Jaké možnosti má k dispozici zůstavitel stran zachycení poslední vůle v časech ohrožení svého zdraví, života či ochromení běžného společenského styku?
Rekodifikace soukromého práva soustředila značnou část právní úpravy dědění do zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „OZ“). Závěť, vedle dědické smlouvy a zákona, představuje jeden z dědických titulů (srov. § 1496 OZ), zároveň jde o nejčastější formu, kterou lidé upravují své majetkové poměry pro případ smrti. Obecné náležitosti a pravidla pro pořízení závěti normuje OZ poměrně detailně (§§ 1494-1581 OZ). Z hlediska formy je pravidlem písemné vyhotovení závěti, a to jak pro závět pořízenou soukromou, tak veřejnou listinou.
Obecný požadavek písemnosti je logickým vyústěním závažnosti následků, které takové právní jednání zůstavitele vyvolává – jednak v závěti rozhoduje, jakým způsobem má být po jeho smrti naloženo s majetkovými hodnotami, které nabyl po svých předcích, darem či vlastním přičiněním, a zejm. proto, že účinky závěti se projevují až po smrti zůstavitele, čímž odpadá možnost, aby svou vůli v případě pochybností dodatečně vyjasnil.
Úlevy při pořizování závěti
Zákonodárce si je však vědom toho, že mimořádně mohou nastat závažné či život ohrožující situace, a pro takové případy upravuje podmínky, za kterých může zůstavitel pořídit pro případ smrti závětí s úlevami (též tzv. privilegovaná závěť). „Úlevami“ se v tomto případě rozumí sleva z obecných podmínek pro pořízení platné závěti, tj. možnost platně pořídit za benevolentnějších pravidel, které zákon standardně požaduje. Mj. slevuje z požadavku písemnosti, na němž je jinak nutno bezvýhradně trvat pod sankcí absolutní neplatnosti. Další úlevou jsou např. nižší požadavky na osoby svědků závěti.[1]
Vývoj právní úpravy
Obecný zákoník občanský jako privilegované závěti připouštěl tzv. námořní testament, dále testament zřízený za moru nebo epidemie a tzv. testamentum militis (vojenský testament). Šlo pořídit rovněž formou ústní. Ani OZ 50 ani OZ 64 pak testament s úlevami neznaly pod záminkou snahy „zabránit projevům neuváženým, jakož i sporům mezi dědici“.
T.č. platná a účinná právní úprava připouští 4 formy privilegovaných závětí, a sice:
(i) závěť pořízenou ústně před třemi současně přítomnými svědky - § 1542 (dále jako ústní závěť)
(ii) poslední vůli zaznamenanou starostou obce - § 1543,
(iii) poslední vůli zaznamenanou velitelem námořního plavidla nebo letadla - § 1544, a konečně
(iv) závěť pořízenou velitelem vojenské jednotky ČR (tzv. vojenský testament) - § 1545.
Byť všechny formy privilegovaného testamentu vyvolávají řadu zajímavých otázek, vzhledem ke spojitosti tohoto příspěvku s aktuální celorepublikovou karanténou způsobenou epidemií koronaviru se dále věnuji toliko formě ústního testamentu a poslední vůli zaznamenanou starostou obce, neboť vojenský testament se vztahuje jen na úzkou skupinu osob. Poslední vůle zaznamenaná velitelem námořního plavidla nebo letadla vzhledem k uzavření hranic a ochromení téměř všech forem přepravy osob rovněž není v daném kontextu na pořadu dne.[2]
Ústní závěť
Podmínky ústního testamentu
Prvním nezbytným předpokladem možnosti tohoto pořízení je existence mimořádné situace zakládající nemožnost pořídit jinou formou. Dále musí ústní pořízení proběhnout před třemi přítomnými svědky. Ti pak mohou vyhotovit záznam o poslední zůstavitelově vůli. Pokud však takto neučiní, vzhledem k tomu, že není žádné listiny, budou svědci následně vyslechnuti notářem jako soudním komisařem. Ten z výslechu vyhotoví protokol (srov. § 145 z.ř.s.), jenž bude podkladem pro další postup v řízení.
