda jsou například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákoník práce nebo služební zákon. Věcná škoda je majetková újma, kterou lze vyjádřit v penězích a jejím nejobecnějším rozdělením je dělení na skutečnou škodu (damnum emergens) a ušlý zisk (lucrum cessans).
Skutečná škoda je majetková újma vyjádřitelná v penězích, která spočívá v důsledku škodní události ve zničení, zmenšení, ztrátě, snížení nebo jiném znehodnocení již existujícího majetku. Skutečnou škodou jsou nejenom náklady na zakoupení materiálů (např. potraviny v restauraci), které v důsledku opatření nemohou být využity a jsou znehodnoceny, ale i náklady na uchování nakoupených materiálů (např. náklady na zamrazení potravin) a úroky z úvěru, který si musel poškozený vzít (např. úroky z půjčky na zakoupení velkého mrazáku). Skutečná škoda nemusí mít pouze podobu zmenšení majetku poškozeného, ale může spočívat rovněž ve vzniku dluhu poškozeného. Taková škoda musí být fyzickou nebo právnickou osobou prokázána přesným vyčíslením. Proto je v momentální situaci opravdu důležité sbírat doklady o všech škodách, aby je pak následně bylo možné co nejpřesněji vyčíslit.
Ušlý zisk je také majetková újma, která se vyjadřuje v penězích. Počítá se jako rozdíl majetkového prospěchu poškozeného (třeba podnikatele), který se nezvýšil kvůli škodné události (nouzovému opatření), ačkoliv kdyby této nebylo, mohl by poškozený doložitelným způsobem při běžném chodu věcí toto zvýšení očekávat. Ušlým ziskem je tak např. útrata zákazníků a klientů, kteří by do restaurace, baru či jiné provozovny zavítali, kdyby nebyla zavřená. Stejně tak se jedná o výdělek, o který fyzická nebo právnická osoba přišla v důsledku zrušení různých představení, veletrhů, trhů apod.
§ 36 odst. 4: „Peněžní náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.“
Kompenzaci poškozené osobě za majetkovou újmu vzniklou v souvislosti s krizovými opatřeními má poskytnout orgán, z jehož pokynu se krizové opatření uskutečnilo. Náhrady škody obecně se provádějí buď restitucí (navrácení do původního stavu, náhrada), nebo kompenzací (peněžitá náhrada). Pro účely náhrady škody podle krizového zákona stanovil zákonodárce formu peněžité náhrady. Jelikož krizový zákon nevymezuje organizační složku státu příslušnou za stát vystupovat v řízení o nároku, bude potřebné uplatňovat své nároky u Ministerstva vnitra, které je podle § 12 odst. 1 písm. m) zákona č. 2/1969 Sb. ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém. Tomuto nasvědčuje i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1649/2007 ze dne 17. 9. 2009, podle kterého „ve sporu o náhradu škody v příčinné souvislosti s krizovým opatřením vystupuje za stát v občanském soudním řízení Ministerstvo vnitra.“
§ 36 odst. 5: „Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje právnická nebo fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká. Orgán krizového řízení může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody.“
Zde je zákonodárcem stanovena subjektivní lhůta na 6 měsíců, během které může osoba žádat o náhradu škody. Počátek běhu lhůty se odvíjí od okamžiku, kdy poškozený získal vědomost o škodě, tj. kdy se prokazatelně dozvěděl, že na jeho úkor ke škodě došlo a uplatňuje se žádostí u příslušného orgánu, ve které musí být vypsané co nejvíc specifické důvody, pro které osoba náhradu uplatňuje. Dále podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3798/2007 ze dne 22. 10. 2009: „Počátek běhu šestiměsíční prekluzivní doby k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními (§ 36 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení) u příslušného orgánu krizového řízení se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích a důvodně uplatnit u soudu. Na počátek běhu této doby nemá vliv průběh ani výsledek jednání či soudního sporu, který poškozený vede s pojišťovnou o výplatu pojistného plnění.“
V případě, že právnická nebo fyzická osoba neuplatní svůj nárok ani v objektivní lhůtě (stanovené pro výjimečné případy) 5 let od vzniku škody, ztrácí své právo na náhradu škody. Nejedná se jenom o zánik nároku na náhradu, ale i práva samotného.
Poslední věc, kterou je velice důležité zmínit je rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 1422/2016 ze dne 27.5. 2016, které stanoví, že v případě, že si fyzická nebo právnická osoba bude uplatňovat nárok na náhradu škody způsobené v příčinné souvislosti s krizovým opatřením, nesplňuje zákonnou podmínku pro osvobození od soudních poplatků, protože se ze strany státu nejedná o nezákonné rozhodnutí, nebo nesprávný úřední postup.
Odhadnout, jak dlouho bude trvat vymáhání náhrady škody od státu v souvislosti s krizovým zákonem a na jakou výši bude pak náhrada stanovená, je velice těžké. Vyhlášení nouzového stavu na celé území státu na tak dlouhou dobu v dějinách České republiky nemá obdoby, stejně jako situace, do které staví fyzické a právnické osoby.
Diskuze k článku ()