Moravský zemský zákoník

Ústavní základy vyhlašování moravských předpisů

Ústava zemská pro Markrabství moravské stanovila, že v záležitostech zem­ských zastupuje zemi zemský sněm, který svolává císař každý rok. Císař měl vykonávat moc zákonodárnou ve věcech zem­ských spolu se zemským sněmem a oběma náleželo právo navrhovat a schvalovat zákony. Zemský sněm mohl v záležitostech říšských podávat návrhy skrze místodržícího na vyzvání výkonné moci říšské.[2][1]

Moravská zemská ústava vyjmenovala druhy předpisů, které by měly v zem­ských věcech vycházet, a to zemské zákony, nařízení a rozhodnutí zastupitelstva zemského. V praxi však k svolání zemského sněmu a přijímání zemských zákonů a nařízení nedošlo.

Na říšskou centrální ústavu navazoval tzv. první publikační patent z roku 1849. V každé z korunních zemí došlo v roce 1849 ke zřízení „zemského zákoníku a vládního věstníku“. Tento patent se stal vůbec první centrální říšskou publikační nor­mou, kdy na základě jejího zákonného zmocnění vznikly oficiálně jed­notlivé zemské sbírky. Předpisy měly být vyhlašovány ve všech obyčejných jazycích zemských, které mě­ly stejnou zákonnou platnost, a měl se pouze připojovat německý překlad textu.[3]

První ročník moravského zemského zákoníku

Korunní země byly znovu ustaveny a rozděleny od počátku roku 1850, což bylo výslovně upraveno v rámci nových předpisů pro politickou správu i pro Mo­ravu.Morava a Slezsko byly opět rozděleny na samostatné země (provincie). V kaž­dé zemi monarchie počal vycházet vlastní publikační zemský prostředek vy­hla­šující předpisy jak právní, tak i jiné akty nemající charakter závazného obecného před­pisu.[4]

První svazek předpisů teritoriálně určených pro Moravu byl vydán pod ná­zvem Zákonník zemský a Věstník vládní pro Markrabství Moravské (svazek doplňu­jící), v němčině Landes-Gesetz und Regierungsblatt für das Markgrafthum Mähren (Ergänzungs- Band).

Od druhého ročníku (1850) došlo k přejmenování publikačního prostředku a v jeho první částce byl otisknut Úvod k Zákonníku zemskému a věstníku vládnímu pro korunní zem moravskou z 1. dub­na 1850. Podle této první neformální publikační moravské normy měl být zákoník moravský vydáván ve stejné for­mě jako říšský zákoník a měl být „jediným zákonným způsobem“ oznamování záko­nů, patentů, nařízení a dalších předpisů. Tento nový způsob (tzv. princip formální publikace) měl nahradit dosavadní vyhlašování formou patentů, sbírek zákonů, cir­kulářů, oběžních listů či jiných způsobů oznamování. Jiný způsob vyhlášení se při­pouštěl zcela výjimečně, jen pokud by to situace naléhavě vyžadovala.[5]

Zákoník měl obsahovat seznam zákonů a nařízení publikovaných v říšském zá­koníku s připojeným krátkým obsahem, zákony přijaté moravským zemským sně­mem, nařízení zemských úřadů a nařízení vydaná pro Moravu c. k. minis­ter­stvem, pokud nevyšla v říšském zákoníku. Přesné datum každé částky mělo být vždy vyznačeno a navíc opublikováno v zemských novinách.

Den vydání a rozeslání jednotlivých částek určoval místodržitel a tato data by­la v textu výslovně uvedena a navíc oznámena v zemských novinách. Předpisy na­bývaly „moci zavazující“ (účinnosti) patnáctým dnem následujícím po datu vy­dání, pokud v nich nebylo výslovně stanoveno jiné datum.[6]

Ohledně závazného jazykového znění originálu textu předpisů bylo pouze zmíněno jejich oznamování v jazyce českém a německém, ale výslovně nebyl upraven autentický text (tedy závazné znění předpisů).

Jednotlivé exempláře měly být zdarma rozesílány pouze všem úřadům v ze­mi, místodržitelstvím a na vídeňská ministerstva. Na zá­kladě nepublikovaného ministerského nařízení měly všechny obce na Moravě i ob­ce moravské ve Slezsku povinnost pořídit si zemský zákoník. Z říšského zákoníku se v plném znění přetiskovaly v zemské sbírce pouze císařské, vládní a ministerské akty, které měly platnost v moravské zemi.

Od 1. ledna 1853 proběhly i změny na zemské úrov­ni podle nové centrální říšské publikační normy z roku 1852. Na zemské úrov­ni byla změna provedena dekretem zemského místodržitele, který tak lze označit za první klasickou zemskou moravskou publikační normu (mimo text Úvodu k zákoníku).[8][7]

První moravská publikační norma zavedla změnu, a to jak z po­hledu názvu – Věstník vlády zemské v Markrabství moravském, tak i z pohledu jazykového. Pouze jazyk německý měl být jediný auten­tický a vedle něj měl být otiskován český překlad. Věstník byl rozdělen na dvě oddělení, kde v prvním oddělení byl uveřejňován český překlad říšského zákoníku, neboť publi­kace celostátně autentického českého znění říšského zákoníku byla od tohoto data na říšské úrovni zrušena. Druhé oddělení věstníku sloužilo jako dřívější samostatný svazek zemského zákoníku a byla zde publikována naříze­ní, vynesení a další akty zemských i ústředních úřadů a ministerstev.

