Seminářem provázel Ing. Josef Košťál, šéfredaktor časopisu Elektro - odborného časopisu pro elektrotechniku, a ve třech blocích autorskoprávní problematiky na sebe navázali JUDr. Adéla Faladová z autorskoprávního odboru Ministerstva kultury, autorka čerstvé a velice srozumitelně psané publikace Autorské právo v praxi, kterou také před zraky účastníků organizátoři slavnostně pokřtili; Mgr. Jan Barták, ředitel kolektivní správy a vedoucí mediálního oddělení Dilia (kolektivní správce pro díla divadelní, literární a audiovizuální) a nechyběl ani Libor Kubica, ředitel nakladatelství Ben (nakladatelství pro technickou literaturu).
Úvodem do autorského práva
Jak JUDr. Faladová uvádí také ve své publikaci, vznik autorského práva souvisel s vynálezem knihtisku v 15. století. Prvním autorským zákonem, který chránil výslovně autory, byl zákon královny Anny z roku 1710. Od konce 19. století jsou pak přijímány mnohostranné smlouvy a úmluvy, z nichž mnohé hrají roli v právu duševního vlastnictví právě dnes. Právní rámec autorského práva ČR vychází především ze zásad Bernské úmluvy z roku 1886, naposledy revidované roku 1971, Římské úmluvy, velkého množství mezinárodních smluv (např. tzv. internetových smluv WIPO nebo i přílohy dohody WTO - Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, známá také jako Dohoda TRIPS) a od vstupu ČR do Evropské unie samozřejmě také z acquis communautaire, konkrétně potom jednotlivých evropských směrnic a judikátů Soudního dvora Evropské unie – zejména jeho odpovědí na předběžné otázky. Jak je známo, nejen u autorskoprávních evropských směrnic platí, že nejsou v zásadě přímo aplikovatelné. Stávají se součástí českého právního řádu až po transponování jejich ustanovení Parlamentem České republiky v národní legislativě. V případě směrnic týkajících se autorskoprávní problematiky jsou pak tyto následně transponovány do Autorského zákona ČR (zákon č. 121/2000 Sb., dále jen AZ). Poslední přijatou unijní směrnicí v této oblasti byla směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu, jejímž cílem bylo mj. usnadnit přeshraniční licencování užití hudebních děl online. Ochrana autorského práva, jakožto výsledku tvůrčí duševní činnosti, je zároveň ústavně zaručena čl. 34 Listiny základních práv a svobod, a v neposlední řadě je třeba zmínit související obecné právní předpisy, především pak právní normy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, ve kterém nalezneme hned několik zásadních vymezení, např. uzavírání smlouvy, náhrady škody, promlčení, dědického práva, jiných vlastnických práv atd. S novelizací zákona č. 40/1964 Sb. doznal tento důležité změny, a to když z obsahu AZ vyňal § 46 a násl., aby je přenesl do svého vlastního obsahu věnujícímu se úpravám licenčních smluv (dnes v § 2358 a násl. nového občanského zákoníku). Oblast autorského práva spadá do působnosti Ministerstva kultury České republiky, které je podle kompetenčního zákona č. 2/1969 Sb. ústředním orgánem státní správy pro provádění autorského zákona a konkrétní úkoly plní v rámci Ministerstva kultury odbor autorského práva, s jehož aktualitami na semináři vystoupila právě JUDr. Adéla Faladová.
