FIFA Dispute Resolution Chamber

Komora pro řešení soudních sporů je rozhodující orgán FIFA (FIFA DRC, FIFA Dispute Resolution Chamber), který poskytuje arbitrážní řízení a řešení soudních sporů na základě rovnoprávného zastoupení klubů a hráčů. Takové řízení je rozhodováno nezávislým arbitrem.

Tato arbitráž se řídí zákonnými ustanoveními, jimiž jsou článek 49 odst. 2 Statutů FIFA, který odkazuje na úpravu statusu a přestupů hráčů a také na pravidla, která upravují proceduru hráčské komise a komory pro řešení soudních sporů.

Nejčastějším základem pro jednání o sporech stran před Komorou jsou záležitosti ohledně kontraktů mezi hráčem a klubem s mezinárodním přesahem. FIFA DRC může takové spory rozhodovat pouze v případech, kdy vnitrostátní arbitráž není uznána jako NDRC FIFA (Národní komory pro řešení soudních sporů). V opačném případě je rozhodnutí vnitrostátní arbitráže závazné na stejné úrovni, jako by bylo před tribunálem FIFA DRC.

V případě České republiky je třeba zmínit neexistenci NDRC. První instance (rozhodčí soud) sice připomíná nezávislý orgán, avšak pokud se případ dostane k následující instanci, kterou je Arbitrážní Komise, tak nelze mluvit o nezávislosti především ve smyslu chybějící možnosti zvolit si své zástupce. Z uvedeného plyne, že rovnoprávnost účastníků již není na úrovni požadované FIFA DRC, ale naopak oslabuje spíše stranu hráčů.

U DRC probíhají zároveň i spory, které se týkají ITC Card (Mezinárodní přestupní průkaz). Je to z důvodu případů asociací, které nejsou ochotny vydat tento nezbytný průkaz pro účast hráčů v soutěžních zápasech svého nového klubu, který je členem jiné zahraniční asociace. V praxi se s takovými spory můžeme poměrně často setkat a z pohledu hráčů jsou rozhodnutí DRC velmi slibná. Arbitři se ve většině případů přiklánějí na jejich stranu a k právu na svobodný pohyb, kdy není možno hráčům bránit ve výkonu své profese.

Výhodami, které FIFA zmiňuje u své komory, jsou převážně rychlejší a levnější proces u sportovně-pracovních sporů. Zajímavostí je i neveřejnost procesu, kdy je odepřen přístup jak médiím, tak široké veřejnosti. Hlavní výhodou je však znalost a přehled arbitrů ve fotbalovém prostředí. To dodává zvýšenou legitimitu rozhodnutí a nevyvstávají otázky, které se mohou objevit u obecných soudů. Rozhodnutí mohou být následně vymáhána skrze Disciplinární řízení FIFA. Řízení probíhá výlučně písemně.

Rovnoprávnost a demokratičnost FIFA DRC se projevuje i ve složení orgánu. Vybráno je 24 členů Komory, po 12 zástupcích hráčů a 12 zástupcích klubů. Nezávislým předsedou arbitráže (v současné době pan Slim Aloulou) se stává osoba vybraná výkonným výborem FIFA (FIFA Executive Committee) na návrh zástupců hráčů a fotbalových soutěží.

Momentálně DRC rozhoduje ve složení 3 arbitrů. Pokud případ není shledán jako složitější a předpokládá se jednodušší vyřešení sporu, nominován je pouze samosoudce. Jsou však případy, které vykazují „fundamentální známky“. V takové situaci má samosoudce povinnost postoupit případ Komoře.

Komora se blízce pojí s Mezinárodní sportovní arbitráží (CAS). Kterékoliv rozhodnutí vydané FIFA DRC je předmětem, který opravňuje strany odvolat se ke CAS (čl. 63 Statutů FIFA). Odvolání musí být dodána ke CAS v časové lhůtě 21 dní od doby vydání rozhodnutí.

Po zkušenostech, které se mi naskytly s FIFA DRC je nutno říci, že proces byl ve většině případů velmi efektivní a předvídatelný. Komora a rozhodci následují, pokud možno, rozhodnutí předešlé a snaží se posilovat právní jistotu u stran sporu. Mohu jen potvrdit, že slova jako rychlost, efektivita a právní jistota se v případě Komory pouze potvrzují.