Rozhodnutí z 9. března 2017 ve věci Rolf Anders Daniel Pihl proti Švédsku (stížnost č. 74742/14), nově vyjasnilo limity odpovědnosti provozovatelů webových stránek nebo online platforem obsahující difamační obsah vložený třetími osobami. Rozhodnutí navazuje na rozsudek Magyar Tartalomszolgáltatók Egyesülete a Index.hu Zrt proti Maďarsku. V tomto případě stěžovatel nebyl provozovatelem webu, snažící se o ochranu dle čl. 10 Úmluvy, ale soukromá osoba stěžující si na porušení čl. 8 Úmluvy, tedy jeho práva na soukromí a dobrou pověst, neboť švédské státní orgány neodsoudily provozovatele webové stránky za difamující blog post a za anonymní online příspěvky. Post obvinil stěžovatele z toho, že byl činný v nacistické straně. Blog, na kterém se tento post objevil je spravován neziskovou organizací. Ačkoliv blog umožňoval vkládání komentářů, bylo serverem deklarováno, že komentáře nebudou před zveřejněním kontrolovány a sami přispěvatelé jsou odpovědni za svá prohlášení. Přispěvatelé proto byli požádání, aby zachovávali dobré mravy a dodržovaly zákonné normy. Den po publikaci postu neznámá osoba zveřejnila komentář obsahující tvrzení, že podle několika osob je pan Pihl drogově závislý. Devět dní poté, co byl zveřejněn post a komentář, stěžovatel napsal na blog vlastní příspěvek, že informace v postu i komentáři jsou nepravdivé a měly by být odstraněny. Následující den byl post i komentář odstraněn a organizace zveřejnila omluvu za nepravdivé informace. Nicméně stěžovatel provozovatele zažaloval a požadoval symbolické zadostiučinění ve výši 1 švédské koruny s tím, že post a komentář zasáhl do jeho osobnosti, a že organizace byla za tento zásah odpovědná, neboť na stránkách byl tento obsah dostupný po dobu devíti dnů. Soud prvního stupně konstatoval, že se jednalo o pomluvu, ale neshledal zákonné podklady k tomu, aby organizace byla odpovědna za neodstranění postu a komentáře dříve, než to učinila. Odvolací soud potvrdil rozsudek a nejvyšší soud odmítl dovolání. Následně pan Pihl podal stížnost k Evropskému soud pro lidská práva, neboť měl za to, že jeho práva dle čl. 8 Úmluvy byla porušena národními soudy, když organizace nebyla odsouzena pro pomluvu.[1]
Dle švédského práva je pomluva trestným činem dle trestního zákona. Odpovědnost ISP je stanovena ve speciálním předpise týkajícím se odpovědnosti ISP, když ty mají povinnost odstranit určitý nelegální obsah jako je hate speech, dětská pornografie, podněcování k násilí nebo porušení autorských práv, a to okamžitě. Pomluva či zásah do soukromí v zákoně zmíněno není. Pihl se tedy domáhal toho, aby soud rozhodl, že stát nesplnil svou povinnost, když mu neumožnil přivést k odpovědnosti organizaci za pomluvu.
Evropský soud pro lidská práva odkázal na rozhodnutí Velkého senátu ve věci Delfi AS proti Estonsku v souvislosti s testem proporcionality mezi čl. 8 a 10 Úmluvy, přičemž zmínil rozhodnutí Axel Springer AG proti Německu a Von Hannover č. 2 proti Německu a specifikoval kritéria, která jsou relevantní pro konkrétní ohodnocení daného případu. Tam patří kontext komentářů, prostředky, které byly společností učiněny k tomu, aby zabránily nebo odstranily závadné komentáře, odpovědnost autora komentáře jako alternativa k odpovědnosti provozovatele a důsledky národního řízení pro účastníky. Jestliže se jedná o kontext komentářů, blog post obviňující pana Pihla z účasti v nacistické straně byl odstraněn, zveřejněna omluva, co se týče komentáře, ten se netýkal jeho politických názorů a nemá nic společného s obsahem postu, tedy provozovatel jej nemohl očekávat. Soud vyzvedl důležitost faktu, že organizace je malá nezisková asociace neznámá širší veřejnosti, a tedy nemohla získat pozornost širší veřejnosti. Pokud by organizace musela předpokládat, že některé komentáře poruší zákon, znamenalo by to po ni požadovat excesivní a nepraktické nástroje, které by mohly omezit možnost ISP zveřejnovat informace online. Co se týče prostředků, které organizace užívala k prevenci nebo odstranění pomlouvačných komentářů, soud poznamenal, že bylo jednoznačně řečeno, že komentáře nebudou podléhat monitoringu a každý přispěvatel je odpovědný za svá tvrzení sám. Nadto organizace odstranila post jeden den poté, co byla notifikována a následně uveřejnila omluvu. Soud poznamenal, že odpovědnost za komentáře třetích osob by mohla mít negativní důsledky na prostředí online diskuzí, a tedy chilling efekt na svobodu projevu na internetu. Zvláště by to mohlo mít závažnější důsledky pro neziskové organizace a jejich webové stránky. K odpovědnosti původce komentáře soud konstatoval, že stěžovatel získal IP adresu původce komentáře, avšak nepodnikl další kroky k ověření identity autora komentáře a jeho odpovědnosti. Soud poznamenal, že organizace by byla zodpovědná za komentáře, kdyby byly povahy závažnější a mohla by být odpovědna za to, že neodstranila blog a komentář dříve. V daném případě se o takto závažný nelegální obsah nejednalo a organizace obsah odstranila promptně. Stížnost tedy byla zamítnuta. Národní soudy postupovaly podle svého uvážení správně a v souladu s judikaturou Soudu.
Na rozdíl od rozhodnutí Delfi proti Estonsku soud nyní nepožaduje, alespoň ne pro malé neziskové organizace, provozující webové stránky či jinou online platformu, která umožňuje vkládání komentářů třetích osob, aby monitorovaly veškerý obsah.
Okamžité odstranění a případná omluva vyloučilo odpovědnost za daný zásah do osobnostních práv. Zásadní je rozlišovat obsah online zpráv, a tím rozlišovat míru odpovědnosti provozovatelů internetových služeb dle obsahu, tedy nadále musí jednat okamžitě v případě hate speech, podněcování k násilí, v případech porušení soukromí nebo pomluvy nejsou odpovědni za komentáře uživatelů, pokud po notifikaci komentář bezodkladně odstraní. V daném případě se opět jedná o posun od rozsudku nejen od Delfi proti Estonsku, ale i od maďarského případu.
http://hudoc.echr.coe.int/eng#{"itemid":["001-172145"]}[1]
Diskuze k článku ()