Cílem této Inovační strategie je vytvořit z České republiky zemi, která se stane symbolem znalostí a pokročilých technologií, a to na základě spojení našich průmyslových tradic, výzkumného zázemí a podnikatelských dovedností.
S touto vizí je neodmyslitelně spojena ochrana duševního vlastnictví, jako jeden z pilířů této Inovační strategie. V České republice se ve srovnání s nejvyspělejšími zeměmi nedostatečně využívá nástrojů ochrany duševního vlastnictví, což se projevuje zejména nízkým počtem udělovaných národních a zahraničních patentů. Povědomí o potřebě chránit duševní vlastnictví je slabé, přičemž ve strategických a koncepčních dokumentech výzkumu, vývoje a inovací, není této problematice dosud věnována dostatečná pozornost. Jedním z cílů vládní politiky v této oblasti je proto zvýšit povědomí o ochraně duševního vlastnictví ve výrobní a aplikační sféře, a to již ve fázi výzkumu a dále zvýšit využívání ochrany duševního vlastnictví, zejména patentů s komerčním potenciálem. Avšak právě v této oblasti je řada problematických míst, týkajících se především ochrany know-how a obchodního tajemství ve výzkumné, vývojové a aplikační sféře, kdy nejsou tyto předměty duševního vlastnictví dostatečně účinně chráněny a může dojít k nenahraditelným ztrátám jejich komerčního potenciálu.
Cílem tohoto příspěvku je úvaha o tom, jak může ochrana know-how a obchodního tajemství ve výzkumné, vývojové a aplikační sféře, a to jak ve výzkumných organizacích, tak i v malých a středních firmách, přispět k naplnění Inovační strategie.
Struktura tohoto příspěvku vychází proto nejprve z popisu know-how a obchodního tajemství jako předmětů duševního vlastnictví a následně se zabývá způsoby efektivní ochrany před jejich zneužitím, a to jak v rámci veřejných výzkumných organizací, tak i v podnikatelské sféře. Těžiště tohoto příspěvku pak spočívá v úvaze o tom, jak může ochrana know-how a obchodního tajemství ve výzkumné, vývojové a aplikační sféře přispět k naplnění Inovační strategie. V závěrečné části nechybí ani praktické příklady a případová studie zneužití know-how a obchodního tajemství v České republice.
Know-how a obchodní tajemství
Know-how bývá zpravidla popisováno jako souhrn vědomostí, odborných znalostí a zkušeností získaných na základě předchozího výzkumu, vývoje, pokusů, zkoušek, provozu a praxe vedoucích k optimalizaci vynaložených sil a prostředků při dosažení určitého cíle. Zjednodušeně řečeno, tedy „jak na to“. Jak uvádí Karel Čada ve své publikaci CHRÁNIT/NECHRÁNIT, to je otázka, jedná se o poznatky mající svůj technologicky, ekonomický a právní obsah, odlišitelné od znalostí obvyklé „pracovní síly“. Mohou to být nezřejmé koncepty, formuláře, software, technické informace, ale i řada naprosto jiných poznatků velmi heterogenního charakteru, které však vždy zajišťují alespoň potenciální konkurenční výhodu na trhu pro jejich majitele (Čada 2014: 71).
Ivo Telec uvádí ve své publikaci Pojmové znaky duševního vlastnictví, že know-how bývá často spojováno s obchodním tajemstvím, jakožto jeho obsah. Know-how považuje Ivo Telec za samostatný předmět práva duševního vlastnictví, přičemž může být obsaženo i v autorském díle vědeckém, zejména tehdy, spočívá-li ve vědeckých poznatcích dosažených výzkumem (Ivo Telec, 2012: 80).
V právní praxi se často používá definice know-how, která je uvedená v nařízení Komise (EU) č. 330/2010 ze dne 20. dubna 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě. Know-how se podle tohoto nařízení rozumí tajný, podstatný a identifikovaný celek praktických nepatentovaných informací, které jsou výsledkem zkušeností dodavatele a jsou jím otestovány.