1. Existence mimořádné situace
Zákon vymezuje 2 mimořádné situace, z nichž alespoň jedna musí nastat, aby šlo platně ústní závěť pořídit. A to jednak (i) případ nenadálé události způsobující patrné a bezprostřední ohrožení života, jednak je právo pořídit testament ústně přiznáno tomu, (ii) kdo se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události. Zároveň musí platit, že po zůstaviteli nelze rozumně požadovat, aby pořídil v jiné formě. [3]
Pod první situaci podřadíme jednak újmu na zdravotním stavu zůstavitele (typ. stav těžkého zranění, nenadálého zhoršení zdravotního stavu, konkrétně půjde o infarkt, havárii, mozkovou příhodu atp.), anebo situace, kdy je zůstavitel sice zdráv, avšak pro nenadálou situaci je jeho život bezprostředně ohrožen – zde rozuměje typ. povodeň, požár, silné poryvy větru apod. Zde si lze rovněž představit ochromení zdraví vlivem infekčního onemocnění typu Covid-19.
Situaci, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události,komentářová literatura popisuje jako přítomnost člověka uvězněného na lanovce, výtahu či v domě bezprostředně po povodni apod. Můžeme však pod takovou výjimečnou situaci podřadit i současnou pandemii? V případě hromadného výskytu a šíření infekčního onemocnění, jehož jsme v těchto dnech svědky, lze jistě souhlasit se závěrem o existenci stavu „ochromení běžného společenského styku“. Na území České republiky panuje nouzový stav, izolují se obce, zásadně platí zákaz vycházení, instituce fungují ve velmi omezeném rozsahu. [5][4]
2. Přítomnost svědků
Existence mimořádného stavu je jednou, nikoliv však jedinou podmínkou pro slevu z písemné formy závěti. Ústní testament musí být dále pořízen min. před třemi současně přítomnými svědky. I když i zde určité úlevy platí, zákaz svědčit pro osoby, v jejichž prospěch zůstavitel pořizuje, jakož i osoby dědici blízké i zaměstnance dědice, je zachován i pro privilegovaný kšaft (§ 1540). Avšak zajistit přítomnost tří způsobilých svědků bude pro pořizovatele závěti v časech pandemie patrně představovat značný oříšek mnohdy znemožňující mu ústně pořídit.[6]
3. Nemožnost pořídit pro případ smrti v jiné formě
Tento požadavek podtrhuje výjimečnost institutu ústní závěti. Existenci mimořádného stavu a současnou přítomnost způsobilých svědků totiž zákon rozšiřuje o další kumulativní požadavek - po zůstaviteli nelze rozumně požadovat, aby pořídil v jiné formě. Byť požadavek není míněn absolutně, nýbrž jej změkčuje kritérium rozumnosti, jen těžko se hledají příklady situací, kdy by pandemie znemožnila pořídit v některé ze standardních písemných forem. Těch existuje hned několik.
Rozlišujeme testament vlastnoruční (tj. holografní – zůstavitel závěť napíše vlastní rukou a sám listinu podepíše), dále závěť sepsanou před svědky (tzv. alografní – listina není psána vlastní rukou zůstavitele, musí ji však podepsat a současně před dvěma svědky prohlásit, že listina zachycuje jeho projev poslední vůle). Na druhé straně stojí forma kvalifikovaná, tedy pořízení závěti notářským zápisem.
Ospravedlňující důvod bychom snad mohli najít pro případ nemožnosti navštívit notářský úřad z důvodu povinné karantény. Stejnou argumentaci si lze představit rovněž pro závěti sepisované před svědky. Nicméně karanténa zásadně nemůže bránit pořízení holografní závěti. A právě tento fakt (tedy možnost pořídit jinou formou – vlastnoručně) bude v praxi jednou z nejčastějších překážek platnosti ústní závěti.
Poslední vůle zaznamenaná starostou obce (§ 1543 OZ)[7]
Dalším pojmenovaným typem závěti s úlevami je závět pořízená před starostou obce. Mezi primární předpoklady tohoto pořízení patří současně (i) existence důvodné obavy, že by zůstavitel zemřel dříve, (ii) než by mohl pořídit závěť ve formě veřejné listiny (ale nikoliv listiny soukromé!). Pokud jsou oba předpoklady dány a zůstavitel se rozhodne touto formou pořídit, zaznamená jeho poslední vůli starosta obce, na jejímž území se zůstavitel nachází zároveň za přítomnosti dvou svědků.[8]
Důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí, že tato forma „má praktický význam zejména v malých obcích, např. v horských oblastech, zvláště za mimořádných událostí“. Jeho existenci lze však v současné době vyzdvihnout i mimo zapadlé horské vísky, zejm. pak v případě izolovaných obcí z důvodu četnosti nakažených obyvatel virem Covid-19. Problematickou se však může stát ne příliš určitá formulace „důvodné obavy“ ze smrti zůstaviteli, kdy existence takového stavu bude nejspíše na posouzení starostově.