Předpisy se měly považovat za řád­ně vyhlášené a závazné počátkem 15. dne následujícím po dni vyhlášení, pokud výslovně v textu zemské úřady neupravily účinnost jinak. Tato lhůta zůstala ne­změněna i po vydání nového publikačního patentu pro celou monarchii v letech 1852 a 1860. Na rozdíl od lhůty pro předpisy říšské, kdy byla v roce 1852 původní 30denní legisvakance prodloužena na 45 dní, zůstal okamžik, kdy „nařízení zemská vešla ve skutek“ či „nabývala moci zavazující“ na úrovni zemské, stále stejný až do roku 1918.[9]

Vyhlašování po roce 1860

V letech 1860–1861 nově začala vycházet jednotná moravskoslezská sbírka, protože byly na krátko opět spojeny obě země. Název sbírky zněl Na­ří­zení zemských úřadův na Moravě a ve Slezsku a předpisy byly tištěny v trojjazyčné jazy­kové mutaci (německy jako Verordnungen der Länder Behörden in Mähren und Schlesien, polsky jako Rozporzadzenia wlada krajowych w Morawie i Szlazku).[10]

Císařský publikační patent z roku 1860 byl proveden na moravské zemské úrovni novou zemskou publikační normou. Jelikož to byla (kromě neoficiálního Úvodu k prvnímu ročníku moravské zemské sbírky z 1. dubna 1850) první oficiální norma ve formě právního předpisu, můžeme ji nazvat jako první moravskou zemskou publikační normu z roku 1860. Obce měly obdržet výtisky v jazyce běžném. V novinách Brünner Zeitung měl být zveřejněn obsah každého ročníku říš­ské­ho zákoníku i zemského moravského, a to v každém jazyce zemském, stejně jako informace o vydání každé částky.[11]

Po únorové ústavě 1861 byla zavedena nová zemská zřízení a poprvé byly v praxi zřízeny zemské sněmy, které dostaly zákonodárnou působnost. Nová etapa publikace zemských předpisů nastala císařským publikačním pa­ten­tem z února 1863 o vyhlašování a počátku účinnosti zemských zákonů (zemský publikační patent z roku 1863). Zároveň souvisejícím prováděcím rozhodnutím státního ministerstva (vydaným den po patentu) byly dosavadní zemské publikační sbír­ky přeměněny na zemské zákoníky.[13][12]

Na moravské úrovni provádělo zemský publikační patent z roku 1863 ozná­me­ní místodržitelství, které se tak stalo další moravskou zemskou publikační nor­mou. Konzervoval se dosavadní stav, ponechala se v platnosti zemská publikační nor­ma z roku 1860 a pouze se změnil název publikačního prostředku na Zákony a nařízení zemská pro Markrabství Moravské.[14]

V následujícím ročníku 1864 byl do moravského zemského zákoníku umís­těn první zemský právní předpis pod názvem „zákon“, který vydával řád obecní a řád vo­lební v obcích. Po­slední zákon pro markrabství moravské byl naopak přijat v prosinci 1917.  [15]

Moravská zemská sbírka po roce 1918

Po vzniku republiky přetrval systém formální publikace obecných právních předpisů i dalších správních aktů zemských či centrálních úřadů v jednotlivých zem­ských sbírkách. Po nastavení nových republikových ústavních pravidel již sbír­ky nemohly fungovat jako formální publikační prameny pro zemské zákony a naří­zení. Žádné zemské zákony nemohly již být publikovány, neboť k jejich při­jí­mání nebyly již nastaveny pravomoci na ústavní úrovni. Stále však plnily dřívější funkci publikace podzákonných předpisů přijíma­ných zemskými orgány i zároveň republikace aktů ústředních orgánů. Název zákoníku se zpětně měnil až od ročníku 1921 na Zákony a Nařízení zemská pro Moravu a vycházel jen v české jazykové mutaci.[16]

V roce 1929 nový zemský věstník, který byl společný pro zemi Moravsko­slez­skou, reagoval na nové politicko-správní rozdělení. Sbírka se tedy stala i formálně pouhým věstníkem pod novým názvem Zem­ský věstník pro Moravu a Slezsko. Lišila se nejen svým názvem, ale především funk­cí. Plnila již pouze funkci úředního věstníku, který publikoval podzákonné před­pisy.

V období protektorátu po roce 1939 byla sbírka přejmenována na Landes Verordnungsblatt für Mähren und Schlesien. Přetrvala původní struktura rozdělení na dvě části, kdy v jedné části byly publikovány předpisy ústřední vlády a ve druhé části zemské před­pisy. Od ročníku 1942 české znění předpisů vycházelo pouze v příloze sbírky vydá­vané zemským úřadem.