Aktuality v autorském právu
Dle slov JUDr. Faladové je Soudní dvůr Evropské unie v současné době doslova zavalen otázkami z oblasti autorského práva, což ostatně dokládal i JUDr. Martin Husovec na loňském fóru Aktuální otázky práva duševního vlastnictví, které proběhlo na půdě České advokátní komory (více v článku: ). Specifikem pro díla umístěná na internetu, na kterém zdánlivě zanikají veškerá - v realitě obyčejně platná - pravidla autorskoprávní ochrany, která uživatelé internetu velice snadno opomíjejí, ať už cíleně či nikoli, je především dostupnost a jednoduchá šířitelnost materiálů. Publikování autorských děl v tomto prostoru snižuje ve většině případů do značné míry jejich ekonomickou hodnotu a využitelnost.Neprávně? Právně? Kontroverzní a klíčový komunitární patent
JUDr. Faladová označila za jeden ze základních problémů otázku teritoriality, díky které může dojít k disharmonii autorskoprávní úpravy ČR s právní úpravou cizího státu, což navíc komplikuje „absence“ hranic virtuálního prostoru. Přes mezinárodní snahu harmonizace autorského práva existují četné rozdíly, a to obzvláště v oblasti zákonných výjimek z ochrany autorského práva a v oblasti trvání doby ochrany autorského práva. Jistě není překvapením, že je v tomto ohledu právní úprava Spojených států podstatně komplikovanější, a i v souvislosti s tím autorská díla požívají podstatně delší doby ochrany. S úskalím teritoriality souvisí také nástroj tzv. geo-blockingu (především u audiovizuálních děl), k němuž bylo zveřejněno sdělení Evropské komise 6. května 2015 v rámci Strategie pro Jednotný digitální trh v Evropě. Záměrem bude mimo jiné zabránění neodůvodněnému geo-blockingu a zlepšení dostupnosti digitálního obsahu (prostřednictvím „moderního, více evropského autorskoprávního rámce“). Mezi avizované legislativní plány JUDr. Faladová potom zařadila: návrhy řešení geo-blockingu (2015), návrhy reformy unijního autorského práva (koncem r. 2015), revize směrnice o kabelovém přenosu a satelitním vysílání (2015/2016), analýza porušování práv na internetu a role platforem (2015).
V praxi stále zatím poměrně svébytná povaha internetového prostředí také podporuje vznik tzv. osiřelých děl (orphan works), která je možno dále užít jen pro vlastní nekomerční potřebu a podle zákonné licence nebo výjimek z autorského práva. Typickým zástupcem osiřelých děl v prostředí internetu je fotografie. Rejstřík osiřelých děl je spravován kolektivními správci. Na základě Evropské směrnice 2012/28/EU bylo osiřelé dílo do českého AZ implementováno 7. listopadu 2014, a to rozšířením § 27. Pro některá osiřelá díla je aktuální institut odúmrti podle § 1634, který byl s účinností NOZ koncepčně pozměněn vytvořením tzv. právní fikce, kdy se na stát hledí jako na dědice ze zákona. S progresivním vývojem internetu vznikla také řada různých internetových licencí, které jsou hojně využívány například akademickou nebo i komerční sférou, které se snaží své poznatky poskytovat veřejnosti. Pro tyto účely využívají tzv. veřejné licence, mezi něž patří soubor licencí Creative Commons (tento typ licence uplatňuje pro svůj obsah například Wikipedia). Veřejné licence mohou být použity i v případech nedosažitelnosti autorů již zmíněných osiřelých děl.
Specifika v autorském právu
JUDr. Faladová se zaměřila také na několik úskalí z praxe, mezi nimiž nechyběly ani apely na správně podané žalobní petity. Jak jsme mohli dovodit z daného příkladu, žalobní petity z autorského práva dělají leckdy problém i samotným advokátním kancelářím, které své klienty ve věci zastupují. Pro představu uveďme tyto předměty ochrany – autorské dílo, výkon umělce a záznam (§ 2, § 67 a § 75).
V případě prvním, za splnění znaků autorského díla se považuje nejen ona jedinečnost výtvoru duševní činnosti, ale v mnoha případech postačí i samotná původnost díla - jinými slovy dílo je vytvořeno přímo fyzickou osobou, autorem, a k jeho vytvoření byl dán kreativně svobodný prostor. Mezi původní díla lze řadit například počítačové programy nebo fotografie. Od roku 2000 lze z pozice ochrany autorského práva chránit i takovou fotografii, jenž není vyloženě uměleckou fotografií - může jít o fotografii z dovolené. Ochrana fotografie autorským právem spočívá v onom prostoru pro tvůrčí činnost, který ji byl při vzniku dán. Do původních ani uměleckých fotografií nelze dle tohoto výkladu podle JUDr. Faladové řadit pasovou fotografii, k jejímuž vzniku tento prostor dán není a naopak jsou pro její vznik předem dána striktní pravidla.
Ve druhém případě byl dán příkladem občas kladený dotaz, zda je univerzitní přednáška uměleckým výkonem. JUDr. Faladová odpovídá, že není, ač by byla provedena jakkoli zábavnou formou (není totiž výkonem provádějícím umělecké dílo).
