Novela je ve vztahu k zákonu o obchodních korporacích naprosto zásadní a přináší velké změny, které je nezbytné reflektovat v rámci běžného chodu jednotlivých společností. Jednou z těchto změn je změna pravidel ve vyplácení podílu na zisku. Jaké změny tedy v této oblasti nastaly?
V první řadě je třeba uvést, že zmíněnou novelou bylo do zákona výslovně zakotveno, že na základě účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem obchodní korporace lze rozdělit zisk a jiné vlastní zdroje až do konce účetního období, které následuje po účetním období, za něž byla účetní závěrka sestavena. Jedná se o reakci na judikaturu Nejvyššího soudu, který již dříve dovodil, že zisk a jiné vlastní zdroje lze rozdělit do konce účetního období následujícího po účetním období, za něž byla účetní závěrka sestavena, a to navzdory skutečnosti, že příslušné období nebylo výslovně stanoveno právní úpravou.
Příklad: Zisk za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 je možné rozdělit až do 31. 12. 2021.
Nově došlo rovněž k rozšíření tzv. „bilančního testu“, který předchází rozdělování zisku. Bilanční test provádí nejvyšší orgán společnosti a spočívá v tom, že lze rozdělit maximálně součet výsledku hospodaření posledního skončeného účetního období, výsledku hospodaření minulých let a ostatních fondů, které může kapitálová společnost nebo družstvo použít podle svého uvážení, snížený o příděly do rezervních a jiných fondů. Toto pravidlo se před předmětnou novelou týkalo výhradně akciových společností a společností s ručením omezeným, nyní se však vztahuje rovněž na družstva. Rozhodnutí nejvyššího orgánu učiněné v rozporu s uvedeným pravidlem nemá právní účinky, je tedy možné se proti němu bránit žalobou na určení nicotnosti takového rozhodnutí. Vyplacení podílu na zisku na základě takového rozhodnutí by mohlo být považováno za porušení péče řádného hospodáře statutárního orgánu, který o výplatě rozhodl. Účelem této úpravy je především zajistit, že společnosti nebudou vyplácet zisk nad rámec toho, co si mohou dovolit.
Příklad: Výsledek hospodaření akciové společnosti činí 1 137 000 Kč, výsledek hospodaření minulých let činí 7 049 000 Kč, částka vložená do tzv. ostatních fondů, které může společnost použít dle vlastního uvážení, činí 650 000 Kč, neboť společnost v této výši obdržela dar, přičemž příděl do rezervního fondu činí 300 000 Kč. Společnost tedy může rozdělit maximálně 7 936 000 Kč.
Před rozhodnutím o rozdělení zisku musí nejvyšší orgán společnosti provést také tzv. „test vlastního kapitálu“. Ten se dříve vztahoval pouze na akciové společnosti, nyní je však rozšířen i na společnosti s ručením omezeným a družstva. Test vlastního kapitálu spočívá v tom, že není možné rozdělit zisk, pokud by v důsledku došlo ke snížení vlastního kapitálu pod výši upsaného základního kapitálu zvýšeného o fondy, které nelze podle zákona či společenské smlouvy rozdělit. Pokud by nejvyšší orgán společnosti rozhodl v rozporu s tímto pravidlem, opět by bylo nutno konstatovat, že by takové rozhodnutí nemělo právních účinků – tj. bylo by možné se proti němu soudně bránit. Rozhodnutí o výplatě podílů na základě rozhodnutí nejvyššího orgánu v rozporu s popsanými pravidly by opět mohlo být považováno za porušení péče řádného hospodáře ze strany statutárního orgánu. Test vlastního kapitálu by měl především zajistit, aby základní kapitál a nedělitelné fondy plnily svoji funkci v obchodních korporacích, a tedy, aby byla stabilně zajištěna hodnota základního kapitálu společností.
