Koneckonců, skutkově podobný případ byl předmětem klauzurní práce č. 1/2013 a dle oficiálního řešení podnikatel Buldok spáchal pokus zvlášť závažného zločinu vraždy.
Soud promptně odpověděl na žádost o poskytnutí rozsudku požadavkem, aby student zaplatil čas úřednice, která rozsudek bude anonymizovat, protože tento má 62 strany, a zručné pracovnici soudu trvá anonymizace jedné stránky cca 2 minuty při hodinové sazbě 200,- Kč, celkem shrnuto tedy rozsudek vydají za 400,- Kč. Protože se nikomu moc nechtělo pouštět se s Městským soudem do sporu, Vojtěch s dalšími spolužáky se složili, částku soudu zaplatili a ten rozsudek zaslal.
Jedné spolužačce to však nedalo a požádala o rozsudek ještě jednou, tentokrát za sebe. Soud opět promptně odpověděl, a sice vyzval k úhradě nákladů, protože rozsudek má 62 stran, které je třeba anonymizovat, a zručné pracovnici…. shrnuto, podtrženo a sečteno, po zaplacení 400,- Kč soud rozsudek poskytne.
Tato situace mě poněkud zarazila. Vždyť už to přece měli anonymizované a dokonce v elektronické podobě. Jediné co stačilo udělat bylo vzít soubor a poslat ho nové žadatelce. Tak jsem se soudu nepřímo zeptal, kolik už si takto neoprávněně vydělal. Položil jsem soudu celkem osm otázek:
- Kolik žádostí o postytnutí rozsudku soud k dnešnímu dni eviduje?
- Kolika žádostem vyhověl a předmětný rozsudek poskytl?
- V kolika případech soud vyzval k úhradě nákladů dle § 17 zákona, které plynou z mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací spočívajícím v anonymizaci rozsudku?
- Kolik žadatelů tyto náklady uhradilo?
- V kolika případech soud vyzval k úhradě nákladů dle § 17 zákona, které plynou z mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací spočívajícím v anonymizaci rozsudku, poté, co byla informace poprvé poskytnuta?
- Kolik činí celková částka, kterou soud vybral jako úhradu nákladů plynoucích z mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací spočívajícím v anonymizaci rozsudku?
- Kolik činí celková částka, kterou soud vybral jako úhradu nákladů plynoucích z mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací spočívajícím v anonymizaci rozsudku, poté, co byla informace poprvé poskytnuta?
- Kdy a jakým způsobem byla požadovaná informace zveřejněna dle § 5 odst. 3 zákona, na jaké internetové adrese?
Poslední otázka byla, a to uznávám, taková podpásovka, která zkoumala, nakolik je soud ochoten respektovat zákon, který říká, že když už se někdo na něco zeptá, tak to asi bude zajímavé, takže se má odpověď pro pohodlí dalších (a ulehčení práce soudu) umístit na web.
Soud nakonec odpověděl (využil na to celou zákonnou lhůtu). Jeho odpověď by šla shrnout větou „co si to o nás myslíte, nic takového jsme po nikom nechtěli“:
Jak vidno, odpověď soudu nebyla úplně v souladu se skutečností. Zákon však nedává rozumnou obranu proti poskytnutí nepravdivé informace. Pokud povinný subjekt rozhodne o odmítnutí, můžete se odvolat. Pokud nereaguje vůbec, můžete podat stížnost. Ale se situací, že by povinný subjekt lhal, s tím zákon prostě nepočítá. Nezbylo než podat stížnost, že (pravdivá) informace nebyla v termínu poskytnuta, aniž by bylo rozhodnuto o odmítnutí. Vzápětí přišla od soudu nová odpověď, více odpovídající očekávanému stavu:
Údaje jsou platné ke dni odpovědi na stížnost, tedy o 17 dní později, než původní odpověď. Jak vidno, soud si nejméně třikrát nechal zaplatit za anonymizaci již anonymizovaného rozsudku.
Nabízí se otázka, co je příčinou? Možnosti jsou v zásadě tři, buď se někdo pokouší zabránit přístupu veřejnosti k tomuto rozsudku, nebo na soudu levá ruka neví, co dělá ruka pravá (což lze asi vyloučit, když se tímto zabývá jedna úřednice, podepsaná pod všemi výzvami, které jsem viděl), popřípadě má tato úřednice pokyn, podle kterého šablonovitě vyřizuje žádosti, aniž by se zabývala takovými podrobnostmi, jako že ten pokyn platí pouze pro první výskyt dané žádosti a tak podobně. Osobně předpokládám (a doufám), že jde o třetí možnost.
Na celé věci jsou však zajímavé i další věci. Šlo o případ, který byl hojně řešen v médiích. Je neuvěřitelné, že o rozsudek požádalo pouze 7 žadatelů (z čehož jedním byla skupina studentů práv a jedním byla zmíněná pokusná žádost). Rozsudek si tedy vyžádalo nejvýše pět novinářů. Předpokládám, že všichni ostatní buď byli v soudní síni, nebo o věci nepsali... To už bych ale zabíhal někam úplně jinam.
Druhý zajímavý postřeh spočívá v tom, že soud neumisťuje na web vyžádané informace, byť to zákon výslovně přikazuje (a některé instituce, jako například ČOI, se podle toho i řídí). Odvolává se sice na jakousi instrukci ministerstva spravedlnosti, ale ta je zjevně protizákonná.[1]
Před pár dny o tento rozsudek požádal další spolužák, protože nebyl součástí skupiny, která si rozsudek vyžádala, zaplatila a dostala. Jeho žádost vyřizovala stejná úřednice, která vyřizovala mou stížnost, a to dokonce ve stejný den. Spolužák se dozvěděl, že rozsudek má 62 stran, které je třeba anonymizovat, a zručné pracovnici... však to znáte. I když tedy byl rozsudek anonymizován několikrát, považuje soud za nutné ho anonymizovat pořád dokola a nepřijde mu to zvláštní. Zbývá jen doufat, že ta zručná pracovnice rozsudek opravdu neustále dokola neanonymizuje, protože by to bylo nejen ze strany soudu nehospodárné, ale hlavně by to pro ni mohlo mít závažné psychické důsledky.
http://www.coi.cz/cz/o-coi/povinne-zverejnovane-informace/poskytnute-informace-dle-zak.-1061999/[1]
Diskuze k článku ()