Právní úprava uznání dluhu je v občanském zákoníku obsažena v ust. § 2053 a § 2054. Jestliže někdo uzná svůj dluh co do důvodu a výše, prohlášením v písemné formě, tedy výslovně, pak se má za to, že dluh v rozsahu uznání a době uznání trvá.
Uznaný může být ale i konkludentním jednáním. To znamená jinak než ústně nebo písemně, ale současně tak jasně, aby to vyjadřovalo vůli dlužníka – potřesením rukou, kývnutím hlavou, dodáním zboží, ale i nevyjádřením protestu či mlčky. Placení úroků nebo částečné plnění se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platily nebo za uznání zbytku dluhu při částečném plnění dluhu (§ 2054 OZ).
Rozdíl mezi závazkem a dluhem
Současná právní úprava rozlišuje pojem "závazek" a "dluh". Závazek vzniká hlavně ze smlouvy, ale i z protiprávního jednání nebo z jiné právní skutečnosti podle právního řádu (§ 1723 OZ). Věřitel má ze závazku vůči dlužníku právo na plnění, jde o jeho pohledávku a dlužník je povinen právo věřitele na plnění dluhu uspokojit (§ 1721 OZ). Důvodem dluhu je zpravidla smlouva nebo porušení povinnosti z právní skutečnosti v souladu se smlouvou, nebo plynoucí ze zákona.
Platná právní úprava dluh uznává pouze písemným prohlášením, jinak je uznání neplatné. Ale připouští se, aby strany podpis nahradily jinými prostředky. Podmínkou je, aby byl tento způsob podpisování obvyklý. Elektronické a jiné technické prostředky k podpisu pokládáme za písemnou formu jen tehdy, pokud zaznamenají obsah právního jednání a uvedou osobu, která ho uskutečnila.
Nejčastější důvody dluhu
Nejčastějším důvodem dluhu je nezaplacení kupní ceny, pokud je uzavřená kupní smlouva. Jestliže se jedná o smlouvu o dílo, jde o uznání ceny díla. Dluh může vzniknout i z deliktů spočívajících v náhradě majetkové či nemajetkové újmy, zneužití nebo omezení tržní soutěže a nekalé soutěže. Patří sem i závazky, které vznikly z jiných právních důvodů, např. bezdůvodného obohacení nebo nepřikázaného jednatelství (§ 3006 OZ).
Jestliže mají nastat účinky uznání dluhu placením úroků, musí být z jednání dlužníka zřejmé, kterého dluhu se platba úroků týká. Proto je vhodné označit to třeba v platebním dokladu. Má to zásadní význam v případech, kdy má dlužník u stejného věřitele více dluhů se shodnou výší úroků. Podle § 2054 odst. 1 OZ se placením jakéhokoli úroku – sjednaného či stanoveného, a to včetně úroků z prodlení – uznává dluh, k němuž se placený úrok vztahuje. Uznáním dluhu bude taky placení úroku v nižší než například sjednané výši. Právě proto je nutné, aby bylo naprosto zřejmé, k jakému dluhu se placení úroků vztahuje.
Částečné plnění dluhu má účinky uznání zbytku dluhu pouze tehdy, když z okolností – např. z chování dlužníka – usoudíme, že je s tím srozuměn a uznává, že bude plnit i zbytek dluhu.
Jak uznat promlčený dluh
Ustanovení § 2053 výslovně neuvádí, že lze uznat i promlčený dluh a neuvádí ani podmínky, za nichž lze takový dluh uznat se stanovenými účinky. Uznání promlčeného dluhu bez dalších podmínek je možné dovodit z ust. § 653 odst. 1 OZ. Plyne z něj, že uzná-li dlužník svůj promlčený dluh, obnovuje se nárok věřitele a začne běžet nová 10letá promlčecí lhůta ode dne, kdy došlo k uznání dluhu.
S tím se obnovuje nárok. Občanský zákoník důsledně rozlišuje mezi právem a nárokem. Nárok je vymahatelné subjektivní právo, tj. konkrétní hmotné právo vyplývající například z právního jednání, kterého se lze domoci soudní cestou. Promlčením se nárok oslabuje a po vznesení námitky promlčení nelze nárokované právo přiznat v soudním řízení. Ustanovení § 653 odst. 1 NOZ tak posiluje pozici věřitele v situaci, kdy již promlčecí lhůta uplynula a dlužník svůj dluh v této době uznal a stal se opět vymahatelným.
Když uplyne promlčecí lhůta
Po uplynutí obecné promlčecí lhůty (3 roky) může dlužník uznat dluh se stanovenými účinky kdykoliv a bez jakéhokoliv časového omezení, například i za 15 let po uplynutí promlčecí lhůty. Tím se obnoví nárok a začne ubíhat nová promlčecí lhůta.
Promlčením právo nezaniká. Zaniká jeho vymahatelnost, vznese-li dlužník námitku promlčení v soudním řízení. Samotné vymáhané právo zůstane naturální obligací. Dlužník sám může kdykoli svůj dluh splnit po uplynutí promlčecí lhůty i po vznesení námitky promlčení a neúspěchu věřitele v soudním řízení. A to i po uplynutí 10leté lhůty po uznání promlčeného práva (§ 653 odst. 1 OZ). Věřiteli tím nevznikne bezdůvodné obohacení (§ 2997 OZ).
Jestliže dlužník určí dobu splacení dluhu, začne promlčecí lhůta běžet a právo se promlčí za 10 let od posledního dne této určené doby. S uznáním dluhu je spojena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. V soudním řízení věřitel nemusí prokazovat existenci ani výši uznaného dluhu, je na dlužníkovi, aby neexistenci dluhu prokazoval.
Počátek nové promlčecí lhůty
Dalším účinkem spojeným s uznáním dluhu je přetržení běhu promlčecí lhůty. Důsledkem je, že běží nová promlčecí lhůta a k uplynulé části promlčecí lhůty se nepřihlíží. Počátkem nové promlčecí lhůty je den uznání dluhu a rozhodující je, kdy se s tímto projevem vůle seznámil věřitel. Délka je stanovena na 10 let. Uznání dluhu je jednostranné právní jednání s právními následky.
Je-li dluh uznán konkludentním jednáním, zejména placením úroků nebo částečným plněním dluhu, nastávají účinky uznání dluhu a nová promlčecí lhůta. V případě peněžitého dluhu je rozhodujícím okamžikem připsání peněžní částky na účet věřitele (§ 1957 odst. 1 OZ). Pokud dlužník splní celý uznaný dluh, musí věřitel vrátit dlužníkovi jeho prohlášení o uznání dluhu (§ 1952 odst. 1 OZ). Při částečném splnění dluhu věřitel vydá pouze potvrzení o splněném rozsahu. Jakmile věřitel dlužníkovi vrátí prohlášení o uznání dluhu bez kvitance, nastupuje vyvratitelná právní domněnka, že dluh byl splněn.
Věřitel je (§ 1879 OZ) oprávněn postoupit smlouvou část nebo celou pohledávku jiné osobě – postupníkovi. K tomu není třeba souhlas dlužníka, ale je vyžadována písemná forma. S postoupenou pohledávkou nabývá postupník příslušenství pohledávky a práva s pohledávkou spojená.
Diskuze k článku ()