Příklad: Vlastní kapitál akciové společnosti činí 14 786 000 Kč. Základní kapitál společnosti činí 6 000 000 Kč. Vedle toho byly za účelem zvýšení základního kapitálu upsány akcie v hodnotě 3 000 000 Kč. Společnost tedy nemůže rozdělit částku, která by byla vyšší než rozdíl mezi vlastním kapitálem (14 786 000 Kč) a součtu základního kapitálu a hodnoty upsaných akcií (tj. 9 000 000 Kč), nejvýše tedy lze rozdělit 5 786 000 Kč.
Tzv. „test insolvence“ byl jednou z podmínek pro vyplacení podílu na zisku již před novelou zákona o obchodních korporacích. Vztahuje se oproti předchozím testům vedle akciových společností, společností s ručením omezeným a družstev rovněž na veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost. Spočívá v tom, že obchodní korporace nesmí vyplatit podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, pokud by si tím přivodila úpadek. Pokud statutární orgán společnosti vyhodnotí, že by tímto testem neprošla, přičemž nebude schopna vyplatit podíl na zisku ani do konce následujícího účetního období, právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích společnosti zanikne. V případě, že statutární orgán vyplatí zdroje obchodní korporace navzdory faktu, že společnost nesplňuje podmínky tohoto testu, odpovídá za způsobenou újmu.
Příklad: Akciová společnost dluží dvěma věřitelům částku v souhrnné výši 15 000 000 Kč, přičemž její upsaný základní kapitál činí částku ve výši 5 000 000 Kč a vlastní kapitál 8 000 000 Kč. Společnost splácí dlužnou částku věřitelům v měsíčních splátkách po 500 000 Kč měsíčně. Pokud by nejvyšší orgán společnosti rozhodl o rozdělení částky 2 800 000 Kč, nemohlo by dojít k jejímu vyplacení, neboť by bylo zjevné, že společnost nebude disponovat dostatečnými prostředky ke splácení svých závazků, čímž by si mohla přivodit úpadek. Pokud by navzdory tomu statutární orgán rozhodl o výplatě této částky, nesl by následně odpovědnost za vzniklou újmu.
Pravidla pro rozdělování zisku se dříve často obcházela tím, že společnosti formálně nerozdělovaly zisk, ale např. majetek bezúplatně převáděly svým společníkům či osobám jim blízkým jakožto dary. Aby se zamezilo takovému obcházení pravidel, je nyní v platné právní úpravě zakotven zákaz poskytnout bezúplatné plnění společníkům a osobám jim blízkým, pokud nejde o obvyklé příležitostné dary, věnování v přiměřené výši na veřejně prospěšné účely, plnění za účelem vyhovění mravním závazkům nebo ohledům slušnosti, případně výhody poskytované obchodní korporací dle zákona.
Zálohu na podíl na zisku je možné vyplatit jen na základě mezitímní účetní závěrky, z níž vyplyne, že obchodní korporace má dostatek finančních prostředků na rozdělení zisku. Výplata zálohy na jiné vlastní zdroje se nepřipouští. Součet záloh na podíl na zisku nemůže být vyšší, než kolik činí součet výsledku hospodaření běžného účetního období, výsledku hospodaření minulých let a ostatních fondů tvořených ze zisku, které může obchodní korporace použít podle svého uvážení, snížený o příděly do rezervních a jiných fondů, výplata zálohy tedy podléhá rovněž bilančnímu testu. Zálohu na podíl na zisku je nezbytné vrátit do tří měsíců ode dne, kdy řádná nebo mimořádná účetní závěrka byla nebo měla být schválena, ledaže částka zisku k rozdělení vyplývající z řádné nebo mimořádné účetní závěrky dosahuje alespoň součtu záloh na podíl na zisku vyplacených v souladu se zákonem a nejvyšší orgán rozhodl o rozdělení této částky. Tímto by mělo být zajištěno, aby byla záloha na podíl na zisku navrácena v případech, kdy nejvyšší orgán nerozhodne o rozdělení zisku za příslušné účetní období.
Je zřejmé, že pravidla na výplatu podílu na zisku byla do značné míry zpřísněna a reflektují zejména snahy zákonodárce o transparentnost a zachování stability společností. Zda, a do jaké míry se tohoto účelu podařilo dosáhnout, ukáže až praxe.
Diskuze k článku ()