To samozřejmě nebylo dáno mojí osobou, ale tématem, kterého se rozhodnutí týkalo – odškodnění (slovy „nového“ občanského zákoníku „odčinění“) újmy na zdraví.
Jak se ukázalo, jde o téma živé, žijící svůj vlastní a nový život, neboť od 1. 1. 2014 dostala problematika odčinění imateriální újmy na zdraví nový legislativní „kabát“, na který si evidentně ještě nezvykla.
Ale popořadě …
O čem Ústavní soud rozhodl
Výše uvedeného dne Ústavní soud vyhlásil nález ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15, jehož právní věta zní:
„Odškodnění bolestí a ztížení společenského uplatnění v důsledku pracovního úrazu bylo třeba vyčíslit na základě § 372 zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2015 a podle sazby odpovídající konkrétnímu způsobu poškození zdraví a stanovené v příloze vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 pomocí bodového hodnocení. Obecné soudy byly nicméně i v takovém případě povinny rozhodnout o navýšení základní bodové sazby ve smyslu § 388 zákoníku práce ve spojení s § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. tak, aby výsledná částka odškodnění co nejvíce odpovídala okolnostem konkrétní věci a skutečným následkům, které poškozený utrpěl v důsledku pracovního úrazu. Nemuselo se přitom vůbec jednat o určitý násobek základního bodového hodnocení, tím méně byly obecné soudy povinny odůvodňovat, proč vzhledem k okolnostem věci zvolily právě konkrétní násobek.
Ve vztahu k úpravě povinnosti k odčinění újmy na zdraví podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 došlo k celkové koncepční změně právní úpravy, která stanovení konkrétní výše zcela ponechává na posouzení soudu. Jako nezávazné vodítko byla následně Nejvyšším soudem vydána Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 obč. zák.), která sice zavádí určitou podobu bodového hodnocení, avšak pouze pro oblast odčinění bolestí. Pro oblast ztížení společenského uplatnění metodika bodový systém zcela opouští a vymezuje obecný rámec vlivu na dosavadní aktivity a participace, přičemž vychází z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví vypracované Světovou zdravotnickou organizací. Ústavní soud dodává, že z hlediska ochrany ústavnosti může být problematické i omezené bodové hodnocení podle metodiky Nejvyššího soudu, neboť při o odčinění újmy pojmově nelze rozhodovat na základě určitých tabulkově předvídaných bodových počtů, nýbrž výhradně vycházeje z dokazování a s náležitým zřetelem k okolnostem konkrétní věci, což dal ostatně s účinností od 1. 1. 2014 jasně najevo i zákonodárce.“
Jaké je hlavní „poselství“ citovaného rozhodnutí?
- Především je třeba vždy, bez ohledu na to, zda v režimu starého či nového občanského zákoníku, případně zákoníku práce, zda je člověk na zdraví poškozený v důsledku úrazu pracovního nebo „normálního“, odčinit imateriální újmu na zdraví tak, aby odčinění bylo „přiměřené“, respektive „vyvažující vytrpěné bolesti“ a „nahrazující ztížení společenského uplatnění“ – aby bylo slušné.
- Zákonodárce to myslel s účinností od 1. 1. 2014 „smrtelně vážně“, řekl-li, že odškodňování újmy na zdraví podle podzákonného přepisu moci výkonné obsahujícího „odškodňovací“ tabulky, počty bodů a jejich násobky, je ze své podstaty špatné, nedůstojné, a dokonce protiústavní – proto se s ním máme „navěky“ rozloučit.
- Soudy mají nadále odškodňovat újmu na zdraví na základě jiných úvah – zásadně se neodvíjejících od tabulek a počtu bodů ohodnocujících tu ztrátu končetiny, jindy orgánu, případně zohyzdění, deformaci, intenzitu vytrpěné bolesti.
Citované kasační rozhodnutí vydal Ústavní soud především proto, že obecné soudy, přestože rozhodovaly ještě podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 (avšak v době, kdy byl minimálně občanský zákoník č. 89/2012 Sb. sice neúčinný, ale platný), postupovaly podle zajetých kolejí, zažitých šablon a vycházely z letité praxe tabulek, bodů a násobků.
Jak to zákonodárce myslel a jak tedy mají soudy o odčinění imateriální újmy na zdraví rozhodovat?
Na takto položenou otázku by se dalo odpovědět jednou holou větou: „Nerozhodovat podle bodů“.
Tedy podle jakých kritérií, když ne podle bodů? A když ne podle bodů, jak zabránit nepředvídatelnosti soudního rozhodování a soudcovské libovůli při určování výše odčinění, zejména za ztížení společenského uplatnění?
Sotvaže občanský zákoník nabyl účinnosti, a vlastně ještě před ní, v době legisvakanční lhůty, začali odborníci ze všech možných oblastí, advokáti, soudci, pojišťovací experti, lékaři, mediátoři i „prostí“ občané, hlasitě vznášet výhrady proti nové úpravě odčinění imateriální újmy na zdraví účinné od 1. 1. 2014. Hlavní mantrou, kterou se odpůrci příliš obecné úpravy opouštějící systém bodů a tabulek zaštiťují, je právě nepředvídatelnost soudního rozhodování, která může nastat a na kterou ve svém důsledku může doplatit právě „obyčejný“ člověk poškozený na zdraví.
Ukazuje se v této souvislosti, že ne nadarmo jsou Češi považováni za národ kverulantů, který tvrdošíjně odmítá respektovat zákony přijaté demokraticky zvolenou parlamentní většinou – často po letitých diskusích, i na odborné úrovni.