Pojem tajné znamená, že know-how (jako soubor nebo přesné složení a seřazení jednotlivých částí) není všeobecně známé nebo snadno dostupné. Hodnota know-how tedy spočítá v náskoku, kterou uživatel získá, když je mu takové know-how zprostředkováno. To nemění nic na tom, že jednotlivé části a prvky mohou být známé a běžně dosažitelné. Zde je podstatné jejich spojení v novou hodnotu jako soubor, složení nebo seřazení jednotlivých známých prvků v nový funkční celek. Pojem podstatné znamená, že know-how zahrnuje informace, které jsou důležité pro celý výrobní proces nebo jeho podstatnou část. Platí to i pro výrobek nebo službu, případně i pro jejich vývoj a výrobu. Know-how tedy musí být užitečné (podstatné) tím, že pomůže vstupu jeho uživatele (příjemce licence) na trh, zlepší jeho postavení před ostatními soutěžiteli v oblasti výroby nebo služeb a přinese mu výhody, které by jinak nezískal. Ty výhody spočívají především v tom, že příjemce licence bude mít takové podstatné a důležité informace pro svůj výrobní proces nebo služby, ke kterým jiní soutěžitelé nemají přístup. Pojem identifikované pak znamená, že know-how je popsáno nebo zaznamenáno takovým způsobem, že je možné ověřit, zda splňuje shora uvedené prvky tajnosti a podstatnosti. Aby bylo know-how identifikovatelné, může být upraveno buď v licenční smlouvě nebo v jiném dokumentu či dohodě nebo jakoukoliv jinou vhodnou formou nejpozději při převodu know-how či bez zbytečného odkladu poté.
Tento souhrn znalostí a vědomostí může obsahovat i právem chráněné jiné nehmotné statky, jako např. vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, ale též např. obchodní tajemství, jakož i technické poznatky a zkušenosti, které sice nejsou patentovatelné, ale umožňují nejefektivnější využití různých řešení při výrobě.
V oblasti vědy a výzkumu know-how zahrnuje obvykle kromě vědeckých a technických poznatků také další druhy znalostí, které se týkají zejména podmínek reálného využití těchto poznatků, včetně způsobu inovací těchto poznatků, jejich řízení, získávání, zabezpečení, ochrany a využívání dalších předmětů duševního vlastnictví (Karabec, 2018). Problematice know-how je velmi blízká i ochrana obchodního tajemství, neboť jak je shora uvedeno, know-how může obsahovat i obchodní tajemství. Podle § 504 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.
Za konkurenčně významné se považují skutečnosti výrobní a technické povahy, které směřují ke zdokonalování a optimalizaci výroby, odbytového systému a služeb, jsou podstatné pro postavení soutěžitele na trhu. Určitelné jsou takové skutečnosti, obchodní, výrobní či technické povahy, které jsou dostatečně konkrétní, a identifikovatelné tak, aby je bylo možno odpovídajícím způsobem chránit a dále s nimi nakládat. Pokud jde o skutečnosti ocenitelné, musí jít o skutečnosti, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální způsobilost ovlivnit hospodářské výsledky jejich vlastníka. V příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti jsou skutečnosti, které nemají obecnou povahu a jsou přístupné jen určitému omezenému okruhu osob v rámci závodu. Tyto skutečnosti navíc musí souviset se závodem, aniž by jakkoliv byl vymezen obsah tohoto vztahu. Za závod (obchodní závod) se považuje organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Přesto lze dovodit, že může jít o jakékoliv skutečnosti mající potencionální vazbu na závod. To, že vlastník těchto skutečností zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení, je podstatným společným znakem obchodního tajemství. Ze strany vlastníka musí být proto přijata taková opatření organizačního charakteru, která umožní seznámit se skutečnostmi tvořícími obchodního tajemství jen určitý předem vymezený okruh osob. Tyto skutečnosti nesmí být známy veřejnosti bez porušení právních předpisů nebo interních předpisů jeho vlastníka. Za veřejnost se v tomto případě považují i odborníci tvořící úzce vymezenou odbornou veřejnost (Karabec, 2019).