V posledním třetím případě jde o díla chráněná jakožto záznamy, a to právem výrobce zvukového (zvukově obrazového) záznamu. V právním slova smyslu nejde tedy o audiovizuální dílo (!), nýbrž o zvukový (zvukově obrazový/audiovizuální) záznam. Záznamem může být zaznamenané mluvené slovo, neautorský audiozáznam (například zpěv ptáků) nebo i audiovizuální záznam (dokumentující např. nějaký moment). Film jako takový je potom naopak klasifikován jako audiovizuální kinematografické dílo a je chráněn právem autorským. V autorském právu platí zákonná domněnka autorství (§ 6 AZ). JUDr. Faladová podotkla, že se setkává s překvapivě velkým počtem dotazů ze strany muzeí a galerií k vlastnickým a autorským právům, kdy orientace v tom, zda je s dílem možné neomezeně (autorsky) nakládat či ho jen vlastnit (příp. vlastnit jeho hmotný substrát - nosič) a nakládat s ním omezeně, považuje za základ vědomostí takových institucí. Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech dle § 29 odst. 1 AZ - tzv. 3 stupňový test.
Novela AZ
Novela Autorského zákona, jíž se předpokládá účinnost od dubna 2016, má v úmyslu zejména implementovat směrnici o kolektivní správě 2014/26/EU a ve finální podobě by měla takto novelizovaná část poskočit z dosavadních 9 ustanovení na 57 ustanovení (+ nová příloha č. 3.) v následující sktruktuře:
|
Díl 1 – Obecná ustanovení Díl 2 – Oprávnění k výkonu kolektivní správy Díl 3 – Organizační struktura kolektivního správce Díl 4 – Výkon kolektivní správy Díl 5 – Dohled nad kolektivními správci Díl 6 – Licencování užití osiřelých děl Díl 7 – Nezávislý správce práv |
Kolektivní správa je založena na zákonném monopolu, kdy každé kategorii ochrany předmětů a děl připadá jeden konkrétní kolektivní správce - OSA (hudební díla), DILIA (literární, divadelní a audiovizuální díla), INTERGRAM (výkonní umělci a výrobci zvukových a zvukově obrazových záznamů), GESTOR (výtvarná díla – právo na odměnu při opětovném prodeji originálů uměleckých děl na aukcích), OOAS (výtvarná díla - ostatní), OAZA (mistři zvuku/autoři) a tito kolektivní správci jsou pod dohledem Ministerstva kultury.
K novele Autorského zákona přibude i řada dalších změn, a jejich návrhy jsou dle JUDr. Faladové následující:
- § 11: zpřesnění úpravy osobnostních práv (podle RÚB)
- § 23 věta 2.: vypuštění zastropování
- § 24: oprava terminologie
- § 28 odst. 2 a 3: přesun do práv souvisejících (§ 87a)
- změny související s tzv. knihovnickým balíčkem (§ 30a odst. 2, § 37)
- § 38: zpřesnění a doplnění výjimky pro osoby se zdrav. postižením (§ 38)
- § 41 (doplnění aktivní legitimace - i pro nárok na přiměřené zadostiučinění, uvedené v § 40 odst. 1 písm. e)
- § 58: zpřesnění na základě praxe, návaznost na ZOK
Jak zmínil ve svém příspěvku Mgr. Jan Barták, autoři literárních děl příliš nevyužívají možnosti zastupování kolektivním správcem v prostředí internetu, nicméně očekávaná novela AZ by měla tuto oblast ještě posílit ku prospěchu autorů a zajistit jim tak lepší kompenzaci.
Na závěr Libor Kubica seznámil publikum s patáliemi nakladatele a jejich dopady na samotné autory; komparoval náklady vydání tištěné a digitální publikace, přičemž se zdánlivě výhodnější jevila publikace elektronická, za kterou je ovšem spotřebitel ochoten zaplatit často jen poloviční cenu.
S progresí digitální éry je nejen autorskoprávní problematika stále více aktuální pro čím dál tím širší spektrum lidí a její znalost coby základního vědomostního vybavení každého z nás bude do určité míry samozřejmostí. Nezbývá než se těšit na další, již několikátý, ročník úspěšného semináře!
Diskuze k článku ()