Který (v této souvislosti) odmítá opustit bodový systém, přestože ještě ani pořádně nezaschla tiskařská čerň na sbírce, v níž „nový“ občanský zákoník vyšel.
Který si řekne – vůle zákonodárce? No a co? Však mi na jeho vůli nějak vyzrajeme.
Jako by ani vůle zákonodárce, který řekl skutečně vážně, jednoznačně a srozumitelně, že žádné tabulky a body nechce, neexistovala.
Jako by neexistovala soudní praxe posledních (minimálně) deseti let, které body a tabulky obtížně umožňovaly přisoudit odčinění újmy na zdraví tak, aby bylo skutečně „přiměřené“ a důstojné.
Jako bychom si už nepamatovali mnohá soudní rozhodnutí, která byla odůvodněna prostě a jednoduše tak, že „desetinásobek základního bodového ohodnocení je moc a stačí pětinásobek – tečka.“
Ano – jak bychom mohli chtít po široké veřejnosti, aby respektovala nový „nebodový“ systém odčinění újmy na zdraví, vydala-li sama vláda České republiky v době, kdy byl občanský zákoník dávno platný i účinný, nařízení č. 276/2015 Sb. na základě zmocňovacího ustanovení § 271c zákoníku práce, které pro oblast pracovních vztahů znovuzavádí systém bodového hodnocení, a to jak pro odčinění bolestí, tak i ztížení společenského uplatnění. To lze považovat buď (v lepším případě) za legislativní drzost, anebo za ignoranci ze strany vládních úředníků.
Jenže – znovu a opakovaně: Zákonodárce, vycházející i z letité soudní praxe, judikatury Ústavního soudu i předcházející široké diskuse, žádný bodový systém nechce. K tomu se sluší dodat – neměly by jej chtít, dokonce by jej měli ostentativně odmítat, i obecné soudy.
Pravděpodobně zákonodárce nechtěl ani Nejvyšším soudem vydanou Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 obč. zák.). Zaplaťpánbůh, že ji máme – škůdci, nemocnice a pojišťovny se podle ní mohou usmiřovat a nedopustit, aby se takto citlivé kauzy vůbec dostaly před soudy. Nemáme ji však proto, aby podle ní soudy soudily.
Když už se spor dostane před soud a (většinou, ale nejen on) budoucí žalovaný se odmítne usmířit, měly by i sporné strany pocítit, že nemohou těžit z předvídatelnosti metodických tabulek – ale ocitnou se v soudním řízení, v němž platí pravidla jiná. Možná méně předvídatelná, ale to je riziko souzení.
A jak tedy rozhodovat, když ne podle bodů?
Autor tohoto přípěvku se z této otázky v předchozí kapitole poněkud vykroutil. Avšak i na tuto otázku lze odpovědět jednou větou: „V duchu zásady volného hodnocení důkazů a ústavně konformním způsobem.“
Veřejnosti, která, jak výše uvedeno, tvrdošíjně volá po bodech, možná uniklo, že jednak i nadále (naštěstí) soudy nemají při svém rozhodování vyplňovat tabulky a počítat body, ale mají hodnotit každý důkaz zvlášť a všechny ve své vzájemné souvislosti. To dá, ovšemže, větší práci než vyplňování tabulek, ale od toho je soudce soudcem.
Uniklo jí možná i to, že občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 ve svém liberálním duchu nejenže na mnoha místech apeluje na občany, aby jednali s co největší odpovědností za správu svých věcí, ale na řadě míst naléhá i na soudce, aby dotvářeli právo, pročež jim stanoví jen obecné mantinely pro jejich rozhodování.
A to je i případ nové úpravy odčinění újmy na zdraví (§ 2958 obč. zák.), která říká jen to, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění a nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
V duchu této hmotněprávní úpravy je potom třeba odvíjet i procesní postup soudu v každém jednotlivém sporném řízení (ano – stále je to kontradiktorní proces, za jehož výsledek odpovídá primárně poškozený žalobce) týkajícím se odčinění újmy na zdraví.
Závěr o tom, jak moc újma na zdraví člověka bolí a jak je omezen ve společenském uplatnění, se musí obejít bez úvah o počtu bodů, ale odvíjet se od tvrzení a důkazů, z nichž lze dovodit intenzitu bolestí i omezení:
Jak často a jak dlouho si poškozený stěžoval na bolesti, jaké bral utišující prostředky, co všechno musel vytrpět, absolvovat za cvičení a rehabilitace, kolik musel uplavat kilometrů, aby mu posílila záda …
Co všechno mohl poškozený činit před úrazem a co již činit nemůže a co to pro něj znamená v rovině společenské, finanční, morální i psychické, jaké „vícenáklady“ nehrazené pojišťovnou musí vynaložit na bydlení, přepravu automobilem, při návštěvách kulturních zařízení, lázeňských pobytech, sportovních aktivitách pro postižené, na pomocníky v domácnosti a společníky na cestách, co to všechno obnáší pro jeho rodinu, blízké a přátele …
Od podobných tvrzení a k nim provedených důkazů, které musí soud pečlivě zhodnotit podle zásady volného hodnocení, je třeba odvíjet judikaturní závěry o výši odčinění újmy na zdraví.
Ne od bodů a vyplněných tabulek.
Závěr
Závěrem si jen přejme, abychom se neocitli ve sporu o odčinění újmy na zdraví jako účastníci soudního řízení. Když už se nějaká újma přihodí, není právě v těchto případech normální se soudit.
Přejme si i to, aby veřejnost respektovala vůli zákonodárce a aby soudci za naše daně nepočítali body, ale aby soudili.
Diskuze k článku ()