Chtěl bych tato výročí důležité pro náš spolek oslavit vzpomínkou na tyto jeho počátky a na naše členy, kteří se o to zasloužili. Historicky sice nejde o období časově příliš odlehlé, ale i tak se od té doby mnoho změnilo nejen v celé naší společnosti, ale i v tom, že mnozí naši zasloužilí členové odešli od té doby do ústraní nebo na věčnost. Bude na místě poněkud obnovit historickou paměť a vzdát poctu těm, kteří se zasloužili o to, že Jednota pokračuje ve svém historickém poslání, které jí před více než 150 lety vložili do jejích cílů její zakladatelé v čele s prof. Antonínem Randou.
Z již uvedených dat vyplývá, že obnovení Jednoty v demokratickém duchu nedalo na sebe po listopadových událostech r. 1989 dlouho čekat. Musíme dnes s obdivem ocenit, jak rychle se u nás celá společnost – a v jejím rámci i právníci – chopila po radikální změně režimu obnovy demokracie ve všech směrech a oblastech národního života. Svědčí to o tom, že dlouholeté násilné udržování totalitního systému bylo už pro naši společnost nesnesitelné, bylo nenáviděné a nakonec všeobecně spontánně odmítnuté. Změny byly neodvratné a hluboké. Právnická veřejnost do té doby udržovaná v nedůstojném postavení služky nelegitimní moci, se rychle vzchopila, měla své významné příslušníky i mezi revolučními silami, oprostila se rychle a radikálně od těch, kteří demokracii zklamali a položila základy nového právního státu. Dnes se nám právníkům často vytýká, že jsme se důsledně nezasazovali o vybudování pevného právního rámce pro převratné změny v nově vznikajícím ekonomickém systému, což mělo vést k pozdějším hospodářským ztrátám. Na vysvětlení a částečně i na omluvu se však musí brát v úvahu, že bylo třeba měnit celý právní systém od základu, že ten starý demokratický byl u nás úplně zapomenut, a že právníci, na rozdíl např. od lékařů, byli po celou dobu trvání komunismu od demokratických forem práva platných v západní cizině jak po praktické, tak teoretické stránce úplně fyzicky a duchovně izolováni. Po půl století zde panovalo právní bezvědomí, dokonce nebyly umožňovány ani styky s kolegy právníky na východě Evropy v tzv. socialistickém táboře. Velký dopad na omezený vliv právníků po r. 1989 měla i ta skutečnost, že politického vesla se po revoluci chopili hlavně ekonomové, kteří od teoretických pramenů tak násilně odtrženi nebyli, a tak s předstihem prosadili naprostou přednost ekonomickým hlediskům transformace společenského řádu. Právníkům šanci k jejich většímu uplatnění nedali.
Jednota českých právníků byla v době totalitního systému jednou z převodových pák stranické diktatury v rámci Národní fronty. I když se i tehdy vyhýbala seč mohla přímému politickému působení a uplatňovala se zejména v oblasti tzv. popularizace práva, byla pod kontrolou stranického aparátu, čemuž nebylo úniku. I v ní však byli členové, kteří si uvědomovali toto nedůstojné postavení, znali slavnou historii a pravé poslání původní Právnické jednoty, a ti pak při první příležitosti po listopadu 1989 přikročili k obnovení jejího demokratického charakteru. Nejprve se zformoval z podnětu prof. JUDr. Karla Malého, Dr. Sc. z Právnické fakulty UK tzv. iniciativní výbor s cílem „přetvořit stávající strukturu JČP na organizaci založenou na demokracii, svobodě a nezávislosti, zejména na politických stranách a v neposlední řadě na autonomii respektující práva členů a odstraňující škodlivý centralismus a direktivnost řízení“.
Po organizačních přípravách pak došlo 29. 3. 1990 k mimořádné konferenci JČP, která se konala v Collegiu maximu Právnické fakulty UK v Praze za velké účasti nejen delegátů velké části základních organizací Jednoty, ale i dalších významných českých právníků. Předsedal prof. JUDr. Karel Malý, a po dlouhé živé debatě byly přijaty nové stanovy JČP, byl odmítnut požadavek na zřízení samostatné Jednoty pro moravské a slezské a bylo předneseno prohlášení iniciativního výboru o protiprávnosti a neplatnosti všech opatření učiněných v minulosti proti bývalým členům JČP, kteří byli současně vyzváni k zapojení do činnosti jednotlivých organizací. Nakonec byl zvolen ústřední výbor JČP, jeho předsednictvo a revizní komise. Za předsedu JČP byl zvolen JUDr. Pavel Rychetský, zakrátko po něm se jím stal dlouholetý zasloužilý předseda JUDr. Otakar Motejl. V souvislostí s restaurací JČP byla posléze zřízena Asociace právníků České a Slovenské federativní republiky se sídlem v Praze, která však po dvou letech zanikla rozpadem ČSFR.
Sluší si zase po létech připomenout, že mezi hlavními aktéry těchto převratných událostí čteme vedle již zmíněných jména četných dalších známých osobností, z nichž některé později tvořily páteř činnosti JČP. Zmiňme alespoň: JUDr. Otakara Motejla z Prahy, doc. Dr. Pavla Matesa z Brna, Dr. Eduarda Hutha z Prahy, Dr. Hanu Kantorovou ze Žďáru n. Sázavou, Dr. Zdenka Kovaříka z Prahy, Dr. Evu Kůrkovou z Č. Budějovic, Dr. Vladimír Plášila z Prahy, Dr. Vladimíra Schmidaa z Plzně, prof. Dr. Igora Tomeše, CSc. z Prahy, Dr. Marii Večeřovou z Brna, Dr. Radima Drašila z Příbrami, Dr. J. Fialu, CSc. z Brna, Dr. Vladislava Brože z Prahy, Dr. Jiřího Haderku, CSc. z Ostravy, JUDr. Drahomíru Pálenskou z Brna, JUDr. Pavla Tumu z Prahy a další.