Prvním předpisem po roce 1945 vydaným v obnovené sbírce se staronovým názvem byla nová publikační norma z července 1945. Morava stihla vydat již ten­to první poválečný ročník se všemi náležitostmi (na rozdíl od Čech).

Věstník byl vydáván Zemským národním výborem v Brně a měl výslovně slou­žit pro veřejné vyhlašování tří druhů předpisů. Za prvé to byly záležitosti před­sedy zemských zastupitelských sborů. Druhou skupinou byly záležitosti zemských a okresních zastupitelských sborů a jejich komisí. V třetí kategorii se nalézala opa­tření vlády, ústředních úřadů a jiných orgánů veřejné správy. Vyhláška o veřejném vyhlašování usnesení moravsko-slezského národního výboru upravovala nová pravidla vyhlašování. Poslední z publikačních moravských norem z roku 1946 pouze již konstatovala, že ministerstvo informací bere na vědomí, že moravský zemský národní výbor vydává v Brně tento „periodický tiskopis“. Mo­ravská zemská sbírka pak definitivně zanikla s koncem roku 1948.[19][18][17]

Závěrečné shrnutí

Úřední moravská sbírka právních předpisů byla nedílnou součástí našeho právního řá­du od roku 1850 do roku 1948. Vyhlašovaly se v ní předpisy platné pro danou zemi, které se až tímto vyhlá­šením na zemské úrovni staly platnými a účinnými. Vycházela na základě stejných ústav­ních, zákonných či úředních zmocnění jako ostatní zemské sbírky v monarchii a za­vedla princip formální publicity na úrovni markrabství moravského po roce 1848. I v dnešní době mohou být předpisy vyhlášené v této zem­ské sbírce součástí aktuálního právního řádu.



Tento článek částečně vychází z KRÁLÍK, L. Moravský zemský zákoník (1848-1948). Moderní dějiny, 2016, číslo 2. 

---

 § 7 a § 21 císařského patentu ze dne 30. 12. 1849, publ. pod č. 18/1850 ř. z., jímžto se dává a prohlašuje ústava zemská pro markrabství moravské.[1]

 § 34‒36 patentu č. 18/1850 ř. z.[2]

 § 4 cís. pat. č. 153/1849 ř.  z., dopl. sv. („publikační patent“) ze dne 4. 3. 1849. Do­plňo­valo ho nařízení č. 31/1849 ř. z. ze dne 7. 12. 1849 a císařské nařízení č. 473/1850 ř. z. ze dne 20. 12. 1850.[3]

 Oznámení místodržitele z 29. 12. 1849 pod č. 73/1850 mor. z. z.[4]

 Úvod k zákoníku 1850, s. V.[5]

 Úvod k zákoníku 1850, s. VI.[6]

 Říšský patent č. 260/1852 ř. z. ze dne 27. 12. 1852 byl republikován jako nejvyšší patent č. 337/1852 mor. z. z.[7]

 Dekret z 11. 1. 1853 pod č. 1/1853 mor. z. z.[8]

 První publikační patent č. 153/1849 ř. z., dopl. svazek ze 4. 3. 1849. Doplňovalo ho nařízení č. 31/1849 ř. z. ze dne 7. 12. 1849 a č. 473/1850 ř. z. ze dne 20. 12.[9]

 Podrobněji k vydávání slezské zemské sbírky viz Králík, L. Slezský zemský zákoník, Acta Universitatis Carolinae Iuridica, ročník LXIII, číslo 1, s. 25-36.[10]

 Oznámení c.k. moravského místodržitelstva ze dne 19. 9. 1860 č. 1/1860 mor. z. z., o provedení Nejvyššího patentu z 1. 1. 1860.[11]

 Cís. pat. č. 19/1863 ř. z. ze dne 17. února 1863, o vyhlašování a počátku účinnosti zem­ských zákonů.[12]

 Rozhodnutí č. 1387 z 18. 2. 1863.[13]

 Oznámení z 20. 3. 1863 pod č. 1/1863 mor. z. z. Toto oznámení provádělo cís. pat. č. 19/1863 ř. z. ze dne 17. 2. 1863, o vyhlašování a počátku účinnosti zemských zákonů.[14]

 Zákon č. 4/1864 mor. z. z. ze dne 26. 3. 1864.[15]

 Více k funkci a charakteru zemských sbírek po roce 1918 viz Králík, L. Zemské věstníky a vznik republiky, In: Vojáček , L‒ Tauchen, J. (eds.), III. česko-slovenské právněhistorické setkání doktorandů a postdoktorandů: sborník z konference, Brno, 2015. s. 131‒142.[16]

 Vyhláška zem. nár. výb. publ. pod č. 19/1945 mor. z. z. z 31. 10. 1945, č. 365/sekr.-1945, o veřejném vyhlašování usnesení moravskoslezského zemského národního výboru[17]

 Výnos č. 384/sekr.-1946 z 12. 3. 1946, publ. pod č. 30/1946 mor. z. z., o povolení vydá­vání zemského věstníku pro Moravu a Slezsko.[18]

 Poslední částka pod č. 9 vyšla dne 10. 12. 1948.[19]