Společným znakem privilegovaných závětí je jejich dočasná platnost, resp. omezený časový úsek, jehož uplynutím pozbývá testament právních účinků. Platnost poslední vůle zachycené starostou stanovil zákonodárce na 3 měsíce, přičemž doba počíná běžet až okamžikem odpadnutí překážek, tedy od chvíle, kdy zůstavitel může opět pořídit ve formě veřejné listiny. Vedle toho platí požadavek na zajištění úschovy privilegované závěti u notáře, kterému musí obec dostát bez zbytečného odkladu (§ 1546). Dále platí vázanost povinností mlčenlivosti s dopadem na všechny zúčastněné osoby.
Závěr aneb jakou formou platně pořídit v časech apokalyptických?
Výše byly blíže představeny dvě ze čtyř forem takzvaných privilegovaných závěti – ústní testament a pořízení zachycené starostou obce. Byť, jak ze zákonné dikce plyne, platné pořízení privilegované závěti vykazuje řadu úlev od standardních písemných pořízení, aby bylo možno jejich prostřednictvím platně upravit majetkové poměry mortis causa, musí být nejprve naplněny zákonné předpoklady – zejména musí nastalá situace vykazovat prvky mimořádnosti. Právě pro tento požadavek vnímala doktrína privilegované testamenty spíše jako teoretické způsoby vyjádření poslední vůle, v praxi se vyskytující jen zřídka.
Vývoj událostí posledních dnů nám však ukazuje, že to, co se zdálo na počátku 21. století jako téměř nepředstavitelné, může najednou v praxi najít své opodstatnění a využití. Lze tak předpokládat, že i závěti s úlevami mohou v souvislosti s koronavirem nabýt na významu. Nicméně je stále nutno mít na paměti, že bez naplnění výše specifikovaných zákonných předpokladů nebude testament platný. A právě proto jako nepříhodnější formu testamentu v „časech apokalyptických“, kde je vlivem pandemie pořízení v ostatních formách zůstaviteli značně ztíženo či znemožněno, vnímám závěť holografní, s níž mj. odpadá řada nejistot imanentních závětem privilegovaným.
Jeden ze společných jmenovatelů privilegovaných závětí představují úlevy v požadavcích kladených na osoby svědků (§ 1548 OZ), jimiž mohou být osoby, které dosáhly 15 let věku (a to i osoby s omezenou svéprávností, pokud jsou způsobilé věrohodně popsat skutečnosti relevantní pro posouzení platnosti závěti). [1]
Vojenský testament je vymezen toliko pro vojáky či jiné osoby náležející k ozbrojeným silám, a to při jejich účasti v ozbrojeném konfliktu a vojenských operacích.[2]
Zde podtrhuji, že jde toliko o právo, nikoliv povinnost pořídit při existenci těchto okolností ústní formou.[3]
Aniž je zůstavitel ohrožen na zdraví či životě – to by spadalo pod ad (i).[4]
Srov. FIALA, R., BEEROVÁ, K. § 1542 [Ústní závěť před třemi svědky]. In: FIALA, R., DRÁPAL, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2015, str. 199.[5]
ŠEŠINA, M., MUSIKÁŘ, L., DOBIÁŠ, P. Dědické právo. Kompletní pohled na dědění z hlediska hmotněprávního, procesního a mezinárodního. [6]
Zde je patrná inspirace německou právní úpravou, který doktrína označuje jako tzv. Dorf-Testament (venkovský testment).[7]
… či jinou osobou, která je podle jiného právního předpisu oprávněna vykonávat pravomoci starosty. Osobou oprávněnou vykonávat pravomoc starosty je v případě statutárních měst a hl. m. Prahy primátor; dále pak - nemá-li obec zřízenou pozici místostarosty nebo byl-li odvolán - pověřený člen zastupitelstva obce, jinak místostarosta. Jde úkony v přenesené působnosti.[8]
Diskuze k článku ()