Již na samotných počátcích obnovené JČP vznikly některé zásadní nové formy činnosti, které posléze tvořily hlavní osu jejího působení mezi právníky: vytvoření Grémia JČP (1996) jako přidruženého poradního orgánu významných právnických osobností bez ohledu na členství v JČP, založení Randovy medaile (1992), vytvoření odborných sekcí, pořádání pravidelných seminářů a prestižních seminářů, ve spolupráci s Právnickou fakultou UK v Praze zřízení edice Memorabilia iuridica a Miscelanea iuridica a hlavně také pravidelné vydávání Zpravodaje, který se v dalších letech rozvinul hlavně díky tvůrčí práci jeho dlouholeté redaktory JUDr. Ludmily Suché z čistě organizačního informačního prostředku pro členy v hodnotný odborný časopis, o který je zájem nejen mezi členy JČP.
Zbývá ještě při tomto ohlédnutí do minulosti, abych připomenul vznik Pražského sdružení Jednoty českých právníků. Došlo k němu rovněž již v r. 1990, když se v Praze neosvědčilo rozdrobení zdejších členů do deseti základních organizací. Některé z nich nevyvíjely činnost, většinou byly příliš početně slabé. Po předběžných jednáních se v Praze dne 23. října 1990 konala slučovací konference základních organizací v Praze, která pro celou Prahu ustavila jedinou a do jejího čela zvolila sedmičlenný výbor (Dr. Brož - předseda, Dr. Sovová a Dr. Rykl odpovědní za oborové sekce, Dr. Mitlöhner, CSc. - hospodář a Dr. Plášil - tajemník) a dvoučlennou revisní komisi (Dr. Bogner a Mgr. Kutá). Brzy na to byl na tajemníka výboru kooptován namísto Dr. Plášila Dr. Tuma.
Další vývoj ukázal, že tato pražská reorganizace byla nutná a prospěšná, a to nejen pro Prahu samotnou, ale pro celou JČP vůbec. Kolem Dr. Brože působili ve výboru pražského sdružení další aktivní členové, z nichž se sluší jmenovat zejména Dr. Rykla, Dr. Škacha, Dr. Suchou, Dr. Alexu, Dr. Chrousta, Dr. Hodaně, Dr. Zemana, doc. JUDr. Kindla, Dr. Dvořákovou, Mgr. Kutou, Dr. Škodovou, Dr. Stuchlíkovou, a další, jimž všem byly blízké ideály dané Jednotě do vínku jejími zakladateli. Toto početně nejsilnější a nejvitálnější sdružení v celé ČR se stalo hlavním motorem působení JČP jako celku hlavně díky neutuchujícímu úsilí jeho představitelů v čele s jeho dlouholetým předsedou a nezapomenutelným kolegou JUDr. Vladislavem Brožem a díky Jednotě plně oddané první místopředsedkyni sdružení JUDr. Ludmile Suché. Bylo by ovšem nespravedlivé nevyzvednout, že na úspěších se vždy průběžně podíleli a podílejí i všichni členové výboru sdružení. Za všechna ta léta jich bylo nepočítaně a tak mi dovolte poděkovat hlavně těm současným. Není mezi nimi nikdo, kdo by se tak říkajíc jen vezl, mnoho úkolů spočívá kromě Dr. Suché zejména na JUDr. Iloně Mouchové a JUDr. Boženě Burdychové.
Nemůžeme však zavírat oči před dalším během času a s ním spojenou a neodvratnou výměnou generací. Bohužel je mezi současnými činovníky JČP převaha seniorů, a to někdy dost pokročilých. Nezdá se mi ani, že by dnešní doba z důvodů nám všem dobře známých, příliš přála spolkovému, stavovskému a vůbec amatérskému společenskému vyžívání. Generační výměna i v našem spolku je proto velmi složitou záležitostí. Dovoluji se využít dnešního setkání významných právnických osobností k apelu, aby nám buď přímo svou osobní účastí v práci JČP nebo alespoň svým vlivem na své známé a spolupracovníky pomohli rozšířit počet aktivních členů, kteří by postupně nahradili odcházející generaci.
Vážení přátelé, pětadvacáté výročí by si zajisté zasloužilo velkých oslav. Těmi jsme v posledních letech nešetřili zejména v r. 2014 při příležitosti 150. výročí JČP a dvojnásobného výročí (180. a 100.) jejího zakladatele prof. JUDr. Antonína rytíře Randy. Proto jsme se rozhodli letos slavit skromněji a Vy nám to jistě prominete. Vzpomeneme 25. výročí obnovení celé JČP a vzniku Pražského sdružení při dnešním slavnostním předávání Randových medailí a začátkem prosince při koncertě a předvánočním setkání na Vyšehradě.
Přednesl v Karolinu dne 2. listopadu 2015 JUDr. Antonín Mokrý, předseda Pražského sdružení Jednoty českých právníků.
Poznámka: Autor připomíná, že všechny informace o historii vzniku obnovené JČP čerpal z práce JUDr. Vladislava Brože, publikované ve sv. 1 knižnice Miscelania iuridica (Praha 2000).
Diskuze k článku ()