Prostředky ochrany know-how a obchodní tajemství v rámci transferu znalostí a technologií
Know-how, jako předmět duševního vlastnictví, může jeho majitel užívat sám nebo jej může přenechat k užívání jinému za předem stanovených podmínek na základě smlouvy. Jako vhodný typ smlouvy pro transfer know-how se jeví licenční smlouva podle § 2358 - 2370 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Licenční smlouva o poskytnutí know-how by měla, vedle standardních ustanovení týkajících se vymezení smluvních stran, preambule, předmětu smlouvy, práv a povinností smluvních stran, úplaty za poskytnutí licence, rozhodování sporů, závěrečných ustanovení apod., obsahovat zejména přesné vymezení předmětu know-how. Přesné vymezení know-how je důležité především z důvodu vyloučení pozdějších nesprávných závěrů vedoucích ke sporu o to, co strany považují za předmět know-how.
Pokud jde o ochranu know-how, lze říci, že jeho ochrana je velmi blízká ochraně obchodního tajemství. Zejména je tomu z toho důvodu, že předmět know-how obvykle zahrnuje prvky obchodního tajemství. Významnou součástí ochrany know-how a obchodního tajemství je prevence před jeho možným zneužitím. Je především na každém podniku, veřejné výzkumné organizaci, univerzitě či vysoké škole, které s know-how nakládají, aby zejména ve svém vlastním podniku či organizaci vytvořili dostatek vnitřních opatření organizační povahy k ochraně know-how a obchodního tajemství. Jde zejména o systém směrnic týkající se nakládání s know-how a obchodním tajemstvím, dále o vnitřní audit a kontrolní mechanismy.
Důležitou součástí ochrany know-how a obchodního tajemství je také dodržování určitých zásad při jednáních, směřujících k uzavření licenční smlouvy o poskytnutí know-how nebo při jednáních, při kterých je know-how používáno. Zde se jeví jako nanejvýš vhodné uzavření zvláštních smluv, které zajistí majiteli know-how, že jeho duševního vlastnictví nebude zneužito. Jde zejména o dohody o mlčenlivosti, v praxi označované jako „NDA“ (Non-disclosure agreement). Jde obvykle o smlouvu mezi alespoň dvěma stranami o sdílení důvěrných materiálů, znalostí nebo informací, které však nesmí být sdíleny s jakoukoliv třetí stranou. Využívá se zpravidla pro zachování obchodního tajemství, ale je plně využitelná i pro ochranu know-how. Povinnost mlčenlivosti může být i součástí pracovní smlouvy pro výkon určité práce, přičemž práva a povinnosti podle uzavřené NDA mohou být i soudně vymáhány.
Před vlastním uzavřením smlouvy o poskytnutí know-how je možné uzavřít tzv. opční smlouvu, jejímž předmětem je poskytnutí utajovaných znalostí jejich budoucímu nabyvateli a jeho závazek neposkytnout tyto znalosti třetí osobě, spolu s jeho právem na přednostní koupi know-how (uzavření licenční smlouvy). Uzavření této smlouvy se jeví vhodné v situacích, kdy budoucí nabyvatel požaduje předchozí seznámení s předmětem know-how, provedení jeho zkoušek, zavedení zkušebního provozu apod. Po skončení této smlouvy, která je zpravidla časově omezená, dojde buď k uzavření smlouvy o know-how nebo k vrácení všeho co strany na základě opční smlouvy nabyly. Je obvyklé stanovení úplaty, která se zpravidla nevrací. V případě uzavření smlouvy o know-how se započítává do poplatků za poskytnutí know-how (Karabec, 2018).
V případě porušení know-how a obchodní tajemství se lze domáhat ochrany nejen podle ustanovení občanského zákoníku o nekalé soutěži, ale také podle zákoníku práce nebo trestního zákoníku. S účinností od 28. 12. 2018 lze nově využít možností zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání průmyslových práv a ochraně obchodního tajemství.
Pokračování článku si můžete přečíst .zde
VEŘEJNÁ POLITIKA V OBLASTI VÝZKUMU, VÝVOJE A INOVACÍ 2019 (MPA VVI)
Konferenční příspěvek ze dne 26. 9. 2019
Diskuze k článku ()